[Home][Univerzita][Vrcholy][Protomy][Cesty][Oldskauti][Kontakty-Odkazy]
 

Myška/42, Anna Kyšková, 1989, Šenov,20.8.2003, 14.8.2004, 361 dní,
 E-mail: pavel.kyška(zavinac)volny.cz

Můj výstup na Mt. Everest
(14. osmitisícovka)

Stala se věc, na kterou už jsem dlouho čekala: včera jsem se dokopala k tomu, abych spočítala svoje svemy. Zjistila jsem, že mi jich chybí 89. Se ségrou jsem sedla a udělala setonovku, která mi vynesla 90 svemů, což znamená, že jsem po roce vylezla na Mount Everest!

Moje cesta  začala o loňských prázdninách na táboře. Tehdy jsem věděla, že obě moje ségry něco takového dělají a občas jsem se jich na něco zeptala. Když jsem víceméně pochopila, o co jde, nadhodila jsem Irči, tedy Amazonce, jestli to se mnou nechce zkusit. A když přikývla, pustily jsme se do toho. Ona rychle, já hodně pomalu.

 O prázdninách to ještě šlo, chodily jsme běhat, skákat do dálky, házet vším možným, ale když přišla škola, přišla i jedna veliká krize, kdy mě hlavně nebavilo si pořád něco zaznamenávat. Ochudila jsem se tak o hodně svemů, třeba z chůze po schodech, kterých je všude spousta. Nebylo tolik času ani elánu a tak se to táhlo prakticky celý školní rok. Je to taky vidět z mých tabulek, které posílám. Třeba z února nemám kromě Modrého života žádné svemy. Občas, když byl čas, tak jsem udělala i něco navíc, jinak jsem však svemy získávala za věci, které bych dělala i bez toho. Přišly ale prázdniny a s nimi více času, který se snažím věnovat užitečným věcem, mezi které patří i cesta k vrcholu.

 Kdybych ale byla opravdový horolezec, tak jsem už asi někde zahynula. Asi by mě už dávno zasypala lavina, asi bych už dávno umrzla. V životě jsem totiž neslyšela o horolezci, který, by se někam drápal celý rok. S takovým tempem by se nikam nedostal. A on to má mnohem těžší než já. Já si můžu vybrat z hromady úkolů, ale on si nemůže vybrat nic.

Jinak je to ale strašně fajn věc, zjistila jsem skrz ni spoustu nových věcí a taky mě motivuje k jiným, třeba ke stezce. Když vidím ségru, kolik svemů má za druhý stupeň, vždycky mě to nakopne a snažím se snažit se dál. Bylo to ale strašně těžké, hlavně když jsem měla pocit, že nikam nepostupuju (možná to bylo tím, že jsem nikam nepostupovalaJ), ale všechno jde překonat, to už vím.

Hodně jsem přemýšlela, jestli polezu na další horu nebo ne. Jednu dobu jsem si byla jistá, že si dám aspoň chvíli pauzu, ale potom jsem zjistila, že by to nebylo moc dobré. Asi by mě už nic nemotivovalo ráno cvičit a dělat jiné věci o kterých si můžu myslet, že jsou zaběhnuté, ale kdo ví… 

 Ještě během školního roku jsem začala psát knihu (pro změnu o letošním finále Modré Flotily, takže asi brzo vznikne sérieJ) která ještě není hotová. Dopíšu ji určitě, ale říkám si, jestli těch svemů není škoda. A tak jsem se rozhodla že teda zkusím zdolat ještě jednu horu.

Vím, že je, nebo nedávno ještě byla, jedna hora volná. Přesně nevím, jak se jmenuje, ale chtěla bych ji obsadit.

 Tak to je asi všechno, co ze sebe ostanu a doufám, že to stačí.

Myška

Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001- J.Klaban. Aktualizováno: