[Home][Univerzita][Vrcholy][Protomy][Cesty][Oldskauti][Kontakty-Odkazy]
 

Bára/16, Barbora Neuwirthová, 1986, Opava, 23.2.2004, 30.6. 2004, 128 dní
e-mail: Barbora.Neuwirthova(zavinac)seznam.cz

TAK    JSEM  ZASE  NA VRCHOLU   -  GASHERBRUM II
(12.osmitisícovka)

      Blíží se konec roku a s ním také doba, kdy mnoho lidí hodnotí uplynulých 365 dní – vše co se událo: úspěchy,neúspěchy…. Stejně tak i já se zamýšlím nad vším, co mě minulý rok  potkalo.Nebylo toho málo – můžu zmínit výměnný pobyt v Belgii., účast na soutěži ZUŠ, absoloventský koncert, pomoc na ČLK VM i vlastní skautský tábor…. Nedílnou součástí toho všeho se stala i moje cesta k vrcholu- nejen pomyslná- ono nekonečné sebezdokonalování ve škole, hudebce i osobním životě , ale také ona bodovaná cesta vytvořená Kybem. A právě o té bych se chtěla zmínit .

       Když jsem stoupala na první horu – na Mount Everest, dělala jsem spousty věcí „extra“, abych získala SVM, a tak alespoň trochu postupovala. Ale jak už to tak bývá, s rostoucí praxí (= rostoucí počet zdolaných vrcholů) se měnil i můj přístup. Vrcholky se stále více stávaly součástí mého života. Zjistila jsem totiž, že SVM můžu získat za úplně „obyčejné věci“, tedy za to, čemu věnuji svůj volný čas. A tak jsem celou spoustu bodíků dostala třeba za nácvik a také vystupování se smyčcovým barokním triem. Tak bylo nazýváno, ale ve skutečnosti jej tvořila příčná flétna, housle a kytara. Společně s dvěma  dalšími muzikanty (Verčou a Jirkou´) jsme pravidelně cvičili asi 4 měsíce  a zúčastnili jsme se soutěže ZUŠ v komorní hře. Díky naším postupům do vyšších kol jsem poznala mj. Jindřichův Hradec (další SVM – MPR)

-zde se konalo celostátní kolo.

       Jsem taky členkou flétnového kvarteta Polednice ( podle naší učitelky Mgr.Jany Polednové), který na rozdíl od tria funguje a existuje stále. Díky Polednicím tak taky získávám  spousty bodíků.(pokud zrovna se zkouškami nestagnujeme třeba po větším koncertu)

        Když už jsme u té hudby – zpívám a hraji také ve schole – takovém mládežnickém chrámovém sboru. Společně se scházíme a zpíváme při mších svatých dvakrát týdně. Často se rozplývám blahem, když můžeme produkovat „kytarovky“. Každý z nás má něco čemu věří. Něco nebo někoho, u koho hledá pomoc. Ať už je to Bůh, vyšší princip nebo nová lednička. Pro mě je to Bůh. A třeba díky zpěvu a společenství scholy s ním můžu lépe komunikovat.

       Jedním z možných úkolů byla tvorba Protomů. Lákavé bodové ohodnocení mě přesvědčilo, abych jich několik zkusila vyrobit. Mám ráda kytičky a historii, takže jsem se zaměřila zejména na tyto oblasti. Mé Protomy se týkají např.českých panovníků, významných osobností, základních událostí v dějinách skautingu….

         U nás v oddíle je horolezců docela dost, ona téměř pověstná “opavská líheň“,  která se spolu často nevídá. Každý je z jiné družiny… Proto se čas od času sejdeme na tzv. „setkání horolezců“ Toho třetího se zúčastnila jen Katka Luzarová a já, ale myslím, že jsme si to užily.

Putovaly jsme podél potoka Hořína, jehož přítok s malým vodopádem a pramen jsme pokřtily věnečkem z pampelišek. Hrály jsme ve dvou na schovku v poli řepky, až jsme byly celé žluté….( ale samozřejmě jsme dávaly pozor na úrodu) Za ten jeden den putování jsme každá získala 225 SVM, což není až tak špatné.

       V mých tabulkách se objevily také body za veřejný výstup při obhajobě SOČ (Středoškolská odborná činnost) Té jsem se minulý školní rok zúčastnila v oboru Teorie kultury, umění a umělecké tvorby s prací  o mém nevlastním praprastrýci Dr,Vladimíru Neuwirthovi. Obhajovala jsem celke 4x ( ve třech kolech a ve třídě  v rámci ZSV), což do kupy dalo pěknou hromádku svemíků. A jak to dopadlo? Skončila jsem v krajském kole jako druhá.

    Velkými zážitky pro každého skauta( a tím víc pro skautku či roverku) jsou společné výpravy. Náš okres letos (2004) organizoval výstup na Ivančenu. Byla to docel dřina , protože na sv.Jiří nejen že nevylezli žádní hadi a štíři ( spíše naštěstí než nejen ), ale dokonce pěkně lilo a byla dost velká zima. Přesto byla cesta do kopce  k mohyle  celkem v pohodě. Díky fyzické námaze jsme se zahřívaly. A co mě ještě rozehřálo, to bylo setkání s kamarády z ČLK VM (Čekatelský lesní kurz Velká Morava). Další milou událostí bylo ocenění naší oddílové vůdkyně Mozka – Lucky Rychtové u mohyly. Ale pak to už s námi šlo z kopce. A to doslovně. Po slavnostním ceremoniálu jsme to totiž pomalu balily a vraceli se dolů do vsi. A kromě toho jak klesala nadmořská výška, klesala stále více také naše tělesná teplota. S dobrou partou a dobrou náladou se ale všechno zvládne.. A tak i my jsme z toho  vypluly živé a zdravé.

    Jinou báječnou výpravou, za kterou jsem mj. také dostala šílené množství SVM (návštěva CHKO) byla návštěva Moravského krasu. Díky jedné naší roverce (Hance) jsme mohly navštívit amaterskou Královskou jeskyni, kam veřejnost běžně nemůže.My jsme ji ale s doprovodem jeskyňářů mohly celou prolézt. Ale zase tak jednoduché to nebylo. Chudáci kluci nás totiž do komínů museli vyloženě vytlačit. Dodnes je obdivuji. A jen tak na okraj: v jeskyni jsme oslavily i vstup ČR do EU. Když totiž odbila půlnoc( a z kostela zvon mi noc připomíná…), ještě stále jsme se plazily někde v jeskyni, i když už se dosti přiblížil náš odchod.

     Docela zajímavou zkušeností a procvičováním obvazu ruky pro mě bylo naražení prstu. Ve škole  při volejbale mi balon prostě  nějak divně spadnul na prstík, který okamžitě opuchl a moc se nehýbal ani při vyvinutí úsilí (ale přiměřeného. Nejsem přece masochista!). Takže jsem na chirurgii nafasovala dlahu. Jenže to byla doba , kdy se soutěž v Jindřichově Hradci kvapem blížila a já jsem nutně potřebovala  každý den cvičit na flétnu. A i když je moje sestřička hodná, nemohla jsem po ní chtít , aby mi každý den prstík zavazovala. Takže jsem se to musila naučit jednoruč. V konečné výsledku to ale bylo výhodné – dostala jsem hromadu SVM za ošetření ( které jsem v tabulkách nazvala chybně zdravotnický trénink – měla to být praxe). Mimochodem -  s naraženým prstem jsem prolézala i jeskyně v Moravském krasu. Taky to šlo, ale obvaz už nebyl bělostně bílý, nýbrž celý do hněda od jeskynního bahna.

       Dovolím si ještě jeden zážitek z výstupu na Gasherbrum II. Byla to událost v tabulkách zapsaná jako jazykový trénink. Když jsem jela na jarní víkendovku ČLK VM, učila jsem se ve vlaku matematiku. (Čas se musí šetřit pořád !). Kupé ve kterém jsem seděla , bylo zpočátku pěkně nacpané, ale počet cestujících se neustále snižoval.Nakonec jsem tam zůstala jenom já a dvě paní středního, jemně pozdějšího věku, které se se  mnou daly do řeči. Co se učím, kam jedu,  kam chodím na školu…. Však to znáte. Nakonec jsem zjistila, že ta jedna  učí v USA na vojenské akademii angličtinu a přijela zase po nějaké době  do ČR na dovolenou. A že prý když se učím anglicky můžu si s ní popovídat v English language. A jaké z toho plyne ponaučení? 
a) Nikdy nevíš , kde koho potkáš
b) Celkem dobrý příběh, ne?

                                                                                                                    Bára


Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001- J.Klaban. Aktualizováno: