Dělej to, co máš rád...

Pirát - David Škodný

Ale jak dosáhnout splnění toho snu? Jak se vydat na cestu k vrcholu?

Zeptali jsme se  výtvarníka, designéra a skauta Piráta, jakou cestu zvolil.

Dělej to, co máš rád...

Dělej to, co máš rád, dělej to dobře a s chutí, a učiň všechno pro to, abys to mohl dělat.

Tím je jednoduše řečeno vše. Chci dodat trochu odvahy všem, kdo ještě váhají vydat se na svou „cestu k vrcholu“ – krok za krokem lze totiž zdolat každou „osmitisícovku“.

Jaká byla ta  „tvoje hora“?

Můj cíl byl trochu jiný – žádné fyzické nebo vědecké výkony...

Od malička mě bavilo malování obrázků a musím se přiznat, že i teď, v dospělosti, hodnotím knížky a časopisy podle toho, kolik mají pěkných obrázků, místo toho, o čem jsou.

Jak jsi začínal?

Moje cesta k vrcholu začala docela nenápadně – a zdánlivě úplně něčím jiným. Nevím, jestli je to osud nebo shoda okolností, ale vždycky mě to táhlo ven do přírody, do vysněných táborů na Bobří řece, a byli jsme s kamarády celí nažhavení těsně před tím, něž se skauting vrátil. Přestože jsem vstoupil do pardubické Šestky až jako čtrnáctiletý, vzpomínám rád na divoké hry plné vzrušení, výpravy na nedalekou vysočinu, na všechna ta spaní pod širákem, noční hlídky, během kterých jsem se víc bál než hlídal. Hlavně ale vzpomínám na to, že jsem mohl kreslit, malovat, zdobit a vyřezávat všechno možné pro oddíl i pro sebe. To mne naplňovalo uspokojením a jsem za to vděčný.

Takže za tvé nasměrování vlastně může i oddíl...

Asi o dva roky později jsem s rovery prochodil Šumavu křížem krážem. Výsledkem našich putování byly dvě knížky, které ovšem bylo potřeba vylepšit obrázky, fotkami a nákresy. S časovým odstupem se divím, jak mohly vzniknout cestopisy vytvořené asi dvaceti lidmi. Bylo totiž třeba se pro to nadchnout, vyburcovat se, a hlavně dotáhnout vše do konce!

Já jsem se v té době spíš bavil občasným kreslením, než abych vážně studoval zákonitosti barev nebo lidského těla. Učil jsem se na jednoduchých kresbách E. T. Setona, J. Foglara nebo Káji Saudka. Byly to desítky pokreslených, zmačkaných a vyhozených papírů – ale základ mé pozdější profesionální dráhy.

A co odborná příprava?

Na přelomu 90. let jsem měl možnost strávit rok v divoké Kanadě. Ve svých osmnácti jsem měl hodně zkreslené představy o tom úplně jiném světě, než který známe tady. Byl to zkrátka šok. A byl to pro mne i zlomový rok – díky bezmezné podpoře kanadské školy, která mi poodhalila tajemství umění a umožnila rozvinout skryté schopnosti. Tehdejší vítězství v soutěži o nové logo pro školský úřad mi bylo pobídkou k další práci.

Odměnou mi bylo ale i jedinečné poznání kusu světa a jazyka, který mi otevírá dveře v zahraničí.

Předchozí události nasměrovaly i můj pozdější zájem o umění. Je mi trochu líto, že už nejdou vrátit ty hodiny strávené před stojanem, které nás moc nebavily a brali jsme je spíš jako nutné zlo. Ale bylo to k něčemu dobré a nezbytné, protože člověk pozná úplně jiné věci a zákonitosti, které většinou bez povšimnutí míjíme.

Přišly první výstavy, úspěchy i zklamání.

Nakonec jsem u malování, kreslení a designu zůstal právě díky předchozím úspěchům  (i prohrám) a díky podpoře rodičů a okolí.

A co bys vzkázal čtenářům?

Vždy platí, že je třeba vytrvat a nevzdat se před cílem. Od začátku skautování mě více či méně provází moudrý citát, který zní: „Kdo si věří, neprohrává!“ Není podstatné, kdo ho napsal, ale jestli jste ochotni věřit si právě v tom, co vás baví. Takže zkoušejte, bádejte a tvořte s potěšením pro sebe a pro druhé.

David Škodný – Pirát