Netradiční skauting

Na malé vesnické nádražíčko přijel jeden vagón zapojený za mašinou a z něho vystoupili lidé vracející se z práce, školáci rozveselení společným dováděním po vyučování, pár důchodců od doktorů a z nákupů. Obyčejné květnové odpoledne. Ve stínu budovy pozorovaly tento koloběh událostí jedny oči z pod kápě své kutny. Zahalený druid samozřejmě vzbuzoval vzrušení ve všech cestujících už celých 20 minut, co čekal. Vedle něj 2 mladé krásné dívky s velkou cedulí IMMRAMA. Nevšímaly si okolí, jen se maličko usmívaly a hleděly na vlak, ze kterého právě začala vystupovat skupina mladých lidví, značně hlučná, typicky školní výlet.

„V jejich očích se zrcadlil žehnající Druid, ale také obava z dalších dnů.“

začal mluvit mnich v kápi zrovna ve chvíli, kdy k němu přišla první část hlučící mládeže. Rázem ztichli a okřikli trousící se spolužáky. Zvědavost zapracovala téměř u všech. Pokračoval:

„Druid dokončil obřad pro úspěch plavby a loď odrazila od břehu. Na její palubě stálo 10 nejodvážnějších a nejmoudřejších bojovníků Galského národa. Celý národ do nich vkládal svou poslední naději. Jejich zemi pomalu obsazovali Římané a nebylo ani v silách Druidů je zastavit. Loď s těmito odvážnými bojovníky směřovala k Požehnaným ostrovům nebo-li Ostrovům žen. Plavba je plná nástrah, zázraků a překvapení. Tito muži vykonají velkolepé činy, při nichž mnozí možná zahynou. Pouze Ti nejlepší se dostanou až na Ostrov žen. Na ostrovy se dá vstoupit pouze branami vedoucími pod povrch země, prameny, cestou do jiného údolí,překročením řeky či během honu na bájné zvíře. Po cestě plné nástrah se dostanou k Druidkám, které umí vyvolat bouře a větry, umí věštit a předpovídat a s nimiž ten, kdo za nimi neváží dlouhou cestu, navazuje těžko nějaký kontakt. Zde musí správně odpovědět na otázku věštkyně a teprve po té obdrží radu, jak zachránit Galský národ. Čeká je bájná plavba – IMMRAMA.“

Co to je IMMRAMA

IMMRAMA je keltské slovo znamenající bájnou cestu, cestu za bohy nebo také plavbu. Stalo se inspirací pro roverský kmen Segais, který před několika lety rozjel projekt „roverských“ akcí pro středoškoláky jedné konkrétní střední průmyslové školy. I slovo Segais je převzaté z keltské mytologie a znamená studnici vědění. Proto si členové tohoto kmene vzali za svůj znak a symbol kmene strom vyrůstající z pramenů vody a mající ve své koruně keltský uzel - trojlístek.

Akce IMMRAMA jsou pořádány každoročně na „objednávku“ pedagogů SPŠ Volyně a to i v době, kdy kmen Segais fakticky již neexistuje. Jedná se o několikadenní „výlet“ zájemců z určité třídy do již ozkoušené základny, kde mají od svého příjezdu až do odjezdu připraven zážitkový roverský program týmem složeným ze skautských činovníků – členů RK Segais. U některých ročníků došlo dokonce i k pokračování akce v dalších ročnících na jiných základnách a také v jiném časovém rámci – třeba jen přes noc. Díky zařazení akce do minimálního preventivního programu školy je finančně tato akce z části kryta grantem a zčásti účastníky. Vklady realizačního týmu jsou samozřejmě časové. Ubytování, strava, doprava instruktorů a náklady na vybavení a materiál je placen školou. Studenti si platí pouze ubytování a stravu (a to navíc jen tu, kterou nemají připravenou instruktory).

Výhodou této akce je možnost prezentace skautingu mezi mládeží, „nalákání“ na to, co se opravdu v oddílech a kmenech dělá. Tím se také IMMRAMA liší od ostatních zážitkových akcí nabízených studentům – duchovním rozměrem. Program je sestaven nejen z her a prožitků z překonávání překážek a zábran, ale čerpá i ze skautské stezky, bere náměty z Pasu pro Evropu a ze zkušeností roverského kmene z vlastních akcí. I v několika málo dnech lze účastníkům předat vědomí možnosti spousty cest životem a pomoci jim ke konstruktivnímu zamyšlení a rozhodování.

Nutno podotknout, že jsme „účinek“ Immram na studenty nijak neprověřovali a tedy nemáme zpětnou vazbu po delším časovém úseku. Poslední zkušenost se k dlouhodobé zpětné vazbě už blíží – na základě prezentace naší činnosti na polodenní akci školy si jeden třídní kolektiv sám požádal o uskutečnění naší akce. S tímto ročníkem jedeme letos.

Neopomenutelnou příčinou velkého úspěchu akcí IMMRAMA je i fakt, že účast na ní není povinná a studenti tuší do čeho jdou – proto se přihlásí opravdu jen ti, kteří mají zájem o zážitky, diskuse i hledání vyšších hodnot ve svém životě. To částečně předchází problémům s alkoholem a nevhodným chováním na akci.

Jeden rok se nám stalo, že polovina studentů se odmítla zúčastňovat programu, jejich opravdovým důvodem k účasti byla pořádná „pařba“. Po krátké krizi v programu jsme však nastolili jasná pravidla: kdo se chce zúčastňovat programu, ať tak činí a kdo ne, ať nás neruší. Skupina studentů, kteří přijeli za programem, si akci velmi užila a na konci akce došlo i jakési katarzi chování

Dostaveníčko s metodikou aneb co nabízet a proč

Co říká naše základní listina

Naše stanovy nám jasně určují, o co se jakožto skautští činovníci máme snažit. Dokonce nám i říkají, o co se máme opírat při svém snažení:

Skautské hnutí je založeno na 3 třech základních principech:

povinnost k Bohu, chápaná jako povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální;

povinnost vůči ostatním, chápaná jako věrnost své vlasti, která je v souladu s úsilím o mír, o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi, národy a různými sociálními skupinami; je pojata jako závazek účastnit se na rozvoji společnosti, jako úcta a láska prokazovaná bližním a přírodě;

povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama.

Tyto základní principy jsou vyjádřeny ve skautském slibu a zákonu.[2]

Akce IMMRAMA sama o sobě odpovídá 2. principu a to povinnosti vůči ostatním. Avšak její program dává možnost účastníkům „osahat“ si všechny tyto principy. Ze zkušeností dokonce víme, že nejpůsobivější a nejžádanější program je právě takový, který se vyváženě zaměřuje na všechny tyto principy, tedy pomáhá účastníkům hledat v životě vyšší hodnoty než materiální, dává jim podměty ke snaze o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi a vštěpuje jim odpovědnost za rozvoj sebe sama.

Z právnického hlediska je střední škola, pro jejíž žáky akci připravujeme, odběratelem služeb našeho skautského střediska. Podívejme se tedy, komu jsou v tomto případě služby určeny.

Adolescenti

Adolescence, neboli dospívání, je v životě každého jedince důležitým a zároveň velmi zajímavým obdobím. Někteří lidé mají pocit, že právě tehdy začínají žít „naplno“ a „doopravdy“.

...mladý člověk si zřetelně uvědomuje, jak intenzivně prožívá, jak myslí a jak komunikuje s druhými lidmi. Je si vědom svých emocionálních prožitků, svých potřeb a přání. Z hlediska časové perspektivy si uvědomuje, kolik toho má ještě před sebou, z hlediska vědomí vlastní existence se však často cítí přímo ve středu vlastního života. Zabývá se odpověďmi na otázky, které směřují k jeho sebevymezení, k sebehodnocení a ke smyslu jeho života. Důležité události, pocity a zkušenosti z období dospívání již obvykle nikdy nezapomene a nese si je v mysli a pocitech celý život.[3]

Právě z těchto důvodů se nám v takovýchto akcích otevírá prostor pro skautské – tedy výchovné působení. Máme šanci ukázat mládeži cestu k plynulé a ušlechtilé sebevýchově a to skrze pocity a zkušenosti, tedy zážitek.

Období adolescence bylo a v některých kulturách stále je poznamenáno iniciačními obřady. Je to přechod mezi dětstvím a dospělostí. Je provázeno strachem ze ztráty kontroly nad sebou samým, přijetím vlastního těla, fyzických změn, schopností aplikovat intelektový potenciál v každodenním životě, řízením vztahů s okolím a získáváním představ o prioritách v budoucím životě. Jde vlastně o vytváření identity vlastního já.

Charakteristická pro tento věk je nová povaha sociálního učení. Zatímco u dětí se setkáváme s tzv. observačním učením, založeném na konkrétním pozorování, imitaci a bezprostřední zpětné vazbě, v dospívání se formuje schopnost odvozovat všechny možné kombinace konkrétních i abstraktních objektů. Objevuje se tak schopnost pohledu z různých úhlů. Vidíme tedy důležitost různorodosti rolí, které jsou vnitřně propojeny s reflexí a hodnocením sebe v této situaci, stejně jako s hodnocením druhých.

Adolescenti myšlenkově experimentují s jednotlivými pojmy z oblasti fyzikálního světa, berou v úvahu všechny možné kombinace jednotlivých prvků a aspektů a objevují důsledky takových operací. Podobně mohou experimentovat i s různými pojmy z oblasti sociální, morální, filozofické, duchovní atd., resp. s rolemi, do kterých „vrůstají“ nebo které na sebe spontánně berou. Důležitá je při tom osobní relevance řešených problémů. ... tam, kde se dospívající cítí větší měrou do problému osobně zaangažován, bude i ve větší míře akomodovat, tj. měnit vlastní akční schéma.[4]

Pro mladého člověka je nesmírně důležitá přítomnost jiných lidí. Tato zkušenost nám dává do rukou ohromný nástroj – možnost práce se samotou a samostatností jako se zdrojem určitého druhu prožitků.

Pro instruktory zážitkových akcí je velmi důležité vědět, že výroky dospívajících nemají obvykle povahu definitivních soudů. Běžnou normou je změna.

Důležitým způsobem, jak může mladý člověk utvářet svůj vlastní vývoj, je jeho aktivní jednání, což se nejzřetelněji projevuje při volbě vrstevnické skupiny a způsobů chování ve vrstevnické skupině. Často zde platí, že dříve vyspívající mají větší možnosti ve volbě vrstevnických vztahů. My můžeme svůj program však nastavit tak, aby široká škála možností volby vztahů mezi vrstevníky byla určena všem účastníkům. Nezapomínejme také na tzv. zástupnou zkušenost – tj. učení sledováním, jak se lidé vyrovnávají s úkoly, které on sám považuje za obtížné či ohrožující.

Česká mládež

Pro všechny instruktory zážitkových akcí pro mládež je důležité vědět, jaké je specifikum dnešní české mládeže, vycházející z historického a kulturně-politického vývoje. I když každý instruktor vychází ze svých vlastních zkušeností z období dospívání, je nutné si uvědomit, že dnešní dospívání je z objektivních důvodů odlišné od dospívání našeho a to i v rozdílu jen několika let.

S nástupem totalitního komunistického režimu v roce 1948 získal život adolescentů (stejně jako všech občanů) řadu specifik, jako jsou ateismus, komunistická ideologie, centrální plánování, represe vůči opozici.

První polovina 90. let byla poznamenána ještě nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nedůvěrou v instituce a úřady, potřebou sociálních jistot a jednoduchých hodnotových struktur. Mládeži byl nabídnut prostor k seberealizaci, aktivizaci vlastních schopností, ale současně i málo pevných a záchytných bodů, které by evokovali pocit bezpečí.

... mluví v této souvislosti o paradoxu revolučních přeměn: totalitní zkušenost přetrvává v kolektivní paměti rodin podstatně delší dobu, než je reálný čas politických a ekonomických reforem. Rodiče adolescentů byly v devadesátých letech zasaženi totalitní zkušeností naplno stejně jako většina pedagogů na školách. Není tedy překvapivé, že počáteční období určité společenské euforie, provázené optimismem, nadějí a ohleduplností, vystřídaly posléze pocity a projevy, které se někdy označují jako tzv. post-komunistický či posttotalitní syndrom (Klicperová, Feierabend, Hofstetter, 1997). Manifestuje se např. sníženou sebejistotou a sebedůvěrou, labilním sebehodnocením, hledáním vnějších příčin, neochotou přijímat osobní zodpovědnost za neúspěch a nezdary, nízkou mírou identifikace s občanskou rolí či nedůvěrou k dodržování morálních zásad a právních principů.[7]

Osobní zkušenost dětí, které vstoupily do období dospívání (věk zhruba od 12 let!) na přelomu století, je již odlišná. Jak bylo zjištěno, současní čeští dospívající se již příliš neliší od svých vrstevníků ze zemí západní Evropy.

S nástupem 90 let se dramaticky změnilo i partnerské chování. Jakožto instruktoři pracující s touto věkovou skupinou, musíme vzít v potaz fakt, že v 16 letech má se sexem zkušenost již polovina populace. Je však vidět velký rozdíl v těchto zkušenostech závislý na vzdělání. Obecně platí, že středoškoláci začínají s milostným životem v průměru o rok později, než jejich učňovští či pracující vrstevníci. Tento fakt nám dává jasný ukazatel, do jakých sfér můžeme ladit naše programy a na jakých zkušenostech účastníků můžeme stavět. Ačkoliv se nám to nemusí z naší skautské zkušenosti zdát, stále je nejvíce adolescentů v učňovských školách. Nabízí se tak otázka, zda nezaměřit naši pozornost při pořádání těchto akcí právě na tuto skupinu, už jen z důvodu malého množství těchto mladých lidí v naší skautské populaci.

Co se týče preferencí hodnot do budoucna, i zde nastal postupný posun. Zdá se, že tento posun ještě nestačila zaregistrovat ani metodika roverského programu v naší organizaci. Na počátku 90. let byla u dospívajících patrná velká důležitost pozitivních vztahů s druhými lidmi, přání být pro druhé užitečný a od druhých oceňovaný. Současná generace dospívajících však přisuzuje vyšší důležitost trávení volného času s přáteli, dosažení dobrého vzdělání a cíli vydělat hodně peněz. Výrazně poklesla důležitost dobrých vztahů s druhými a užitečnosti pro vlast.

Profil dnešního dospívajícího (Statistika nuda je, má však...)

Méně: nedostatek vlastního soukromí, trávení volného času, zdravotní problémy.

Mezi nejčastější způsoby zvládání náročných situací patří racionální strategie jako aktivní snaha o uklidnění, racionální rozbor situace a hledání nového řešení a dále strategie založené na jednání (opětovné zkoušení a snaha zapomenout na obtíže tím, že člověk dělá něco jiného). Emocionální a spíše pasivní reakce nebyly hodnoceny jako příliš obvyklé (pláč, rozzlobení se, nervozita, úzkost, smutek a čekání na zlepšení situace). Překvapivě méně frekventované byly i interpersonálně orientované reakce (hledání pomoci u rodičů, u sourozenců, přátel a dalších lidí). Celkově nejméně časté byly pasivní reakce typu „vzdávám to“, „modlím se a doufám, že se situace zlepší“ a zvláště reakce „zkouším zapomenout na svoje problémy pomocí alkoholu a drog“.[10]

Z čeho můžeme metodicky vycházet

V posledních desetiletích se průběh adolescence výrazně změnil. Většina adolescentů nepovažuje své dospívání za období krizí, konfliktů a střetů s autoritami. Je to dáno samozřejmě tím, že se významně liší osobní zkušenost mládeže. Dnešní adolescenti jsou pravděpodobně o něco spokojenější než předchozí generace. To souvisí s oslabením všeobecného morálního konsensu vedoucího k posílení významu a ceny vlastní autonomie a hodnoty. Na důležitosti nabývá aktuální prožitek a přítomnost. Naopak dochází k odkladům a odmítání dlouhodobých závazků.

