[Vrcholy - úkoly][Vrcholy - přehledy][Vrcholy-Zakladni pravidla][Vrcholy_akce][Vrcholy - Listárna][Věcné rejstříky]
[Mt. Everest] [K2] [Kangchenjunga] [Lhotse] [Makalu] [Cho Oyu] [Dhaulagiri] [Nanga Parbat] [Manaslu] [Annapurna] [Hidden Peak] [Broad Peak] [GashebrumII] [Sisha Pangma] |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Boj
o vrcholy i na
|
Zde jsou umístěny kopie listáren od října 2005. Nejstarší jsou dole, nejnovější nahoře. 57.Listárna
-Březen 2007 50.Listárna
-Červen 2006
Nyní, když v časovém skluzu píši tuto listárnu, jaro je již v plném proudu a příroda otvírá svou rozzářenou náruč pro výpravy a spoustu činností mimo klubovnu. Také se začíná nezadržitelně blížit tábor s očekáváním velkého dobrodružství, ale i se všemi starostmi. Věřím, že účastníci Cesty nebudou v přípravách tábora stát stranou a možná jim pomůže i náš dnešní přehled programů, použitelných na táboře. Jarkovi se mezi tím podařilo na webu udělat dvě zásadní věci:
To výrazně zpřehledňuje stav na osmitisícovkách, při současné možnosti interaktivní aktualizace dosažených výšek v textové a číselné podobě přímo samými lezci, kterou následně v určitých časových intervalech doplní aktualizace grafická, což je způsob, který doufejme uspoří webmasterovi čas. Při informaci o nových pravidlech a také o metodě Peak of my Mermory v minulé listárně jsem opomenul specifikovat, kde na webu o tomto způsobu lezení nalézt příslušné informace: jsou ve složce Oldskauti. Protože jsme změnili pravidla, umístíme tuto informaci v budoucnu příhodněji. Do osmitísícovek typu Peak of my Memory se nám již registrovala Helča – ing.Helena Brožíková a zdá se, že tento typ lezení bude zajímavý i pro řadu dalších roverů a starších skautů , pro které, třeba na vysoké škole nebo v zaměstnání, je pravidelné vyplňování tabulek velkou časovou zátěží. Protože Cesta k vrcholu je určena pro všechny skautské generace, je v dospělém věku vhodné zaměřit se na velké úkoly, které samozřejmě představují daleko větší přísun výškových metrů , takže tabulky jsou pak jednodušší.V mladším věku však podrobné vyplňování tabulek představuje velkou školu sebekázně, kterou by měl každý projít. Protože jsme si uvědomili, že pro získání pozitivního životního pocitu je nejdůležitější dosáhnout vrcholu bez ohledu na čas, má každý registrovaný lezec možnost „vrátit se do hor“ kdykoliv později nebo stoupat volněji jak mu to život umožňuje.Také je možné tabulky doplňovat v určitých intervalech na základě paměti nebo drobných poznámek a tím šetřit čas. Jestliže např. pravidelně každý den cvičím není třeba to každý den zapisovat do tabulky, ale mohu to udělat za celý měsíc najednou..A tak podobně i v jiných případech. Jako se „do hor“ vrátila po určité pauze Kulda, věříme že se vrátí i další, nebo začnou stoupat i ti, kteří se zatím jen registrovali, ale dosud žádný výškový metr nenahlásili. Ty všechny je třeba v jejich úsilí podpořit a ne jim dávat nějak najevo, že jsou slaboši, protože nikdo nevíme jaké mají podmínky, nebo co jim brání ve výstupu. Jak jsme již oznámili, bude se Skautex letos konat o víkendu 15-17. září 2006 a první dost hutná informace o něm se již objevila na webu a bude také publikována v červnovém čísle Roverského kmenu. Tak jako vloni budeme podrobnosti o Skautexu v průběhu času zpřesňovat.Základní změnou oproti loňsku bude táboření ve vlastních stanech a veletrh zkušeností z expedičního táboření, včetně expedičních prezentací - Exprezů , přímo před vlastním stanem. Proto zabudujte nebo navrhněte do programu svých letošních táborů výzkum jednotlivých aspektů expedičního táboření (viz úkol V0604- 4) a přijeďte nám své výsledky ukázat.Vše se samozřejmě bude fotografovat a natáčet na video.Letošní bombou v oblasti dataprojekce bude, vedoucím expedice komentovaná projekce DVD :“ Se skauty na kolech na Islandu“.Také táborový oheň s programovými příspěvky a hudebním doprovodem účastníků je věc na kterou se lze velice těšit, ale pracovat i na jeho přípravě.
