Skautská univerzita Pardubice
29. ledna 2007
Lubor Šušlík - Bill

Junácký odboj za 2. světové války

část 2

                V Domažlicích již koncem března 1939 složilo spolu se svým vůdcem Karlem Mathesem zvláštní přísahu 22 starších junáků a roverů 3. oddílu, že budou bojovat proti okupantům. Opatřili si několik pistolí, navázali spojení s ilegální organizací Obrana národa, přecházeli hranice protektorátu a na německém území narušovali telefonní vedení a prováděli drobné sabotáže. Po návratu z prázdninového tábora vniklo 10 roverů do střeženého vojenského něm. skladu a odnesli celou bednu vojenského materiálu, vesměs krátké střelné zbraně a střelivo. K těmto skautům patřil i Jan Smudek, který později v Kladně neváhal použít při svém zadržení zbraň, postupně zlikvidoval několik příslušníků nacistické policie a podařilo se mu uprchnout a dostat se až do Anglie, ačkoliv na jeho dopadení byla vypsána odměna 100.000 K. Stal se doslova legendou a v Anglii byl o jeho dobrodružství natočen film s názvem „Nepolapitelný Jan“. Nacisté řádili, protože Smudek se pohyboval na Domažlicku, a proto zatkli na 150 předem vytypovaných rukojmí, kteří byli odvezeni do koncentračního tábora Flossenburg. Byl zatčen i vůdce oddílu Mathes a 23 skautů jeho oddílu. Jemu samotnému se podařilo při převozu do Pečkárny odvážně vyskočit z auta a uprchnout. Dostal se posléze do Anglie a vrátil se jako štábní kapitán s naší západní armádou v květnu 1945 do Prahy. Podobně i Jan Smudek, který se vrátil jako seržant RAF i s anglickou manželkou. Ovšem po únoru 1948 znovu odešel do Anglie.
                V Havl. Brodě byl velitelem ilegální skupiny okresní zpravodaj br. Pospíšil – Balů, který podobně jako se to provedlo v Praze, převedl skautské oddíly do Klubu českých turistů a tak bez přerušení pokračovali až do konce války. V nedaleké Chotěboři vedl početnou odbojovou skupinu br. Firkušný – Orion. Vedle rozšiřování ilegálních tiskovin byly zakládány i nové oddíly cvičené pro zdravotnickou a spojovací službu. V Pelhřimově pak vedl ilegální skupinu skautský vůdce Karel Hrabě – Havran. Slovensko musela opustit řada činovníků, z nichž se významně podílel na organizační práci br. Josef Horký – Marabu, který působil na Zbirožsku a Příbramsku.
Málokdo ví, že tisk ilegálního časopisu „V boj“ stejně jako letáky kamuflované jako kapesní detektivky zabezpečoval místonáčelník Junáka Ant. Mádl, ředitel tiskárny Melantrich. Bohužel se nedočkal konce.
Jeho činnost neušla pozornosti Gestapa, byl s řadou spolupracovníků zatčen a zahynul v koncentračním táboře. V Brně velmi dobře organizoval voják – skaut Sváťa Žampach zvláštní skautské oddíly zaměřené na spojovací a zpravodajskou službu, pomoc rodinám perzekvovaných vlastenců a organizaci přechodů našich vojáků a důstojníků za hranice.
                Podobné přechody vojáků, politiků, veřejně exponovaným osobám, antifašistům i židům organizovali i ostravští a slezští skauti, znalí místních lesů i lesního personálu a to zejména do Polska, ale i přes Slovensko, kde je přebíraly skautské spojky a doprovázely je až na maďarské hranice. Touto cestou se o vánocích 1939 vydal i Velen Fanderlík, který se pak dále přes Jugoslávii a Sýrii dostal do Francie a pak dále již jako důstojník do Anglie. Po skončení války byl účastníkem soudu nad válečnými zločinci nacismu v Norimberku. V Marseille, v pevnosti San Jean se setkal s olomouckým skautem br. Součkem a po soustředění českých dobrovolníků ve výcvikovém táboře v Agde se již vytvořil početný skautský oddíl, který navázal kontakty s francouzskými skauty. Jeho členem byl i známý fotograf – skaut Ladislav Sitenský, který v té době studoval v Paříži. JUDr Velen Fanderlík se pak ve Francii spojil s voleným velitelem Junáka z r. 1939 gen. Vlčkem, který odešel rovněž za hranice, a společně navázali spojení s mezinárodním skautským ústředím, z jehož pověření se stal Velen Fanderlík pak hlavním představitelem čs. skautingu později i v Anglii a v exilu vůbec. V tomto směru získal náš skauting velkou mezinárodní prestiž. Významnou úlohu sehrál Velen Fanderlík již po kapitulaci Francie, kdy obstaral potřebné lodi a organizoval evakuaci zbytku našich dvou divizí do Anglie. Generál Vlček pak působil ve Velké Britanii jako člen hlavního vojenského velení.
                Že byli odchovanci Svojsíkova skautingu zastoupeni všude, ukazuje i skladba ilegálního odbojového vedení zv. Politické ústředí, vedeného bývalým kancléřem presidenta Dr. Šámalem, kde působili skauti JUDr Ladislav Rašín, Dr. Prokop Drtina, po válce ministr spravedlnosti, oba Šámalovi synové redaktoři, Dr. J. Cebe, Ivan Herben a další.
                Vedle těchto bratří spolupracovaly obdobně odvážně i mnohé sestry. Ovšem ještě stále i po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zatím během roku 1939 fungovaly v rámci možností legálně skautské oddíly. Vedení Junáka po konzultacích s vedením armády, Národní radou, různými kulturními, tělovýchovnými a politickými pracovníky se rozhodlo, dokud byl ještě čas, pokračovat bez ohledu na politickou situaci vzniklou okupací v budování a pokračování činnosti JUNÁKA. Podstatou měla být výchova k vlastenectví, oživení národních tradic, národní jednota a věrnost ideám demokratické čs. republiky. Současně měly být vytvořeny předpoklady pro rezistenci junácké mládeže proti okupantům, kolaborantům a zrádcům národa, pokud by došlo k zákazu organizace. Vzhledem k nedostatku vůdců bylo doporučeno vytvářet velké oddíly, ve kterých by mohli vyrůstat perspektivní vedoucí a to po vzoru organizace dejvického střediska z let 1937-38 které vedl major gen. štábu Bedřich Valla.
                Předseda protektorátní vlády, později v r. 1942 po atentátu na zast. protektora Heydricha popravený generál Eliáš, při návštěvě, vyžádané náčelníkem br. Dr. Rud. Plajnerem, který jej přišel informovat o situaci v Junáku po zatčení velitele Řeháka a vedoucích činovníků Dr. Charváta a Fiřta Gestapem, za situace, kdy se i v českých politických kruzích jednalo o jeho bytí i nebytí, tehdá řekl doslova : „Já, divizní generál sloužím svému národu ve funkci předsedy vlády velmi nerad a tuto válku nepřežiji, proč by to měl mít generál junáků snažší? Drž pozice do té doby, než naši ochránci zlikvidují JUNÁKA i tebe.“ A tak až do května 1945 nosil náčelník Plajner u sebe aktovku s potřebami pro případ, že by byl zatčen mimo svůj domov. Generální směrnice pro junáckou práci byla jasná: držet mládež pohromadě, pečovat o její mravní, duševní a tělesný rozvoj a převést ji zdravou do nové šťastnější poválečné budoucnosti.
I za situace, kdy byla řada představitelů hnutí vězněna, byl proveden nábor nových vedoucích, urychleně vydána nová řada příruček a schválen a zaveden nový třístupňový výchovný systém chlapeckého kmene. Upravený krojový předpis zaváděl pro chlapce i činovníky jako pokrývku hlavy namísto dosavadního klobouku hnědou lodičku a jednotný hnědý šátek nošený pod límcem. V létě 1939 se ještě konalo 267 chlapeckých a 97 dívčích táborů, nad kterými naposledy vlála československá vlajka, a slib se skládal v plném znění beze změn. Vztyčování vlajky s hymnou se stalo skutečným obřadem. A do sedmi lesních škol se v témže roce přihlásilo a absolvovalo 215 skautů a 45 skautek, u nichž byl předpoklad posílení a zkvalitnění vedení oddílů.
                Ještě před prázdninami, koncem května 1939 uspořádal 13. vodní oddíl v rámci oslav otevření své nové klubovny na Libeňském ostrově, první ročník pozdějšího slavného závodu pramic „Přes 3 jezy“ kterého se účastnilo 6 posádek, což bylo podnětem k dalšímu zakládání oddílů vodních skautů. Začátkem roku 1944, kdy jsem již sám založil oddíl, podařilo se nám tuto klubovnu sloužící kterémusi nacistovi jako chata, zdevastovanou při jeho rozlučce před odchodem na frontu, získat a prožít v ní krásné chvíle až téměř do konce okupace.
[Předchozí][Následující]

Zpracoval dle vlastních vzpomínek, zápisků a dostupné dokumentace Lubor Šušlík – Bill Pardubice, leden 2007.