[Home][Univerzita][Vrcholy][Protomy][Cesty][Oldskauti][Kontakty-Odkazy]
 

Kulihrášek/38, Alžběta Kyšková, 1986, Šenov, 22.6.2003, 15.3.2004, 267 dní,
E-mail: pavel.kyska(zavinac)volny.cz

CESTA K MÉMU VRCHOLU – MT. EVERESTU
( 7. osmitisícovka)

Když jsem poprvé slyšela o tom, že po zdolání vrcholu by se mělo napsat nějaké hodnocení, nebo jak bychom to mohli nazvat, mám pocit, že jsem si říkala, co všechno bych chtěla  napsat, a že toho bylo docela dost. Ale teď jakoby se to všechno vytratilo a zbylo jenom něco málo. To proto, že jsem si to tenkrát hned nezapsala. Ale třeba to bude jinak – tak, jako s jídlem roste chuť, tak mi s psaním budou nabíhat myšlenky. (To jenom tak na úvod.)

Co jsem chtěla napsat už po prázdninách a nezapomněla to, jsou poznámky k maratonu. Něco o tom psala už Kotě, to je pravda. Já bych doplnila můj pocit. Chodily jsme totiž běhat společně a to mělo svoje výhody a nevýhody. Navzájem jsme se motivovaly, jedna druhou táhly, když se nám nechtělo. Jindy mi zase ale vadilo, že sestra běží pomaleji a já musím svoje tempo přizpůsobit jejímu, že nemůžu běžet, kudy se mi chce, nemůžu běžet kdy se mi chce atd. Asi tak jako v opravdové expedici, kdy úspěch závisí i na tom, zda se všichni její účastníci dokáži domluvit, brát ohled jeden na druhého a něco obětovat.

Někdy jsem si říkala, že to vážně nedolezu, body byly jen za to, co dělám běžně a na vedlejší úkoly nebyl čas. Ale zase přišly tučnější časy a hlavně motivace, která mě drží i teď a tak je výstup na vrchol zase motivací pro další věci a úkoly. Složitě řečeno, i motivace potřebuje motivaci. Ale to jsem se do toho už nějak zamotala.

Každopádně rovnou pokračuji na další horu, aby se mi nerozbilo to, co jsem si už vybudovala. Dovedu si totiž představit, že bych na horu nelezla, ale pořád bych si říkala: za tuto schůzku bych měla 20 svemů, za tohle by byly další svemy, teď mi utekly další….Ta představa mě docela děsí, takže abych si to nemusela říkat, radši si vyberu další horu.

Tím, že jsem získala nějakých 8850 svemů se ale vůbec necítím, že bych byla na vrcholu. „VRCHOLY“ mi určitě pomohly v mnoha věcech, takže jsem na své cestě o kus dál a zdolání Mount Everestu je malým úspěchem na životní trati. Ale můj konečný vrchol je ještě daleko, jestliže za vrchol považuji za naplnění smyslu života a splnění úkolu, který tady mám.

Kybe, díky moc za tuto hru, která hrou je i není. Často je to důležitá příprava na život (tak, jako celý skauting).Díky za odvahu přijít s něčím novým, i když úspěchy se někdy dostavují pomalu.

Bětka Kyšková – Kulihrášek


Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001- J.Klaban. Aktualizováno: