Skautská univerzita Pardubice, 31. května 1999

LESNÍ MOUDROST V MODERNÍ CIVILIZACI
Ladislav Rusek - Šaman

Průvodní text k přednášce, přednesené 31. května l999
Olomouc - Pardubice - l999

Situace na přelomu tisíciletí
    Končí druhé tisíciletí od narození Ježíše Krista. Lidstvo, kterého je dnes na světě několik miliard, pyšní se technickou civilizací, o jaké nesnil ani Jules Verne, když před více než stoletím psal své romány, plné skvělých a důmyslných strojů, tehdy utopických.
    Většina těžké tělesné práce je dnes zcela vykonávána složitými mechanismy, poháněnými energií, vyráběnou v množství dříve nepředstavitelném; také mnohá námaha duševní práce je odstraněna počítači, které dokáží neuvěřitelné věci a ženou další technický vývoj úžasným tempem dál a dál. Televize a internet zprostředkovávají bleskurychle šíření informací a znalostí po celém světě. Vše se zdá být v pořádku, lidstvo je jakoby na vrcholu svého vývoje, opojeno ukazateli "růstu": růst výroby stoupá, růst spotřeby stoupá, roste bohatství některých (ale jen některých!) zemí a jedinců, roste množství volného času atd. ...
    Jak nezpychnout, jak se nestát optimistickým přívržencem technokratické civilizace, jak nepohrdat "primitivní" úrovní našich předků nebo "zaostalou" technologií a jednoduchou výrobou v zemích třetího světa?

Lidé nejsou šťastni
   Přes všechen ten úžasný technický pokrok, přes všechnu tu mechanizaci, automatizaci, kybernetiku, komputerizaci, prodlužující čas "volna" a odstraňující snad 9O% veškeré námahy, přes všechno to prodlužování průměrného věku člověka v nejvyspělejších zemích, přes všechen ten růst bohatství i spotřeby luxusních věcí - lidé nejsou šťastni! Lidé nejsou ani tak zdraví, jak by bylo lze očekávat ve společnosti, která netrpí hladem ani jiným nedostatkem, v zemích plných krásných domů s komfortními byty, s dokonalou hygienou, s modrými bazény na zahradách,s turistickým pohybem po celé zeměkouli, s dostatkem rekreace, s vyspělým lékařstvím a všemožnou péčí o člověka. Lidé nejsou šťastní ani zdraví - život velmi mnoha lidí, ba život většiny lidí je jen pracnou, neustálou údržbou jakéhosi fyzického a duševního polostavu, který má daleko k obrazu plného, hodnotného, dobrého života. O úrovni duchovního stavu dnešního moderního člověka raději nemluvit...

Příčiny současného stavu
   Nehledejme dlouho odpověď na otázku, čím to je, že uprostřed této technické civilizace, uprostřed poměrného blahobytu i v chudších zemích, jakou je dnes naše, lidé nejsou zdraví ani šťastní - říkejme zde místo "šťastní" raději "spokojení". Lidé jsou dnes nespokojení, ale nedovedou si odpovědět, proč - vlastně se na to ani neptají; snad jen leckdo polovědomě tuší, že musí existovat nějaký lepší, opravdovější, hodnotnější život - život žitý naplno a krásně, žitý užitečně a plodně, žitý důstojně, pravdivě, smysluplně.
    Dnes žije naprostá většina lidí v podmínkách moderní civilizace naprosto nesprávným, nepřirozeným způsobem života. Uvedu zde aspoň některé nejnápadnější projevy nepřirozeného - a tím i chybného, škodlivého životního stylu.

Nepřirozená je naše strava - její složení, množství, úprava, doba jídla.
Nepřirozený je náš denní režim, zvláště umělé prodlužování dne.
Nepřirozený je i náš roční režim. Nerespektujeme dobu zimního klidu, ani změny počasí.
Nepřirozená je naše fyzická aktivita.
Nepřirozené je rychlé přemísťování, někdy i nadzvukovou rychlostí, na velké vzdálenosti.
Nepřirozené jsou rychlé změny prostředí, klimatu, času.
Nepřirozený je všeobecný spěch, otroctví diáře, hodinek, jízdních řádů atd.
Nepřirozená je obrovská kumulace lidí ve velkoměstech.
Nepřirozené je i kvantum přijímaných informací.
Nepřirozený je způsob oblékání a někdy i bydlení.
Nepřirozený je v některých případech i způsob léčby.
Nepřirozený je i postoj k sexu, ono nadměrné, uměle bičované plýtvání životními silami.
Nepřirozený - a to zcela - je i "žebříček hodnot", tj.měřítka, jimiž je život hodnocen.
atd. atd.

Existuje vůbec nějaké řešení tohoto neblahého stavu?
   Řešení se neustále nabízí, je před očima: vzdát se nesprávného stylu života, vzdát se nesprávných hodnotových měřítek a nároků, vrátit se k přirozenosti, k odvěkému řádu věcí. Odvrátit se od lesklé, sebezničující techniky, od konzumního stylu života, od falešných "hodnot", od lži. Vracet se co nejvíc zpět k přírodě, zpět k pravdivosti.

Lesní moudrost - pojem známý teprve jedno století, ale existující v praxi lidstva od úsvitu jeho historie - to je jedna z cest k nápravě, ne-li cesta jediná.

Lesní moudrost je praxe i sen; jsou to pradávné zkušenosti i nové hledání... Lesní moudrost je idea, ideál i zatím nepočetné hnutí lidí, kteří pochopili, že technická přebujelost naší civilizace je past, která už brzy sevře své ocelové čelisti a zahubí i své stvořitele, své inženýry, výrobce této lesklé pasti - pokud nezmoudří a neobrátí se... Kam? - Zpět!

Strach před návratem
   Cože - zpět?! Snad ne na stromy, do jeskyní, k primitivnímu životu, který se podobá živoření?
    Takto demagogicky se zpravidla odpovídá na požadavek návratu ke způsobu života, udržitelného bez dalšího poškozování a ničení všeho kolem nás: vzduchu, vody, půdy, krajiny, živočišných i rostlinných druhů, nerostného bohatství, kulturních hodnot, etiky i normálních lidských vztahů; nakonec i pravého stylu života vůbec. Neboť to vše je dnes vskutku ničeno nebo poškozováno, často nenapravitelně. Zločinná civilizace už dokonce sahá na poklad nejcennější - na přirozenou danost života samého, na jeho vývoj od početí, na jeho základní podobu: genetické "inženýrství" mění druhy často až za hranici zrůdnosti, klonování koketuje s myšlenkou hrát si na Stvořitele, dokonce i transplantace celých orgánů nejsou vždy jen potřebným léčebným zásahem, ale podezřele motivovaným pokusnictvím se zištným pozadím.
    Je spousta luxusních věcí, kterých by se lidé mohli bez problému vzdát, aniž by utrpěli sebemenší újmu na svém pohodlí a sytosti - ale oni chtějí mít daleko víc, přičemž jejich luxus je na úkor jiných lidí - i na úkor celé, už churavějící přírody. A obchodní reklama k tomuto nadměrnému konzumu a vlastnění pobízí neustále rafinovanějšími prostředky. Děti už od nejútlejšího věku jsou dnes zpracovávány k tomuto konzumnímu, hříšnému i nezdravému pohledu na život.
    Konzumní způsob života, ono nadměrné vlastnění i spotřebovávání, které se většinou rovná hříšnému plýtvání, je samozřejmě podpírán zavádějícími postoji politickými. Jakákoliv kritika ze strany ekologů, psychologů, ba i lékařů a rozumných národohospodářů je ihned označena jako "socialistické" hledisko, odporující "liberalismu" - a tímto způsobem zastrašení lidé odmítají cokoliv měnit na svém způsobu života.

Lidstvo nejasně tuší možnost smysluplného života
   Spolu s narůstající frustrací moderních lidí roste i přání najít nějaký způsob, jak přece jen žít lépe, smysluplně. Objevuje se množství různých sekt a samozvaných "proroků" - snad to souvisí i s blízkým koncem tisíciletí, jemuž mnozí lidé připisují jakousi katastrofickou moc. Různí kazatelé a hlasatelé falešných učení získávají často mnoho "věřících" - nelze ani dost varovat před těmito svůdci, kteří - i u nás! - už způsobili mnoho neštěstí! Neboť v pozadí mnoha těchto "nových učení" je - jako vždy - zištnost. Ostatně i drogy, šířící se tak hrozivě i mezi naší mládeží, slibují na počátku vždy něco podobného: jedinečné zážitky, štěstí, nový, "kosmický" pohled na vše, podivnou mystiku...Končí to však vždy tragicky: závislostí na drogách, rozkladem osobnosti, destrukcí celého života, neschopností řádné činnosti a práce, poškozením zdraví, sociálním poklesem mezi deklasované ubožáky, smrtí.

Jedno z možných řešení - Lesní moudrost
   Tak zvaná Lesní moudrost nepatří mezi výše uvedené "vějičky", není žádným falešným nebo dokonce zištným učením, není sektou, není ani náboženstvím, i když svým etickým nábojem se podobá vážnému náboženskému pohledu na život.
    Lesní moudrost - kromě celého souboru svých možností a hodnot - je především správným postojem k životu - veškerému životu - k přírodě, světu, lidstvu, sobě samému. Z dalšího výkladu snad pochopíme, že název sám není tím nejdůležitějším - mohli bychom stejně dobře říkat "Přírodní moudrost" a koneckonců je to vše vlastně i "Moudrost života". Preferujeme-li však termín "Lesní moudrost", jak volně, ale velmi promyšleně přeložil slovo "woodcraft" (zavedené pro výchovné hnutí Ernestem Thompsonem Setonem) náš pedagog, profesor Miloš Seifert, má to své dobré odůvodnění. V našem zeměpisném prostředí je právě les nejdokonalejším vyjádřením génia Přírody; v lese je koncentrováno nejvíce projevů živé přírody, je to shromáždění téměř všech kvalit, jaké jen můžeme ve veškeré přírodě objevit. Navíc - pojem "Lesní moudrost" se už za osmdesát let od svého zavedení u nás vžil.
    Přijměme tedy krásný název "lesní moudrost" pro celé to myšlenkové, věcné i praktické bohatství, které se za ním skrývá - nebo alespoň může skrývat.

Čím může být Lesní moudrost
   Lesní moudrost je poselstvím, je šancí a nabídkou, je řešením, receptem nebo napovědí - jak se vracet zpět k pravému, zdravému životu v přírodě. Neboť bez přírody - jak si to možná představují páni technokraté a mnozí politikové - život nemůže být ani pravý, ani zdravý.
    Televize i tisk nám dennodenně staví před oči svět interiérů, vybetonovaných a vyasfaltovaných ulic a dálnic - a přírodu dovolují spatřit nanejvýš oknem letadla nebo auta, pádícího po dálnici. Snímky prostého života v přírodě jsou v naprosté menšině; vsugerovává se nám, že bohatý život lze žít jen v barech při umělém světle, pohybovat se jen na dálnicích a v halách letišť, v mrakodrapech, supermarketech a u přepážek bank. Je-li však na programu televize film, jehož děj se odehrává v přírodním prostředí - ať už skalnatých hor, zelených lesů či na březích čistých jezer - tu se mnozí z nás zaradují, cítí se lépe: jako bychom větřili čistý vzduch, prozářený sluncem, cítili vítr dálek, slyšeli zpěv ptáků i šum listí v korunách stromů. To je ten pravý tón života! To je obraz původního, rodného prostředí - nejen zvěře a ptáků, ale i nás, lidí!
    Lesní moudrost je tedy přirozeným vztahem a postojem člověka k původním, ryzím danostem tohoto světa a jeho jedinečné, vpravdě zázračné přírody.

Cesta k nápravě
   Náprava zkázonosných trendů, v jakých se prudce vyvíjí dnešní civilizace, je a bude velmi nesnadná, ne-li už nemožná. Na luxusní i rozmařilý život se rychle a snadno přivyká, ale vzdávat se ho? To téměř nikdo nebude dobrovolně chtít! Zatím dokonce ještě sílí obrovský tlak obchodní reklamy: každý z televizních diváků absorbuje denně několik desítek minut psychologicky promyšlených a bohužel účinných reklamních vstupů - dokonce často uprostřed nejnapínavějšího děje hraných filmů, kdy je člověk nejvnímavější. A jakkoliv se někdy vědomě či podvědomě brání přijmout všechny ty nabídky, pobídky i vyslovené lži, účinek se dostaví: v obchodech pak dotyčné zboží bereme už jako "dobré známé", k nimž lze mít důvěru. A co víc: mění se pomalu, ale jistě náš hodnotový "žebříček": stavíme se už jinak k luxusu a všem těm moderním zbytečnostem!
    A tak spotřeba všeho druhu dále roste. Většinou vůbec nejde o potřebu, ale o spotřebu, zcela nadbytečnou i zbytečnou spotřebu věcí, jejichž výroba zatěžuje, poškozuje a v důsledku ničí svět. Nápadné a evidentní je to v kosmetice, méně nápadné v potravinářství: kdo by nechtěl lákavě vyhlížející jídla "z těch nejlepších ingrediencí" a různé jedinečné pochoutky, které na obrazovce tak kultivovaně konzumuje krásná dáma?
    Obaly všeho druhu - přičemž pro přírodu nejškodlivější jsou ty z umělých hmot, které jsou těžko zničitelné a které - volně spalovány - vytvářejí nebezpečný, otravný kouř, jsou jedním z problémů, který není dosud vyřešen. A čím větší je spotřeba takto balených věcí, tím více je Země zatížena škodlivinami. Domorodec, balící svou trochu jídla do listu tropického stromu, pouze vrátí tuto organickou hmotu přírodě, která ji vytvořila; běloch, konzumující luxusně (a draze) balené potraviny, přidá další plechovku, další kelímek, další tácek z umělé hmoty, další škodlivý odpad někam do životního prostředí. A vězme, že si tak počíná pětina bohatého lidstva na úkor čtyř pětin lidí v ostatním světě;tento druh plýtvání a následné ekologické zhouby proniká už i tam: do Afriky, Asie, Tichomoří, všude...
    Ve výčtu těchto ekologických škod , ohrožujících životní podmínky a mnohde samu existenci života by se dalo pokračovat velmi dlouho. Věnujme se však otázce: je možná náprava? A jakou roli v tom může hrát Lesní moudrost?

Jaké možnosti změnit současnou situaci má Lesní moudrost?
   Hodiny světa ukazují za pět minut dvanáct, možná i více... Ale snad je možné aspoň zpomalit zkázu, do doby, než zvítězí zdravý rozum a cit - a než přírodní katastrofy, hroznější než ty dosavadní, položí na stůl důraznější argumenty. Bude třeba měnit a změnit postoje mnoha lidí, především na vládních a manažerských místech - a od všech lidí blahobytné části světa žádat uskrovnění.
    Opakuji: požadavek vůbec nezní "vracet se na stromy a do jeskyní", to je opravdu jen chytrácká, úhybná demagogie. Uskrovnit se znamená omezit nesmyslné, hříšné plýtvání všude, kde je to možné - a pochopit konečně, že jedině tak bude možné pokračovat v přijatelné a udržitelné míře rozvoje.
    Lesní moudrost, o jejímž bohatém a životadárném obsahu bude ještě řeč, stojí celou svou filosofií i etikou na straně rozumného, realizovatelného, přijatelného a udržitelného způsobu života. Znamená však osobní odvracení jednotlivců od rozmařilosti, od plýtvání a nadužívání všeho druhu (plýtvání energiemi, přírodním prostorem, např. ornou půdou i původní krajinou, jakou je dosud nezastavěná, nekontaminovaná příroda, plýtvání potravinami, čistou vodou a vzduchem atd. ...).
    Možnosti působení Lesní moudrosti jsou zatím velmi omezené. Vyznavačů tohoto krásného životního názoru i životního stylu (neboť tím vším pravá Lesní moudrost vskutku je!) je dosud velmi málo. Málo je těch, kteří se k hnutí Lesní moudrosti hlásí přímo, pod tímto názvem, snad víc je těch, kteří patří mezi její vyznavače bezděčně, z vlastních správných stanovisek, která jsou jim vštípena správnou výchovou či vlastním pochopením vážnosti celého problému.
    V naší zemi (podobně, jako v jiných zemích vyspělé, ale chybující civilizace) jsou to především skauting a woodcraft, hnutí, která - v různé míře a různým způsobem - se hlásí k principům jistého uskrovnění a změny životního stylu ve prospěch možnosti trvale udržitelného rozvoje.
    Členů woodcrafterské Ligy lesní moudrosti je však u nás, v době, kdy toto píši (l998) velice málo: jen několik set - a z tohoto počtu ještě méně lidí přemýšlí alespoň zčásti tak, jak jsem nastínil výše; pro mnohé členy LLM je woodcraft jen příležitostí k romantické hře na Indiány, imitování jejich oděvů, stanů, rituálů, ba i jazyka (v módě je jeden z jazyků Dakotů - lakotština). O nějakém účinném zasazování se za věc moudrého života v přírodě, anebo dokonce o boji za rozumnější styl života společnosti nemůže být ani řeči. A naděje na pozdější účinek tohoto v jádru ušlechtilého hnutí, založeného Ernestem Thompsonem Setonem před téměř stoletím v Americe, je malá, už proto, že woodcraft se proti předpokladům svého zakladatele rozšířil jen do několika málo zemí (spočitatelných na prstech jedné ruky!) a početně spíše klesá. Je zajímavé, že nejpočetnější skupinou woodcrafterů ve světě je právě česká Liga lesní moudrosti - zcela určitě díky své osmdesátileté tradici a významně rozšířenému i prohloubenému programu, raženému zhruba od konce první světové války profesorem Milošem Seifertem, původně horlivým průkopníkem skautingu u nás (spolu s gymnasiálním kolegou Milošem Meixnerem vydal už r.l9l3 "Kapesní knížku českých junáků", jednu z prvních českých skautských příruček!).

Skauting a možnost působení ve směru Lesní moudrosti
   Daleko větší možnost působení ve směru Lesní moudrosti, než má ve světě nepočetné hnutí woodcrafterské, má široce rozšířený a v mnoha zemích vskutku respektovaný i oceňovaný skauting - spolu s ním samozřejmě i rovering; zde budeme pro jednoduchost hovořit jen o skautingu, jehož je rovering rozvinutou formou. Zachovávejme přitom i pevnou víru, že přes všechny momentální potíže našeho českého skautingu - i přes zřetelnou nepřízeň části společnosti i některých politiků - bude mít jednou opět i český skauting lepší a výraznější místo ve společnosti a s tím i větší vliv ve směru šíření Lesní moudrosti. Neboť woodcraft, ale ještě spíše bohatější a hlubší Lesní moudrost, jak ji chápeme právě u nás, má v našem českém junáctví významné místo i prostor: ne nadarmo už Náčelník-zakladatel, prof. A. B. Svojsík, uvádí jako svého inspirátora právě E. T. Setona ještě před R. Baden-Powellem!
    Dnešních (l998) asi 55.OOO členů českého Junáka, Svazu skautů a skautek, je sice jen asi čtvrtina počtu za úžasného rozmachu po druhé světové válce, ale věřme, že i když snad dnešní počet ještě klesne, bude to znamenat kvalitnější, opravdovější a tím i účinnější stav hnutí. Být členem skautského hnutí právě dnes, kdy se nabízí tolik efektnějších a lákavějších možností, jak trávit mimoškolní i mimopracovní čas, jak se lidsky realizovat (strašlivý termín vyžívat se zcela odmítám!), vyžaduje už samo o sobě jistý charakter a sebeodříkání! Už to je počáteční krůček na dlouhé, náročné, krásné stezce Lesní moudrosti!
    Přiznejme však: přestože má Lesní moudrost - nebo alespoň její prvky - v programu skautské výchovy své místo (už tím, že většina skautské činnosti je situována do přírody), i zde jde často jen o proklamativní a hodně nekonkrétní programové téze, nikoliv o zásadový, cílený program, směřující k chápání přírody a života jako rámce i šance cesty k dokonalému, vyššímu lidství.

Vyšší chápání Lesní moudrosti
   Toto mějme stále před očima: Lesní moudrost není jen atraktivní zálesácký a praktický způsob života v přírodě, ale celoživotní směrnice, osobní i společenský program, životní styl i životní náplň, způsob chápání smyslu života, poctivý, opravdový, ryzí život sám. Takový, který jediný může dát i opravdové štěstí!
    Neboť přijetí zásad Lesní moudrostí znamená respektovat a ctít ŽIVOT v každé jeho podobě, v každé jeho formě; neubližovat, nepoškozovat, neničit, nezabíjet bezúčelně nic z velkého, jedinečného společenství Přírody - od nejmenších mikroorganismů po člověka, od písku pod nohama po Vesmír. Neboť člověk ve své bezohlednosti začíná zaneřáďovat svým odpadem už i Vesmír: odpadky lidské techniky jsou dnes už na Měsíci, Venuši i Marsu, všeho druhu záření (o jehož možné nebezpečnosti zatím nic nevíme) se šíří z naší Země prostorem bůhví kam...

Ze všeho se stává politická věc!
   Ze všeho, i z názorů ekologických a ekoetických, které jsou obsaženy i v širokém programu Lesní moudrosti, se stává politikum. Proti jakémukoliv názoru či dokonce hlásání požadavku uskrovňování se a ochrany přírody i přírodních (jen zdánlivě nevyčerpatelných) zdrojů ihned vyskočí nejrůznější průmyslové, technokratické i jiné lobby, tj.mocné zájmové, zištné skupiny i politické strany, především ortodoxně liberální. Varovné hlasy rozumných politiků a vědců, případně vysokoškolských učitelů, jsou dosud ojedinělé (u nás profesor Erazim Kohák, docent Keller, tragicky zemřelí ekologové Josef Velek a Petr Vavroušek a nemnoho dalších), ale konečně mohou alespoň zaznívat nahlas - byť přečasto s negativní ozvěnou...
    Je velmi potřebné, aby se k nim přidávalo stále víc hlasů mladých lidí - u skautů, roverů, oldskautů by to mělo být samozřejmé a pobídku k tomu najdeme i ve Skautském zákoně! Nebo snad příkaz "Skaut je ochráncem přírody" (v 6.bodu Zákona) nebo "Skaut je hospodárný" ( v 9.bodu) je jen a jen pěknou frázičkou? A což první bod Zákona - "Skaut je pravdomluvný" - nevybízí nazývat věci pravým jménem a přijímat pravdu o strašlivém ničení přírody a celé Země zločinnou, zištnou civilizací s aktivním odhodláním udělat aspoň něco proti tomu?!
    Činím tak - sám jsem oldskaut, hluboce přesvědčený o správnosti i potřebnosti Cesty Lesní moudrosti - tímto textem, činím tak svým chováním v přírodě, činím tak svým uskrovňováním všude tam, kde to dokážu. A činím tak i kritikou všech těch zhoubných, sobeckých, jen a jen zištných technokratických i politických názorů, s nimiž se bohužel tak často setkávám. Činím tak pro budoucnost dnešní mladé generace, která roste na stále zamořenější a vyčerpanější Zemi, ve stále se zužujícím prostoru. Už dnes musíme čistou vodu pro nás i naše vnuky kupovat - zítra budeme muset kupovat i kyslík, abychom přežili ve smogu, který nás ohrožuje (dokonce i dnes, kdy toto píši...).
    Je nás tak málo, kteří se snažíme kráčet zelenou stezkou Lesní modrosti - přidáte-li se i vy, bude to, věřte, pro vaše dobro, pro další existenci této Země. A bude to i naplnění skautského Zákona, bude to i naplněním roverského hesla Sloužím.

Jak lze definovat Lesní moudrost?
   Definovat Lesní moudrost lze různými způsoby, podle hledisek, z nichž se na věc díváme.
    Především: Lesní moudrost v českém pojetí a chápání (počínaje prof.Milošem Seifertem) je daleko víc, než woodcraft v americkém pojetí E.T.Setona.
    Lesní moudrost je způsob života, poučeného přírodou a rámovaného přírodou, která je pravým a původním prostředím života. Je to i praxe prostého, zdravého života, žitého co nejvíce v přírodě a s přírodou. Je to i etika, vycházející z úcty k životu - k životu vlastnímu i k životu každého tvora, každé bytosti na Zemi. Ideálem je dokonce bratrský vztah ke všemu - rostlinám i zvířatům, dokonce i k přírodním entitám: skalám, pramenům, řekám, krajině.
    Praxe lesní moudrosti učí žít i přežívat v nejrůznějších - i mezních - podmínkách rozmanitého prostředí zeměpisného, rozmanitého klimatu i počasí. Vzorem je prastará Lesní moudrost všech přírodních národů, které mistrovsky praktikují prostý i nesnadný život v přírodě. Nejen tedy severoamerický Indián, který bývá nejčastěji uznáván za ideál života v divoké přírodě; také zkušenosti našich vlastních slovanských předků a všech jiných dávných i pozdějších etnik mohou být pramenem zkušeností a poučení. Život dávných nomádů, lovců, pastýřů i rolníků, také život cestovatelů i starých poutníků poskytuje mnoho inspirace pro návrat k prostému, zdravému i krásnému a smysluplnému životu, oproštěnému od falše a vyumělkovanosti, od rozmařilého luxusu, který plýtváním a nehospodárností poškozuje přírodu a ohrožuje budoucnost této Země.

Lesní moudrost se může stát osobním programem, stylem moudrého života, i společenským hnutím - jako takové už má své místo jak v nepočetném hnutí woodcrafterském, tak - daleko šířeji - ve skautingu.

    Dá se také říci, že Lesní moudrost je i filosofií moudrého života v přírodě a s přírodou. Je to i poselství, vyslané ke všem, kdo se starostí sledují katastrofický vývoj technokratické společnosti, je to i výzva k společnému boji za záchranu života na Zemi, je to i jedna z mála - ne-li jediná - šance, jak vrátit vývoj ke správnému směru, odvrátit ho od nepochybně slepé uličky, od pasti technické civilizace, kterou neumějí a nechtějí vidět ti, kterým je jediným cílem okamžitý zisk a sobecký prospěch.
    Lesní moudrost je nejen nádherné, ušlechtilé přírodní učení - je to i šance k záchraně, je to vlastně Archa Noemova!

Vyznavači Lesní moudrosti
   Vyznavačem Lesní moudrosti, člověkem, který se snaží žít podle jejích zásad, vůbec nemusí být člověk s legitimací nějaké woodcrafterské nebo i skautské organizace. Žel, leckdy vidíme i mezi členy podobných hnutí pravý opak - neochotu žít skromným a vůči přírodě vnímavým i ohleduplným způsobem života.
    Mnoho našich venkovských předků, aniž bychom to dodatečně idealizovali, žilo životem, blízkým ideálům Lesní moudrosti: žili moudrým, skromným a ušlechtilým způsobem, v souladu s přírodními i božími zákony. Tak mnohá "bába kořenářka" dávných dob byla skutečnou "vědmou", která neublížila žádnému živému tvoru, znala mnohá tajemství přírody, znala všechny rostliny svého prostředí a uměla je pojmenovat, byť lidovými názvy - ostatně, vždy trefnými a přiléhavými. Znala léčivé vlastnosti bylin i stromů, dokázala léčit velmi mnohé nemoci tělesné - i duševní. To druhé je těžší, ale staří lidé věděli, že život podle přírodních zákonů i podle náboženstvím hlásaných etických pravidel je sám o sobě podmínkou i zárukou zdraví - dříve nebylo tolik "módních" neuróz, frustrací, deviací, kriminality atd. To právě přináší v nebývalé míře dnešní hektický i hédonistický život, zřetelně nedbající všech pravidel správného, zdravého života.
    Rolník, zkušeně sledující koloběh ročních dob i měnícího se počasí, žil v harmonii s přírodou aspoň tam, kde pracoval. Také ke zvířatům na svém dvoře a ve své stáji míval povětšinou lidský, dobrý vztah. Případy týrání zvířat bývaly ovšem i na venkově hojné (ve městech vlastně člověk tolik nepřicházel do blízkého kontaktu se zvířaty, s výjimkou "domácích mazlíčků" nebo hlídacích psů), ale nebyly pravidlem.
    My se však zde zamýšlíme nad přítomností i budoucností. Problémem je, zda poroste počet lidí, přesvědčených o nutnosti žít alespoň zčásti podle přirozených pravidel a zásad, které jsou obsaženy v Lesní moudrosti. Tušíme, že bude ještě dlouho trvat boj mezi sobeckým, vůči přírodě někde i nepřátelským způsobem lidské existence, který žene Zemi do zhouby, a ohleduplným, citlivým vztahem ke všemu živému, jímž příroda jako jedinečný celek je. Je-li takových lidí zatím málo, doufejme, že jejich počet poroste spolu s uvědomováním si všech hrozivých a varovných příznaků, i s rostoucím poznáním lidstva.

