[Home][Univerzita][Vrcholy][Protomy][Cesty][Oldskauti][Kontakty-Odkazy]
 

Johana Eliášová-Lachta, Rok narození: 1990,
Kozlovice,
Počátek výstupu: 8.5.2004,
Konec výstupu: 8.12.2004
Doba výstupu: 214 dnů,
e-mail: johana.eliasova(zavinac)seznam.cz

Zpráva o výstupu na Nanga Parbat
(22.osmitisícovka)

            Přesně si ten den pamatuji-naše družina měla jet pomáhat na světluškovské závody, jenom já jsem onemocněla a na poslední chvíli musela svoji účast odříct. Docela jsem se pak doma nudila, tak jsem se začetla do Kmene, kde jsem našla zajímavý článek, kterému jsem ale vůbec nerozuměla. Psalo se tam něco o lezení po horách, nebo aspoň tak jsem to tehdy pochopila. Naštěstí jsem měla (a pořád mám) hory docela (dost) ráda, tak mě článek zaujal, i přes svou nesrozumitelnost a ještě ten den jsem se zašla podívat na internetovou adresu, která byla pod článkem uvedená. Chvilku mi trvalo, než jsem se tam pořádně zorientovala a naučila se je jakž takž používat, ale teď jsem opravdu ráda, že jsem se do toho pustila. Vybrala jsem si Nanga Parbat, tahle hora mě tak trošku zajímala už i dříve. Ze začátku na mě bylo trochu moc všelijakého toho dělení, třídění a řazení úkolů, časem jsem si ale na celý systém zvykla a přestalo mi to dělat problémy. I když je pravda, že nepoužívám rodná čísla úkolů, docela mi stačí přesné názvy, které všechny úkoly mají. Úplně nejhorší ale bylo alespoň jakž takž udržovat nějaký poměr mezi fyzickými, duševním, sociálními a jinými činnostmi, to mi dělá problémy asi ještě pořád. Celé to zvykání mi naštěstí pomohl přestát fakt, že jsem za týden získala přes sedm set svemů, protože jsem si mohla započítat i všechny úkoly, které jsem tak nějak nevědomky splnila už dřív. Hodně mě taky motivoval nakreslený obrázek hory visící na nástěnce a barevný špendlík na něm... Vždycky jsem se pak každý večer zálibně dívala na vrcholek :) Taky jsem to ze začátku nebrala až tak vážně, nebo spíš-do ničeho jsem nebyla nikým nucena, a tak jsem věděla, že vlastně můžu kdykoliv přestat, že zas až o tolik nejde. Všechno to na první pohled byly jenom maličkosti, ale právě díky těm jsem se dostala do prvního základního tábora, na čtyři tisíce pět set svemů. Pak (vlastně možná už trochu dřív) mi došlo, že je to vlastně úplně reálné, vylézt až nahoru. No a pak jsem tam najednou byla :)

            Na celé Cestě na vrchol se mi líbí, že to není jenom takový nějaký suchý text, který by člověku říkal, že je dobré se nikdy nenudit, že bychom se měli co nejvíce všestranně rozvíjet a tak, je to „živý“ projekt, který člověku dává přímo určité návrhy na činnost, úkolů každý měsíc přibývá, stejně jako lidí lezoucích nahoru, přesto jich ale zatím není až tak moc, takže má člověk pocit, že opravdu něco dokázal, že se to nepovede jen tak někomu. A navíc ta krásná symbolika-cesta na vrchol :) Stejně tak je dobré, že všechno záleží na čestnosti člověka. Může sice podvádět a nějaké svemy si přidat, ale k čemu by to bylo, tohle je přece opravdu něco, co děláme jenom a jenom kvůli sobě. Všechno to přemýšlení o takových věcech mi taky dost pomohlo při nedávném skládání čekatelské zkoušky, hlavně teda myšlenkových základů skautingu.

            Nemůžu ale říct, že by to vždycky bylo jen tak, občas jsem se musela hodně přemáhat, abych si každý večer zapřemýšlela a sepsala všechno, co se mi povedlo. Rozhodně je ale dobré vidět, jak toho občas je málo…:/ Za tuhle pravidelnost jsem Cestě taky hodně vděčná.

            Jedna z nejlepších věcí je pro mě ale stejně zjištění, že dokážu plnit i dlouhodobější plány. Pustit se do něčeho, co vyžaduje snahu více než půl roku, to není jen tak, nemluvě o tom, dotáhnout to až do konce.

            Samozřejmě, že to všechno má i nějaké chyby, jedná se ale hlavně o tu nepřehlednost a nejasnost stránek, kdybych se tam třeba dostala až teď, nevím, jestli bych všechno pochopila a do nějakého stoupání bych se asi nepouštěla..

Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001- J.Klaban. Aktualizováno: