HLEDÁNÍ CESTY
Jiří KLABAN - Kyb

    Hledání cesty je celoživotním programem nejen každého člověka, podniku či organizace, ale v podstatě celé biosféry. Protože tato biosféra existuje na Zemi již miliardy let, je v ní obsažena nekonečná zkušenost přežití a existence, a lze tudíž od ní "odkoukat" celou řadu postupů a řešení.
    Při bližším studiu objevíte fantastický svět plný dobrodružství, vynálezů a organizace, nad kterými zůstává lidský rozum stát v úžasu a pokoře.
    Text ani přednáška nemůže samozřejmě toto nekonečno pojímat jako něco uzavřeného, ale naopak by měly inspirovat k hledání dalších evolučních principů, strategií a vynálezů, i k prognózám budoucnosti a tvorbě potřebných vynálezů a řešení, které by přispěly k zachování naší životaschopnosti jako jedinců i společnosti, na které jsme životně závislí. To se týká všech lidských organizací, tedy i skautingu.
    Naše přítomnost je v kleštích minulosti a budoucnosti: jsme determinováni svou minulostí a děláme to, co si myslíme, že je důležité pro nejbližší budoucnost (to si myslí většina lidí) i vzdálenější budoucnost (menšina lidí). Podívejme se proto odkud přicházíme a kam směřujeme včetně záludné otázky "proč?", a pokusme se hledat, inspirováni přírodou, některá řešení pro nás jako jedince i pro skauting.
    V následujícím textu jsou uvedeny některé myšlenky z evoluce přírody a také vizí budoucnosti jak jsem je převzal z literatury nebo vlastního uvažování (označeno JK). Refrénem všech tvrzení budiž věta "dle mého názoru", protože i způsob výběru určitých tvrzení představuje vlastně názor.

I. MINULOST

A. NĚKTERÉ PŘÍKLADY EVOLUČNÍCH PRINCIPŮ
   1) Evoluční vývoj spočívá v tom, že každá následující etapa staví na zkušenostech etapy předchozí. Součástí tohoto vývoje je opakování osvědčených principů i v dalších etapách vývoje (opakovaný princip - JK). Vynálezy přírody člověk vědomě či podvědomě využívá ke svému životu - věda zvaná bionika.
    2) Základem světa je možnost přechodu hmoty na energii a obráceně, na níž je založen rozvoj života a celé biosféry.
    3) Ve vývoji světa lze rozeznat evoluci fyzikální, chemickou, biologickou a sociální.
    4) Vše, co je živé, se neustále zdokonaluje na základě předávání určitých znaků. Celá biosféra vytvořila jednotný mechanismus autoreprodukce na bázi kyseliny deoxyribonukleové a jednotný mechanismus přenosu energie pomocí sloučenin kyseliny fosforečné. To je důkazem, že život vznikl pouze jednou, a dále, že strom, brouček i člověk mají stejný mechanismus reprodukce i přenosu energie.
    5) Hnací silou biologické evoluce je lepší přežívání a větší pomnožení forem lépe přizpůsobených podmínkám v nichž právě žijí. V historii organismů se prosazuje směr vedoucí ke snižování závislosti na prostředí. V přírodě nemohou vedle sebe trvale ve stejných podmínkách existovat různě dokonalé formy (platí i v lidské společnosti: vedle mobilu nemůže být současně používán Bellův telefon).
    6) Čím je funkce pro přežití významnější, tím silnější je selekční tlak, a proto má méně odchylek (v lidské společnosti např. celosvětová standardizace gramofonové desky, audiokazety, videokazety, automobilu, dopravních systémů atd.).
    7) Vše, co dnes žije, je produktem vývoje stejně dlouhého: člověk, tedy i bakterie, představuje poslední vývojový model. Překonané vývojové formy jsou uloženy v geologických vrstvách nebo muzeích, což se týká i životních potřeb člověka.
    8) Vývoj se nemůže vracet, nemůže se pohybovat v kruhu, protože nové stadium ruší podmínky, za nichž mohla existovat stadia předchozí ("Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, Marné je volání po starých časech").
    9) Vývoj jednobuněčných představuje v evoluci slepou uličku. Paralelně se zformovala další vývojová větev, která za nový princip nevolila komplikovanou univerzálnost, ale specializaci souboru buněk v kolonii jednobuněčných, kde buňky si zachovaly individualitu, ale propojily se mechanicky a funkčně, a tím dosáhly selekční výhody.
    10) Diferenciace a integrace jsou dvě strany jedné mince - pokroku. Jedině regulační propojení činí ze souboru částí jednotný celek. Čím složitější celek, tím více stoupají nároky na regulační a informační propojení. Generální linie evoluce: od pouhé složitosti ke složité jednoduchosti (porovnej dálnopis - Internet, standardizovaný - nestandardizovaný výrobek).
    11) Čím menší je rovnováha systému, tím menší je pravděpodobnost jeho setrvání v tomto stavu. V přírodním výběru hynou jedinci s méně stálou organizací.
    12) Všechny evoluční strategie živých systémů zásadně představují energetickou úsporu, z nichž nejproduktivnější je spojování menších celků ve větší. To je základem stoupající složitosti živého světa, který musí neustále reagovat na změnu svého okolí.
    13) Neexistuje tendence ke zvětšování složitosti organismů bez závislosti na složitosti okolního prostředí. Protože v lidské společnosti stoupá závratně složitost, vytváří se tlak na zvyšování složitosti jedinců: vyšší úroveň vzdělání, adaptabilita, psychická a fyzická odolnost, znalost jazyků, chápání globálních jevů, schopnost komunikovat na různých úrovních atd.
    14) Veškerý život na Zemi je rozdělen mezi individua. Jedinec představuje atom života. Nejjednodušší jedinec je buňka.
    15) Přirozený výběr má tvůrčí roli. Rozum člověka se stal právě takovým nástrojem v boji o život jako jsou ostré zuby nebo rychlé nohy. Polidštění představovalo tvrdý přírodní výběr jedinců vyvíjejících ruce a mozek. Lov na nebezpečnou a chytrou zvěř se stal hybnou silou pokroku.
    16) Člověk současného typu přešel od čistě biologické evoluce do evoluce sociální. Základní jeho rysy souvisí s dlouhým obdobím dětství, které nemá v přírodě obdoby. V období, kdy reflexní činnost začala být nahrazována rozumovou, měli největší hodnotu staří lidé jako živé databanky. V zápase o život bylo zapotřebí nejen lovců a vynálezců, ale také osob chránících slabší.
    17) Již Darwin věděl, že společenství, které mělo největší množství navzájem sympatizujících členů, lépe prospívalo a zanechávalo početnější potomstvo. Na úsvitu dějin člověka přežívali lépe ti, kteří byli lépe přizpůsobeni k sociální organizaci, kteří byli schopni likvidovat mezi sebou konflikty. Neandrtálci vyhynuli poměrně v krátkém období zřejmě proto, že zapomněli na rozvoj sociálních schopností.
    18) Egoismus, jehož projevem je sobectví, je vlastnost všech biologických druhů, pohnutkou k přežití, reprodukci či vyniknutí. Je hnací silou obnovy a pokroku. Zároveň se ale projevuje jako lakota, protispolečenské chování, násilnosti, touha po moci a manipulaci. Dosažení rovnováhy mezi protikladnými stránkami egoismu tvoří ústřední téma sociální politiky.
    19) Vývoj se valí vpřed chaoticky, přesto však v dlouhodobém horizontu zákonitě ke stále vyšší dokonalosti na bázi autoregulačního principu (JK). Vzniká technosféra a s ní otázka , zda radar, řízená střela a robotizovaný voják jsou vrcholem evoluce živé hmoty. Není překonání technosféry pozemského typu vyšším stadiem biologické evoluce ?
    20) Lidské tělo představuje na základě našeho lidského poznání nejsložitější organismus na planetě. Uveďme některé údaje o lidském těle, které vzbuzují úžas:
    Lidské srdce bije 100 000 x za 24 hodin a pumpuje do krevního oběhu pomocí 150 000 km cév denně 9 000 litrů krve, což za 50 let představuje 165 miliónů litrů. 5-6 litrů krve obsahuje 24 biliónů buněk. Tělo potažené kůží se 4 milióny pórů dokáže pomocí kostry a svalstva vytvářet koordinovaný, složitý pohyb. Seznam činností, které v těle probíhají, je náplní mnoha knihoven. Tento systém je řízen mozkem, který má 100 miliard vrcholně specializovaných buněk - neuronů. V těle je celkem 75 biliónů (jiný údaj říká 13 triliónů) buněk, které pracují s naprostou dokonalostí a ve vzájemné souhře za jediným cílem: přežití celého systému. Převeďme toto fungování do lidských rozměrů, ve kterých 1 buňka = 1 člověk. Pak by šlo o systém 18 000 zeměkoulí, každá s 5 miliardami obyvatel, kde všichni bezproblémově spolupracují , aby tento systém přežil !
    Každá buňka v těle se podrobuje jeho řádu, protože kdyby se např. množila jako izolovaná (50 x), vážili bychom 80 tun. Buňky, které řád nedodržují, se množí neregulovatelně jako zhoubné. V těle probíhají v průběhu 24 hodin kvadrilióny (řád s 18 nulami) různých reakcí a procesů. T-lymfocyty obsažené v krvi se dokáží v průběhu několika dní v brzlíku naučit rozeznávat obrovské množství cizorodých látek - antigenů. Ty, které se to nenaučí (90%), hynou.
    21) Čím je živý systém nebo společenství složitější, tím jsou složitější a přísnější i pravidla soužití - evoluce pravidel soužití - etiky (JK). Je to daň za energetický zisk vyplývající z účasti ve společenství. Jedinec mimo společenství může používat všech možných strategií (viz dále), včetně zabití, krádeže či podvodu. Ve smečce však již musí dodržovat jistá pravidla chování. Podobně je tomu v lidském kmeni: zvyky, tradice, později zvykové právo a nepsané a psané zákony. To, co je v předchozí etapě povoleno (např. krevní msta), v etapě následující představuje již zločin. Nacionalismus je v globálním společenství nebezpečím. S evoluční etikou zřejmě souvisí problém migrace společenství či jedinců pocházejících ze společenství s nižší úrovní soužití, do společenství vyspělejších. Odpor vyspělejšího společenství může být pak chybně označován za rasismus.
    22) Krizové působení představuje vznik tlaku na adaptaci systému, který je základem pohybu vpřed. Představuje mobilizaci všech sil, někdy na život a na smrt, k překonání krizové situace při současném získávání nových cenných vlastností (výchova v bohaté rodině je obtížnější než v rodině chudé, protože bohatá rodina postrádá přirozené krizové situace, které jsou značným impulsem ke zvyšování odolnosti a životaschopnosti).

B. PŘÍKLADY OBECNÝCH EVOLUČNÍCH STRATEGIÍ
   1. STRATEGIE SMÁČEDLA: Jedním z principů , na základě něhož se vší pravděpodobností vznikla živá buňka, je existence dlouhého polymerního řetězce, na jehož jednom konci je funkční skupina snášející vodu, na druhém konci pak skupina snášející se s tuky. To je princip současných smáčecích prostředků umožňujících umýt mastný talíř ve vodě a zároveň princip, který asi umožnil vytvořit obalovou membránu první živé buňky (může být modelem pro spojování zdánlivě neslučitelných názorů a vytváření konsensu mezi různými skupinami. Model charismatické osobnosti).
    2. STRATEGIE ENZYMU: zásadní vynález přírody, který umožnil průběh chemických reakcí v živých organizmech bez aktivační energie, tj. za teploty živého organismu. Jde o zvláštní druh bílkoviny - enzymu, což je v podstatě specifický katalyzátor, který má složitou strukturu uzpůsobenou jako pohodlné lůžko, ve kterém bez problému "přemluví" určitou sloučeninu k chemické reakci za jemných podmínek, nikoliv jako my, kteří to děláme za podmínek vysokých teplot a tlaků. Enzym při tom stojí na počátku ještě složitějších systémů hormonálních a posléze nervových.
    3. ŘÁD: každý živý a fungující organismus je systém, který má svůj zcela originální řád, který součásti systému dodržují. V lidské společnosti se projevuje např. ve zvykovém právu, morálce a posléze v zákonech a právním řádu.
    4. KOOPERACE: představuje základní úsporu energie a je základem růstu složitosti světa. Kooperaci objevili mnohobuněční, kteří začali rozvíjet specializaci svých buněk.
    5. KOMUNIKACE: umožňuje kooperaci součástí celku, jejíž technika se vyvíjela až k nervovému systému savců. Pomocí moderních zesilovačů bylo zjištěno tzv. biofotonové pole (prof. Albert Popp), které obklopuje lidi, rostliny a zvířata, a v němž je uloženo značné množství informací. Je to možná základ pro pochopení řady zatím nevysvětlitelných komunikací. U lidí se komunikace vyvíjela přes jazyk, písmo, až po technické prostředky komunikačních médií a Internet, který se začíná blížit nervovému systému lidského těla.
    6. KOMPLEXNOST: je výsledkem kooperace a komunikace součástí jako odpověď živého systému na stoupající složitost prostředí.
    7. KOORDINACE: složitý živý systém vyžaduje přesné a řízené plnění úkolů částmi systému podle programu, jehož cílem je vykonání určité akce. Nedostižná je koordinace nepředstavitelného množství reakcí a procesů v lidském těle. V lidské společnosti jde o paralelní řízení lidských činností za určitým cílem.
    8. MOZKOVÁ ČINNOST: představuje vrchol evolučního vývoje živých organismů nahrazující instinktivní řízení. Zpracovává informace a na základě nich rozhoduje. V lidské společnosti vedle vlastního mozku používá člověk nyní technických pomůcek ve formě informačních technologií, aby zvládl stoupající složitost svého okolí.
    9. KOPÍROVÁNÍ: je základem reprodukce a regenerace živých systémů, v lidské společnosti odpovídá předávání zkušeností celé kultury mezi generacemi pomocí zvyků, tradic písma, knihtisku, školství, rozhlasu, televize, Internetu. Je základem učení - základní evoluční strategie umožňující vývoj. Patří sem i trénink jako výcvik koordinace řady funkcí.
    10. KREATIVITA - neboli tvořivost, je základem adaptace živého organismu a zahrnuje i potřebnou energii a vůli překonat překážku, problém či výzvu. V lidské společnosti odpovídá umění, vědě a technice.
    11. KONFRONTACE - představuje vůli a energii živého systému přijmout boj nebo výzvu. V lidské společnosti nejde jen o negativní rysy konfrontace jako je boj o život a válka, ale i o pozitivní rysy: soutěž, konkurence, vyniknutí.
    12. ÚSTUP - je strategie přežití při střetu se silnějším protivníkem, která je pro přežití velmi účinná.
    13. PODVOD - nebo též mimikry, je úspora energie při klamání oběti nebo protivníka při lovu či obraně. Podvod je běžná strategie v lidské společnosti: zloděj se vydává za poctivého, pirátská firma používá logo značkové firmy.
    14. KRÁDEŽ - je strategie představující velkou úsporu energie a byla etology pozorována u řady zvířat např. orla bělokrkého. Je to jedna ze základních technik v málo rozvinuté lidské společnosti.
    15. POUTAČ - živý systém láká oběť nebo pomocníka. Květina láká svou barevností hmyz k opylení. V lidské společnosti mají tutéž funkci při lákání zákazníka reklama, rozhlas, televize, bilboard.

