TROCHA FILOSOFIE NIKOHO NEZABIJE

Jiří Klaban  - Kyb

Text představuje souhrn názorů autora, ke kterým dospěl studiem i úvahami při ujasňování si potřebnosti skautingu v dnešním světě.

Jsme lidé. Živí lidé. Reprezentanti života v jeho nejsložitější podobě. Života, který je zatím podle dosavadních znalostí jediný, o kterém víme v celém vesmíru a představuje tudíž doslova poklad nad poklady, který  bychom měli chránit jako oko v hlavě. Paradoxní však je, že tento požadavek není reálné plnit, protože součástí života je neustálý boj o přežití jedince a jeho rodu, v konkurenci s množstvím živých i neživých systémů, které jej obklopují a ve kterých se v každém jedinci, od buňky až po člověka, projevuje přírodou zabudovaná  touha po přežití a nesmrtelnosti rodu na úkor jiných.

Člověk, jako nejsložitější představitel života je systém, který se prý skládá asi ze 75 bilionů buněk, z nichž každá bojuje na život a na smrt za přežití tohoto obrovského komplexu. O jak fantastickou záležitost jde, nám osvětlí představa systému, kde místo buněk vystupují jednotliví lidé: šlo by totiž o komplex 15 000 zeměkoulí, každá s 5 miliardami obyvatel, kde všichni vyznávají společné úsilí: totiž přežití tohoto organismu. Tato představa ve světle lidských rozmíšek je pro nás téměř absurdní a tvoří mystérium, na jehož základě existují i stále vznikají všechna náboženství a filosofie.

Co jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme to jsou otázky, které provázejí člověka od nepaměti. Dnes již snad víme, že naše planeta se zrodila před 4 - 5 miliardami let a od té doby postupoval její vývoj od atomových částic, přes atomy a molekuly, složité chemické sloučeniny k první živé buňce a jednobuněčným živočichům. Jednobuněční poté učinili základní a převratný evoluční objev: objevili spolupráci jako cestu ze slepé uličky, kterou představovala jediná buňka. To vedlo ke spojování jednotlivých buněk, k jejich specializaci a vzniku vícebuněčných, kteří zahájili fantastickou éru přírodní tvořivosti nepředstavitelného množství tvarů a forem živých organismů, které dnes můžeme jen v  úžasu a pokoře sledovat v barevném provedení na obrazovce. Ti se na základě evolučního výzkumu metodou pokusu a omylu, pomocí stále dokonalejšího hospodaření s energií stávali stále složitějšími a dokonalejšími až na vrcholu této pyramidy složitosti života stanul člověk o jehož fungování existují dnes celé knihovny poznatků. V přírodě a přírodních systémech má tak člověk k disposici obrovské zkušenosti a modely pro veškeré lidské konání: v etice, estetice, regulaci a řízení, kooperaci a konfrontaci, integraci a komplexnosti, informatice a komunikaci, kopírování a učení, v energetice, v  přeměnách energie a jejich úspoře, v ekonomice, technice …

Také dějiny člověka postupují od jednoduchého ke stále složitějšímu: od zvířete a jeho polidštění - k tlupě - kmenu - knížectví - království - státu - soustátí - globálnímu světu. A také zde, stejně jako u buněk hraje základní roli spolupráce, která představuje maximální úsporu energie a proto se prosazuje. Úroveň spolupráce v lidském světě závisí v podstatě na morálce, která je součástí vývoje člověka, zahrnujícího rozvoj emoční, mentální a duchovní a který současně ovlivňuje rozvoj úrovně mezilidských vztahů. A tak strategie jednání člověka v dějinách i současnosti jsou buď konstruktivní - rozvoj života podporující, nebo destruktivní - rozvoj života brzdící, nebo dokonce likvidující.

Skauting svými ideovými základy a komplexním programem je jednoznačně  na straně konstruktivních strategií a jeho program může vychovávat lidi, schopné řešit problémy, spojené s přežitím lidského rodu v podmínkách  složitosti globálního světa. Je tudíž jeho existence v globálním světě nesmírně potřebná. Ovšem oprávněnost skautingu v dnešním světě je záležitost jedna, druhá je pak jeho konkurenceschopnost.

Současná nabídka možností a aktivit z hlediska uvedených cílů kvalitních i nekvalitních je obrovská, takže v této soutěži obstát není jednoduché. V čem jsou nejdůležitější kvality skautingu z hlediska potřeb přežití lidského rodu? Je to: morální výchova a duchovní rozměr, sociabilita a komunikativnost, všestranná a harmonická osobnost (rozvoj  fyzický a psychický, mentální, sociální, duchovní a kreativní), volní stránka osobnosti, samostatnost, pracovitost, positivní vztah k přírodě a ekologii, kreativita, schopnost tvořivě překonávat překážky.

V porovnání s celou řadou zejména specialisovaných aktivit sportovních i zájmových jde o úkol nesmírně náročný a lidé, kteří se ho ujali, plní jeden z nejdůležitějších humanistických úkolů a zasluhují nejen náš obdiv, ale také maximální a všestrannou podporu. Základním nepřítelem, který brání provádět kvalitní skauting z hlediska výše zmíněných cílů je časový deficit a to jak na straně činovníků, tak na straně členstva. Původ časového deficitu má na svědomí složitost současné civilizace a jeho diskuse je mimo rámec tohoto článku. Nedostatek času bych přirovnal k situaci, kterou musela příroda řešit před miliardami let, kdy v důsledku horotvorné činnosti se v mnoha místech zeměkoule z oceánů stávaly pouhé louže a veškerý život soustředěný v mořích musel tak řešit problém nedostatku vody. Ti kteří to nevzdali vytvořili kořenový systém rostlin, nebo z rybích ploutví postupně vytvořili končetiny umožňující dostat se k vodě.