Základním úspěchem každého projektu je, že je připraven včas. To platí i o skautském táboře Možná, že si ani neuvědomuješ, že většina úkolů Cesty k vrcholu se může stát programem i na tvém táboře. Navíc: není nutné vymýšlet bodování, protože už je vymyšleno.Tato standardizace přináší s sebou možnost udělat některé soutěže na dálku: např. se spřáteleným oddílem a provést dohodnutou soutěž pomocí mobilu. Velkou a zcela novou možností je využití úkolu Rekordy (V0603- 3), který představuje obrovský výběr disciplín ve kterých lze soutěžit se světovými nebo národními rekordmany s použitím %úspěšnosti vzhledem k rekordu, což samozřejmě umožňuje soutěžit i mezi sebou a s použitím věkové bonifikace dělat soutěže bez ohledu na věk a pohlaví. V následujícím přehledu představíme možnosti využití úkolů Cesty ( V), a Protomů (P číslo) v táborových programech: TÁBOŘENÍ:
VÝPRAVY A EXPEDICE:
FYZIČKA A SPORTY:
TVORBA:
HRY A KVÍZY:
Poznámka: na webu po ztrátě dat stále ještě chybějí některé Protomy.Doufám, že je v brzku doplním Kyb Březnová listárna mně dala trochu zabrat, protože jsem si chtěl ujasnit situaci na osmitisícovkách a dále, protože uzrála situace k některým změnám v pravidlech. Úvodem bych chtěl napsat, že jsem si ujasnil, že velkou motivací
pro každého lezce je vidět co nejdříve
výsledky své i ostatních
v tabulkách i na obrazech osmitisícovek. Ač se to možná nezdá, je
to časově velice náročný úkol pro webmastera, tedy Jarka, který je ve svém
povolání vytížen až nezdravě na doraz. Přesto
dokáže i v tomto stavu vylepšovat webové stránky, naposledy zabudováním
fotogalerie. Oba jsme dospěli k názoru, že by bylo třeba tuto činnost softwarově zautomatizovat,
o čemž pojedná detailněji úkol V0603-1. Já jsem si pro svou potřebu vytvořil
jednoduchou , formálně primitivní tabulku, kterou lze průběžně aktualizovat a
kterou mohu na požádání každému i poslat. Takže jestli vám to nebude činit
potíže posílejte svá hlášení jednak klasickou cestou a současně i na mou
adresu. S Jarkem se budeme snažit postupně celou věc optimalizovat tak,
aby se jeho zátěž v tomto ohledu snížila. : … není podstatné, že jsem prohrál, nebo padnul na kolena, ale že jsem vstal a pokračuji… To byla pro mě inspirace pro změnu pravidel. Nová pravidla zní :
A nyní, co lze z tabulek dosažených svemů všechno vyčíst , neboli statistika: (vše nemusí přesně odpovídat skutečnosti, ztratili jsme
totiž data při krádeži Jarkova počítače
a při virovém napadení počítače mého – ozvěte se a dáme to do pořádku )
Po exkurzi do oblasti reálných
výstupů na osmitisícovky budeme pokračovat v tom čeho se nám oproti sportovcům
prakticky nedostává: v motivaci. Žádné fanoušky nemáme takže musíme
spoléhat pouze na sebe. Je únor 2006 – měsíc konání Zimní olympiády v italském Turínu. Celý svět sleduje v televizi špičkové výkony v desítkách zimních sportů, fandí svým šampionům a ovzduší je nabito rekordy olympijskými, světovými i národními. Nejlepší sportovci jsou na výsluní světového zájmu, zájmu svých národů, svých fanoušků. Fotografie olympioniků a rozhovory s nimi plní stránky novin a časopisů. To je zajisté obrovská motivace pro podání špičkového výkonu. Neměli jsme se dát na špičkový sport místo na skautování ??? Zatím co špičkoví sportovci se musí velice úzce specializovat na svůj sport, dosáhnout mistrovství v každém pohybu, špičkoví skauti jako univerzalisté absolvují mnohem pestřejší program, na základě něhož by měli obstát v nesrovnatelně větším počtu situací, včetně těch sportovních, ovšem v nichž samozřejmě chybí ona mediálně magická předpona „nej“, která je pro popularitu vždycky rozhodující. Vzpomínám