C. PŘÍKLADY SPECIFICKÝCH PŘÍRODNÍCH VYNÁLEZŮ
   Vedle obecných strategií vyvinuly jednotlivé živé organismy vynálezy zcela specifické pro určitý druh, které v mnoha případech inspirovaly člověka, který za tím účelem dokonce vyvinul bioniku, vědu hledající v přírodě poučení a inspiraci pro technická řešení.
    Tyto vynálezy zahrnují specifické stavby rostlinných a živočišných těl, transformaci energie u rostlin fotosyntézou, stavbu hnízd, nor a úkrytů, přehrad (bobr), zastrašování (chřestýš), obranu (ostny růží, dikobraza, ježka), hydraulické systémy (pohyb žížaly), létání a plachtění (ptáci), kouřovou clonu (sépie), mimikry (kudlanka nábožná), lokaci zvukovou (delfíni) nebo ultrazvukovou (netopýři), orientaci podle magnetického pólu (holubi), brnění a pancéřování (želva, pásovec), použití chemických zbraní (živočišné jedy), varování (varovné zbarvení vos), parašutismus (semínka pampelišky), tryskový pohon (mořští hlavonožci), regulaci teploty (pouštní živočichové), izolace vodičů (izolace nervových vláken), lepidla (rosnatka), nemrznoucí kapalina (glycerol v těle americké stromové rosničky).
    Závěrem - Phil Gates (Věda a příroda): "Prozkoumali jsme jen malý zlomek obrovského množství rostlin a živočichů, kteří s námi sdílejí planetu. Někde mezi milióny dosud neprozkoumaných organismů jsou možná přírodní vynálezy, které by nám mohly ulehčit život, mohli bychom zde nalézt nové léky, stavební materiály, možnosti jak čelit škůdcům, vyrovnat se znečištěním životního prostředí. Proto je tak důležité chránit a uchovat živý svět kolem nás. Náš svět se rychle mění. Přežití může záviset na tom, jak budeme schopni chránit zvířata a rostliny, které v minulosti přežily větší změny, a jak se od nich poučíme."

II. BUDOUCNOST - PŘÍKLADY PROGNÓZ A VIZÍ

ZÁKLADNÍ TRENDY
    Denis Gábor, nositel Nobelovy ceny za holografii: "V současném světě jsou všechny rozvojové křivky exponenciální. Tyto křivky pouze v matematice vedou do nekonečna, v reálném světě se buď katastroficky lomí nebo se zvolna saturují (S křivka). Je povinností myslících lidí směřovat k pomalé saturaci, i když vznikají nové a obtížné problémy."
    Panuje strach ze změn. Konec stálosti vede k pomíjivosti: vztahů k lidem, věcem, místům, což vyžaduje větší zdatnost a adaptabilitu. Staré kořeny jako náboženství, národ, rodina, zaměstnání, morálka, se zachvívají v samých základech. Dlouhodobá přátelství jsou nahrazována těsnými vztahy krátkého trvání. Vlastnictví omezuje svobodu činností a mobility - šíří se najímání lidí i věcí na krátkou dobu.
    Prosazuje se filozofie: nevázat se na nikoho a na nic. Stoupající specializace a individualizace vede k obtížnějšímu navazování přátelství.
    Stoupá odpor k byrokracii a organizaci vůbec - pevná pozice člověka v organizaci se stává nejistou. Vznikají organizace na jedno použití. Automatizace likviduje byrokracii a dochází k hroucení hierarchie, která je nahrazována světem rovnoprávných zaměstnanců (síťová organizace).
    Stoupá loajalita vůči profesi a klesá vůči organizaci. Změna a nejistota vytváří psychické napětí jedinců i celých sociálních skupin.
    Přímé pozorování a zkušenost je nahrazována zprostředkovaným poznáním, bezprostřední komunikace lidí je nahrazována komunikací zprostředkovanou (mobil, Internet, média). Dochází tak k procesu odlidšťování. Člověk je vystavován stále většímu množství podnětů: informací, nápadů, námětů, myšlenek. To je důvod, proč se mění organizace lidského mozku. Lidé narození před rokem 1948 přijímali menší množství podnětů, a byli schopni je analyzovat, lidé narození po roce 1968 přijímají nesrovnatelně více informací, které však nejsou schopni analyzovat, a pouze je ukládají do paměti.
    Množství podnětů a možností vytváří permanentní pocit nedostatku času a spěchu. Začíná stoupat odpor ke změnám: hippies, ztráta perspektiv a pasivita, bezcílnost a asociální chování části populace podporovaná nezaměstnaností, ale také stress z množství podnětů.
    Sílí extrémistická, nábožensko-sektářská, rasová a politická hnutí, která ohrožují svět. Rozpor mezi bohatým severem a chudým jihem stoupá, a proto se zvyšuje migrace do vyspělých států.
    Klasická rodina se rozpadá a vznikají nové typy rodin. S procesem odlidšťování naproti tomu stoupají tendence ke sdružování. Vzestup volného času vede k růstu kriminality a narkomanie. Nalezení racionálních metod využití volného času se stává pro lidskou společnost životní nutností. Předpokládá se, že lidé se vrátí ke kultuře a vznikne celý průmysl kultury. Také církve a filosofické organizace začnou hrát větší roli. Zanikne spousta starých zaměstnání a vzniknou nová (sociální, zdravotní, údržbářská a jiná povolání). Klíčem k úspěšnosti se stane mobilita: různá zaměstnání, různá místa. Člověk v průběhu života absolvuje několik zaměstnání.

VZDĚLÁNÍ A VÝCHOVA
   Vědění je základ veškerého poznání, poznání je základem pro pochopení souvislostí, chápání souvislostí je základem moudrosti, moudrost je základem štěstí a spokojenosti.
    Nevědění vytváří nejistotu a strach, ten stojí u zrodu agresivity, která plodí touhu po moci a protispolečenský egoismus. Nosnými pilíři dalšího rozvoje se stane kvalifikace a vědění. Cílem školy se stane výcvik schopností pro přežití ve vyspělé civilizaci.
    Rozvoj školství a využití počítačů povede k rozvoji rozumových schopností. Myšlení získá vyšší komplexnost, jednokriteriální rozhodování bude nahrazeno vícekriteriálním. Stále větší pozornost získává prognózování budoucnosti a uvažuje se o něm jako o školním předmětu.
    Vzniká celé průmyslové odvětví EDUTAINMENT - softwarové firmy vyrábějící multimediální encyklopedie, jazykové a jiné kurzy, didaktické hry. Z učitelů se stanou moderátoři, organizátoři a režiséři, kteří vytvářejí podmínky pro získávání informací a využívají množství didaktických pomůcek včetně softwarových.
    Bez počítače nelze dnes proniknout poznatkovou a informační džunglí. Žáci místo, aby se informovali o cizích kulturách z knih, získávají pomocí Internetu informace přímo na místě od svých vrstevníků, a budou se tak učit vzájemně.
    Psychologové zjistili, že 50 % poznatků získáváme pomocí obrazů a vidění, 25 % sluchem , 15 % na základě rozhovoru a jen 10 % z knih a časopisů.
    Během prvních 7 let je třeba rozvíjet především umělecké schopnosti (pravou hemisféru mozku). Systematická aktivizace obou mozkových hemisfér povede k maximální ekonomii myšlení. Na základě přístupu ke všem informacím bude možná výuka rovnocenná elitním institucím. Vzdělávání bude neustálým procesem růstu od dětství až do hrobu. Cílem vzdělávání bude také schopnost řídit skupinu lidí, budovat přátelské vztahy a vždy dokončit započatou práci.
    Vzniká globální výchova, která má vést mladého člověka k chápání globálních problémů. Sem patří takové znalosti jako je sebepoznání, chápání vývoje lidských práv a odpovědnosti, porozumění ekologickým problémům, umění pracovat s informacemi, rozumět mezilidským vztahům, rozvíjet vlastní sebevýchovu, být schopen přistupovat tvořivě k problémům, chápat nejednoznačnost různých vztahů apod.
    Počítač se stane celoživotním souputníkem člověka. Století informatiky považují jedni za ráj, druzí za apokalypsu. Ale každých 5 let se zdvojnásobuje počet informací. Každý vědec, aby byl na úrovni svého oboru, by měl prostudovat 600 000 stran za rok.
    Protože slibné možnosti dalšího vývoje se objevují na rozhraní různých oborů, je žádoucí široce koncipované vzdělání, které sleduje několik vzdělávacích směrů, např. medicína-elektronika, knihovnictví-informační technologie, psychologie-matematická statistika, chemie-ekologie, obchod-právo atd.

ZDRAVÍ
   Rysem doby se stanou poučení pacienti, kteří ponesou odpovědnost za své zdraví.
    Psychoneuroimunologie vychází z poznatku, že imunitní systém člověka není autonomní, ale reaguje na signály z mozku, a tak na základě znalostí bude možno ovlivňovat vlastní imunitní systém. Dnes je již známo, že pozitivně v tomto smyslu působí optimismus, oslavy, smích, štěstí, vůně, dotyky, zvuky, hudba, blízkost zvířete, příroda. Ukazuje se, že psychika a optimismus při léčbě hrají často rozhodující úlohu, a je třeba to vědecky zkoumat.
    Lze pozorovat trend návratu k přírodní medicíně a praktikám starých národů. Farmaceutické firmy hledají v pralesích nové léčebné substance a platí obyvatelům za to, že lesy neničí. V USA se vyvíjí zdravotnický software pro podporu léčebného procesu, a lidé pomocí kapesních počítačů budou zjišťovat své tělesné hodnoty a příznaky nemocí. Vzniknou automatizované nemocnice a pojišťovny budou pacientům poskytovat bonusy podle jejich chování ke svému zdraví. Vzniknou léčiva na genově technickém principu.
    Dnes je již jasný vztah mezi zdravím a způsobem stravování. Léčba nemocí z nesprávné výživy stojí v Německu ročně 83 miliard marek.
    Energetická bilance, která má přímý vztah k obezitě jako civilizační nemoci, souvisí jak se stravováním, tak i s pohybem.

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY
   V roce 1968 vzniká Římský klub, který začíná publikovat zprávy o stavu světa a jeho výhledech. První zpráva "Meze růstu" je založena na faktu omezené kapacity planety Země a z hlediska počtu obyvatel, průmyslové výroby, výroby potravin, spotřeby neobnovitelných zdrojů, znečištění prostředí, varuje před neomezeným růstem konzumní společnosti. Tehdy v roce 1972 dospěli autoři k závěru, že pokud současné trendy zůstanou nezměněny, bude hranice růstu a kolapsu dosaženo za 100 let. Po dvaceti letech (1992) v knize "Překročené meze" ukazují, že jsme již některé hranice překročili, a pokud se současný trend rozvoje nezmění, budeme téměř jistě v příštím století čelit globálnímu ekonomickému zhroucení.
    V letech 1970-1990 se zvýšil počet obyvatel z 3,6 na 5,3 miliardy, počet automobilů vzrostl z 250 na 560 miliónů, spotřeba zemního plynu vzrostla 2,3 x, stejně tak spotřeba uhlí a elektřiny. Znečišťování a ničení přírody pokračovalo stále se zrychlujícím tempem. V knize "1. globální revoluce" autoři konstatují, že v západních společnostech jako by vyschly základní stránky života: náboženství a zděděné hodnoty, což vede k přebujelé individualizaci, sobectví všeho druhu a nadměrnému hledání rozptýlení. S tím souvisí krize většiny většinových náboženství, která se obtížně přizpůsobují měnícímu se světu, aniž by ztrácela svá poslání, a s obtížemi reagují na pochybnosti. Nikdy dříve nebyla otázka hodnot předmětem tolika sympozií a výzkumů, což je důkazem narůstání potřeb nového hodnotového systému, jenž by se stal základem životní stability jednotlivců a společnosti a představy uspořádaného světa vedoucí k uspořádané budoucnosti. Nemůžeme si představit globální společnost pokud nebude vybudována na možnosti žít a vstřebávat rozdíly i pluralismus.
    Mezi všeobecně přijatelné hodnoty lze zahrnout: svobodu, lidská práva, odpovědnost, rodinný život, rovnoprávnost mužů a žen, soucítění se starými lidmi a invalidy, toleranci, úctu k životu, míru a hledání pravdy.
    Kolektivní hodnoty lze brát v úvahu jedině ve společnosti svobodné s vysokou kulturní úrovní. Máme-li uspět v zavedení světové solidarity jako nejvyššího etického principu přežití, pak prvním krokem je porozumění mezi lidmi.
    Požadavky globálního přežití jsou tak urgentní, že vytvářejí tlak na vznik občanských organizací a sdružení.
    Zdá se, že vidina blahobytu jako cíle vyvolává lakotu a sobectví, což umocňuje ústup od duchovních a morálních hodnot. Nedostatkem vědy, která přispěla k hmotnému blahobytu je, že udělala málo pro obohacení lidské existence.
    Al Gore, současný viceprezident USA, světový politik, který rozumí těmto problémům (viz kniha Země na misce vah), tvůrce projektu Globe (mladí lidé na celém světě monitorují životní prostředí na společné počítačové síti) vytvořil 5bodový plán:

1. stabilizace přírůstku světové populace
2. rychlý rozvoj ekologicky vhodných technologií
3. zásadní změna obecných hospodářských pravidel
4. uzavírání nového typu mezinárodních smluv
5. vytvoření celosvětového vzdělávacího plánu.

V roce 1992 světová konference o životním prostředí v Rio de Janeiro vytvořila dokument o 700 stranách, kde jsou shrnuty všechny ekologické problémy planety. OSN vydala její zkrácenou verzi.

III. CO DĚLAT?

STRATEGIE JEDINCE, SPOLEČENSTVÍ, SKAUTINGU
   Obrovský nárůst změn a složitostí civilizace přijímají lidé různě. Někteří se cítí jako ryba ve vodě, jiní mají strach, hrůzu a stress. Je nekonečné množství možností jak na novou situaci reagovat a tyto způsoby diferencují a diverzifikují životní styly ve společnosti. Diverzifikace je jedna ze základních strategií přírody k přežití druhu. Zdá se, že i v lidské společnosti si příroda hledá cestu dalšího rozvoje.
Onen strach, ale již i vědomý odpor některých lidí zúčastnit se zrychlující superkonkurence za věcmi, požitky a všeobecnou konzumací, je možná zárodkem začínající saturace oné exponenciální křivky, která je tak nutná pro přežití lidského rodu (JK).
    Máme se tedy přestat dál rozvíjet? Nikoliv, právě naopak. Onu nebezpečnou cestu stoupajícího konzumu, podněcovaného technokraty heslem "Více, stále více", je třeba nahradit vyšší úrovní složitosti, spočívající nikoliv v materiální konzumaci, ale v kvalitě fungování (viz lidské tělo - JK). To vyžaduje vyšší kvalitu a spolehlivost lidí, věcí, vztahů a organizací. Tato vyšší úroveň složitosti nemůže vzniknout na jiných základech než na vyšší úrovni mezilidských vztahů (JK), ve společnosti s trvale udržitelným rozvojem jak ji nazývají ekologové.
    Co má však dělat jedinec, člověk? Svobodný člověk v diverzifikované společnosti má možnost volby úrovně podnětů tak, aby nepřesáhly jeho pásmo adaptace. Podle H. Selyeho, tvůrce nové teorie stressu, může člověk u sebe pozorovat příznaky přetížení. Nadměrnou stimulaci může signalizovat bušení srdce, třes, nespavost, únava, psychický zmatek, podrážděnost, otupělost, panický strach, že se všechno vymyká kontrole.
    Na základě toho může každý včas vypnout další přísun podnětů, případně změnit celý životní styl. Tento jev lze samozřejmě pozorovat již dnes a v budoucnosti se zřejmě bude stále více uplatňovat.
    Podívejme se nyní na vztah mezi růstem složitosti lidského jedince a růstem složitosti lidského společenství (JK). Tento vztah lze znázornit grafem, kde po ose x stoupá rozvoj jedince (schopnosti, dovednosti, vzdělání, charisma), po ose y pak rozvoj složitosti společenství - kladná část (směr nahoru) nebo jeho degradace (směr dolů). V kladné části grafu vzniká pole tzv. konstruktivních strategií, ve spodní části grafu pak pole tzv. destruktivních strategií.
    Příklady konstruktivních strategií: všechny pozitivní vztahy k druhým lidem (láska, přátelství, služba, soucítění, naslouchání, tolerance, spolehlivost atd.), víra v něco, co mě přesahuje, morální příkazy (náboženské desatero, skautský zákon, slib, heslo, dobrý skutek, dodržování řádu, věrnost, rodinný život, svoboda, lidská práva, rovnoprávnost mužů a žen, soucítění se starými lidmi a dětmi, úcta k životu a míru, hledání pravdy, péče o zdraví, optimismus, radost, zpěv, hudba, humor, setkávání, omezování materiální konzumace, schopnost myslet globálně a jednat lokálně, pracovitost, sebevýchova, etika globálního věku, ekumenický rozvoj náboženství, podpora ekologickým technologiím, systémové myšlení, ochrana přírody, promýšlení budoucnosti, pozitivní vynálezy, harmonické rozvíjení 4 základních lidských potřeb (viz dále) ... atd.
    Příklady destruktivních strategií: všechny negativní vztahy k druhým lidem (sobectví, nenávist, závist, arogance atd.), neúcta k člověku, nezdvořilost, nespolehlivost, mocenské a autoritativní metody, vykořisťování, závislosti všeho druhu, lenost, pesimismus, strach, nevzdělanost, neúcta ke kultuře, zvykům, historii, nacionalismus, xenofobie, rasismus, porušování lidských práv, nemoci, epidemie, podvody, krádeže, loupeže, vraždy, vandalismus, terorismus, války, krevní msta ... atd.
    Poznámka: konstruktivní a destruktivní strategie lze rozvádět pro rodinu, podnik, organizaci, skautský oddíl či družinu, jako problémový úkol pro jedince i pro kolektiv (brainstorming) a získat tak spoustu názorů, o nichž lze velice zajímavě debatovat a rozvíjet tak potřebné globální myšlení.
    Uprostřed grafu na ose x je neutrální pásmo rozvoje jedince, které může být využito konstruktivně, ale i destruktivně, v závislosti na morálním či filosofickém vědomí jedince.
    Je tedy zřejmé, že úroveň integrace lidské společnosti závisí na mezilidských vztazích, které jsou základem jejího přežití. Dosavadní průběh sociální evoluce v dlouhodobém horizontu a globálním měřítku nasvědčuje tomu, že zřejmě z energetických důvodů převládá konstruktivní strategie, což vede k jistému optimismu, který by však neměl vést k přerušení boje za její prosazování, zvláště s ohledem na ekologické zatížení planety. Pro rozvoj člověka jako jedince lze přijmout myšlenku Coveye o čtyřech základních potřebách člověka:

