Myška/58, Miroslava Scholzová, 1983, Krupka 23.6.2004, 7.11.2004, 138 dní,
e-mail: MiroslavaScholzova@seznam.cz

ZPRÁVA  O  VÝSTUPU  NA  GASHERBRUM  I
(17. osmitisícovka)

Tak tohle je už moje druhá zpráva  o výstupu na osmitisícovku. Tou první osmitisícovkou byla Kanchendzonga, teď je to Hidden Peak neboli Gasherbrum I

To lezení mě začalo dost bavit, hlavně když jsem viděla jak to může  jít rychle. Mým asi největším hnacím motorem je Bára , která už má za sebou tři osmitisícovky a teď leze na čtvrtou – shodou okolností na tu mou. To mne popohnalo k tomu, že jsem tenhle víkend sedla a dodělala nějaké úkoly, abych dosáhla  výšky a mohla poslat co nejdřív tohle konečné hlášení. Docela by mě naštvalo, kdyby vylezla nahoru dříve než já. Přece jenom bych ráda nějaký ten prvovýstup.

Vím, že Báru se mi asi nepodaří nikdy  dohonit, je moc dobrá,ale bude mě popohánět k další práci, k dalšímu lezení. Říkám si, že bych chtěla dokázat to co ona.

Skautfest

Tahle akce mi hrozně pomohla. Získala jsem na ní hodně svemů – kvůli tomu jsem tam vlastně hlavně jela, ale i kvůli Tobě Kybe, a kvůli členům Klubu 8000. Jsem moc ráda, že jsem je poznala, i když teď už si sotva pamatuju, kdo byl kdo, na fotce bych je nepoznala.

Snad bude zase někdy taková akce, kde bych je mohla poznat blíž.

Sobotní aktivity, kdy se lezlo na Mount Everest, se mi hrozně líbily, mohla jsem si všechno vyzkoušet a kupodivu jsem se ani moc nevztekala, když mi něco nešlo ( já mám jinak takový trochu protivný zvyk, být potom nepříjemná, když mi něco nejde). Prostě jsem zatla zuby

A zkoušela dál. No a o tom to asi je, ne?

Ty úkoly na cestě  k Mount Volcano byly perfektní, nejlepší na nich bylo, že je člověk plnil hned , bez dlouhého rozmýšlení a připravování. Já se jinak vždycky hrozně dlouho rozmýšlím a přemýšlím, jestli ten úkol mám nebo nemám dělat, jestli to zvládnu, jestli z něho získám  co možná nejvíc apod. Takže tohle mě postrčilo trochu dopředu.

Už mi to jde líp

Myslím tím získávání svemů. Asi jsem se v tom už naučila chodit, a tak to jde rychleji a snáz.

Docela se orientuji v úkolech, už tak netápu jako na první osmitisícovce. Ani rozvržení svemů do kódů už mi nedělá problémy, mám je skoro vyrovnané,

I v dopisování restů už jsem se trochu rozhoupala, už mi to netrvá tak dlouho jako dřív a většinou se k tomu donutím. Jo, Vrcholy mají blahodárný  účinek. Jenom kdyby mi to vydrželo a dalo se napasovat na všechno (třeba na školu)

Co se mi nedařilo

Pořád si ještě netroufám na ty nejsložitější úkoly, jako třeba zimní bivakování( jsem po mamce – Zmrzlíkovi trochu studenokrevná) cesta k pólu nebo robinzonáda. Nebo se mi nechce do úkolů, které vypadají na delší čas, asi bych na ně neměla moc trpělivost. Ale možná se k nim někdy dfostanu (doufám).

Taky zjišťuji, že flákám Modrý život, nechce se mi ráno cvičit a mýt studeno vodou. Asi se budu muset pustit do úkolu Stereotypy, abych se do toho zase dostala. Protože jinak se nejspíš nedonutím. Jde jenom o ten první krok, pak už to půjde, ale kdo mě k němu nakopne?

Další osmitisícovka

Tak až tohle hlášení pošlu, tak se zaregistruju hned na další osmitisícovku. To lezení mi učarovalo, škoda, že tady v Krupce jsem na to praktivky sama – Šnek je v Brně, a když se vrátí tak na to nemá čas. Musím přemluvit  někoho ze skautek nebo skautů. Snad jsem napsala všechno co jsem chtěla. Tak u dalšího vrcholu