Mezi sociálními faktory, které účinnost utváření vlastního vývoje dospívajícího mohou posilovat nebo utlumovat, má klíčový význam styl výchovy a způsob vzdělávání a potom také to, do jaké míry společnost oceňuje samostatné aktivity adolescentů a vytváří pro ně podněcující prostředí = výzvy.

Všechny tyto skutečnosti nám nyní nesmírně nahrávají. Nesmíme však na ně zapomenout při plánování a vedení programu. Porozumění dnešní mládeži se jistě dá naučit, ale rozhodně na to není prostor při pořádání zážitkových akcí. Velkou výhodu v tomto mají opravdu starší členové našich roverských kmenů a mladí činovníci středisek, neboť jejich zkušenost se velmi blíží osobním zkušenostem dnešní mládeže, znají však už také postupy a metody zážitkové pedagogiky a mohou stavět na vlastních, leckdy velmi širokých a kvalitních zkušenostech z realizace a účasti na prožitkových výchovných aktivitách.

Místo na Slunci (trh)

Ze zkušenosti z pořádání zážitkových akcí pro SŠ vyplývá, že „trh“ je v tomto směru relativně volný, i když během několika posledních let došlo k nárůstu společností zabývajících se podnikáním v tomto oboru. Podobnou činnost v naší republice vyvíjejí krizová a protidrogová centra v jednotlivých městech (preventivní zážitkové programy a diskuse s jasným cílem protidrogové osvěty) a komerční cestovní agentury a outdoorová centra, jejichž cílem je „pouhý“ zážitek a dostatečná náplň volného času.

Zákon tržního soupeření o přízeň a počet klientů jasně říká, že výhodu má vždy ten, který nabízí něco nového, originálního, nebo ten, který nabízí něco osvědčeného za nižší cenu. V našem případě má klient, tedy škola, většinou již zkušenosti s některým z našich „soupeřů“ a proto je téměř nezbytné, abychom byli těmi originálními. Můžeme však nabídnout obojí.

Nabídka „konkurentů“ se skládá převážně z lanových aktivit (nízká i vysoká lana) a to na velmi vysoké úrovni. Dále pak lehce z „adrenalinových“ sportů (rafty, lezení, MTB). Typicky se vyskytují hry inspirované PLŠ Lipnice (Čarodějka a Vavrdův memoriál) a „klasiky“ typu rozdělávání ohně, cesta terénem, orientace. Dramaturgii těchto akcí mají samozřejmě všichni tito pořadatelé perfektně zvládnutou, takže nemůžeme očekávat svoji originalitu zvláště v programech, kterých ani v literatuře není mnoho (např. „icebrakery“ vyčtené z knih - pád důvěry apod.). Naší specialitou se naopak (a také proto) mohou stát naše typické skautské a roverské programy – hry a úkoly vyžadující sehranost týmu či naopak samostatnost jedince, činnosti, ve kterých je člověku dána důvěra a zodpovědnost, duchovní prožitek určitého konání… (viz. kap. Nabízíme roverský program – víme co to je?)

Nabízíme roverský program – víme, co to je?

Otázka roveringu jistě není v našem společenství dořešena. Zprvu se nám může zdát, že víme, co to znamená býti roverem – je to jakýmsi logickým pokračováním skautského věku, který snad má i nějakou svou náplň. Máme pocit, že heslo SLOUŽÍM dostatečně charakterizuje programový směr, jakým se mají roveři při své činnosti ubírat. O tom, že není úplně všechno v pořádku však svědčí fakt, že otázka roveringu a fungování a náplně roverských kmenů je často otevírána na vzdělávacích kurzech, sněmech a setkáních. Příčin je jistě několik. Jako jednu z hlavních můžeme označit to, co je řečeno výše o povaze dnešní mládeže (kap. Adolescenti a Česká mládež). Čeho se držet při práci s vlčaty a skauty víme – máme stezku, odborky, dobře zpracovanou metodiku a spoustu možností k výměně zkušeností. Co konkrétně mají dělat roveři není takto unitarizované a zdá se, že to s sebou přináší nejen problémy, ale i výhody, které zatím převažují. Největší nevýhodou je „jen“ skutečnost, že nevíme, co konkrétně dělat. Nemáme soubor her nazvaný Roveři si hrají a nemáme knížečku nazvanou roverská stezka, která je závazná pro všechny kmeny. Ti, kteří toto překonali, stali se tvůrci velkých skutků. Velkou motivací roverského věku je totiž svoboda v náplni programu a vlastní iniciativa.

Obecný rámec a jedna z možností náplně roverské činnosti je dána Pasem pro Evropu – mezinárodní roverskou „stezkou“. Ta se zabývá 6 oblastmi naší společnosti, do kterých může mladý člověk nahlédnout pomocí plnění projektů a úkolů z „letenek“: objevování, životní hodnoty, kultura, sociální problémy, životní dráha, demokracie. Náměty jsou zpracovány tak, aby Pas pro Evropu mohla plnit celá skupina stejně tak jako jednotlivec. Zmíněný program Evropa pro Tebe! rozšiřuje a doplňuje Pas možností cestování a naplňování roverského hesla Sloužím! na některé z mnoha evropských skautských základen. Do připravených projektů zapadajících do určitých letenek se může také rover zapojit u nás i v celé Evropě v rámci tzv. Eurošlápot.a

Nejvíce se o skutečném českém roverském programu dozvíme od samotných roverů. V republice se vyskytlo již několik „legendárních“ roverských kmenů. Jejich členové měli a mají šanci setkávat se na nejrůznějších seminářích, kursech a akcích. Při výměně zkušeností vyplývá o programu zhruba toto:

Roverský kmen je společenství založené na přátelství členů a jejich společných zážitcích, které si určují sami. Jedná se hlavně o fyzicky náročné akce, cestování, vlastní tvorbu a realizaci vlastních projektů. Každý rover je hrdý na svůj kmen a na postup v hierarchii, kterou si členové sami určili. Život v roverském kmeni často tvoří náboj a optimistické nalazení i na několik let dopředu. Roverský kmen dává také svým členům větší šanci poznat a zapojit se do dobrovolnictví při humanitárních akcích, občanské pomoci a službě, a tak více rozvinout pocit osobního naplnění

Specifikum „rover“ jako instruktor svých vrstevníků

I když vedoucím týmu musí být za každých okolností činovník či rover starší 18 let, členství v realizačním týmu tím není v žádném případě vyloučeno mladším roverům a činovníkům. Při premiéře akce IMMRAMA roku 2001 byl jedním z instruktorů rover 3. ročníku SŠ a akce se zúčastnily zrovna 3. ročníky jiné SŠ. Studenti měli o to větší pocit „rovnosti“ a díky tomu mohl probíhat mezi instruktory a účastníky oboustranný dialog. Poselstvím skautské výchovy je nikdy nekončící proces sebepoznávání a sebevýchovy. Toto poselství nejenom předáváme našim účastníkům, ale také se ho snažíme sami naplňovat – tento projekt jako by byl k tomu přímo stvořen.

Zapojením mladších roverů do realizace a instruktorování těchto akcí můžeme u nich dosáhnout posunu ve vnímání osobní odpovědnosti a spolehlivosti. Zároveň tím dochází k ocenění jednotlivců – svěřená důvěra a postavení naroveň dospělého člověka je výbornou cestou k pozvedání sebevědomí dospívajícího člověka. Členství v instruktorském týmu naplňuje hned několik ze základních lidských potřeb; příslušnost, výlučnost a smysl.

Šéfinstruktor si však musí uvědomit, že zatímco za studenty má stále částečnou zodpovědnost pedagog, za svůj tým si zodpovídá jen on. Jedná se jednak o osobní bezpečnost mladistvých, ale i spoluodpovědnost za jejich jednání. (Situace je z právního hlediska totožná se situací mladistvý rádce na akci a vůdce – při problému je odpovědnost rádce maximálně částečná.) Dobré je si před akcí se všemi členy týmu ujasnit základní pravidla jednání a dobře prodiskutovat cíle a metody projektu. Tito mladší členové týmu by v žádném případě neměli chybět na žádné přípravné schůzce instruktorů. Buďto jsou instruktory, nebo ne!

Praktický návod aneb rozběhněte to taky

Tým

Existuje spousta testů a pouček o správném složení týmu. Projekty zážitkových akcí pro veřejnost rozhodně potřebují spolehlivý, schopný a silný tým, ale nezdá se býti správným řešením skládat tým až ve chvíli, kdy se rozhodneme akci pořádat. Postup by měl být spíše takový: máme tým, který chce projekt pořádat. Troufne si? Lidé – členové roverských kmenů či sehraní činovníci středisek – vrhající se do pořádání takovýchto akcí, by si měli před započetím akce zodpovědět několik klíčových otázek:

Pořádali už jsme spoustu akcí – byla nějaká podobná této? (Pokud nebyla, neznamená to nutně handicap!)

Kdo je vůdčí osobností našeho týmu a kdo tedy bude za nás jednat? (Pokud jsme tým, nějaká je. Pokud je jich více a funguje nám to, je to v pořádku, musíme jen zvolit jednoho mluvčího. Problém nastává, pokud se nám tým teprve skládá – je lépe ho „zaběhnout“ na několika „neveřejných akcích“.)

Jaká motivace nás vede k tomuto projektu? (Pokud to je přehnaná touha být vidět, dát studentům nebo sobě do těla, být drsný, pocit nenahraditelnosti, důležitosti, touha ovládat jiné nebo pocit povinnosti, nechme tento projekt ještě uležet.)

Dokážeme rychle reagovat na změny a improvizovat? (Jinými slovy: jsme flexibilní a dostatečně „v pohodě“?)

Co se týče počtu členů v instruktorském týmu, musíme si uvědomit, že každý člověk navíc zvedá náklady. Jsme zvyklí z našich kurzů, že na 20 účastníků máme 8 – 10 instruktorů. U takovýchto akcí se však standard drží mnohem níže. Asi se nedá říct, kolik lidí je optimum, ale 4 – 5 instruktorů bývá běžné a dostatečné.

Místo

Zkušenosti s pořádáním IMMRAMY nás dovedli do obou z možných situací ohledně výběru místa uskutečnění akce:

a) místo si vybrala škola sama – výhody: nestaráme se o zajišťování ubytování a stravy

b) místo jsme vybírali my – výhody: věrně známe prostředí a program plánujeme na míru

Školy jsou samozřejmě raději, pokud nastane varianta a, neboť to dává větší šanci učitelkám akci pedagogicky zajistit, a studentům uvítanou možnost akci si prodloužit o den (před či po akci) bez našeho programu. Klade to však větší nároky na schopnost improvizace a materiálové zajištění.

Dobré je si místo předem okouknout, ale není to nutností. Spolupracující pedagogové nám rádi zodpoví naše dotazy. Rozhodně nespoléhejme na mapu, pokud chceme vyčíst terén v okolí a podle něj plánovat program.

Nároky na místo pořádání akce by měli být: oddělený prostor pro instruktory, dostatečné sociální zázemí, společenská místnost vhodná k diskusím a činnostem uvnitř oddělená od prostoru na spaní účastníků, blízký terén mimo civilizaci. Jistě se dá dobrá akce naplánovat i „jen do tělocvičny“, nedá se však spolehnout na program „jen venku“ = bez základny.

Program

Jak už bylo řečeno výše, abychom byli originální, nabízíme program odlišný od našich „konkurentů“. Necháme se inspirovat činností roverských kmenů a jejich ozkoušenými hity. Nemusíme mít strach o zážitek, pokud nezařadíme žádnou lanovou aktivitu, ani slaňování nebo lodě – to jsou věci, které si studenti nejspíš vyzkoušeli na některé z předešlých školou pořádaných akcí. (Pokud nejste ti první.)

Na prvním místě našeho zájmu musí být za každých okolností bezpečnost účastníků – a to jak fyzická, tak psychická! Co jsme ještě nedělali, na studentech nezkoušíme. Po celou dobu zdůrazňujeme, že z kterékoliv hry a aktivity může kdokoliv z jakýchkoliv důvodů vystoupit, a před každou náročnou činností se speciálně ještě ptáme účastníků na specifický druh omezení (např. klaustrofobie při hře v uzavřeném malém prostoru, možnost koupání při styku přírodní vody s pokožkou účastníků – pozor! V dnešní době se stále častěji vyskytují těžké vyrážky, ekzémy a alergie.)

Dramaturgicky plánujeme program s našim vytyčeným cílem na mysli. Můžeme si pomoci tím, že si nejprve napíšeme seznam skutečností, kterých chceme dosáhnout, a pro ně pak hledáme ten nejvhodnější prostředek uskutečnění. Při tom bereme v úvahu potřebu gradace zážitků, bod vyvrcholení akce (fyzického, emocionálního), ale i potřebu relaxace a odpočinku. Dobrým vodítkem nám může být také dotazník, který účastníci vyplní i několik týdnů před akcí a ve kterém jim dáme šanci vyjádřit své touhy a očekávání. Můžeme také zjišťovat, jestli si o sobě účastníci myslí, že jsou dobrý kolektiv, či jaké problémy by popřípadě chtěli vyřešit.

Školní třída je specifikum, se kterým musíme umět pracovat. Jsou to lidé, kteří se už znají, už spolu něco prožili, a každý z nich jede na takovouto akci s pocitem, že od svých spolužáků nemůže očekávat nic nového.g Seznamovací hry na začátku akce ztrácí význam. Naopak my účastníky předem neznáme a tak myslíme i na takové detaily, jako jsou jmenovky, ale také v dramaturgii programu zařazujeme na začátek činnosti na „otypování“ – dáváme účastníkům najevo, v jakém duchu bude akce pokračovat, a my si uděláme obrázek o účastnících pro další práci.

Nedílnou součástí programu musí být také reflexe. Zpráva o tom, jak se účastníkům daná činnost líbila, jak se během ní cítili, jak se cítí nyní, a nutí je zamýšlet se nad tím, čím jsou obohaceni. Sám proces sebevýchovy často nastává až v této fázi programu, až ve chvíli, kdy si účastníci uvědomí, čeho vlastně dosáhli nebo mohou dosáhnout. „Vedlejším efektem“ zpětné vazby je navazování důvěry mezi účastníkem a instruktorem a mezi účastníky navzájem (dle typu použité techniky). Technik zpětné vazby existuje samozřejmě několik a i v této aktivitě lze uplatnit originalitu. Nejpoužívanější je asi řízená diskuse po skončení hry, můžeme však také použít anketu, udělování různých symbolů či bodů, nebo slovní vyjádření bez možnosti diskuse.d Nezapomínejme na závěrečné ohodnocení akce jako celku, které nám může posloužit jako podklad k závěrečné zprávě, kterou po nás bude vyžadovat škola. I kdyby jí nevyžadovala, u nás by se měla stát součástí dokumentace akce.