1. potřeba fyzické a psychické odolnosti
2. potřeba sociálního vztahu
3. potřeba mentálního rozvoje
4. potřeba duchovní: pocit, že jsem součástí něčeho vyššího než je mé Ego, spojený s potřebou zanechání odkazu

    Současné uplatňování všech čtyřech potřeb vytváří v člověku pocit harmonie, velice potřebný pro přežití. Je evidentní, že jak rozvoj konstruktivních strategií, tak harmonizace 4 základních potřeb plně pokrývá skautská výchova. Skauting je tudíž plně v souladu s konstruktivními strategiemi života. Nikoliv jednoduchou se však stává realizace této výchovy v přívalu oslnivých a nablýskaných možností a nabídek hrnoucích se na rodiče a jejich děti ze všech stran. A tak máme před sebou populaci, v níž část dětí je ponechána sama sobě, část dětí citově a výchovně strádá oscilací mezi rozvedenými manželi, a část je systematicky nebo nesystematicky vedena svými rodiči k návštěvě různých kroužků a sportovních oddílů. Je známo, že u části dětí prestižních rodičů může být překročeno přívalem podnětů pásmo adaptability, podobně jako u dospělých.
    Ovšem období dětství je hledání: jaký jsem, co mě baví, co mi jde a co mi nejde. To vše je důležité pro další život. Průvodcem džunglí dnešních možností dobrých i špatných jsou kamarádi ve škole, v partě, na ulici, a samozřejmě i rodiče.
    Účinným průvodcem v tomto hledání může být i skauting pomocí pestrého programu, který by měl s ohledem na dnešní dobu věnovat pozornost zavedenému systému odborných zkoušek, a pomáhat tak dítěti hledat jeho specifické směřování do života. Navíc je zde možnost pomocí her a celého programu fixovat v mladém člověku skautský životní styl, který je v plné shodě s požadavky konstruktivních strategií, které by měly sjednocovat lidi do společného úsilí ochraňovat život ve všech jeho podobách. Všestranná činnost prováděná v přátelském kolektivu umožňuje provádět toto směrování nenásilně, řečeno přírodními strategiemi enzymaticky.
    Podívejme se na některé příklady inspirací brýlemi přírodních strategií:
    EVOLUCE: základem výchovy ke konstruktivním strategiím a lidské moudrosti může být studium evolučního odkazu a jeho další rozvoj v lidském společenství (evoluční biohumanismus - JK). Protože evoluce je na celém světě jediná a stejná, nezná rozdíly rasové, náboženské a politické, může sjednocovat lidi na celé planetě (JK) do stejně myslící "noosféry"(de Jardin). O tuto myšlenku by se mohl opírat skauting, jako celosvětové výchovné hnutí. Schůdnosti této myšlenky se zdá nasvědčovat zájem o televizní přírodovědné filmy. Evoluci lze vykládat na všech rozumových úrovních, vlčaty a světluškami počínaje. Na téma evoluce lze hrát nekonečné množství her, z nichž některé už vyšly tiskem. Tyto hry mohou fixovat do podvědomí základní konstruktivní strategie života. Tento program může přitáhnout ke skautingu část populace citlivé na ohrožení planety a života. Ve světle evoluce nabývá i hlubšího významu a smyslu skautský zákon, slib, heslo a potřeba denního dobrého činu. Evoluce také učí, že nové stadium navazuje na zkušenosti stadia předchozího, které dále zdokonaluje a rozvíjí. To znamená fungování mezigenerační komunikace, založené na oboustranném chápání vývoje.
    STRATEGIE KOOPERACE: skauting v porovnání se sportovními a dalšími zájmovými kroužky či aktivitami má nejšířeji pojatý program. To klade obrovské nároky na schopnosti vedoucího. V praxi to vypadá tak, že oddíl provozuje program v oblasti, ve které "je doma" jeho vedoucí. V dnešní době se čím dál více uplatňuje ve vedení týmová spolupráce několika vedoucích, z nichž každý může mít jiný zájmový profil. Přesto jsou tu možnosti dalšího obohacování programu:

- spolupráce s jinak profilovaným oddílem
- spolupráce s tělovýchovnou nebo i s jinou organizací
- jednorázová spolupráce s různými profesionály z řad rodičů, známých, bývalých členů oddílu, řemeslníků a vůbec osobností, které mohou skautům něco poskytnout
- společné akce celého střediska (např. vícegenerační akce)
- společné výpravy řešící problém malé účasti v jednom oddíle.

    Kooperace může znamenat úsporu času při přípravě programu. Vzniká ovšem složitější systém, který musí být koordinován, což klade vyšší nároky na řízení. Je ovšem třeba hledat a optimalizovat řídící techniky i za použití moderní techniky.
    STRATEGIE KOMPLEXNOSTI: čím složitější systém, tím více možností ke specializaci mají složky systému za cenu dodržování řádu systému. Lidské podniky vstupují do stále ostřejších konkurenčních podmínek, kde základní podmínkou přežití je rostoucí komplexnost podniku. Porovnejte např. malý koloniál se supermarketem, a vypište sami pro sebe seznam důvodů, proč lidé chodí nakupovat do supermarketu, a totéž pro malý krámek. Jaká bude asi do budoucna tendence? Zkuste se vžít do vlastníka malého obchůdku, co by měl udělat, aby přežil. Můžete z toho dokonce udělat mezidružinovou soutěž a naučit skauty pomocí brainstormingu navrhnout řešení. Ať použijí strategie, které "odladila" příroda. Naučíte děti základům systémového myšlení, jak to požaduje globální výchova.
    Dodržování řádu je dnes ovšem v lidské společnosti nepopulární, zejména v rámci probíhající individualizace, kde nabídka možností stoupá exponenciální řadou. Má-li však něco fungovat, musí to mít nějaký řád. Na druhé straně individualizace je základna po rozvoj tvořivosti, což je rovněž důležitá rozvojová strategie. A tak my dnes nemůžeme po rodičích a jejich dětech chtít, aby pouze skautovali, jestliže oni mají zájem na rozvoji všech svých schopností. V čem je ovšem skauting nezastupitelný, je účinná socialisace a překonávání překážek a bariér v rovině psychické, fyzické, mentální, sociální a duchovní, v družinovém nebo oddílovém kolektivu a na táboře. Dále schopnost něco vymyslet, vyřešit, zorganizovat nejen jako jedinec, ale také v týmu. To všechno představuje získávání spousty potřebných vlastností, jako je např. kolektivní tvorba, tolerance druhých, tvorba přátelské atmosféry atd. Prof. Fredmund Malik, ředitel známého manažerského centra St. Gallen, uvádí, že manažerské zkušenosti lze mimo jiné získat také hrou, a říká, že lidé, kteří začali dostávat úkoly již v mládí, např. ve skautském oddíle ve věku 10-14 let, získávají velký náskok před ostatními.
    Skauting pravděpodobně v tomto směru pozitivně poznamenal řadu lidí, kteří se později prosadili v umění, vědě a politice nikoliv proto, že se učili uzly nebo morseovku, ale proto, že se naučili již v mládí překonávat nepohodlí a překážky.
    Jakým způsobem máme tedy spojit rozšiřující se zájmovou činnost s pravidelnou skautskou činností? I to již bylo vymyšleno: daleko více se musíme věnovat odborným zkouškám, využívat speciálních znalostí jejich nositelů a umožnit jim, aby se "předvedli", a také aby předávali svou odbornost druhým. Tento postup je účinně zaangažuje na činnosti oddílu.
    STRATEGIE KOPÍROVÁNÍ: je v samých základech skautské výchovy - máme totiž spousty příruček, včetně ve světě zřejmě nedostižných Zapletalových Skautských pramenů. Připočteme-li k tomu moderní kopírovací techniky, pak máme před sebou mocný zdroj úspory času. Nicméně samo čtení příruček zabírá dost času, a tak můj námět pro kopírovací strategii spočívá v přípravě programů ve formě tří obálek. V první je specifikace místa a potřeb. V druhé obálce je popsán úkol, otázky kvizu, hra, činnost, soutěž. Ve třetí obálce je pak správné řešení a způsob obodování dosaženého výsledku. Tímto způsobem lze provádět soutěže jednotlivců i družin kdekoliv na základě dopředu připravených programů. Tento systém funguje za použití rozhodčích i bez nich na základě sebehodnocení. Představuje účinné učení, protože člověk v situaci, kdy ho to nejvíce zajímá, se dozví odpověď. Zároveň tato metoda může být základem sebevýchovných programů pro činnosti i mimo oddíl. A teď si představte, že by každý činovník nebo oldskaut, případně sami členové oddílu, vytvářeli takové programy z různých oborů s tím, že by se mezi oddíly vyměňovaly nebo kopírovaly. Jaké by to bylo množství programů použitelných ihned a bez dlouhé přípravy!
    STRATEGIE ENZYMU: aby proběhla chemická reakce, je nutno látkám dodat aktivační energii. Podobně i lidé, aby začali reagovat, potřebují motivační energii. A enzym dovede přivést k reakci látku naprosto nenásilně, bez použití drastických podmínek. Umíme takto geniálně "katalyzovat" motivaci našich členů? Motivovaný člověk má větší úspěch než nemotivovaný. Skauting má řadu motivačních strategií: družinový systém, romantiku, bodování, přátelskou atmosféru, participativní řízení (oddílová rada), zkoušky, odborky, pestrý program. Nové civilizační podmínky však znamenají hledat a vynalézat další, např. ekologické podniky, nové typy her a soutěží, komunikace se světem pomocí Internetu (JOTI - Jamboree on the Internet), setkávání se zahraničními skauty, anglický den na táboře, využití počítačů (registrace, databanky, časopisy, internetové stránky atd.). Účinná motivace funguje jako u enzymu s využitím znalosti specifiky každého člena oddílu (jeho zájmů, rodinných poměrů, schopností, povahy, nálady atd.). Je to náročné, ale nic nového. Ideální stav nastane, když "enzymatickým katalyzátorem" se stane pro každého nováčka celý oddíl, nejenom jeho vůdce.
    STRATEGIE KREATIVITY: tvořivost je základní strategií evoluce, ale i skautingu. Není to nic nového, nicméně v další etapě je třeba klást důraz na:

- výzkum nových metod výchovy a metod předávání zkušeností
- vytváření a realizaci projektů jako jedné z výchovných metod, expediční skauting (nápad - příprava - realizace - zpracování - prezentace)
- rozvoj týmové tvořivosti, řešení problémových situací
- rozvoj zájmové činnosti na základě odborek a její využití v programech
- rozvoj využívání technických a racionalizačních prostředků jako cesta ke snížení časového deficitu
- výzkum metod koordinace a spolupráce oddílu s okolím
- výzkum možností vytváření programových bloků samotnými členy jako výchovná metoda pro výcvik ve vedení
- sympozia o účinných, odzkoušených nebo nových metodách výchovných a racionalizačních.

