Katka Šmajzrová-Katka/89, Žamberk

Rok narození: 1992, e-mail:

Počátek výstupu: 12.4.2005
Konec výstupu: 17.11.2006
Doba výstupu: 584 dnů

K2  8611m

(37.osmitisícovka)

Zpráva o výstupu

 K2 aneb jak je na VRCHOLU!

    Jsem na vrchu,úplně nahoře,na 2.nejvyšší hoře světa. Alespoň teda symbolicky, prošla jsem svou Cestu k vrcholu. A jak tam nahoře je? Docela dobře. Ale co předcházelo tomu vrcholovému pocitu?

 Dlouhá cesta. Už je to dlouho,co jsem otevřela Skauta-Junáka a v něm našla jednu šedivou,ale přesto zajímavou stránku o tomhle „projektu“ . Zaujalo mě to,ale časopis jsem zase zavřela. A nechala to být,občas najela na stránky,ale nic víc. A pak přišel „osudový pád“ – jestli to můžu takhle nazvat. Ve škole, při tréninku basketbalu jsem vyskočila, ale už špatně dopadla – a byl z toho zlomený kotník. Hrozně mě to v tu chvíli naštvalo, myslela jsem,že se zhroutil svět, ale teď zpětně to hodnotím docela kladně J No a se zlomeným kotníkem se toho mnoho dělat nedá       (teda aspoň do té míry, že do té doby jsem byla zvyklá na pohyb 5x do týdne, doma jsem se ukázala vždycky večer ) , takže jsem si připadal doma zavřená,najednou jsem měla strašného času. A tak sem pročítala starý časopisy – a našla jsem znova Cestu k vrcholu. A protože jsem tehdy fakt neměla co dělat, dala jsem se do toho – totiž zaregistrovala jsem se, přihlásila se na K2 a začala, začala jsem počítat svemy za všechno, co jsem udělala. Docela mě to chytlo, nakreslila jsem si krásnou K2, mám ji na nástěnce.Přečetla jsem si knížku o K2, uchvátila mě. A tak jsem stoupala. Jenže po prázdninách jsem se jaksi zasekla – nějak nebyl čas ani chuť sčítat, dostala jsem se k tomu až o Vánocích     ( r.2005 ). A to mi přišlo trochu pozdě, říkala jsem si, že by to byl tak trochu podvod, teď po půlroční pauze stoupat dál. Načež jsem napsala Kybovi, který mi ovšem tuhle myšlenku vymluvil. A tak jsem začala stoupat dál. Hodně mi v tý době pomohla Kytička, který jsem psala „o pomoc“ – dostalo mě, kolik toho stíhá, jak je akční a nakoplo mě to, že to přece musím zvládnout taky, že prostě tu horu zdolám. A dala jsem si jakési předsevzetí, že letos tam vylezu, že to prostě zvládnu, že se přidám k těm, kteří chtějí překonat ten loňskej rekord.

  A teď sem tady. Teda vlastně tam. Na vrcholu K2 . Ale nevim, žádnej vrcholovej pocit se nedostavuje. Prostě jsem jenom do tý tabulky nakreslila víc bodů . A jinak nic. Pocit, že jsem něco zvládla? Ani ne. A asi vím proč. „Plnila“ jsem úkoly, které tak nějak vyplynuly z normálního života – to znamená oddílové podniky, rozvoj osobnosti, četba,… Ale nic zvláštního, žádný větší úkol, žádná expedice. Jenom jsem prostě jednou za čas sedla k počítači, dopsala do tabulek, co jsem si tak zhruba pamatovala . Přijde mi, jako kdybych lezla s kyslíkem, nečistě. Jako kdyby to bylo jenom tak mimochodem. A to se mně teda zrovna dvakrát nelíbí… Ale jsem nahoře,mám dodržený kód všestrannosti, takže na jednu stranu docela úspěch. Ale žádná velká radost z toho. Jasně,sem nahoře – „vylezla„ jsem na horu, která mě odjakživa fascinovala, teď čtu další knížku o ní. Je to hezký,ale moc mě to nedalo. A to je špatně…

 Takže jedu dál. Jdu do toho znova,ještě nevím,jestli sama nebo s expedicí Vichřic ( moje úžasná družinka prima holek ),ale 100% jdu. Budu se bít, budu lízt, budu zkoušet zajímavější úkoly, tentokrát vynechám ten kyslík. Slibuju Vyplním všechny tabulky, budu dělat protomy, budu aktivnější, nezáleží na tom, kolik času mám, ale jak ho využiju a to se chci naučit.Takže tady ten „canc“ určitě není poslední, co jste ode mě viděly. Jdu vybírat další horu, stahovat a … lízt! Přeju Vám všem, ať se vám dobře leze, ať se nevzdáváte, i když třeba nejde všechno dobře. V životě je spousta možností a je škoda je nevyužít …

                                                                                           Katka Šmajzrová