Jak to doopravdy děláme (polopatický návod) a pár dramaturgických postřehů z naší zkušenosti

2. Vyrobíme dotazníke a pošleme ho studentům – zájemcům přes učitelku, která s námi komunikuje (v dotazníku už naznačujeme studentům, co mohou čekat a vzbuzujeme zájem – např. otázkou Co by sis přál(a) jako přílohu ke smaženým červům?).

3. Vyhodnotíme dotazník a zkusíme se chytit profilu třídy: stanovujeme cíle, kterých chceme dosáhnout, „na míru“ účastníkům.

4. Vybíráme programy tak, aby směřovali k našim vytyčeným cílům, aby byly co nejvíce různorodé a pestré a neobvyklé, a abychom je mohli uskutečnit z materiálních i bezpečnostních důvodů. Používáme k tomu spoustu literatury, vlastních zápisků a zkušeností. Nahlížíme do Pasu pro Evropu a na potřeby mládeže – snažíme se mít programy do každé oblasti. Konstrukci skládáme z programu diskusního, tvořivého, týmového řešení určitého problému, osobního zamyšlení, lehkých fyzických aktivit, her jen tak pro legraci, fyzicky náročné hry, psychicky náročné hry, „top-zážitku“.

5. Časově řadíme programy a vymýšlíme mokré a suché alternativy. Nezapomínáme na potřebný spánek a chvíle volna i když je akce časově omezena třeba jen na 48 hodin. Akci rozjíždíme nejlépe už po cestě studentů vlakem nebo hned na nádraží při jejich příjezdu – „vtažení do děje“. Z hlediska tempa to vypadá na rychlý rozjezd, pak se rytmus zvolní, postupně dochází ke gradaci zážitků až k psychickému a fyzickému vrcholu. Ještě než akce skončí mají studenti šanci si uspořádat myšlenky a nechat doznít zážitky. Pak hodnotíme a loučíme se.

6. Z hlediska denní doby dáváme dopoledne hříčky na rozproudění a programy, které vyžadují uvažování. Odpoledne pak máme tvořivé činnosti, fyzicky náročné aktivity, v podvečer se dotýkáme osobních myšlenek a večery jsou často ve znamení diskusí nebo her odhalujících nitro, vyžadujících důvěru a otevřenost.

7. Osvědčilo se nám řadit programy tak, aby fyzické vyvrcholení předcházelo psychickému a citovému a to obojí bylo odděleno od ukončení akce jednou nocí. Nedá se však říci, že by to byla podmínka úspěchu akce, neboť se vyvedly i ty, které toto řazení porušily.

8. Veškeré plány máme řádně sepsány a mimo naplánovaný program (suchou i mokrou variantu) máme v záloze připravené další aktivity. Veškeré moudré knihy a zápisky bereme s sebou. Umožňuje nám to lehce improvizovat.

Peníze

a) Projekt uskutečňujeme v rámci minimálního preventivního programu školy, která si nás „objedná“. Tzn. že náklady akce platí škola ze svého grantu. Tím se myslí proplacení ubytování, stravy a cestovné instruktorů, nákup nějakého materiálu a pomůcek na akci. Vše se účtuje formou faktury, kterou vystaví středisko škole po akci. Je to nejjednodušší cesta financování projektu, ale předpokládá, že realizační tým nejprve poskytne finanční prostředky na celou akci.

b) Projekt nabízíme školám bez jakéhokoliv finančního zajištění, což znamená, že si všechny náklady hradí studenti, popřípadě jim také přispěje škola z vlastních zdrojů. (Ještě se nestalo.)

c) Projekt financujeme z grantu, dotace nebo sponzorského daru. Sháníme-li dotaci či grant, musíme zpracovat projekt do požadované podoby – to většinou znamená vyplnit příslušné formuláře.

Občas vypíší velké firmy a komerční společnosti jednorázové granty věnované problematice využití volného času mládeže, protidrogovým preventivním programům, podpoře sportů apod. K této příležitosti je dobré mít hrubý nárys projektu zpracován a rychle ho přizpůsobit daným podmínkám. Radou je sledovat informační zdroje – Internet, tisk.

O grant můžeme zkusit požádat také u regionálních správních institucí (městské, krajské úřady) v místě školy.

Přínosné pro nás může také být prostudování stránek Ministerstva zdravotnictví České republiky, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva vnitra ČR. Ministerstvo zdravotnictví vypisuje každoročně grantové řízení v oblasti podpory zdraví, protidrogové prevence, prevence AIDS apod. v rámci programu Zdraví 21. Veškeré informace jsou vyvěšeny na internetových stránkách www.mzcr.cz. Ministerstvo vnitra má Odbor prevence kriminality, který sice zatím nevypsal grant vhodný pro náš projekt, ale jistě se vyplatí jejich stránky sledovat (www.mvcr.cz). Ministerstvo školství vypisuje granty v oblasti podpory práce s neorganizovanou mládeží, prevence patologicky sociálních jevu, rozvoje osobností mládeže apod. Prostudování jeho stránek sice zabere poměrně dost času, ale vyplatí se! (www.msmt.cz)

Nově můžeme zkusit čerpat peníze ze strukturálních fondů EU, konkrétně by se dala tato akce zpracovat do podoby projektu programu Operační program Rozvoj lidských zdrojů a nebo Společný regionální operační program (SROP): Opatření 3.2 – Podpora sociální integrace v regionech. Potřebné informace, dokumenty a formuláře jsou k dispozici na stránkách www.strukturalni-fondy.cz.

Na závěr této kapitoly jen upozornění na opatrnost, aby žádné výdaje nebyly kryté 2! (Třeba ze dvou různých dotací.

Poučení z našich zkušeností

Nedělejte ze sebe hlupáky. Pokud se část studentů rozhodne pojmout akci jako alkoholový dýchánek, nesnažte se je přesvědčovat, hrozit, nebo za každou cenu vtáhnout do děje. My jsme to vyřešili tím, že jsme v programu pokračovali jen se zájemci – účastníci nesměli být touto situací ochuzeni či znechuceni!

Pomožte přítomným pedagogům s kolektivem, spolupracujte s nimi na rozdělování studentů do skupinek, konzultujte s nimi následující program. Učitelé by rozhodně neměli mít pocit, že jsou tam zbyteční. Navíc z právnického hlediska oni mají za studenty stále částečnou zodpovědnost

Ukažte studentům, že jim vyjdete vstříc, a když vám na rovinu řeknou, že něco dělat nechtějí, nenuťte je!

Věřte tomu, že ve chvíli konání akce jste pro studenty větší autoritou, než pedagogové, a pokud je toho třeba, neváhejte to využít!

Poslouchejte svou intuici. Cítíte-li, že se nějaká, sice skvělá činnost najednou do programu nehodí, klidně ji vyměňte. Nebojte se experimentovat.

Neklesejte na mysli, nevyvede-li se něco z vašeho pohledu – pohled studentů může být úplně odlišný!

Za pozornost stojí hlavně literatura vydávaná nakladatelstvím Portál (zvláště po stránce psychologické a metodické) a Grada (management, komunikace).

[2] J.Neuman a kol.: Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem; Portál

[7] S. a H. Hoppeovi, J. Krabel: Sociálně psychologické hry pro dospívající; Portál

[16] J. Tošner, O. Sozanská: Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích; Portál 2002

[17] J. Pávková, B. Hájek, B. Hofbauer, V. Hrdličková, A. Pavlíková: Pedagogika volného času; Portál

[22] M. Střelec, V. Ružička a kol. autoru z ekologického odboru Junáka: Modrá panda; TDC

[23] V. Břicháček: Skautské prameny – Rovering; Skautské putování po stezce životem; TDC

[1] Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR schválené X. Valným sněmem Junáka ve Vsetíně dne 21.10.2001

Hlava druhá, odstavec 5

[2] Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR schválené X. Valným sněmem Junáka ve Vsetíně dne 21.10.2001

Hlava druhá, odstavec 6

[3] [13]

[4] [13]

[5] [13]

[6] [13]

[7] [13]

[8] [13]

[9] [13]

[10] [13]

a České náměty k roverským programům viz. Literatura nápomocná.

m Teorie pyramidy lidských potřeb dle psychologa Abrahama Maslowa (1954). Základnu pyramidy tvoří potřeba PŘEŽITÍ (Jsou pokryty mé základní fyziologické potřeby?) a přes BEZPEČÍ (Budou mé základní potřeby zajištěny i nadále?), PŘÍSLUŠNOST (Mohu počítat s tím, že někam patřím?) a VÝLUČNOST (Uznávají ostatní mou výjimečnost?) dojdeme až ke SMYSLU(Jsem užitečný sobě a svému okolí?)

b Test: Jaká je vaše role v týmu?, který může být nápomocný k sebepoznání týmu, vyšel jako příloha Skautingu r. 2003.

g Vycházíme ze zkušenosti s akcemi pořádanými pro druháky a vyšší ročníky.

d Techniky zpětné vazby a metodika jejího použití viz. Literatura nápomocná a též Metodické listy IV. – příloha Skautingu roč. 2002.

e Ukázka jednoho dotazníku, který byl poslán studentům 3. ročníků SPŠ Volyně viz. Příloha.

x Pedagogové na akci v plné šíři zodpovídají za studenty mimo náš program (cesta, jídlo, volno, noc…). Při zranění studentů nebo jiném problému v průběhu programu by se zodpovědnost posuzovala individuálně případ od případu, ale stále částečná zodpovědnost padá na pedagogy, protože se jedná o školní akci. Úrazově jsou studenti pojištěni školou, na tuto akci se nevztahuje skautské pojištění. V případě právního problému však platí naše pojištění „na blbost“ (á 50,- či 100,-Kč / rok).

Skautská univerzita Pardubice

30. ledna 2006

IMMRAMA – PROJEKT ZÁŽITOVÉ AKCE PRO STŘEDOŠKOLÁKY, VYCHÁZEJÍCÍ ZE SKAUTSKÉ METODIKY

Legenda místo úvodu