jak před mnoha léty, ještě za totality jsme se na naší běžkařské výpravě po Krkonoších s naším zamaskovaným skautským oddílem zastavili na občerstvení na Luční boudě, kde právě probíhalo soustředění atletů. Dali jsme se tehdy do rozhovoru s jedním našim známým pardubickým trenérem o tom, že my, na rozdíl od specializovaných sportovců v zimě lyžujeme, na zamrzlém rybníce hrajeme hokej, na jaře, v létě a na podzim běháme orienťáky, plaveme, turistujeme, táboříme a hrajeme v přírodě hry. On tehdy na to reagoval: “ … a víte, že to není vůbec špatné ?“ a začal znechuceně vykládat, jak se ve sportu začínají používat dopingové prostředky, v čemž tenkrát vynikali tehdejší sportovci NDR, kteří díky tomu vyhrávali všechno možné. Z jeho slov vyplývalo, že moderní sport je už o něčem jiném, než o radosti z pohybu. Mnohé od těch dob se sice změnilo, ale jedno je jisté, že totiž ve špičkovém sportu se „točí“ ohromné peníze a s tím právě souvisí snaha dosáhnout maxima i za cenu celé řady zdravotních rizik, takže odborníci se shodují v tom, že špičkový sport na rozdíl od sportu rekreačního už zdaleka není spolehlivou cestou ke zdraví. Zajímavé pozorování popsal také náš známý polárník a specialista na problematiku přežití Jaroslav Pavlíček, když na své polární základně na ostrově Nelson zjistil, že větší zátěž unesli v Antarktidě lidé, kteří prošli oddíly s programem častého pobytu v přírodním prostředí, v porovnání se špičkovými sportovci, zvyklými na perfektní a dokonale vybavené tréningové zázemí. Jak vypadá život špičkového sportovce po ukončení jeho závodnické kariéry? Řada sportovců v rozhovorech na tuto otázku odpovídá „ ….to se teprve uvidí… “, řada jich stihá sport i studium, řada chce ve svém sportu pokračovat v roli trenérů, jiní chtějí dostudovat nebo zahájit normální občanské povolání. Ale všichni si ze sportu do života jako velké plus odnášejí schopnost tvrdě pracovat na dosažení vytčeného cíle a v tom spočívá obrovská inspirace všech špičkových sportovců a olympioniků pro nás skauty. Zatímco vrcholným obdobím života sportovce je spíše mládí, dosahují špičkoví skauti svého vrcholného období ve věku pozdějším, jak o tom svědčí vyznání řady veřejně známých osobností, kteří oceňují vklad skautingu do svého života jako např.:
Pocit, že skauti v oblasti motivace pro špičkovou všestrannost oproti sportovcům mají přece jen co dohánět, mě vedl k tomu, že jsem začal psát Cestu k vrcholu, jako jakýsi návod pro všestrannou „práci na sobě“, kde motivací je pouze a jen „vrcholový pocit“, jako jediná, v podstatě psychologická odměna. Úměrně této odměně, kde se záměrně „netočí“ velké, ani malé peníze nebo věcné ceny, je počet těch, kteří dosáhli vrcholu relativně malý, ale o to je účast v Klubu 8000, kde je v současnosti pouze 16 členů, cennější a prestižnější. Vždyť oni dosáhli vrcholu většinou bez koučů, bez realizačních týmů, pouze na základě vlastního rozhodnutí a vlastní vůle dosáhnout vrcholu. Teď by měl zaznít obrovský potlesk naplněných tribun v nějaké hale, kde se koná Olympiáda Univerzalistů – ale nezazní. A právě v tomto ohledu to mají účastníci Cesty k vrcholu těžší, než špičkoví sportovci. Ale věz, že i pro vítězné sportovce má větší cenu než všechny materiální výhody, včetně zlaté medaile, ono vědomí: “dokázal jsem to!