Myška (reg. č.: 58) – Miroslava Scholzová –
narozena: 1983 – Krupka (Krupka-Unčín)
datum registrace: 24.5.2005 – konec výstupu:
24.1.2006 – počet dnů výstupu: 246
e-mail: MiroslavaScholzova@seznam.cz;
Makalu 8463m
Zpráva o výstupu na Makalu
(30.osmitisícovka)
Moje pátá osmitisícovka. Nevím
proč, ale připadá mi nějak zlomová. Možná proto, že je to takové pěkné číslo.
Nebo že jsem se přenesla přes to zklamání, které se dostavilo po Dhau-lagiri.
Cesta k vrcholu – závody?
Když Kyb psal, že Cesty k vrcholu
nejsou závod, trochu jsem se nad tím zamyslela. Možná jsem opravdu zpočátku s
„někým“ závodila, zejména co se týče počtu vylezených tisícovek. Teď už mi
přeci jen tolik nezáleží na tom, jestli budu první nebo až osmá, kdo vyleze
všechny symbolické vrcholy. I když by to byl pěkný pocit a neříkám, že bych o
něj nestála. Já jsem si tenhle cíl dala proto, abych sobě dokázala, že na to
mám – schopnosti, vytrvalost.
Z předchozí osmitisícovky jsem se
poučila, že nemá výšku být za každou cenu první. I kdy-bych vylezla všechny
vrcholy jako první, ale nic si nevyzkoušela, kdyby ty vrcholy byly napl-něny
jen pořád těmi samými úkoly, asi by ten projekt ztratil účel. A asi by mě nakonec netě-šilo ani to vítězství.
I když pořád nejsem úplně
spokojená se svým vrcholovým pocitem, přesto si myslím, že jsem ohromně
získala. Získala jsem zkušenost, kterou jsem musela prožít, abych ji pochopila.
Radost
Jedna velká radost mě čekala při
cestě na tenhle vrchol – moje tři skautky, Elí, Krtek a Ruga, které se mi
podařilo motivovat k tomu, aby vyrazily za mnou. Je to úžasný pocit nebýt v tom
sama. Už jen to, že dvě z nich jely na Skautex a líbilo se jim tam, je pro mě
něco nádherného. Aspoň vím, že nejsem jen já takový blázen.
Sice se občas vyskytnou nějaké
nesnáze, jako třeba zápis svemů, zapomínání na to, že by se něco dalo
započítat, výpadky v přísunu nových úkolů
apod., ale od toho přece překážky jsou, aby se překonávaly. Časem snad
všechno vychytáme a půjde to jako na drátkách. Doufám, že nás to nadšení
neopustí a že se holkám podaří dolézt až na vrchol. Elí dokonce projevila přání
vylézt si na skutečný vrchol, byť třeba jen 800 metrů vysoký.
Už teď jsem spokojená s tím, co
dokázaly – už pátý měsíc se drží zuby nehty. Kluci se nedokázali ani
zakousnout. Připadá mi, že holky mají více vůle a že když se do něčeho pustí,
tak to dotáhnou do konce. Ať si kdo chce říká, že tomu tak není.
Vrcholový pocit
Jak už jsem napsala, nebyla jsem
ani tentokrát úplně spokojená, když jsem vylezla na vrchol. Ale přeci jen to
nebylo takové zklamání jako minule. Protože jsem si řekla, že příští vrchol
dokončím někde na kopci, donutila jsem se (opravdu donutila – z vyhřátého doma
do deseti-stupňového mrazu s vyhlídkou na 5 kilometrů sněhem a převýšení 200
metrů se mi opravdu nechtělo) vyrazit ven na kopec. Respektive svah, ale co na
tom, je to moje oblíbené místo a je odtud překrásný výhled.
Celá udýchaná jsem vylezla po
posledním strmém svahu a rozhlédla se kolem. V ten moment mi bylo nádherně.
Kolem ticho, pode mnou koruny stromů, ještě doleji moje město, v dálce další
kopce. Byla jsem ráda, že jsem vyrazila ven.
Myška/58
|