DOKTORÁT A KRÁSNOOČKO S HODINKAMI

DOMBAS - Daniel Fiala

Když mě Kyb požádal, abych napsal o svém doktorandském studiu, neměl jsem námitek. Teď ale vidím, jak je to nesnadné. Souhlasil jsem, čtěte tedy. O výstupu na vrchol „Doktorát věd přírodních“ – bez mapy, na vrchol, který jde stále před vámi, o postupu, při němž mi často chybí kyslík, o cestě neuzavřené.

Cesta k základnímu táboru

Na počátku bylo listování v knihách, čtení o příčinách a souvislostech a přírodopisné filmy – to vše ze zájmu. Posléze olympiády, první mikroskop, samostatná pozorování všeho živého. Povinné i dobrovolné hodiny přírodopisu, později biologie na základní a střední škole. Barevná a zajímavá – leč „jen“ teorie.

Jak odlišné to bylo od výprav a hlavně táborů s oddílem. Převzácné tři týdny a mnoho víkendů každý rok uprostřed přírody. Nezkoumal jsem tehdy. Prostě jsem tam byl a vnímal všemi smysly.

Na vlastní uši jsem slyšel jásot pěvců nad svítáním a ticho při poledním klidu. Vlastním nosem jsem odpoledne cítil suchý, pryskyřicí prosycený vánek lesa a ráno vlhký, hlínou obtěžkaný nehybný vzduch louky. Na vlastní kůži jsem ucítil, když nasávají komáři, na vlastní ponožce viděl, když nasává batolec. A to všechno mnohem dříve, než jsem se dozvěděl, že existuje chronobiologie*.

Časem mi hlavu provrtaly otázky, na které jsem se snažil najít odpověď…

 Základní tábor – rozhodnutí

Tím prvním vážným rozhodnutím bylo vyplnění přihlášky na vysokou školu. Povzbuzen drobnými úspěchy ze středoškolských soutěží a oddílu, citově naladěn na práci v terénu jsem prošel první tři roky univerzity. Knihy, skripta, osezené hýždě, probdělé noci a příchuť odporu. Hlavně vydržet!

Občasná praktika v laboratoři či exkurse do přírody mi pomohly přečkat první vystřízlivění z růžovosti představ.

Obrat přišel s diplomovou prací a druhým rozhodnutím – volbou tématu. Na biologii se na diplomce pracuje nejméně dva roky.

Přes dva roky jsem tedy v rámci studia hydrobiologie** pátral po příčinách každodenního putování bičíkatých řas. Ode dna ke hladině ve dne – a v noci zpátky. V tůních v nivě Lužnice provádějí mnohé řasy (např. krásnoočka, skrytěnky, obrněnky, zelené řasy aj.) tyto prostocviky se železnou pravidelností. Den co den, v létě v zimě, nahoru a dolů. Proč ale?

Odpovědět na tuto otázku znamenalo projít spolu s nimi několik dní hodinu za hodinou a decimetr za decimetrem. To, co ony zvládly za 24 hodin, jsem v odebraných vzorcích hledal a popisoval půl roku. Vzhledem k tomu, že jsou tenčí než vlas, není divu. Jenom vydržet!

Krásně meandrující řeka a okolní niva mezi Velenicemi a Suchdolem mi byly útěchou při týdnech a měsících strávených u mikroskopu a počítače.

Naštěstí přišly výsledky, a to velmi zajímavé. Řasy si dokáží v tůni najít místo s vhodným světlem, u hladiny je příliš silné, u dna je ho málo. Některé nemohou vstoupit do bezkyslíkaté vrstvy u dna, jiné tam naopak rády stráví noc a odměnou jim je množství živin, které se ze dna uvolňují. Všechny tři faktory, světlo, kyslík a živiny, se ale v různých hloubkách mění také během dne a je na řasách, aby byly vždy ve správný čas na správném místě.

Jak se z detailního pozorování ukázalo, mohou tak náročnou souhru zvládnout nejen díky citlivým čidlům, ale zřejmě také díky vlastním hodinám. Zkrátka a dobře: je velmi pravděpodobné, že řasy nějak vědí, kdy bude ráno a chovají se podle toho.

S odevzdáním práce přišlo další rozhodnutí – postoupit k postgraduálnímu studiu.

První postupový tábor – grant

Během doktorského studia se má adept vědy naučit samostatné práci, plánování a hodnocení výsledků experimentů a detailně zvládnout teorii oboru. K tomu je třeba kromě školitelů a literatury také peněz. Ty lze získat od grantových agentur v soutěži zasláním projektu.

Kromě hlavy a paty musí mít projekt dobrý nápad, jasný cíl, stanovené konkrétní metody, jak se cíle dobrat, rozpočet a časový harmonogram.

S radostí jsem při sepisování myslel na roverský kurs FONS, kde nás Joviš a Gigant (Václav Břicháček) poučovali o principech managementu, i na kmen PARS, kde jsme připravovali každý rok expedici, vlastně projekt. Jak vděčný jsem za tyto kapky! Grant jsem dostal – obstál jsem v konkurenci. Teď už jen zbývá tu práci udělat.

Druhý postupový tábor – experimenty

S pokračujícím výzkumem jsme se přesunuli částečně do laboratoře, kde jsme postavili umělý vodní sloupec pro napodobení podmínek v přírodě. Protože vědec musí dokazovat a ověřovat experimentem správnost domněnek, snažíme se jednotlivé faktory (světlo, kyslík, teplotu či živiny) měnit, což lze lépe v laboratoři. Potom sledujeme, jaký účinek jistá změna vyvolá u řas.

24hodinovka bez spánku je o něco víc než noční hlídka, ale jde to. Pokud pokus trvá tři dny nonstop, člověk kromě vlastního biorytmu ztrácí i kontrolu nad některými úkony. Zda je snazší pobývat u tůní s věčně pískajícími mračny komárů v létě nebo potmě na kost zmrzlý v zimě, těžko říct – obojího je potřeba. Mnohokrát.

Samostatnost a improvizace při práci v terénu i v laboratoři je naprostou nezbytností. Vystačit si sám a s málem je dobrou školou pro vědu, nutí to k představivosti a vede k aktivnímu přístupu vůči problémům. Přesto otazníků přibývá mnohem víc než odpovědí.

 Třetí tábor – výsledky

Když se vše zdaří, tedy když pokusy potvrdí domněnky, je práce zhruba za polovinou. Zbývá předvést výsledky vědeckému světu. „Pár týdnů“ nad počítačem dnes stačí a srozumitelná podoba je na papíře. Ale ať je to formou odborného článku nebo příspěvku na konferenci, téměř vždy je to anglicky. Ostatně i 99% studijní literatury je v tomto jazyku. Z čehož jasně plyne, že bez angličtiny ani ránu.

Navíc každý rok se do zprávy sepisují dosažené výsledky o postupu práce, složených zkouškách, sepsaných článcích či navštívených konferencích. Kromě kontroly ze strany školitelů je to také velmi prospěšný prvek zpětné vazby pro mne osobně. Když si porovnám cíle stanovené v lednu se stavem dosaženým v prosinci, hned vidím, na čem jsem, jestli jsem třeba nezakufroval. Myslím si, že je to mnohem lepší forma hodnocení, než seznam známek na vysvědčení.

Hlavní shrnutí výsledků – tedy úspěšné ukončení studia je v mém případě zatím příjemnou představou budoucnosti.

 Na závěr pro vás vybírám z rad, které ostatně neplatí jen při studiu:

  • Připrav se na nejhorší – plánuj alternativy.

  • Nikdo se o tebe nebude starat – když potřebuješ radu, jdi a zeptej se.

  • Ty sám musíš vědět, proč je tvá práce důležitá.

  • Psychologické problémy jsou největší překážky.

 

Dombas – Daniel Fiala,

tč. student hydrobiologie na Přírodovědecké fakultě UK Praha

P.S. Nadšení zájemci o biologii, dosud bez cíle hledající odbornější vedení, obraťte se buď na Brouka Pytlíka (Ekologický odbor Junáka) nebo na mě. Snad můžeme býti nápomocni.

*chronos – řecky čas, bios – život, logos – slovo, věda

**hydros – řecky voda

hydrobiologie je věda o životě ve vodě, o vztazích mezi organismy a prostředím, vlastně sladkovodní ekologie.

Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001-2005 J.Klaban. Aktualizováno: