BÁRA/16 - Barbora NEUWIRTHOVÁ
Opava, nar. 1986
Začátek výstupu: 3.listopadu 2004
Ukončení výstupu: 30.dubna 2005
E-mail: Barbora.Neuwirthova@seznam.

Vzpomínka na výstup na horu Nanga Parbat

(3.11.2004- 30.4.2005)

(27. osmitisícovka)

Mnoho slavných a moudrých lidí řeklo během již uplynulých staletí mnohé své názory, o kterých se dodnes učíme, které jsou nám oporou, radou, námětem k diskusi či tvrzením, které se snažíme svými skutky vyvrátit. Bezesporu jsou však tato slova nezapomenutelná a provázejí nás během života stále.

Možná by vás zajímalo, proč začínám své povídání o výstupu na Nanga Parbat ze zcela jiného soudku, proč se právě teď a na tomto místě zmiňuji o nejrůznějších myslitelích. A právě vám náleží následující vysvětlení:

Jedním z úkolů, které Kyb již kdysi dávno vytvořil, bylo zapisování myšlenek, které nás nějak oslovily. Úkol, který by mohl být zajímavým pro každého účastníka Cesty k vrcholu, protože ať už se zajímáme o sport či o hudbu; o umění či o vědu, vždycky se seznamuje s významnými osobnostmi představujícími danou oblast lidské činnosti.

A co víc? Je to úkol, ke kterému se vracím stále a stále, při stoupání na každou horu. A abych teď jen planě nebušila do klávesnice u počítače, přidám k dobru ten „svůj“ citát, který mě oslovuje snad nejvíce. Řekl jej kdysi dávno S.Kierkegaard: „Kdybych mohl Boha objektivně uchopit, tak nevěřím, jenom vím. Avšak právě proto, že to nemohu učinit, musím věřit.“

Ale teď již k dalším úkolům a zážitkům. Mohla bych se s vámi dělit o to, jak jsem se poprvé účastnila okresního sněmu a popletla hlasování či jak jsme jely s našimi roverkami na minivýpravu, kde jsme v noci na Slezské Hartě přijímaly do naší družiny nové členky, ale myslím si, že bych se s vámi měla podělit o něco jiného…

Doufám, že jste teď zvědaví, co to bude. Co jen je zajímavější než noční putování na vodní nádrž?

Nanga Parbat byla první horou, při jejímž plnění jsem si mohla vymýšlet úkoly takříkajíc šité na míru. To znamená, že celou čtvrtinu svemů jsem získala při plnění tzv. “vlastních úkolů“. Byla to pro mě nová zkušenost, která velmi ozvláštnila a zatraktivnila výstup na Nanga Parbat. A co tedy všechno to, co jsem napsala, má znamenat?

Předchozí rok se u mě nesl, jako u každého čtvrťáka, v duchu maturity a příprav na přijímací zkoušky na VŠ. Proto jsem se snažila co nejvíce propojit onen život „školní“ se životem „skauta a horolezce.“ Řada „mých“ úkolů byla v podstatě donucovacími prostředky pro mě samotnou. Takové úkoly mě pod vidinou dalšího přiblížení vrcholu samotné Nanga Parbat (která mimochodem měří 8 125 metrů) přinutily pustit se například do šprtání další otázky… Je mi jasné, že teď mluvím (nebo spíše píšu) příliš obecně. Proto vám některé úkoly přiblížím a třeba vám i poskytnu inspiraci pro příští výstupy.

Úkol, na který jsem obzvlášť pyšná, jsem nazvala „Vytrvalost“. A v čem spočívá jeho plnění? Vždycky si na začátku týdne si vytyčím nějaký úkol, který pak plním každý den. Ze stereotypů, které jsem plnila, můžu uvést například: přečíst 80 stran knihy; naučit se 2 maturitní otázky; 30 minut cvičit; nedívat se na televizi… Za každý den v týdnu, kdy jsem daný úkol splnila, jsem si započítala svemy, a to podle následujícího klíče:

1. den plnění          - 1 SVM

2. den plnění          - 2 SVM

3. den plnění          - 3 SVM

4. den plnění          - 4 SVM

5. den plnění          - 5 SVM

6. den plnění          - 6 SVM

7. den plnění          - 7 SVM

+ za splnění úkolu každý den prémie 2 SVM

Þ součet SVM za týden 30 SVM

Tenhle úkol mi vždycky připadal zajímavý proto, že jsem ho mohla různě upravovat na danou situaci. Takže v době, kdy jsem se potřebovala učit na maturitu, zadala jsem si naučit se maturitní otázky. A když jsem potřebovala zvýšit kondičku, „naordinovala“ jsem si například vyjížďku na kole.

Ale nezůstanu jen u „Vytrvalosti“. Minulý rok na podzim (2004) jsem absolvovala autoškolu. A, světe div se, dokonce jsem i zvládla zkoušky. Ale dostat řidičák nestačí. Je třeba řídit a řídit, získávat nové zkušenosti. Myslím, že již správně tušíte, k čemu se chci nyní dopracovat. Je to další úkol, týkající se tentokrát řízení a zlepšování řidičských schopností. Vytvořila jsem si systém, podle kterého různě ohodnocuji trasy ujeté autíčkem, a to v závislosti na jejich délce. On je totiž rozdíl, jestli ujedete 10x5 km nebo 50 km naraz. Ale to zřejmě víte.

(Musím proto zmínit ještě jednu výhodu tohoto úkolu: vím, kolik km už jsem najezdila za volantem a tak si můžu trošku hlídat, jak dobře bych měla jezdit a jak jezdím.)

Zmíním se také o kulturním životě. V průběhu minulých ročníků včetně toho posledního byly zveřejněny nejrůznější „kulturní“ úkoly. Tak například za návštěvu zámku, hradu či galerie je 10 SVM; za výstup na rozhlednu dalších 10 SVM… Chyběly mi ale úkoly související s navštěvováním koncertů a divadelních představení. Proto jsem se snažila zařadit takové, které by onu pomyslnou mezeru zaplnily. Hodnotila jsem tedy návštěvy koncertů či divadelních představení.

Ale dost povídání o úkolech. Přišel čas nějak tohle celé uzavřít. Dodat celému povídání pointu, myšlenku… A myslím si, že to nejlepší, co teď můžu udělat, je „vypůjčit“ si takovou vhodnou a oslovující myšlenku od E.T. Setona: „Vydejme se za nějakým cílem. To je ze všeho nejdůležitější.“ Řekla bych, že se s panem Setonem všichni shodneme, a že jeho citát a naše úsilí při stoupání k vrcholu jsou totožné, nebo alespoň velmi podobné. Vždyť cesta k vrcholu není jen nějakou hrou, kterou si skauti krátí volné chvíle (které většinou nemají). Je to především geniální vkročení do života, ve kterém nikdy nebude nic zadarmo a během něhož budeme muset prokázat vůli a vytrvalost, abychom dosáhli svého cíle. Proto: vydejme se za ním!