„Přepněte se na dodavatele nejčistší, zelené elektřiny“, říká leták vložený v britském ekologickém měsíčníku The Ecologist. Leták doputoval spolu s časopisem do poštovní schránky na pražské Malé Straně. V podtitulu letáku je uvedeno:“ Mnoho lidí se zajímá o budoucnost planety Země. Někteří pro to něco skutečně dělají, recyklují odpad nebo kupují ekologicky přátelské výrobky. Ale stačí to ? Pro ty kteří chtějí pomoci ukončit klimatickou změnu a poskytnout čistější a jasnější budoucnost dětem, existuje důležitější krok. Přepněte se na obnovitelnou elektřinu“. Leták je bohužel v České republice neplatný. Občané nemají možnost svobodně zvolit dodavatele elektřiny a tím si vybrat, z jakého zdroje elektřina pochází. Snad až v roce 2006….

ARCHEOLOGIE STŘEDOVĚKU HLEDÁ ČESKOU MINULOST

PhDr. Jan Frolík, CSc

Přednáška z cyklu Skautské univerzity Pardubice dne 31. 5. 2004

Archeologie středověku je stále ještě relativně mladou vědní disciplínou, která se u nás intenzivně rozvíjí od 60. - 70. let, i když její základy byly položeny už po roce 1925 (např. na výzkumu Pražského hradu a Vyšehradu). Od 80. let doprovázejí archeologické výzkumy většinu stavebních zásahů v jádrech středověkých měst, při opravách hradů a církevních staveb. Výsledky těchto výzkumů nejen doložily, že archeologie středověku může přinést zcela nové prameny pro poznání našich dějin (např. počátky měst by nebylo možné bez jejích výsledků věrohodně popsat), ale občas tyto dějiny také „změní“.

Jednou z oblastí, které je věnován v posledních asi 20 letech zvýšený zájem archeologů je Chrudimsko. I když je význam Chrudimi od 2. poloviny 19. století překryt rozvojem Pardubic, představuje jedno z významných raně středověkých a vrcholně středověkých center našeho státu a byla ústředím regionu. S některými výsledky získanými archeologickým výzkumem Chrudimi i jejího zázemí se zabývá tato přednáška.

1. Chrudim a její počátky.

V písemných pramenech se Chrudim objevuje jednoznačně až v roce 1055, kdy zde v lednu umírá na vojenském tažení do Uher kníže Břetislav I. Ještě starší údaj může být spojován se zakládací listinou břevnovského kláštera, datovanou do roku 993, která je však v dochované podobě až tzv. falzem ze 13. století. Starší bádání také považovalo Chrudimsko za oblast, kde sídlil jeden z předpokládaných českých kmenů (Charváti) a které posléze patřilo k doméně libických Slavníkovců, vyvražděných v roce 995. Do rukou českých knížat se mělo dostat po tomto datu.

Archeologické výzkumy mají v Chrudimi tradici již od 50. let 19. století. Přesto se až do 90. let 20. století nedařilo doložit nějaké významnější osídlení, které by posouvalo počátky tohoto centra hlouběji do 10. století. V letech 1996 - 1997 probíhal záchranný archeologický výzkum na staveništi nové budovy tehdejšího Okresního archivu ve Filištínské ulici na severním okraji historického jádra. Tento výzkum zachytil mohutný příkop, jehož průběh kopíruje průběh severní hrany ostrohu. Jeho vyhloubení a existenci datujeme do 9.- 10. století. Zatím nevíme jaké další opevňovací prvky doplňovaly tento příkop, předpokládat může dřevohlinitou hradbu (val).

Počátek chrudimského hradiště je tak posunut nejméně do 9. století. Podle dalších indicií dnes soudíme, že hradiště mělo stejný rozsah jako pozdější přemyslovské centrum a na něj navazující vrcholně středověké město (tj. totožné s dnešním historickým jádrem). Centrální úlohu tohoto hradiště potvrzuje také zjištění nejméně 8 sídlišť v jeho nejbližším okolí, potvrzujících, že kolem hradiště začala vznikat sídelní aglomerace.

Situace chrudimského hradiště v 9. a 10. století nápadně připomíná jinou významnou východočeskou lokalitu – Hradec Králové. Chrudim od 9. století figuruje jako významné centrum jižní části východních Čech. Snad těžilo ze své pozice na tzv. trstenické stezce, spojující Čechy s Moravou. Nejnovější bádání dospělo k názoru o podstatně menším území, které v 10. století ovládali Slavníkovci, Chrudimsko by k jejich doméně nemělo patřit. Přesto je v archeologických nálezech patrný určitý rozdíl oproti oblastem ovládaných nesporně Přemyslovci. Snad tedy archeologie sleduje stopy skutečnosti, že Chrudim zprvu nenáležela k jejich mocenské sféře. Svůj význam si však podržela a stala se nedílnou součástí přemyslovského státu.

2. Vesnické osídlení raného středověku.

Každá lokalita centrálního významu předpokládá existenci dostatečně velkého ekonomického zázemí. V 80. letech proběhl povrchový průzkum značné části Chrudimska s účelem poznat, jaká byla struktura tehdejšího vesnického osídlení. Doplněna byla shromážděním a soupisem všech starších nálezů, uložených v mnoha našich muzeích. Vyhodnocení ukázalo dva podstatné rysy tohoto osídlení. Již od 9. - 10. století osídlení zaujalo celou plochu Chrudimska až k patě Železných hor. Nerozšiřovalo se tedy postupně z nějakého menšího areálu, jak se předpokládalo původně. Osídlení bylo mnohem řidší než dnes a další vývoj vedl k postupnému zahušťování, takže do 13. století byly zaujaty všechny vhodné polohy. Osídlení mělo podobu malých sídlištních buněk (maximálně několik usedlostí či dvorců), pravděpodobně vždy obklopených příslušnými polnostmi. Bylo tedy rozptýlené a netvořilo sevřené sídlištní útvary tak, jak je známe dnes. Na jednom dnešním katastru bylo takových sídelních buněk až 12. Osídlení mělo určité tzv. centrální body, kterými byly v převážné části kostely, od staršího 13. století sídla feudálů. Během 13. století tato forma osídlení zřejmě vyčerpala možnosti dalšího rozvoje a celá struktura byla zcela přeměněna. Většina starších sídlišť byla soustředěna ke zmíněným centrálním bodům a dala základ dnešní síti vesnic. Spolu s tím musela následovat přeměna struktury polností. Celý proces je odrazem velkých ekonomických a společenských změn, které přineslo 13. století.

3. Hrad Košumberk

Zříceniny hradu Košumberka se nacházejí na okraji městečka Luže v místech, kde se rovina Chrudimska začíná zvedat k Železným horám. Hrad je poprvé doložen v roce 1318. Na zřícenině nebyl nikdy prováděn regulérní archeologický výzkum s výjimkou jediné nevelké sondy v roce 1975. Kombinace zjištění z této sondy s vyhodnocením všech náhodně získaných starších nálezů (zejména z 20. let a z let 1973 - 1977) ukázala, že počátky osídlení výrazného hradního vrchu jsou podstatně starší, a to již na přelomu 11. a 12. století. Snad byla využita nabízející se strategicky výhodná poloha. Osídlení přetrvalo do 13. století, kdy zaujalo stejnou rozlohu, jakou má pozdější hrad. Teprve v pokročilém 13. století bylo toto osídlení nahrazeno novostavbou kamenného hradu. Košumberk je tak příkladem hradu, který vznikl na místě s předcházející dlouhou sídelní kontinuitou, kterou zatím nelze pro nedostatek dalších pramenů věrohodně osvětlit. To, co se jevilo jako počátek lokality (kamenný hrad), je až výsledkem delšího předchozího vývoje.

4. Klášter v Podlažicích.

Příkladem lokality, kde je možno očekávat závažné archeologické nálezy je klášteřiště zaniklého benediktinského kláštera v Podlažicích u městečka Chrast. Klášter je poprvé doložen v roce 1159, ale skutečné počátky jsou nejasné. Zanikl násilně v roce 1421 a přes několikeré pokusy nebyl již obnoven. Dnes stojí na klášteřišti barokní kostel sv. Markéty. Odvlhčení základů tohoto kostela bylo na podzim 2003 podnětem k záchrannému archeologickému výzkumu. Z klášteřiště pochází kolekce náhodně získaných archeologických nálezů, dokládajících jednak dálkové kontakty této instituce i vyspělé klášterní prostředí. Výkopy podniknuté v letech 1908-9 odhalily značnou část půdorysu kláštera, ale stáří a vývoj této zůstával nejasný.

Výzkum v roce 2003 ukázal, že klášter nevznikl na neosídleném místě, existovalo zde sídliště vesnického charakteru a snad se tu i pohřbívalo. Odhalené fragmenty klášterních zdí dokládají, že klášter i kostel byly během své existence nejméně dvakrát přestavovány (raně goticky ve 13. století a vrcholně goticky ve 14. století). Překvapivě málo bylo zjištěno z předpokládaných románských staveb. Zdá se, že kamenný byl tehdy pouze klášterní kostel a vlastní budovy kláštera mohly být ze dřeva. Objeveno bylo také asi 60 hrobů, z nichž několik může pocházet již z období před postavením kláštera. Ukázalo se, že zde byly pohřbíváni nejen příslušníci klášterní komunity, ale pravděpodobně také obyvatelé osad z nejbližšího okolí. Zvláštní část hřbitova byla vyhrazena dětem. Tato zjištění ukazují, že klášterní regule se musely přizpůsobovat každodenním potřebám kláštera i okolí.