Šnek/61, Lukáš Kraus, 1983, Krupka, 13.11.2003, 29.2.2004,
E-mail: snekolog(zavinac)seznam.cz

Zpráva o cestě k vrcholu  Kanchenjungy
( 6. osmitisícovka)

            Na cestu jsem se vydal díky Myšce. Jednoho dne za mnou přišla, že potřebuje trenéra na nějakou akci. Protože to pro mě nepředstavovalo žádnou zátěž, klidně jsem souhlasil. Za nějakou dobu se mi to v hlavě rozleželo a řekl jsem si, že bude zajímavější lézt na vrchol taky. Když jsem se dopracoval na příslušnou www adresu, stačilo jen vybrat volný kopec a začít.

            Od počátku jsem počítal s tím, že si budu vybírat jen ty bodově zajímavější úkoly a že rychlovýstupem budu do Vánoc nahoře. Omyl. Kvůli nedostatečnému nasazení a časovému vytížení to trvalo až do konce února a vybírání úkolů se mi vymstí při dalším výstupu, protože budu muset hledat jiné. Ležérní přístup se mi nevyplatil ani při sestavování závěrečné tabulky. Restaurování záznamů za tři měsíce není žádná legrace, takže tuto chybu už nemíním opakovat. Je docela nepříjemné zjistit, že součty prostě občas nesedí.

            Vlastní cesta mi dala možnost zabrousit i do oblastí lidské činnosti, které mě nikdy nezajímaly, takže tento projekt pokládám za docela užitečný. Potěšilo mě, že spostu svemů můžu získat za aktivity, které stejně vykonávám (družinovky a jiné akce, chůze…). V mnoha ohledech stačila jen špetka důslednosti a svemy se jen hrnuly. Oproti mladším účastníkům mám nespornou výhodu, že se dostávám dále od domova a některé úkoly se plní cestou skoro samy. Leckde už jsem také byl, takže další stovky jsem si mohl započítat zpětně.

            Fyzicky nejnáročnější byly výstupy do schodů, ale i tam se dalo něco vydělat. Zajímavé je, že úkoly na fyzičku se plní poměrně snadno (možná i proto že jich je tolik), ale dostat se ke slušným výsledkům v jiných oblastech zpravidla vyžaduje určité úsilí, což je patrné i z nevyrovnanosti dosažených svemů v jednotlivých kódech. Tím, že jsem vysoce nad plán, to ale nepovažuji za takový problém, protože základ je na přibližně stejné úrovni.

            Vždycky jsem měl problémy se k něčemu donutit, takže i kdyby nic jiného, cesta k vrcholu byla dobrým tréninkem vůle. Taky bych měl přestat skuhrat na nedostatek času a začít dělat něco smysluplného. I s časem se dá hospodařit. Poslední dobou trávím většinu víkendů na různých akcích a kurzech. Pochopitelně bych na ně jel i bez bodového ohodnocení (to v těchto případech není měřítkem jednání), ale znamená vítané přilepšení na další cestě.

            Asi nejzajímavější aktivitou, ke které jsem se dohnal díky úkolům, bylo spaní venku. Jsem sice blázen, ale tohle by mě jen tak nenapadlo. Nakonec jsme zjistili, že to není takový problém, člověk zpravidla ani neumrzne a vyspí se i v Jizerkách v záhrabu. Jen bodové ohodnocení je možná zbytečně vysoké. Díky úkolům jsem se konečně po dvou letech dostal ke čtení, které bývalo mým velkým koníčkem. Začal jsem i trochu plánovat, jakou činnost vyvíjet v dalších letech na středisku (to mi doporučuje kde kdo) i v osobním životě. Člověk si musí svůj život zorganizovat a čím je starší, tím nutněji to potřebuje, aby se nezbláznil.

            Zajímavé, nejen bodově, ale statisticky, bylo sledování ušlých kilometrů a počet schodů. Nemyslím, že bych byl extrémní lezec, přesto jsem během těch několika měsíců nachodil dobře 250km a schodů vylezl nepočítaně. Takže pohyb mi rozhodně nechybí. Spolulezení s Myškou se nijak zvláště neprojevovalo, protože každý jsme zařadili trochu jinou rychlost (já se především nezdržoval maličkostmi a nepracoval zdaleka tak svědomitě, jak by občas situace vyžadovala) a i struktura úkolů byla poněkud odlišná. Každopádně věřím, že jsem se poučil z předchozích chyb a zvládnu bez problémů další kopec.

Šnek