[Home][Univerzita][Vrcholy][Protomy][Cesty][Oldskauti][Kontakty-Odkazy]
 

Kotě/39, Helena Kyšková,1988, Šenov 3.7.2004, 30.9.2004, 154 dní,
Email: pavel.kyška(zavinac)volny.cz

MOJE  CESTA  NA  CHO  OJU
( 15. osmitisícovka)

            Dřív, než začnu psát něco o tom jak jsem stoupala na vrchol hory Cho Oju, měla  bych asi vysvětlit, proč jsem se vůbec rozhodla lézt na mou druhou horu.

Poté, co jsem vylezla na Mount Everest, jsem byla z namáhavého výstupu docela vyčerpaná, takže jsem  neměla chuť zdolávat další hory.  Ale časem, za pár měsíců, jsem načerpala nové síly a najednou, když se Kulihrášek s Myškou a Amazonkou bavily o cestě k vrcholu, mi bylo líto, že já už k nim nepatřím, že i když jsem jednu horu vylezla, se teď můžu řadit pouze mezi ty pasivní členy, jako např. E.T. nebo Zajdu, kteří jenom čekají dole pod horou na ty, co zvrchu spadnou. To se mi ovšem vůbec  nelíbilo, a tak už jsem na nic nečekala a šla. A teď toho samozřejmě vůbec nelituju, ale jsem ráda,  že jsem to zvládla.

Výstup ale nebyl nijak lehký. Moje největší krize přišla asi 1000m pod vrcholem, kdy jsem nebyla schopna dělat prakticky nic. Stála jsem na místě a čekala, až mě někdo postrčí. Nakonec jsem se dočkala. Přijela jsem totiž do Pardubic na Skautfest, kde jsem zažila tolik skvělých zážitků a poznala tolik nových aktivních lidiček, že se mi nejen podařilo dosáhnout vrcholu, ale také jsem se hned pustila do zdolávání další hory. A mimochodem mi vůbec není jasné, jak je možně, že E.T. a Zajda ještě  pořád odolávají náporu zbytku Skautodeby a nejdou už konečně do toho s námi.

Naprosto mě zaujal způsob, kterým tato velká hra člověka se sebou  probíhá, to že je zcela založena na důvěře a fair play.  Uvědomila jsem si, že si nedovedu představit, že by tuto hru hráli  moji neskautští vrstevníci.  A to nejde pouze o Cestu k vrcholu. Je spousta jiných her, kde se tato vlastnost bere jako samozřejmost, a přitom je kolem nás spousta lidí, kteří to pokládají za přežitek minulosti. Nebo jsou spíš možná donuceni svým okolím to takto chápat. Nevím. Každopádně jsem v tu chvíli byla strašně ráda, že můžu zažívat ten pocit jistoty, že ostatní mi věří a že  i  oni se nesnaží dosáhnou lepšího výsledku nepoctivě. Zároveň mi ale došlo, že my máme povinnost dát vědět lidem kolem sebe, že stojí za to být poctivý a důvěřovat druhým.

         Proto bych také chtěla poděkovat všem, a hlavně Tobě, Kybe,  že pro nás připravujete Cestu k vrcholu, a tím v nás neustále rozvíjíte ty krásné vlastnosti.

Helena Kyšková – Kotě, Šenov


Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001- J.Klaban. Aktualizováno: