Přednáška z cyklu Skautské univerzity Pardubice dne 24. 9. 2001

FOTOGRAFOVÁNÍ A FORMOVÁNÍ OSOBNOSTI
Stanislav Voksa - Wimpy

Skautská univerzita Pardubice - 24. září 2001

Program přednášky

• Historie a vznik fotografie - zajímavosti z výzkumů. První fotografie - chemie apod.
• Přínos české fotografie - významní čeští vynálezci a autoři.
• Fotografické přístroje, negativní materiály, ČB + barva.
• Příslušenství fotopřístrojů a různé pomůcky. Filtry ČB, trikové tzv. kreativní filtry Cokin, ROWI, násobiče apod. Stativ, drátová spoušť, noční záběry.
• Uschovávání negativů - archivace - drobné rady, čištění, objektivy ZOOM, široké, teleobjektivy - HORIZONT. Nákupy.
• Malá škola fotografie - zásady kompozice (pomůcky), ukázky.
• Reportážní fotografie - fotografie okamžiku (Jamboree, snímky z táborů, výprav a ze života oddílů).
• S tím související využívání volného času mladých lidí, úvaha nad masovými akcemi - disco či hokej před Labem.
• Ukázky vlastních prací, časopisy, možnosti vystavování, archivace pozitivů, alba, různé druhy adjustace apod.
• Volná rozprava, dotazy a odpovědi.
• Výstava.

FOTOGRAFIE A FORMOVÁNÍ OSOBNOSTI

Pedagogická část přednášky:

• Úvod do problematiky mladých lidí. Využívání volného času, nenápadné podsouvání vlastních zkušeností.
• Vycházíme z nedostatku vlastních zkušeností a prožitků u mladých lidí, zmenšovat chaos v jejich duších. Citlivě potlačovat přirozenou revoltu ke starým poučkám a zkušenostem.
• Pomáhat při formování jejich osobnosti, aby získali odvahu stát se sami sebou. Využít jejich čistoty myšlení k odpovědnosti a získání vnitřního řádu a vnitřní rovnováhy. Dát jim volnost a možnost stát za svým názorem, než se jejich vlastní zkušenosti stanou nosnými.

    Můžeme začít třeba rovnou u fotografie. Je to fenomén, který nás provází naprosto všude kolem nás. Přesto, že jsme se naučili číst, je dokázáno, že víc jak 50% informací získáváme očima z různých reklam, bilboardů či televize, prostřednictvím obrázků ... tedy fotografie.
    Ovšem fotografie se na základních školách neučí, přesto je tu mnoho důvodů, aby tomu tak bylo. Odhaduje se, že v současné době fotografuje téměř 90 % obyvatelstva staršího deseti let. FOTOGRAFUJE ... ovšem jak? Intuitivně, bez základních znalostí - a ty dělíme na část kompoziční - estetickou - a na část technickou (znalosti o přístroji samotném, o optice, příslušenství, materiálech apod.). Ovšem konstrukce dnešních přístrojů naprosto vyřadily lidský faktor, vyřadily lidské myšlení ... jako nakonec i v jiných oborech lidské činnosti. Kompaktní přístroje umožňují fotografovat bez starosti o ostření, protože jsou osazeny objektivy se širokým úhlem záběru. Umožňují fotografovat bez znalostí závislosti clony na času a citlivosti materiálů. Navíc bývají tyto objektivy osazeny plastovými čočkami, aby výrobce snížil cenu přístroje, ovšem ... na úkor životnosti.

Úvod do historie fotografování
    Od samých začátků v sobě cítí člověk potřebu zpodobnit různé etapy svého života, svých prožitků. Začne si malovat ve svých jeskyních na stěny výjevy z lovu, který byl zdrojem jeho obživy. Malby na stěnách zachycoval jen jednou barvou, nejčastěji krví zvířat, obrysy lovené zvěře či lidských postav (severní Afrika, Francie a Španělsko - Pyreneje - asi před 25 tisíci let). A tady byl zřejmě začátek - GENEZE - vzniku fotografie.
    Předchůdcem dnešních přístrojů byla CAMERA OBSCURA - latinsky “tmavá komora”. Světlotěsná skříňka, která umožnila promítat sledovaný objekt na zadní stěnu skříňky. Základní myšlenka spočívá v tom, že paprsky světla, které přicházejí přes malý otvor do tmavého prostředí, vytvářejí obraz z venku. Tento jev zpozoroval už r. 384 - 322 před naším letopočtem řecký filozof Aristoteles. Dokonce v současné době se nalezly materiály, které daly záminku se domnívat, že malíři, jako byl Leonardo da Vinci, používali Cameru obscuru ke svým obrazům, aby prý zachovali správný poměr figury, tedy měřítko.
    S fotografií experimentovalo mnoho učenců. Nakonec principy, na nichž závisí vznik fotografického obrazu jsou vlastně přírodními zákony, se kterými se setkáváme denně - působením světla blednou tkaniny, papír žloutne a stříbro černá ... a tmavnutí stříbra se stalo základem fotografického procesu.
    Rok 1740 - německý lékař SCHULZE - roztok křídy s obsahem stříbra. Zjistil, že místa zasažená světlem černají.
    Rok 1760 - Carl Wilhem SCHEELE - experimentoval s chloridem stříbrným (kdyby tímto směrem pokračoval, mohla být fotografie vynalezena mnohem dříve).
    Koncem 18. století Angličan Thomas WEDGWOOD - majitel továrny na porcelán - zkoušel přenést fotogram na své výrobky. Ani on jej neuměl učinit stálým.

    Až v roce 1793 se bratři Claude a Nicephore NIEPCE pokusili o chemické vytvoření obrazu. Claude se spíše zabýval vynálezem motoru pro lodě, ale Nicephore novou metodou kamenotisku - litografií (tuto metodu vynalezl český herec Alois František SENEFELDER). Protože Nicephore Niepce nebyl zručný kreslíř, snažil se přenést obraz na kámen fotochemicky. Práce s chloridem stříbrným a papírem se mu nedařily, a tak začal zkoušet jiné látky. Zjistil, že asfalt na světle tvrdne. Roztokem asfaltu v petroleji natíral skleněné desky, na které promítal prosvícené rytiny. Později nahradil skleněné desky zinkovými tabulemi, a tak se mu v roce 1824 podařilo udělat PRVNÍ FOTOGRAFII - “POHLED Z OKNA V GRASS” (to bylo jejich sídlo). Ovšem expozice trvala 8 hodin !!! a tak na obraze byly nepřirozeně rozložené stíny.
    Později se NIEPCE spojuje s pařížským malířem LUIS MANDÉ DAGUERRE a podepisují roku 1829 smlouvu o zdokonalení svého vynálezu, který nazvali HELIOGRAFIÍ - kreslení světlem.
    Stále se nedařilo obraz zafixovat, až v roce 1837; a ještě zkrátili dobu expozice na 20 - 30 minut. DAGUERRE pak vynechal svého společníka a jejich společný vynález nazval DAGERROTYPIE.
    V roce 1839 vyhlásila vynález fotografie v Paříži Královská akademie věd a krásného umění a dala jej ve prospěch všeho lidu!

TOTO DATUM JE POVAŽOVÁNO ZA ROK ZROZENÍ FOTOGRAFIE.

    Dalšími vynálezci byli: William Henri Fox TALBOT - vynalezl vlastně způsob, který používáme - NEGATIV - POZITIV. Frederick Scott ARCHER - vynalezl tzv. mokrý proces KOLODIOVÝ. Byl to Angličan, londýnský sochař. Desky se polévaly těsně před expozicí a také ihned vyvolávaly ještě mokré. Doba expozice se zkrátila v krajině na 10 vteřin a v ateliéru na 20 vteřin. Ovšem zařízení fotografa bylo těžké víc jak 50 kilogramů (mobilní zařízení?) ... Samozřejmě do historie vynálezců přispěli i čeští vynálezci. Již zmiňovaný SENEFELDER - kamenotisk, Josef Maxmilián PETZVAL - vypočítal první objektiv, který umožňoval ostrý obraz po celé ploše. My se také můžeme pyšnit tím, že vynálezce barevné fotografie byl náš spoluobčan Karel SCHINZEL - jeden z posledních soukromých badatelů. Schinzelovy patenty odkoupila americká firma KODAK. Tyto výzkumy pak sehrály velice důležitou roli v zápase o čas s německou firmou AGFA. Ale i jméno tohoto vynálezce upadlo v zapomnění ... inu “nevděk světem vládne”. Také čeští fotografové, jejichž věhlas přesáhl hranice tehdejšího mocnářství Rakousko-Uherského, byli: Vilém HORN - František FRIDRICH - Jiří ECKERT. Světové proslulosti dosáhla díla Alfonse MUCHY a Františka DRTIKOLA. Právem jsou řazeni do pokladnice světové tvůrčí fotografie. Jejich pokračovateli pak byli: Jaromír FUNKE, Josef SUDEK, Jaroslav Rösler, Eugen Wiškovský, Jindřich Štýrský a další a další ...

Fotografie okamžiku
Řekněme si, že fotografie okamžiku je naprosto nezastupitelná. Jde vlastně o reportáž z nějaké akce, tábora, puťáku nebo ze setkání junáků z Jamboree. Ve chvíli, kdy se tyto fotografie tvoří, nesmí se hledět na spotřebu materiálu. Vždyť každý okamžik je NEOPAKOVATELNÝ ... a materiál je na tom to nejlacinější. Raději obětovat několik políček navíc než pak litovat, že jsem tuhle akci podcenil a nefotil. TÁBOR nelze přesně zopakovat ... a proto fotit a fotit. Ony ty čerstvé obrázky nemají okamžitou vypovídací schopnost. Mají “jen” cenu informace. Ale po letech se k nim rádi vracíme a zjišťujeme, že tady ta louka už tam není a je tu vzrostlý les, že ta zátočina řeky zmizela a přes ni se klene visutý most ... Vzpomeňme, jak rádi se vracíme k fotografiím našich babiček. Jak byly nastrojené a jaký byl tehdy nábytek apod. Po letech se může právě tahle fotografie stát skvostem, historicky jedinečnou záležitostí. Vždyť tady ten skautík ... to je přece “DROBEČEK”, byl to takový malý kluk a dnes je z něho vynikající lékař nebo případně primátor našeho města ...! FOTIT, FOTIT a zase FOTIT.
    Mějte na paměti, že fotografie se nedělá jen fotopřístrojem, ale hlavně hlavou a srdcem!
    ;A pro fotografování reportáže z letního tábora je třeba vycházet z určité přípravy, ze scénáře. Pak nebudou vznikat fotografie jen z ranních nástupů nebo fronty na oběd, ale s rozmyslem zdokumentujeme celý tábor od jeho započetí po jeho vyvrcholení. Vypozorujeme nejdramatičtější okamžiky her a zaznamenáme je. Každý den vychází a zapadá Slunce. Kdy jindy máme takovou možnost být v přírodě a na předem vytipovaném stanovišti? FOTIT!!!
    K tomu, abychom měli své fotografie pěkné, měli bychom něco vědět o
Hlavních zásadách kompozice.
    Často si říkáme: “Proč je tenhle obrázek tak pěkný?”
    Fotograf se řídí zásadami správné kompozice obrazu přenesenými z malířství.
K těmto zásadám patří:

• PRAVIDLO ZLATÉHO ŘEZU - obraz se čte jinak než písmo
• Kompozice LINIÍ - svislých, vodorovných, diagonálních
• Křivka KRÁSY - “Křivka S” - meandry vodních toků apod.

• RYTMUS v obraze - brázdy na polích, sloupy ...

Cesta od fotografického záznamu po fotografii výtvarnou, uměleckou
    Jednou ze skautských odborností je i odbornost FOTOGRAF.
    Ideálním motivem je krajina. Přesto, že krajinu fotografuje téměř každý, ne každý ji dělá stejně dobře. Nám skautům je bezesporu krajina nejbližší. Snažíme se v ní zdržovat co nejdéle, známe ji a rozumíme si s ní. Máme svá “MÍSTA NÁVRATŮ” a víme, v které roční období tu svoji krajinu navštívit.
    Krajina je laskavá, nehádá se s vámi a ani neprotestuje, když na ní chcete, aby se usmívala. Je trpělivá a na snímek ani moc spěchat nemusíte. Proto je tuze dobré, mít na fotografování krajiny řádný stativ. Vždyť nejlepší objektiv je právě stativ ... Vždyť fotografie je vlastně trvalá vzpomínka, proč by neměla být trvale krásná???
    Proč setrvávat při archivování fotografií jen u tradičních fotoalbumů? Proč se nepokusit o formu knižní dokumentace? Chce to jen trochu času navíc, trochu fantazie při uspořádávání fotografií. Vždyť to může být opět jedna z možností, jedna z cest k vrcholu, kdy se z obyčejného amatérského fotografa stává fotograf výtvarník a jeho dílko je kdykoliv připraveno k prezentaci při jakékoliv příležitosti. Jednu z možných variant vidíte na výstavních panelech (nalepené soubory na kartonech). Pro další práci s exponovaným negativním materiálem se mi osvědčilo řádné archivování negativů. Jejich snadné vyhledávání a co nejmenší možnost jejich poškození.
    K archivaci negativů bych jen dodal: “Začít a v začatém procesu pokračovat”. Jedině tak se vám nebudou hromadit naexponované filmy v krabičkách a co je ještě horší, srolované po šuplíkách ...
    Dnes jsou skutečně nepřeberné možnosti fotografického vyžití. Mladí lidé nemusejí postávat a nečinně trávit svůj volný čas po různých hernách a restauracích. Tam je jen další možnost sklouznout na šiknou plochu. Drogy, alkohol, kouření a nevhodná společnost. Dejme mladým možnost krásného tvoření, naučme je fotografovat. Vždyť peníze se dají investovat lépe. Na trhu je možnost digitálních přístrojů, kreativních filtrů, perfektní optiky, je ohromná možnost navštěvovat výstavy renomovaných autorů a odtud čerpat inspiraci pro svoji

   CESTU K VRCHOLŮM.

Zpracoval: Stanislav Voksa - Wimpy