„Přepněte se na dodavatele nejčistší, zelené elektřiny“, říká leták vložený v britském ekologickém měsíčníku The Ecologist. Leták doputoval spolu s časopisem do poštovní schránky na pražské Malé Straně. V podtitulu letáku je uvedeno:“ Mnoho lidí se zajímá o budoucnost planety Země. Někteří pro to něco skutečně dělají, recyklují odpad nebo kupují ekologicky přátelské výrobky. Ale stačí to ? Pro ty kteří chtějí pomoci ukončit klimatickou změnu a poskytnout čistější a jasnější budoucnost dětem, existuje důležitější krok. Přepněte se na obnovitelnou elektřinu“. Leták je bohužel v České republice neplatný. Občané nemají možnost svobodně zvolit dodavatele elektřiny a tím si vybrat, z jakého zdroje elektřina pochází. Snad až v roce 2006….

Globální oteplování Země v důsledku zvýšených emisí skleníkových plynů (SP) je společně s celosvětovým nárůstem extrémních klimatických vlivů a přírodních katastrof stále více meteorologicky prokazatelné.. Vědci z „Mezivládního panelu pro ochranu klimatu“ ve své syntetické zprávě politikům z roku 2001 uvádějí, že identifikovali nové, silnější důkazy o tom, že většina oteplování, která je pozorována v průběhu posledních padesáti let je v důsledku lidských aktivit. Čtrnáct nejteplejších let od roku 1866 spadá do období po roce 1980. S oteplováním poblíž zemského povrchu souvisí již nyní evidované zvyšování hladin oceánů na straně jedné a snižování rozsahu sněhové a ledové pokrývky a srážek na straně druhé.Vědci upozorňují na skutečnost, že modelové výpočty predikují zvýšení globální teploty zemského povrchu o 1,2st. C - 3.5st. C do roku 2100 v případě, že snížení emisí CO2 povede pouze ke stabilizaci atmosférické koncentrace CO2. Při tom ani tento cíl se doposud nedaří naplnit. Okamžité jednání politiků a zákonodárců směrem k ochraně životního prostředí a klimatu je proto bezpodmínečně nutné.

Vysokou zodpovědnost za dosavadní neúspěch ve snižování emise SP nesou Spojené státy, které z obav o konkurenceschopnost se rozhodly nepřipojit se k závazku ke snížení emisí SP z Kyóta. Rozdíly v přístupu vyspělých zemí jsou obrovské. Zatím co Spojené státy zvýšily emise SP během deseti let téměř o 12 % , Velká Britanie je snížila téměř o 13 % a Německo o více než 19 %. Z pohledu strohé statistiky, totiž nakolik se daří EU plnit závazky z Kyóta a snížit emise SP o 8 % v intervalu 2008 –2012 ve srovnání s rokem 1990, o žádném zázraku hovořit nelze. EU je za polovinou kontrolního období a ve srovnání s rokem 1990 se jí podařilo snížit emise SP pouze o 3,5 %. Při podrobnějším pohledu do výkazů jednotlivých členských států zjistíme, že nebýt snížení emisí SP o 18% v Německu( z toho 50% „lehce získaných“ v důsledku sjednocení Německa) a o 12,6 ve Velké Britanii, EU by emise SP nesnížila o 3,5%, nýbrž zvýšila o 7,9%. Tenhle statistický výlet budiž dokladem, nakolik ambiciózní a relativně efektivní politika dvou členských státu EU může zvrátit negativní trend EU jako celku.

Po odstoupení USA z Kyótského procesu se EU rozhodla převzít aktivitu. Dle Bílé knihy EU chce do roku 2010 dosáhnout 12 % podíl obnovitelných zdrojů( OZ) energie na primární spotřebě energetických zdrojů a podíl elektřiny vyrobené z OZ energie do roku 2010 má být 22,1%. V roce 2001 přijala Směrnici 2001/77/ES o podpoře elektrické energie vyrobené z OZ na vnitřním trhu s elektrickou energií, která požaduje na členských státech EU, aby přijaly vlastní cíle pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie k roku 2010, vytvořily systém podpory výroby zelené energie a zabezpečily proces garantování původu zelené elektřiny z obnovitelných zdrojů.

EU má za to, že nepodaří-li se pokrýt větší část energetické spotřeby pomocí OZ, bude nejen stále těžší dostát závazkům v souvislosti s ochranou životního prostředí a klimatu, které existují jak na evropské tak mezinárodní úrovni, ale dojde také k promeškání významných rozvojových šancí. Například závislost EU na dovozech energie( která souvisí s jistotou zásobování) je v současné době zhruba 50%. Existuje při tom reálná hrozba, že bez mobilizace potenciálu OZ se zvýší k roku 2010 na 60% a k roku 2020 až na 70%.

Legitimní otázkou v této souvislosti je, nakolik je státní pomoc na podporu obnovitelných zdrojů energie v souladu s pravidly vnitřního trhu s elektřinou. Důležité je v tomto ohledu rozhodnutí Evropského soudního dvora, který v souvislosti s cenovým ustanovením, které je obdobné stanovení minimálních výkupních cen elektřiny z OZ rozhodl, že zvýhodnění určitého prodávajících, které jde k tíži spotřebitele a nikoliv státu, nelze považovat za státní pomoc. Navíc, ve skutečnosti provozovatelům zařízení na výrobu elektřiny z OZ nejsou poskytována žádná zvýhodnění, ale jsou pouze částečně vyrovnávány nevýhody, které musí nést ve srovnání s výrobci konvenční elektřiny. Ekologické a sociální škody konvenční výroby elektřiny nesou totiž z velké části daňoví poplatníci a budoucí generace, nikoliv provozovatelé těchto konvenčních zdrojů.

Česká republika má za sebou poměrně úspěšnou etapu snižování emisí hlavních znečisťujících látek v období 1990 – 2000. Emise tuhých látek klesly o 91 % na 57 tisíc tun/rok, emise SO2 o 86% na 265 tisíc tun/rok a emise NOx o 57% na 397 tisíc tun/rok Emise SP poklesly v období 1990 –1999 o 26% na 137,7 milionů tun/rok. Česká republika pohodlně plní závazky vyplývající z ratifikace rámcové úmluvy z Kyóta, v nichž se zavázala snížit emise SP o 8%. Přesto uspokojení z vývoje stavu ovzduší v České republice není na místě. Česká republika se stane k 1.5.2004 členem EU. Je proto nejvyšší čas přestat srovnávat stav životního prostředí s výchozím kritickým bodem v roce1989 a začít pracovat s novým měřítkem – srovnáním v ukazatelích EU nebo OECD. Tak například emise SO2 na obyvatele byly v roce 2001 v ČR ve výši 45 kg ve srovnání s 25,5 kg v EU, emise NOx na obyvatele činily 42 kg ve srovnání s 30,3 kg v EU a nakonec emise CO2 činily v roce 2001 12,6 tun, zatímco v evropské patnáctce jde o 8,9 tuny.

Původcem zhruba o třetinu vyšších emisí SP/obyvatele v České republice ve srovnání s průměrem v EU je především enviromentálně nevhodná struktura primárních energetických zdrojů, která se z více jak 50% opírá o pevná paliva.Výroba energie se při tom podílí na emisích SP z 39 % Extrémní závislost na pevných palivech lze dokumentovat i na energetické bilanci výroby elektřiny v roce 2001: 73 % elektřiny bylo vyrobeno v uhelných elektrárnách, 20% z jádra, pouze 3,3% v paroplynovém cyklu a 3,6% ve vodních elektrárnách. Odpovědnost za relativně vysoké emise SP nese i vysoká energetická náročnost české ekonomiky, která byla v roce 2000 při použití parity kupní síly, o 71% vyšší než v EU-15.

Obnovitelné zdroje energie, které jsou všeobecně považovány za východisko z globálních problémů změny klimatu , jsou v České republice zastoupeny pouze 2% podílu tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů a 3,6% podílu elektřiny z OZ na tuzemské spotřebě v roce 2002. Nízký podíl OZ charakterizuje nejen výchozí nepříznivou situaci po roce 1989, ale i dosavadní selhání politiky v oblasti podpory enviromentálně příznivých energetických technologií.

Směrnice 2001/77/ES o podpoře elektrické energie, vyrobené z OZ na vnitřním trhu s elektrickou energií doposud nebyla implementována do českého právního řádu. Očekává se její implementace prostřednictvím samostatného zákona na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů energie. Zjednodušeně lze říci, že hlavním cílem prací na přípravě samostatného zákona na podporu výroby energie z OZ je zvýšit podnikatelskou jistotu pro investory do OZ a tím nastartovat jejich žádoucí rozvoj. Současný model, kdy minimální výkupní ceny elektřiny z OZ stanoví Regulační úřad výměrem, který může být prakticky kdykoliv změněn, negarantuje stabilitu výkupních cen a odrazuje tak především tu část investorů, u kterých je doba návratnosti investice vyšší.

Návrh zákona, který bude v únoru 2004 projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR definuje pro účely zákona nově obnovitelné zdroje (OZ) tak, aby jejich definice odpovídala směrnici 2001/77/ ES. Mezi OZ zahrnuje energii větrnou a sluneční, energii okolního prostředí ( zejména geotermální), energii vody a biomasy. Z formálních důvodů, resp.pro případy teoretického importu, i energii vln a přílivu. Biomasou je pak rozložitelná část výrobků, odpadků, zbytků ze zemědělství, lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví a rovněž biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu. Návrh považuje za elektřinu z OZ i tu část elektřiny, která je vyrobena z OZ v hybridních zařízeních, která využívají i neobnovitelné zdroje energie. Konkrétně se tak podpora má týkat vodních elektráren do 10MW, větrných elektráren, geotermálních elektráren a výtopen, tepelných čerpadel, kolektorů slunečního záření, fotovoltaických systémů, solárně termických elektráren a nakonec i zařízení, využívajících jako zdroj biomasu.

Jaký je potenciál rozvoje OZ energie v České republice? Podrobná studie je v tuto chvíli zadávána ze strany Ministerstva životního prostředí. Seriózní statistika neexistuje, pravděpodobně nejkompletnějším souborem údajů disponuje Asociace obnovitelných zdrojů energií, která zpracovala spolu s Ministerstvem životního prostředí odborný odhad potenciálu rozvoje OZ. Vychází z veškerých dostupných evidencí stávajících systémů výroby energie z OZ a identifikuje reálný ekonomický potenciál dostupný do roku 2010 ve výši 8% výroby elektřiny. Nakonec právě takový závazek přijala ČR podpisem Smlouvy o přistoupení ČR k EU v Athénách v dubnu 2003.

Největší potenciál rozvoje OZ je v biomase, resp. ve výrobě tepla, resp.elektřiny z biomasy, tj. z dřevního odpadu, obilné slámy, řepkové slámy a energetických rostlin, speciálně šťovíku. Větrné elektrárny by se měly uplatnit především v pohraničních horských oblastech, kde je očekáván nárůst výroby o cca 930 GWh ročně. Navzdory mnoha skeptikům byl identifikován i významný potenciál rozvoje malých vodních elektráren, a to o 30 % do roku 2010 oproti stávajícímu stavu. Nezbytným předpokladem uplatnění veškerého realisticky dostupného potenciálu je vytvoření stabilního podnikatelského prostředí, které bude investorům do všech typů OZ garantovat nejen odbyt vyrobené elektřiny z OZ , ale také zajistí návratnost investice.

Nezbytností je i garance dostatečné doby platnosti podpůrného mechanismu, a to po dobu nejméně deseti let, lépe patnácti.. Nejde o nic neobvyklého, např. Německo garantuje minimální výkupní ceny po dobu 20 let, Rakousko po dobu 13 let. V souvislosti se vstupem ČR do EU je při tom třeba si uvědomit, že většina evropských zemí již přijala vlastní systémy podpory OZ a investoři si na základě těchto zkušeností rozmýšlejí, zda vstupovat do prostředí, které není pro investice do OZ srovnatelně stabilní.

Rozhodnutí, zda se Česká republika vydá v oblasti energetiky a životního prostředí cestou ochrany klimatu, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a využití potenciálu úspor či nikoliv se odehrává právě nyní. .

Martin Bursík, Ecoconsulting s.r.o. a poradce ministra pro energetiku a životní prostředí