“ Ale toto vědomí získáš na zaslouženém vrcholu i ty. Abys mohl porovnat svoji fyzickou zdatnost se všemi špičkovými sportovci, vznikl v lednových vrcholech systém, který ti umožní zjistit jak jsi úspěšný v porovnání s těmi nejlepšími sportovci. Nezajímá tě zjistit jestli jsi třiceti, šedesáti nebo dokonce víceprocentní oproti sportovní špičce, oproti rekordu ? Vedle zimních a halových sportů z lednových úkolů ti dnes nabízím odzkoušet rekordy plavecké, ale obecně rekordy jakékoliv, včetně rekordů, svým způsobem recesních. Otvírá se ti tak obrovská zásobárna programových možností jak sólo pro tebe osobně, tak i jako program pro družinu oddíl nebo tábor. A vše lze jednoduše přepočítávat na svemy do tvé Cesty k vrcholu. Dej se do toho a začni evidovat svoje rekordy, postupně je překonávat a stoupat pomocí nich na své osmitisícovky. Mnoho úspěchů ti v tomto směru přeje Kyb Konečně došlo v lednových úkolech na ocenění těch, kteří dlouhodobě „ táhnou“ družinu oddíl, středisko nebo kteří fungují v dalších funkcích. Ti totiž obětují spoustu času na to, aby skautská organizace nějak fungovala a dělají tzv. nepopulární práci. Nevím jestli nejde o subjektivní dojem, ale zdá se mi, že ubývá lidí, kteří se chtějí angažovat. Ti jdou totiž přímo proti proudu, proti duchu doby, která na všech bilbordech hlásá:“ Nevaž se, odvaž se “, tedy v podstatě: starej se o sebe, užívej si, (samozřejmě našich dobře placených výrobků a služeb). Tatáž společnost se však děsí stoupající kriminality, drogovými závislostmi a sbírá peníze na injekční stříkačky, aby drogově závislí nedostali ještě AIDS. Co je lepší: požáru předcházet nebo se účastnit hašení ? Na to svou činností odpovídají „tahouni“, kterým málokdo poděkuje za to, že dělají. nanejvýš užitečnou humanistickou práci .Takže malé poděkování je ukryto v získaných výškových metrech. V dohledném budoucnu však musíme tímto způsobem ocenit i koučování tj. tvůrčí vedení malých kolektivů nebo dokonce jedinců, přesně tak, jak se to děje při trénování vrcholových sportovců. Že by to byla cesta ke zvýšené kvalitě skautování ? Právě vyšla knížka malá formátem, ale myslím že docela velká obsahem: Fleming, Taylor: Koučink , Portál, 129 Kč. Ale my už takové kouče máme: Kytičku z Ostravy, Myšku z Unčína a v Dobravníku se také cosi děje. Přečtěte si zprávu z výstupu na Makalu od Myšky/58, která v kapitolce nazvané Radost napsala: „Jedna velká radost mě čekala při cestě na tenhle vrchol – moje tři skautky Eli, Krtek, a Ruga , které se mi podařilo motivovat k tomu, aby vyrazily za mnou. Je to úžasný pocit nebýt v tom sama. Už jen to, že dvě z nich jeli na Skautex a líbilo se jim tam je pro mě něco nádherného. Aspoň vím, že nejsem jen já takový blázen……už pátý měsíc se drží zuby nehty. Kluci se nedokázali ani zakousnout“ Obdobné pocity zažívá i Kytička s expedicí Smilling a na zprávy z Doubravníka s napětím čekáme. Kytička nás velice mile překvapila zaslaným cédečkem, s téměř profesionálním obalem, které obsahuje zvukově i textově komentovanou hromadu velice živě udělaných fotek, fotky ze Skautexu a zcela originální, pro sebe udělaný kalendář s vybranými vlastními i cizími fotkami s citáty a myšlenkami, které ji nějakým způsobem oslovují. Prostě kalendář, který se nedá nikde koupit a který lze v našem úkolu zhodnotit na 100 %. Cédéčko je tedy důkazem, že i v maturitním ročníku se může něco takového udělat. Cédéčko Kytičky je tedy historicky prvním v naší Cestě k vrcholu. Ovšem Kytička jede na plný plyn, protože navíc ještě funguje ve dvou oddílech, koučuje expedici Smilling, takže ji musíme poradit, aby to nepřehnala, protože to odnáší spánek a zdraví je jen jedno. :-) Závěrem malá rekapitulace: tři nejúspěšnější na Cestě k vrcholu jsou děvčata: Bára/16 z Opavy , která má 5 uznaných a 6 vylezených (čekáme na zprávu) osmitisícovek, Myška/58 z Krupky má za sebou osmitisícovek 5 a konečně Kytička/ 82 z Ostravy, která má na svém kontě osmitisícovky 