Jaký bude "člověk s lesní duší"?
   Především: bude lidský - to znamená, že bude mít všechny dobré vlastnosti opravdového člověka. Aby to neznělo nadneseně, znovu zde vypočítám nejdůležitější vlastnosti žáka Lesní moudrosti:
    Bude skromný a nenáročný - tzn. nebude nikdy chtít víc, než potřebuje k dobrému, fyzicky zajištěnému a duchovně bohatému životu.
    Bude ohleduplný - tzn. bude respektovat právo na život všech živých tvorů (zvířat i rostlin) na Zemi; bude ohleduplný i vůči krajině, ovzduší, vodě atd.
    Bude silný, zdatný, otužilý - tzn. bude mít úctu i k vlastnímu životu, nebude si poškozovat zdraví nesprávným způsobem života ani omamnými jedy.
    Bude poctivý, čestný, pravdivý ve slovech i skutcích, bude tolerantní vůči všem lidem dobré vůle, ale nesmiřitelný vůči každému zlu.
    Bude znalý všech dovedností, zkušeností a znalostí, umožňujících bezpečný život v přírodě za všech okolností. Bude se umět zabezpečit i v nepříznivých podmínkách.
    Bude se zajímat o přírodu a její tajemství. Bude se považovat za její nedílnou součást, bude ctít její zákony.
    Bude věřit v hluboký smysl každého života (nejen vlastního!), bude pokorně uznávat Vyšší vůli, jež vládne všemu.

Závěrem:
   To, co jste právě dočetli, není učebnice Lesní moudrosti. Základní učebnicí, učebnou i učitelkou je sama příroda, školou je uvědomělý, vnímavý a láskyplný pobyt v ní. Knihy nás mohou jen inspirovat, navést na správný směr, ulehčit hledání, zkrátit cestu poznávání, doprovázet na dlouhé a nesnadné cestě, jíž Lesní moudrost je. Takových příruček, knih i filmů už existuje mnoho a stále jich přibývá.
    Předložený text měl upozornit na nezbytnost obratu v myšlení a v životním způsobu lidstva. My, skauti-junáci, kterým příroda je obzvláště blízká, cítíme katastrofickou situaci zvlášť znepokojeně. Začněme tedy od sebe a svého nejbližšího, ovlivnitelného okolí: své rodiny, své školní třídy, své družiny a oddílu, svých sousedů a známých. Všude šiřme správný pohled na věci ekologie, úcty k přírodě, vztahu k životu vůbec.
    Cesta Lesní moudrosti je náročná a někomu může připadat i asketická, plná odříkání... Ale záleží na úhlu pohledu. Jestliže budeme na věci přírody pohlížet jako na vlastní, nám blízké, ba nejbližší, budeme-li konečně heslo "bratrství" umět aplikovat na vše živé, pokud nás vysloveně neohrožuje, nebude těžké změnit naše chování vůči přírodě, Zemi, lidstvu, všemu - ku prospěchu všech a všeho. Jiná cesta vlastně není - jde jen o to, aby to lidstvo pochopilo ještě včas.
    Někteří woodcrafteři - i skauti, vyznavači Lesní moudrosti, zdraví se někdy pěkným přáním - "S modrou oblohou". Pochopme správně tato slova: modrá obloha je - doposud! - i nad černými dešťovými mraky; je nad kalným smogem velkoměst; přejme si, aby zůstala co nejvíc čistá a abychom nebesky modrou oblohu zachovali - nebo obnovili - ve své duši.
    Zvu vás na překrásné stezky Lesní moudrosti. Nebudete litovat! Je to cesta uvědomělého návratu - návratu k čistým pramenům.

Psáno v prosinci l998 v Olomouci