Šnek/61 – Lukáš  Kraus, narozen 1983, Krupka, poč.výstupu:4.3.04, vrchol:30.11.04, doba výstupu:271,
E: snekolog(zavinac)seznam.cz

Hlášení o cestě k vrcholu  Sisha Pangmy
(19. osmitisícovka)

Sotva jsem slezl z jedné hory, je přede mnou další a já zatím mám chuť se na ni podívat. Život je taky samý kopec a překážka, takže to může být zajímavá zkouška. Je březen, sníh poměrně rychle zmizel a na mně se začínají projevovat toulavé nálady. Rád bych konečně někam vyrazil, ale škola má zatím přednost. Nová hora znamená novou výzvu, možná i náhradu za skutečné cesty. Začínám s několika předsevzetími, např. Dělat pravidelné záznamy a rozšířit okruh úkolů, kterým se budu tentokrát cestou věnovat.

Nikam ale nespěchám, stoupám pomalu a jaksi samovolně. Postupem času trávím více volna na různých akcích, nenápadně odsouvám stranou i školu. Pravděpodobně se mi to vymstí nejen na cestě k vrcholu, ale i během zkouškového období. Na shánění nových možností k výstupu jsem rezignoval poměrně záhy, takže šlapu osvědčenými stezkami a takříkajíc cestou nejmenšího odporu. Svemy přibývají pomalu, ale jistě.

Je docela možné, že moje potřeba něco si dokázat vyprchala s prvním vrcholem a teď už lezu je ze setrvačnosti. Ale i to mi jde a možná mě to tak trochu chrání před zlenivěním. Četba, akce, naběhané kilometry i modrý život mě posouvají kupředu, aniž bych tomu musel věnovat větší pozornost než vedení tabulek. Zatím se snažím držet tempo, doplňovat záznamy a cestou užívat života. Nevím, jestli všichni budoucí právníci jsou takoví lemplové, ale ono nás asi na vrcholech moc nebude. Jiné profese jsou možná zodpovědnější.

Problémy začaly koncem května. Ne proto, že se oteplilo a chtěl bych se flákat, ale s blížícím se zkouškovým obdobím. Záznamy o stoupání dostávaly povážlivé trhliny, které se dařilo zacelovat stále méně. Alespoň že zkoušky jsem udělal všechny hned na první pokus. Vrcholem byl tábor, kdy jsem neměl čas vůbec na nic a nějaké tabulky byly to poslední, co by mě tížilo. Zbytek prázdnin proběhl v obdobném tempu, takže jsem na tom vlastně ještě hůře, než minule. Zase z toho kouká práce navíc. Možná by se vyplatilo dělat záznamy rovnou do počítače. Šlo by to rychleji, nemusel bych je shánět po papírech a přepisovat až dodatečně a ve škole i doma mám k počítači přístup, takže přetahovat data po disketách by taky nemusel být takový problém. No, možná příště.

Podzim nebyl zvláštní téměř ničím. Přibylo pár stovek svemů za akce, zvláště Skaufest se mi vyplatil. Na urychlení postupu to byla ideální akce. Také mě to trochu naladilo na další cestu, přestože se dostavilo cosi jako horská nemoc a místy jsem měl problémy s terénem. 30.11. přesto posílám poslední hlášení. Jsem nahoře, respektive už 2,5 km za vrcholem. Ten jsem při stavu svých záznamů jaksi minul a jsem vlastně na sestupu. Žádná euforie, ani pocit dobře odvedené práce. Nic takového se nedostavilo. Jen úleva, že to mám za sebou a nevábná představa rekonstrukce celého postupu. A času je tak málo.