UNESCO - výchova a vzdělání
Doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc

A. GLOBÁLNÍ SVĚT
1) ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ - OSN (anglicky UNO)
    Byla založena 26. 6. 1945 na konferenci v San Francisku na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně ČSR. Jejím cílem je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a mezinárodní spolupráce.

Při OSN existují další specializované organizace, například:
Organizace OSN pro průmyslový rozvoj - UNIDO
Organizace OSN pro výživu a zemědělství - FAO
Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO

2) UNESCO (United Nations Educational Scientific and Cultural Organisation)
    Konference, která ustanovila UNESCO, se sešla v Londýně 1. - 16. listopadu 1945. Vlády 44 zemí vyslaly své delegáty, 7 vlád vyslalo pozorovatele. Zde došlo k proklamaci, že smyslem organizace je přispívat k míru a bezpečnosti mezi národy prostřednictvím výchovy, vědy a kultury na základě univerzálního respektu k právu, zákonům, lidským právům a základním svobodám člověka. To bylo proklamováno pro všechny lidi na světě bez rozlišení jejich rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství, Chartou Spojených národů.
    V průběhu více jak 50 let bylo vypracováno přes 60 konvencí, deklarací a doporučení, které byly postupně přijaty generálními konferencemi UNESCO.
    Velká část těchto dokumentů souvisí přímo či nepřímo s lidskými právy. Je zřejmé, že zahrnují především taková práva, která jsou v kompetenci UNESCO, t.j. v oblasti výchovy, kultury, vědy, komunikací a informací.
    Normativy přijaté organizací UNESCO lze rozdělit na:
a) konvence
b) deklarace a doporučení.

    Přijetí mezinárodní konvence vyžaduje 2/3 většinu delegátů, zatímco deklarace a doporučení pouze prostou většinu. Konvence po ratifikaci je závazná pro členské státy, zatímco deklarace nebo doporučení nikoliv. Přesto zdaleka ne všechny státy participují na přijatých konvencích. Např. v roce 1995 ze 184 členských států pouze 85 participovalo na konvenci proti diskriminaci ve vzdělání a výchově. UNESCO však v takovém případě nehraje roli arbitra, ale pouze pomáhá k dosažení řešení dílčích problémů, např. iniciací konzultací v podmínkách vzájemného respektu a důvěry. V roce 1984 bylo UNESCO obviněno Velkou Británií a USA z levicové předpojatosti a oba státy z organizace vystoupily (jejich příspěvky činily 30 % rozpočtu).

3) PŘÍKLADY Z ČINNOSTI UNESCO

Po skončení studené války proběhly např. následující akce:

- Světová konference o výchově a vzdělání pro všechny (1990)
- Světový summit pro děti (1990)
- Světová konference o životním prostředí a rozvoji (1992)
- Světová konference o lidských právech (1993)
- Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (1994)
- Světový summit pro sociální rozvoj (1995).

Konvence, deklarace a doporučení v oblasti lidských práv:

KONVENCE:
- o mezinárodní cirkulaci audio a video materiálů výchovně-vzdělávacího, vědeckého a kulturního charakteru (1948)
- o copyrightu (1952)
- o ochraně umělců, producentů gramofonových desek a rozhlasových organizací (Římská konvence 1961)
- proti diskriminaci ve výchově a vzdělání (1960)
- o technickém a hlasovém vzdělávání (1989).

DEKLARACE:
- o principech mezinárodní kulturní spolupráce (1966)
- o tělesné výchově a sportu (1978)
- o rasách a rasových předsudcích (1978)
- o základních principech zahrnujících programy masmédií k upevnění míru, podpoře lidských práv, obraně proti rasismu, apartheidu a popuzování k válce (1978)
- o principech tolerance (1995).

DOPORUČENÍ
- proti diskriminaci ve výchově a vzdělání (1960)
- o statusu učitele (1966)
- o výchově k mezinárodnímu pochopení, kooperaci a míru, výchově k lidským právům a základním svobodám (1974)
- o statusu vědeckých pracovníků (1974)
- o ochraně překladatelů a jejich statusu (1976)
- o rozvoji vzdělávání dospělých (1976)
- o participaci lidí na kulturním životě a jejich příspěvcích k němu (1976)
- o statusu umělců (1980).

    Na letošním zasedání generální konference UNESCO byla - jako druhá žena v historii - zvolena prezidentkou konference na následující dva roky česká zástupkyně, předsedkyně české komise pro UNESCO Doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc. Byl také zvolen nový generální ředitel UNESCO a ve výborech a sekcích byly projednávány výhledové projekty pro vzdělání, výchovu, vědu a informatiku.

B. OSOBNOST JAROSLAVY MOSEROVÉ-DAVIDOVÉ (Doc. MUDr., DrSc.)
- narozena 17. 1. 1930 v Praze
- rodinná výchova k všeobecnému vzdělání, křesťanství a slušnosti
- dětství a obecná škola do 7. třídy v Praze
- 1947 účast v celostátní soutěži s výsledkem udělení stipendia (American Field Service) k ročnímu studiu v USA
- po maturitě v USA v r. 1949 další roční stipendium na škole výtvarných umění v New Yorku
- 1949 návrat do ČSR, na odvolání přijata na lékařskou fakultu Karlovy univerzity
- 1951 zatčen a rok držen ve vyšetřovací vazbě otec Dr. Jaroslav Moser - poté propuštěn
- ilustracemi a překlady pomáhá matce financovat domácnost
- po promoci v roce 1955 na stupuje na chirurgické oddělení duchcovské nemocnice
- při důlním neštěstí sfárala do dolu, kde na místě zachránila 2 havíře
- 1960 nastupuje do oddělení popálenin Kliniky plastické chirurgie v Praze
- 1963 vědecké stipendium v USA
- na klinice pracuje dalších 30 let, nejprve jako sekundář, poté jako vedoucí výzkumné skupiny.

    Za dosažené výsledky (náhrada lidské kůže kůží prasečí) získala skupina mezinárodní uznání. Stává se členkou výboru světové organizace pro popáleniny (ISBI) a členkou výboru Evropské společnosti pro popáleniny (EBA). Píše monografii "The Healling and treatment of Skin Defects". Je v týmu lékařů, který ošetřoval Jana Palacha.

- 1990 poslankyně České národní rady a předsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu
- 1991 velvyslankyně v Austrálii a pro Nový Zéland
- 1994 vedoucí tajemník české komise pro UNESCO a členka výkonné rady UNESCO
- 1995 předsedkyně české komise pro UNESCO, místopředsedkyně Senátu ČR
- 1999 účast na mezinárodním fóru médií ve Švýcarsku
- 1999 zvolena na dva roky prezidentkou generální konference UNESCO.

DALŠÍ AKTIVITY
- překladatelská činnost z angličtiny, přeloženo více jak 32 titulů (Dick Francis, John Mortimer, J. Bronowski, Lynne Reid Banksová a další)
- ilustrace knih
- tvorba scénářů (např. Dopis do Wollongu - hra uvedena v Sydney, Švýcarsku, Londýně, New Yorku), zfilmovaná povídka Dvojrole
- sportovní činnost: v mládí atletické tábory, rytmika, lezení na pískovcích, závodnice ve sjezdovém lyžování
- vztah k hudbě, hraje na klavír
- v neposlední řadě harmonické manželství.

ČLENSTVÍ A POCTY
- členka PEN klubu
- Obec překladatelů
- Obec spisovatelů
- tvůrčí skupina Krok 57
- Unie výtvarných umělců
- medaile polské medicínské Akademie K. Marcinkowskiego
- cena Maďarského demokratického fóra "Za evropskou integraci"
- natočen pořad "GEN".

KRÉDO: "Nelhat, hlavně sobě a dělat to, co člověk dělá, nejlíp."

C. INSPIRACE PRO SKAUTING
    ad A) Globalizace světa, jehož jedním z projevů je OSN a UNESCO, spěje ke stále vyšší úrovni složitosti a klade stále vyšší nároky na jedince. Platí, že vědění je základ veškerého poznání, poznání je základ pro pochopení souvislostí, chápání souvislostí je základ moudrosti a moudrost je základem lidského štěstí, ale i globálního přežití. Globální výchova, která je na programu dne, zahrnuje chápání globálních problémů, vývoje lidských práv a odpovědnosti, ekologických problémů i nejednoznačnosti různých vztahů. Dále umění pracovat s informacemi, rozumět mezilidským vztahům, na základě sebepoznání rozvíjet sebevýchovu, přistupovat tvořivě k problémům apod. Patří sem i schopnost vytvářet morální přátelské a tolerantní vztahy v okolí i na mezinárodní úrovni.
    Tyto schopnosti nelze získat u počítače ani u televize. Skauting jako celosvětová organizace (152 zemí) s více než dvacetimiliónovou členskou základnou má všechny předpoklady prakticky realizovat globální výchovu nejen ve svém okolí, ale rozvojem přátelství i na celém světě (viz např. každoroční Jamboree na internetu - JOTI). Pro globální výchovu má skauting veškeré předpoklady i vypracovaný program, který je však potřeba dále rozvíjet v závislosti na měnící se civilizaci.
     ad B) Harmonický rozvoj člověka zahrnuje 4 základní potřeby: rozvoj psychický a fyzický, mentální, sociální a duchovní (víra v Něco, co přesahuje mé Ego, potřeba zanechání odkazu). Paní Moserová představuje šíří svého záběru takovou příkladnou harmonickou osobnost, kterou zahraniční novináři označili jako "renesanční". Jí samé však vyhovuje spíše označení "univerzální amatér", což je perfektní označení ideálního výsledku našeho snažení ve skautské výchově, která staví na řecké "kalokagathii", t.j. ideálu harmonického, všestranně fyzicky a duševně dokonalého člověka (kalas = krásný, agathos = dobrý).
    Je na skautských činovnících, ale samozřejmě i na jejich svěřencích, aby dokázali společně odhalovat svoje možnosti a potenciály, a maximálně je rozvíjeli pomocí skautského výchovného systému tak, jak to dokázala paní Moserová ve svém životě.
    Zdá se, že nastupující složitý svět informační společnosti bude vyžadovat nejen lidí s ještě hlubší specializací, ale také ty, kteří budou mít schopnosti "univerzálního amatéra", což jim umožní vnímat svět ve více dimenzích. Tyto schopnosti budou umožňovat nejen lepší adaptaci na nové civilizační podmínky, ale také aktivně uplatňovat konstruktivní strategie pro udržení života ve všech jeho podobách na Modré planetě.