4.Všechna tři děvčata mohou na základě pravidel zařazovat již zčásti i úkoly, které si na sebe sama vymyslí. Je zřejmé, že v této situaci nelze emotivního vrcholového pocitu dosáhnout opakováním jednoduchých nenáročných úkolů, ale že se k němu lze dopracovat pouze získáním nových zkušeností, posunutím hranic svých možností, posílením své sebedůvěry, což jsou věci, které nelze nikde za sebevětší peníze koupit L0512 - 44. Prosincová listárna Tak už jsme se snad konečně z počítačových problémů vyhrabali. I když mě čeká přepisování asi 30 protomů, které jsem si sice vytiskl pro Skautex, ale nezálohoval v počítači a některé další věci. Trochu se změnily hlavičky domén na titulní webové stránce ve prospěch přehlednosti i rozšířených stránek.(Texty). Touto cestou s Jarkem také děkujeme za veškerá krásná přání a pF. Postesknutí v minulé listárně na žádné zprávy z Cesty kolem světa mělo ohlas. Kytička se ozvala a poslala zprávu, že dosud nachodila pěšky 742 km a celkem urazila 1386 km. Její bratr Brbla ujel na kole již 1855 km, takže je nejblíže cíli první etapy což je 2000 km. Takže my si musíme velice pospíšit s tou nášivkou. Možná, že někdo (myslím Bára) mě již dříve poslal nějakou zprávu, ale to všechno „odešlo“ v rámci PC problémů, takže pokud si svoje kilometry sledujete, dejte vědět – dostanou chuť se na tuhle cestu vypravit i další a mohou to být klidně i vlčata nebo světlušky. Kytička nás s Jarkem potěšila i dosažením své čtvrté osmitisícovky Lhotse a zejména svou zprávou z výstupu. Ta bude doufám včas vyvěšena a můžete si ji přečíst. Mně se na ní líbí to, že pro ni Lhotse bude ve vzpomínkách znamenat čtyři velké akce: tábor, Robinson naostro, studijní stáž v Rakousku a Skautex, na kterých získala přes pět a půl tisíce svemů. Tedy ne drobnosti, ale velké věci. Pro mě velkým překvapením bylo, že Robinson naostro se stal historicky první trofejí právě pro něžné pohlaví. Pánové, není to „rukavička“ pro nás? Něco jako když Zdenča vylezla K2 aby klukům dokázala, že je minimálně rovnocenný partner. Takže vybrat si těžké úkoly to je ta správná cesta pro ty, kteří už nějakou tu tisícovku mají za sebou. A že to nemusí být zdržovačka třeba při studiu dokázala i Bára, protože studium je přece také a velice důležitá Cesta k vrcholu. V situaci, kdy je málo času, je třeba pro sebe nalézt racionální, časově nejméně náročný způsob zaznamenávání svemů. Pro vlčata a světlušky naopak platí naučit se zaznamenávat si i drobné úkoly. Už jsme psali o Skautexu na DVD. Roby jej dokončil a já jsem si jej mohl konečně na svém počítači přehrát. Roby jej dodal i v graficky pěkně provedeném obalu a kdyby stoupal k vrcholu, tak by za něj určitě získal nejméně 2000 S. Celý program Skautexu na tomto DVD představuje hodinový program a pro jeho účastníky je to velice zajímavé pokoukání, které se Robymu opravdu povedlo. My se ještě pokusíme ve spolupráci s Kytičkou, která má ze Skautexu mraky fotek, tyto fotky na cédéčko dostat. Možná že i některé malůvky vlčat a světlušek a pak se musíme dohodnout na tom, kdo by o DVD Skautex 2005 měl zájem, jak a za kolik bychom to mezi zájemce distribuovali. Možná že by bylo možné udělat ještě zkrácenou, propagační verzi na CD. Jistě jste si všimli, že na stránkách Skunipy jsou tři interaktivní plochy. Ta na titulní stránce je využívána pro volnou komunikaci mezi lezci, informační stránka o Skautexu nyní leží ladem a podobně je tomu se stránkou na kterou se lze dostat přes knihu návštěv. Dohodneme se proto takto:
V následující tabulce uvádíme možnosti zimních aktivit pro Cestu k vrcholu. Jsou již psány ve formě standardního rejstříku tak, jak se o nich píše v úkole V0512-6 ZIMNÍ AKTIVITY/ 30.12.2005/ Kyb/ jiri.klaban@quick.cz
L0511 - 43. Listopadová listárna Letošní podzim poznamenaly patálie s počítači u mě, u webmastera Jarka (krádež počítače z kufru služebního auta) a posléze i několikadenní výpadek harddisku, na kterém fungují webové stránky Skunipy na ústředí Junáka. V důsledku toho došlo ke skluzu v uvádění nových úkolů na internet.Jasně se ukázal význam antivirové ochrany počítače . V případě ukradeného počítače ve kterém byly všechny přístupové programy na internet zase vynikl význam zálohování všech dat a programů. Tyto problémy však nemusely výrazně ovlivnit stoupání k vrcholům osmitisícovek, protože úkolů je k disposici na tři stovky. Šlo tedy pouze o aktualizace výškových metrů na osmitisícovkách. V poslední době jsem získal pocit, že mediální svět začíná více vnímat všestrannost lidské osobnosti jako hodnotu hodnou popularizace vedle vypjaté specializace především sportovní. Sport ve své vrcholové podobě vykazuje řadu sporných hodnot počínaje korupcí a dopingem a konče zdravotními riziky. Rekreační sport, který je jednoznačně zdravější je stále pouze na okraji zájmu jak sponsorů tak medií a skauting tady má velkou šanci. Hlavním problémem je ovšem motivace, protože chybějí pravidelné soutěže s jasnými pravidly. Stále mám pocit, že naše sportovní úkoly v rámci Cesty k vrcholu svou standardizací podmínek a hodnocení představují možný základ pro takové soutěžení bez ohledu na vzdálenost. Že dva spřátelené oddíly na různých koncích republiky by mohly bez problémů začít soutěžit a tuhle soutěž by na jedné straně umožňoval skautský morální standard projevující se ve fair play, na druhé pak technické telekomunikační prostředky jako je mobilní telefon, nebo internet. Navíc takové soutěže by se mohli zúčastnit i jednotlivci v místech kde není skautský oddíl, nebo skauti na studiích nemají šanci pro pravidelné skautování. Nemělo by být problém vést tabulky rekordů, které by měly další velkou motivační úlohu. Zkusí takové klání některé dva oddíly jako zajímavý a potřebný experiment ??? Všestranná práce na sobě je ovšem velice náročná na koncentraci, vůli, přemáhání a motivaci a to je zřejmě také důvod, že v letošním roce nikdo nenásledoval Amazonku a Báru v tvorbě knížky, nikdo, nikdo nenahlásil, že dosáhl 2000 kilometrů na Cestě kolem světa, nikdo nenahlásil výsledky ze Skautského pětiboje.Ale pozor: téměř jakoby pod vánnoční stromeček přišla hláška od Kytičky, že dokončuje táborové cédéčko . Jsme na něj strašně zvědaví a na její obavy že cédéčko nebude dostatečně kvalitní je jediná odpověď: každý musí nějak začít a už to že se pro tuto práci odhodlala ji ctí, protože je v našem společenství historicky první. Tohle všechno jsou výzvy pro příští a další roky. Nebo se skauting ubírá někam úplně jinam do světa nenáročných hrátek a nenáročných programů navíc bez jakékoliv fyzické náročnosti?.N a základě své účasti na prosincovém roverském mikulášském semináři v Praze a při sledování obrovského množství skautských aktivit si to nemyslím. Aniž si to uvědomujeme, z řady našich úspěšných skautů a členů Klubu 8000 se stali roveři a rangers, ze středoškoláků vysokoškoláci, prostě lidé, kteří mají stále větší nedostatek času. Už není čas zapisovat plnění drobných úkolů, ale jsou tu přece úkoly velké jako je úspěšné studium i úkoly které si po třech osmitisícovkách může vytýčit každý sám, Protože Cesta k vrcholu není žádný závod je možné dát si pauzu nebo stoupat pomaleji a vychutnávat si obtížné úkoly jako je třeba Robinzon, Cesta k pólu, zimní táboření, příprava a realizace různých projektů a expedic tvorba knížky, cédéčka, ale účastnit se i výzkumných projektů budovat si vlastní informační systém, pomáhat při vedení oddílu atd. atd. Přes to, že úkolů je dnes na tři sta, stále mezi nimi některé důležité chybí. To musíme v blízké budoucnosti napravit. Kyb Tato listárna je tak trochu historická: definitivně opouštíme zázemí tištěného skautského časopisu, abychom se čtenáři komunikovali pouze elektronicky po internetu a účastnili se tak aktivně komunikační revoluce, která je výrazným znakem současné civilizace.Svázané staré ročníky časopisů nahradí tenké disky CD a DVD, které zaberou díky fantastickým paměťovým možnostem digitálních technologií daleko méně místa v knihovně. Je na obzoru zánik všech na papíře tištěných knížek a časopisů? Já si to nemyslím: tištěné slovo i obraz mají své nenahraditelné kouzlo a jako televize nevytlačila film, a film nevytlačil divadlo tak ani obrazovka nevytlačí potištěný papír. I hodnota ručně psaných skautských kronik, přes atraktivitu počítačově editovaných textů, bude stoupat a tak vedle sebe budou všechny tyto formy zřejmě koexistovat. Jen jejich cena bude asi rozdílná: zatímco CD disk na který se taková knížka s obrázky i se zvukem v pohodě vejde, stojí několik korun, tištěná knížka dnes stojí od sta korun nahoru. Protože říjnovou listárnu píši z technických důvodů (vyřazení počítače) až koncem listopadu, je Skautex 2005 pod Kuňkou téměř vzdálenou záležitostí. Napsal jsem o něm článek do časopisu Roverský kmen kde si, můžete přečíst. Roby, který celý Skautex natáčel na video provedl již první sestřih a vznikl z toho téměř hodinový pořad. Jak jsem se dozvěděl z webu Kytička sbírá fotky ze Skautexu (sama, jak jsem si všiml fotila asi nejvíc), takže až je bude mít shromážděné mohli bychom je dát nejen na web, ale i do budoucího cédéčka. Na titulní stránce webu se rozvíjí v její interaktivní části čilá debata, která přispívá ke vzájemnému poznávání účastníků Cesty k vrcholu a to je dobře. Šárka z oddílu Cesty v Brně píše, že Cesta k vrcholu je pro ně velmi zajímavá a přihlásila, pokud jsem správně počítal 17 členů, mezi nimi i 7 chlapců. Píše: “Vedení našeho oddílu zaujal fakt, že dosud žádný kolektiv společně na vrchol nevystoupil, a že máme šanci být první. To je super, my to dotáhnem a pro prvního vystoupivšího máme vymyšlenou prémii – velký dort (spíše dortovou párty pro všechny). Okurka – Eliška Bláhová, roverka z moravského Doubravníka se zase ve svém oddílu stala koordinátorkou pro lezení na osmitisícovky. Přejeme ji proto mnoho úspěchů a hodně výškových metrů vystoupaných v oddíle. V této souvislosti připomínám, že při kolektivní účasti v Cestě k vrcholu je možné koncipovat programy družinovek oddílovek, výprav i táborů tak, aby poskytly účastníkům možnost získat co nejvíce svemů a tímto způsobem je i motivovat k účasti. Na druhou stranu při odchodu některého člena na studia do jiného místa,může takový člen pokračovat samostatně ve výstupu a zúčastňovat se tak „na dálku“ třeba oddílové expedice. Ve složce Oldskauti na webu je publikována Cesta k vrcholu jako vzpomínková záležitost, nazvaná Peak of my Memory – Vrchol v mé paměti. Jde o férové „vylovení“ vykonaných činů z paměti a jejich obodování stejně jako tomu je v normální Cestě k vrcholu. Postupně jsem dospěl k názoru, že Peak of my Memory by mohl být úvodem k dalším výstupům třeba i roverů a rangers, kteří mají za sebou řadu skautskiých táborů, akcí a dalších "činů". Takže i starší ročníky roverů a rangers mohou začít stoupat po úvodní, startovní bilanci nazvané Peak of my Memory. Těšíme se na první hlášení toho druhu. Kyb |