Myška/58 – Miroslava Scholzová, 1983, Krupka - Unčín,  Počátek: Vrchol: 23.6.2004,  Výstup: 237 dní, 
e-mail: Miroslava.Scholzova(zavinac)seznam.cz

Zpráva o výstupu na Kangchenjungu
(11.osmitisícovka)

Začátek

Celé dva roky mě nechávaly Vrcholy celkem chladnou, i když jsem měla občas nutkání něco z toho zkusit. Ale buď jsem neměla čas (je to hloupá výmluva, ale v prvním ročníku Vrcholů jsem maturovala a v druhém jsem nastoupila na vysokou a musela jsem se tam zažít), nebo jsem neměla dost vnitřní motivace. Možná obojí.

Až koncem září 2003 jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. Tak jsem si dala termín od 1. 10. a začala jsem.

Dost dlouho mi trvalo, než jsem si opatřila horu, ale když jsem ji měla, byla jsem nadšená. Musím se pochlubit, že jsem si temperami namalovala a zvětšila (na papír A2) horu, která je na stránkách Skaut-Junáka. Hrozně se mi ta „moje“ hora líbí a na další osmitisícovky si už novou pořizovat nebudu.

Úkoly

To byl kámen úrazu. Nejdřív jsem se nemohla dokopat k tomu, abych si okopírovala ty starší z prvního ročníku, abych je měla hezky pohromadě, a pak jsem se zase nemohla dostat na internet, abych si stáhla ty nové. Ale časem jsem je měla všechny.

Některé úkoly se plnily skoro samy, jako třeba docházka, nachozené kilometry, splněná nováčkovská a stupně apod. Zato některé mi daly pořádně zabrat, třeba „hlad“ o müsli. Mamka mi dokonce vyšla vstříc a ve dnech mojí hladovky vařila jídla, která moc nemusím. Ale stejně to bylo dost těžké. Hlavně když jsem jeden z těch dnů šla roznášet plakáty na střediskovou akci pro veřejnost a prošla přitom skoro půlku města! Doma jsem pak rovnou padla do postele.

K některým úkolům jsem se ještě vůbec nedostala, a tak je plánuju na další osmitisícovku. Už teď vím, že polezu na další. Jen co pošlu tuhle zprávu, tak se znova zaregistruju.

Myslím si, že rozdělení úkolů podle kódů je bezva. Akorát mi připadá, že svemy se někde získávají snáz (třeba u dvojky) a někde hůř (trojka). Možná je na ty kódy málo úkolů a nebo jsou bodově nevýnosné. Ale třeba to tak není, třeba si jen neumím vybrat.

Co se mi nedařilo

Kdybych tak nemusela všechno zapisovat! Dost často jsem si takhle povzdechla, protože se mi do trochu nudného „papírování“ nechtělo. Dopadlo to vždycky tak, že jsem dělala revizi za celý týden (občas i za delší dobu) a nemohla si vzpomenout, co jsem dělala předevčírem.

Poslední měsíc jsem naházela tabulky do počítače a to už je něco jiného. U toho bych seděla skoro pořád, kdyby bylo co psát.

Stejně teď ještě doháním resty. Mám třeba započítané svemy za četbu, ale některé knížky nemám zapsané ve čtenářském deníku. Zrovna jako zdokumentovaná návštěva rozhledny (to je taky tím, že mám skluz v deníku, jinak bych to zapsala). Tak to honem napravuji, abych mohla všechno poslat a bylo to v pořádku.

Co mi Vrcholy daly

Kdybych všechno vypisovala, tak bych nejspíš jenom opakovala to, co píšou ostatní. Ale je fakt, že to dá hodně. Hodně nových možností co dělat. Plánuju, že bych Vrcholy nějak zařadila do programu skautek, i když je už nevedu. Možná je to chytne (aspoň některé) tak jako mě. A možná by to bavilo i světlušky, tak to možná hodím i k nim.

Dalo mi trochu práce tuhle zprávu napsat, protože žádné zápisky jsem si průběžně nedělala (mám hrozný skluz v deníku, jak už jsem psala, a po papírech bych to pak stejně nenašla), takže si už moc nepamatuju, co mi šlo líp a co hůř. Ale snad jsem si vzpomněla na všechno důležité.

Myška/58