My nedostatek času musíme řešit rovněž kreativně: aplikací postupů používaných jinde nebo vlastním "výzkumem" a vlastními "vynálezy“. Čím můžeme tedy nedostatek času kompenzovat? Jsou to např.:

1. Motivace skautskými ideály, vírou a filosofií, která vede k přesvědčení o hlubokém smyslu úsilí věnovaného výchově mladé generace ke konstruktivním strategiím za účelem přežití lidského rodu a nadšené práci pro tuto věc (starší tomu říkají "skautská řehole")
2. Využití „skautského genomu“ tj. zkušeností předchozích skautských generací, jejichž používání a další rozvoj vedou k samostatnému jednání a skautskému životnímu stylu právě tak, jako buňky samostatně jednají na základě svého genomu. Skautské zkušenosti lze zpracovat tak, aby byly návodem k jednání stejně jako genom v buňce, což může být významnou pomocí při sebevýchově v individuálním volném času. To má zásadní význam v situaci, kdy složitost civilizace začíná omezovat fyzické setkávání.
3. Dodržování etických principů a fair play, představuje obrovskou energetickou a tedy i časovou úsporu při odstranění potřeby kontrolorů a rozhodčích, které nahrazuje vnitřní etická motivace pro dodržování pravidel stejně, jako to dělají buňky podle vrozených příkazů genomu, aby zachovaly systém, jehož  jsou součástí.
4. Přátelství a komunikace opět snižují energetické nároky jakékoliv organizace omezováním byrokracie.
5. Využití racionalizačních postupů: výpočetní techniky a informačních technologií, kopírování, komunikačních prostředků, koordinace, plánování, systémového a strategického myšlení, tvorby projektů, výzkumu

A tak: není to povznášející pocit být součástí biosféry, zatím ve vesmíru ojedinělé a zanechat svoji positivní stopu v úsilí o její zachování, o zachování lidského rodu, národního i přátelského společenství, své rodiny ale i skautingu, který tohle všechno podporuje? Není to fantasie zúčastnit se obrovského dobrodružství přírodní evoluce na úrovni jedince? Prosazovat konstruktivní strategie, obstát v drsné přírodě i v drsné civilizaci, vydržet zátěž fyzickou i psychickou, vyznat se ve složitém světě informací a komunikací, umět udržet partu neboli tým, umět něco vymyslet a zrealizovat, umět se „vyhecovat“ moderně řečeno motivovat, abys  vydržel a dokončil svůj záměr,  zkoušet co mě baví a zajímá, „co mi jde“, rozvíjet  a dotáhnout to k dokonalosti, zkoušet kde jsou mé hranice: na co mám a na co už nikoliv, kam jsem schopen až jít v.pomoci druhým,objevovat tajemství a krásu přátelství a lásky, prožívat dobrodružství při hledání řešení ve všech oborech lidské činnosti, včetně skautské výchovy. To je tisíce otázek u nichž není známa odpověď a teprve „hodina pravdy“ ti ji poskytne. Nechceš začít trénovat a testovat svoji vůli, fyzičku, schopnosti, odolnost, výdrž , abys věděl až  ona hodina nastane, že jsi připraven?

Nabízíme ti „vrcholový skauting“, neboli Cestu k vrcholu, kde si na základě fair play budeš sám sobě soudcem při symbolickém stoupání na osmitisícovku, kde budeš muset prokázat svoji všestrannost a schopnost „na všechno být připraven“. Naučíš se po malých krocích dosahovat velkých věcí nejen ve hře, ale i v životě, naučíš se vytyčovat sám sobě své, zcela originální cíle a hledat optimální cesty k jejich splnění a zkoušet jestli jich dosáhneš. Nejsi na sebe zvědavý kam až vystoupíš ?

Druhou nabídkou je projekt přípravy a využití předem připravených programů tzv.Protomů, které můžeš opět na principu fair play plnit ale i sám připravovat.

Oba projekty jsou v podstatě určeny pro všechny skautské generace a v plném rozsahu jsou publikovány na  webových stránkách  Skautské university Pardubice na internetové adrese: http://skunipa.web.tiscali.cz. Tyto stránky mají interaktivní charakter a umožňují grafické porovnávání dosažených výkonů na fotografiích individuálně vybraných osmitisícovek (viz Skaut Junák ,č.8/2003)

Reinhold Messner, horolezec a první člověk, který dosáhl všech 14 osmitisícovek, spisovatel, podnikatel, poslanec evropského parlamentu:

„Všechno začíná v hlavě a bez nadšení, posedlosti a koncentrace nelze významného cíle dosáhnout.“

Martin Bursík, skaut, horolezec, ekolog, politik - ministr životního prostředí:

„Když se lidé dokážou pro něco nadchnout, je to úžasná věc.To jsem pochopil už jako vedoucí skautského oddílu.Je to ohromná hybná síla, která může  pomoci lidem dosáhnout met, o kterých ani nepřemýšleli, natož aby si mysleli, že by jich mohli dosáhnout.“

Jiří Klaban - Kyb