Bára/16, Barbora Neuwirthová, 1986, Opava, 5.12.2003, 22.2. 2004, 59 dní,
e-mail: Barbora.Neuwirthova(zavinac)seznam.cz

VÝSTUP  NA  MANASLU
(5. osmitisícovka)

     Uf…Tak. Už jsem tady. Teda ale dech nemůžu skoro popadnout…No, už to je o něco lepší…Ale odtud je krásný rozhled. No fakt. Úplná paráda…. Myslím, že to za tu námahu stálo. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit.Ale opravdu jsem to zvládla. Opravdu už tady jsem.

     Abyste mi rozuměli, společně jsme se ocitli na vrcholku hory Manaslu, která měří

 8163 metrů a nachází se, jak jinak, v Himalájích. Dnes je 22. února 2004 a já můžu

oslavovat ,že jsem tady. Ale hlavně,  že mám zase nové zkušenosti a znalosti. Do slézání Manaslu jsem se pustila v rámci projektu „Cesta k vrcholu“. A byla to už moje druhá hora na kterou jsem vystoupila. Po uvažování, přemlouvání sama sebe , jsem se do toho znovu pustila 5. prosince 2003.

       Bylo ta jako se vším. Poprvé je to vždycky unikát. Tím ale nechci říct, že už by mě to tentokrát nebavilo. Právě naopak. Dík zkušenostem z prvního výstupu to teď šlo mnohem

lépe , skoro samo. Konečně můžu dát za pravdu Kybovi, který vždycky tvrdil, že na cestu k vrcholu nepotřebujeme žádný čas navíc. Že to není o plnění nějakých šílených úkolů, kvůli kterým pak zanedbáváme všechno ostatní. Právě naopak. Spousta úkolů nás podporuje  v plnění všech našich povinností, v organizovaném využívání času a motivuje nás k absolvování nejrůznějších kurzů…A skutečně  to funguje i v praxi. Stačilo zapsat si bodíky za chození do hudebky a scholy, za plnění Modrého života , za četbu… Je však pravdou , že mě velice postrčily spousty bodíků za stezku, odborky, které jsem si při výstupu na Mt.Everest nechala v záloze a nakonec je nevyužila.

       Jedním z úkolů  který mě skutečně zaujal, byl Time manager (leden 2003). Je to jeden ze způsobů jak si zorganizovat čas, ujasnit si , co je důležité teď a co později. Když si člověk sepíše všechno, co chce  za den zvládnout , zjistí, že nemá čas na lelkování, ale že předně musí splnit všechno, co si předsevzal. Na tento úkol navazuje autotesting (leden2004). Jde o sepsání všech možných úkolů na nový den a jejich splnění. Vcelku mě zarazilo, když Kyb v pravidlech napsal, že je vhodné mít úkolů 60 –100. Já jsem jich z počátku nedokázala  vymyslet víc jak 30. Ale postupem času se ono číslo zvedlo až k 80. Každopádně  oba dva úkoly vřele doporučuji, bezesporu vám pomůžou.

      Velkou motivací pro mě byla celá „banda“ horolezců z našeho oddílu. Tím, že jsem se

spolu s nimi pustila do dalšího výstupu, jsem jim tak říkajíc v přímém přenosu chtěla dokázat, že to jde.Všichni totiž známe  ono okřídlené „příklady táhnou“. Tady  musím dodat, že těmi příklady  jsme si jeden druhému. Že když jeden člen expedice vidí, že jeho kamarádka, která začala o dva týdny později, má o 500 SVM více, jde do sebe a začne na sobě víc „makat“.

     A co jsem se tedy naučila tentokrát? Především si lépe organizovat volný čas. Ale to už jste si přečetli sami. A také jsem se ujistila, že všechno potřebuje svůj trénink. Vždyť žádný učený z nebe nespadl. A to platí i pro nás, horolezce. Zpočátku se na své cestě vystrašeně  rozhlížíme a pořádně nevíme co nás čeká. A pak vylezeme na tu první horu a otevře se nám krásný výhled na všechny ostatní. Můžeme si dopředu promyslet trasu, prohlédneme všechna nebezpečí… Zkrátka už víme, jak příště postupovat (alespoň o trochu lépe, než poprvé).   

                                                                                                                                  Bára