|
Skautská volba Skautská univerzita Pardubice - 30. května 2005 Miloš Zapletal Náčelnictvu a Ústřední radě Junáka, svazu skautů a skautek ČR Sestry a bratři, před rokem začala kolovat po střediscích a oddílech, ale především mezi staršími skauty pověst o tom, že ústředí chce vypracovat nový program pro oddíly, který by lépe odpovídal dnešní době a byl pro mládež atraktivnější. Kromě členů naší organizaci se má na této práci podílet i profesionální agentura a ústředí prý je ochotno uvolnit pro tento účel vysokou částku, blížící se třem milionům korun. Tato fáma zřejmě vznikla na základě návrhu, jehož přesné znění jsem nikdy nečetl, ale který skutečně uvažoval o revizi skautského programu (v dobrém slova smyslu); patrně k tomu vedla skutečnost, že počet členů Junáka v posledních letech stále klesá. V létě minulého roku jsem na toto téma mluvil s několika činovníky, kromě jiných to byl Bobo Šantora, ale především bratr starosta Riki Šmajcl. Řekl jsem jim, že se proti tomuto návrhu nestavím, ale považuju za zbytečné najímat k této práci nějakou agenturu a věnovat na to velké peníze. Pokud to nedokážeme udělat sami vlastními silami a zadarmo, bude to pro nás velmi špatné vysvědčení. A Rikimu jsem slíbil, že se pokusím této práce ujmout. Měl jsem jistou představu, jak postupovat, a té jsem se v dalších měsících držel. Řekl jsem si, že především je třeba provést „inventuru“ skautského programu u nás od dob Baden-Powellových a Svojsíkových až do dnešních dnů. A potom srovnat náš dnešní program, obsažený především ve skautské stezce (stupních zdatnosti) a odborných zkouškách, s programem těch zemí, které jsou ve svém „civilizačním“ vývoji dál než my o deset i víc let, a kde se členská základna nezmenšuje a skautské organizace dokážou podchytiti vyšší procento mládeže než se to daří Junáku. Pokud se ukáže, že v USA, Anglii, Kanadě, Francii, Švédsku, Dánsku a v podobných státech je dnešní skautský program podstatně odlišný od našeho, můžeme se od nich poučit a nové programové složky převzít. Pokud však zjistíme, že program v těchto zemích není zásadně odlišný od našeho, musíme hledat důvody odlivu členstva jinde než v programu. Po téměř ročním studiu původních pramenů jsem došel k jednoznačnému závěru: Náš dnešní program se v podstatě neliší od toho, co dělají skautské oddíly jinde na světě, ani v zemích ekonomicky nejrozvinutějších, kde nebyl vývoj skautingu nikdy násilně přerušen diktátorskými režimy. I pro mě bylo překvapivé zjištění, že převážná část programových složek je stejná jako v době, kdy ABS napsal Základy junáctví, tedy bezmála před sto lety. Proměnily se jen některé formy a obsah těchto složek, kterým zde říkám „programové prvky“. Uvedu například tělocvik a sport. ABS jim věnuje v Základech junáctví dvacet stránek, ale cvičení, která tu uvádí, jsou již dnes nepoužitelná, protože tento obor výchovy prošel za uplynulých sto let bouřlivým rozvojem. Nepochybuju o tom, že tělesná výchova je dnes ještě důležitější než ve Svojsíkově době, protože mládež má méně pohybu než na počátku dvacátého století a je méně zdatná. Sokolská prostná cvičení jsou však již dávno překonaná, místo nich tu máme moderní tělocvik v přírodě, řadu sportů a sportovních her, které s úspěchem využíváme – nebo bych využívat měli! Nemusíme tedy vymýšlet nové pohybové aktivity, jen zařadit do programu ty nejatraktivnější a nejúčinnější, které jsou všem k dispozici! A další překvapivé zjištění: Nikde na světě – nebo aspoň v těch zemích, jejichž skautský program jsem prostudoval – není nic zásadně nového, co by původní skautský program radikálně proměnilo. Jak jsem naznačil výše, změnily se jen některé programové prvky, například zastaralá statická cvičení byla nahrazena dynamickými sportovními hrami. K podobným závěrům jsem dospěl i u jiných programových oblastí, nejen u tělocviku. Pro lepší přehlednost jsem sestavil tabulku základních programových složek a některých význačnějších programových prvků, které dnes užívají skautské organizace u nás i ve světě. Tato tabulka obsahuje deset sloupečků. V prvním sloupečku je křížkem zaznamenáno to, co je dnes v naší skautské stezce. Druhý sloupeček ukazuje to, co vložil ABS do Základů junáctví (i zde křížek znamená: toto je výslovně uvedeno ve Svojsíkových Základech). Třetí sloupeček je věnován obsahu Baden-Powellova díla Scouting for Boys. Čtvrtý sloupek zachycuje program českých skautů po roce 1945, po prvním obnovení Junáka. Pátý sloupek obsah skautské stezky v roce 1968, čili po druhé obnově Junáka. V šestém sloupku je dnešní program skautů USA. V sedmém sloupku dnešní program skautů ve Velké Británii. V osmém sloupku dnešní program švédských skautů. V devátém sloupku dnešní program slovenských skautů. V desátém sloupku program dánských skautů z devadesátých let. Prostudoval jsem i program skautů německých, norských a španělských, který v tabulce zaznamenán není, ale v podstatě se ničím neliší od toho, co dělají skautské oddíly v jiných státech. Zatím se mi nepodařilo získat současný program skautů francouzských. TGM kdysi řekl, že státy se udržují těmi ideami, které byly vloženy do jejich základů. Jeho slova se dají aplikovat i na skauting a skautský program. Mohu s plnou odpovědností znovu prohlásit, že náš dnešní program se v podstatě neliší od toho, co dělají skauti jinde ve světě. Dokonce si myslím, že máme v ledasčem program rozvinutější, zajímavější než skautské organizace jiných zemí. Především proto, že Česká republika má přírodu pro skauting jako stvořenou, ale hlavně díky stovkám sester a bratří, kteří nepřestali vést skautské oddíly (schované v různých organizacích) v dobách, kdy tu vlády diktátorské režimy a skauting byl zakázaný. Náš skauting si tehdy uchovával ty nejdůležitější hodnoty a rozvíjel program podle místních podmínek a možností. Přežít mohl jen díky nesmírné obětavosti vůdkyň a vůdců. Právě proto se po pádu zločinného komunistického režimu vynořilo z podzemí tolik skautských oddílů, které jen otevřeně pokračovaly v tom, co dělaly doposud. Jestliže naše členská základna od té doby klesá, musíme hledat příčiny asi jinde než v programové oblasti. Vypočítám tu několik důvodů, o kterých si myslím, že se tu výrazně projevují: 1. Rodí se méně dětí. Školní třídy jsou rok od roku méně početné. 2. Junák má dnes na rozdíl od dávné minulosti obrovskou konkurenci, vzniklo mnoho jiných organizací mládeže využívajících klasický skautský program (nejen ty, které se ke skautingu přímo hlásí, jako například YMCA-skauti, ale i třeba ATOM, Domy dětí a mládeže a také Pionýr). 3. Děti nemají na skauting čas. Školní vyučování se zkrátilo na pět dní, zato jsou tyto dny nabitější učením. Kromě toho rodiče posílají děti do různých kroužků, zájmových uměleckých škol, sportovních oddílů. Pokud nezachytíme chlapce a děvčata v prvních nebo druhých třídách, nemáme často už vůbec šanci je získat. 4. Chlapci a děvčata nevědí, co mohou ve skautském oddíle zažít. 5. Nevědí o nás ani rodiče, neuvědomují si, jak je důležité, abych jejich dítě vyrůstalo v kolektivu, který má zajímavý program a dobré vedení. 6. Bulvární tisk nás poškozuje a mnohé rodiče odrazuje zveličováním negativních zpráv, v nichž přisuzují skautingu a skautským vedoucím roli, často zcela neoprávněně. 7. Chybí nové skautské romány, které by dokázaly popsat život dnešních oddílů tak zajímavě, jako to před sedmdesáti lety uměl Jaroslav Foglar. 8. Chybí skautský časopis, který by oslovil i neskautskou mládež a především by se k ní vůbec dostal. Ani v těch několika málo slušných časopisech pro mládež, přežívajících v záplavě komerčních plátků s povrchním, stupidním obsahem, není dnes pravidelná skautská hlídka jaká bývala kdysi v Mladém hlasateli, Mladém čtenáři nebo Vpředu. 9. Nemáme dostatek vůdců a vůdkyň. Nedovedeme je získat z roverských řad, nedokázali jsme oslovit učitele, kteří ve Svojsíkově době hráli významnou roli. 10. Lesní školy neplní vždy svou úlohu, někde nejsou dost kvalitní, jinde věnují příliš mnoho času zábavě a „zážitkům“ frekventantů na úkor metodiky. 11. Mladí vedoucí nevyužívají bohatou skautskou literaturu, která je jim k dispozici, program svého oddílu vytvářejí jen z toho, co sami kdysi v oddíle zažili. Nedovedou připravovat bohatý, pestrý, přitažlivý program ani získávat nováčky. 12. Chybí nám základní jednosvazková metodická příručka pro vedoucí, ve které by byly shrnuty nejlepší, nejatraktivnější programové prvky a způsob, jak je v oddíle uplatnit. 13. Tábory se neúnosně zkrátily. Za Svojsíka se tábořívalo celé prázdniny. Po roce 1945 byly tábory zpravidla měsíční, někdy trvaly až pět týdnů. Po roce 1968 se tábory zkrátily na tři týdny a dnes už většina oddílů táboří jen čtrnáct dní. A přitom je skautský tábor nesmírně důležitý, protože tam jsou všichni pohromadě 24 hodin denně, lépe se poznáme, sehrajeme, skauting v nás zapustí hlubší kořínky. Při společném letním táboření toho uděláme víc než za celý školní rok, odneseme si víc znalostí a zkušeností. 14. Mladí lidé jsou dnes obecně méně obětaví než bývali v dobách, kdy skauting začínal, to je právě vidět na stále kratších táborech. Odvolávají se na nedostatek času, existenční starosti, na nutnost vydělat si o prázdninách peníze. Jenže dřívější generace na tom nebyly o nic lépe, ba naopak, pracovní doba byla před osmdesáti lety osmačtyřicetihodinová, pracovalo se i v sobotu, dovolená bývala výrazně kratší, příjmy menší. Přesto tehdy mnozí vedoucí ochotně věnovali svému oddílu v létě celý měsíc, brávali si dokonce neplacenou dovolenou! 15. Svůj podíl odpovědnosti nese patrně i ústředí tím, že se nedostatečně zabývá skautským programem a věnuje víc pozornosti záležitostem organizačním, ekonomickým a okrajovým (abych byl konkrétní, například vyznamenáním). Jistou vinu na poklesu členstva mají i ti naši činovníci, kteří svým jednáním odrazují mladé vedoucí, případně zavinili odchod celých oddílů do jiných organizací. 16. A jako poslední, ale možná nejdůležitější důvod poklesu členské základny vidím stav dnešní naší společnosti, okouzlené konzumním způsobem života, uznávající jako hlavní životní hodnoty peníze a úspěšnou kariéru. Možná to potrvá ještě řadu let, než lidé pochopí, že jsou tu ještě jiné, nehmotné hodnoty, které mají pro člověka přinejmenším stejný a možná větší význam než věci a bankovní konto. Potom si třeba rodiče uvědomí, jak je pro jejich děti důležité, aby získali ve skautském oddíle věrné přátele na celý život, naučili se chodit místo do hospody do přírody, prožívali vzrušující dobrodružství raději při skautských hrách než s pochybnou partou z ulice, stali se díky skautským táborům samostatnější a šli díky skautským ideálům do života jako lidé charakterově pevní, nebojácní, pracovití, schopní poctivě spolupracovat s jinými. V této studii jsem se zabýval jen programem skautek a skautů, nikoli vlčat, světlušek, roverek a roverů. Jsem přesvědčen, že rozhodující úlohu v dalším vývoji budou mít jako vždy přímo ti, kteří vedou oddíly. Nejvíc záleží na kvalitě jejich osobnosti, vůdcovské zdatnosti a dovednosti, a také na schopnosti hledat a připravovat pro děvčata a chlapce dobrý, zajímavý, intenzivní skautský program. Že to není jen moje subjektivní přání dosvědčuje řada vynikajících skautských oddílů roztroušených po celé republice, od malých vesnic až po velká města. Když tam dokážou přitáhnout nové členy a zaujmout je svým program tak, že v oddíle zůstávají po řadu let, musí to přece jít i jinde! K této souhrnné zprávě přikládám dvě přílohy:
|