    ŘÁD: samoobsluha v lidské společnosti je možná pouze na určitém civilizačním stupni a funguje proto, že lidé dodržují řád a nekradou. Podobně, jestliže skauti dokáží v rámci skautského zákona dodržovat zásadu "fair play", pak lze uspořádat např. Svojsíkův závod bez jediného rozhodčího na stanovištích. Závodník si s sebou nese obálky, které na určených místech sám otevírá, aby se dozvěděl znění úkolu, který provede nebo napíše jeho řešení. V další obálce se dozví správné řešení a sám se ohodnotí podle přiložených pravidel. Toto jsem odzkoušel a funguje to. Tento princip uplatněný ve společenské praxi si zatím nedovedeme představit, i když by představoval obrovskou úsporu řady lidí. Ale přírodní systémy takto fungují.
    KRIZE: její využití k obnově a rozvoji životaschopnosti je známé. Skauting, aniž si to uvědomujeme, ji ve své výchově běžně užívá, i když někteří vedoucí "nevydrží s nervy" a všechno svým členům ulehčují: staví za ně s rodiči tábor, v kuchyni je kuchařka, nesportuje se, aby děti nenastydly apod.
    Krizí je každá ranní rozcvička na táboře, stavba tábora v dešti, přežití v dlouhodobých deštích, krizí může být uvařit včas snídani nebo onemocnění v táborových podmínkách. Často jako vedoucí máme z těchto krizí obavy, aniž si uvědomujeme, jaký obrovský výchovný moment je v nich ukryt, přičemž krize je jeden ze základních principů evoluce. "Řízená krize" by měla být součástí výchovy, protože představuje vynikající trénink psychické a fyzické odolnosti, volní stránky osobnosti a celého imunitního systému, což jsou zásadní věci potřebné pro život. To vše samozřejmě s ohledem na všechny bezpečnostní standardy.
    ŘÍZENÍ ČASU: význam času a rychlosti pro přežití živých organismů poznala příroda již dávno a vyvinula nesmírně rychlý nervový systém savců, kteří se dostali do čela vývoje. Zkrátka, kdo umí hospodařit s časem, je ve výhodě. Nedostatkem této cenné suroviny z důvodů již výše popsaných strádají nejen činovníci Junáka, ale i jeho členstvo. Covey radí manažerům roztřídit věci na důležité a nedůležité, zabývat se těmi prvými a potlačovat ty druhé. Co jsou však věci důležité? Orientační běžci vědí, že není nic platná rychlost, když nevědí, kam se má běžet. Co je pro nás tedy cílem? Je to ona komplexní skautská výchova, která je v souladu s konstruktivními strategiemi, kterou je někdy třeba překládat do řeči současné civilizace, na kterou však i ona musí reagovat. Prostředkem k tomu - onou rychlostí - jsou odzkoušené i nové metody výchovy a racionální postupy řízení, koordinace, plánování, kopírování, využití počítačů a dalších moderních prostředků.
    Námětem v této oblasti by mohla být produkce sebevýchovných programů, které by umožňovaly skautovat i mimo oddílové podniky, třeba doma nebo na chalupě, i s dalšími kamarády. Veliké bohatství činnosti uložené ve skautských, ale i v jiných příručkách a knížkách, transformovat do programových bloků opatřených i zpětnou vazbou, tj. hodnocením. V rámci časového deficitu by měl každý skautský činovník vědět, že jeho práce při výchově ke konstruktivním strategiím má jednu z nejvyšších humánních hodnot a priorit, a jako k takové by k ní měl přistupovat. Skautská univerzita by měla tuto skutečnost pomoci šířit i do veřejnosti a médií.

IV. ZÁVĚRY

1. Základem a předpokladem života je energie, její transformace na živou hmotu a obráceně, a optimalizace jejího využití
2. Všechny evoluční strategie v živé přírodě jsou založeny na hledání úspory energie
3. Nejvyšší formou úspory energie je sdružování částic do větších celků, což v celém systému světa vede k růstu funkční složitosti všech živých systémů.
4. Také v lidské společnosti produkuje sdružování lidí volnou energii, se kterou je třeba nakládat v  konstruktivním, nikoliv destruktivním, smyslu, má-li člověk jako druh přežít.
5. Skauting představuje nadále progresivní hnutí, protože jeho výchovný systém je v souladu s požadavky konstruktivních strategií
6. Účinnost působení skautingu souvisí s jeho adaptací na současnou civilizaci a její stoupající složitost.
7. Vynálezy v oblasti výchovy ke konstruktivním strategiím jsou v této etapě civilizace životně důležité, jednoznačně důležitější než vynálezy technické. To je pro skauting obrovská příležitost, kterou by měl systematicky rozvíjet.
8. Základem výchovy k lidské moudrosti je studium evolučního odkazu přírody a jeho další rozvoj v lidském společenství. Protože evoluce je na celém světě jediná a nezná rozdíly rasové, náboženské a politické, může celosvětově sjednocovat lidi do stejně myslící "noosféry"(de Jardin) - evoluční biohumanismus (JK). O tuto myšlenku by se mohl opírat i skauting jako výchovné hnutí celosvětové - planetární.
9. Vědění je základ veškerého poznání, poznání je základ pro pochopení souvislostí, chápání souvislostí je základ moudrosti, a moudrost je základem lidského štěstí, spokojenosti a přežití.
10.Výchova ke konstruktivním strategiím představuje jednu z nejdůležitějších humanistických zásluh, kteréžto vědomí by mělo posilovat v jejich práci všechny skautské činovníky, rádci počínaje. Skautská univerzita by měla všechny ty, kteří přispívají k této výchově, podporovat a jejich činnost propagovat.

Pardubice, září 1999
Věnováno rodině, přátelům a všem skautům.

V. Inspirativní a použitá literatura
1. Drobník J. a kol.: Život - Mladá fronta, Praha 1987
2. Beneš J.: Člověk - Mladá fronta, Praha 1994
3. Tajemství přírody, Velká rodinná encyklopedie - Blesk, Ostrava 1993
4. Sadil J., Pešek L.: Planeta Země - Artia, Praha 1970
5. Veselovský Z.: Chováme se jako zvířata? - Panorama, Praha 1992
6. Záruba B., Burian Z.: Cesta do pravěku - Granit, Praha
7. Gates P.: Věda a příroda - Mladé letá, Bratislava 1996
8. Lidské tělo - Gemini, Bratislava 1991
9. Diamond H. a M.: Fit pro život - Fin, Olomouc 1993
10. Cingroš J.: Sám sobě doktorem - Start, Benešov 1995
11. Gesing H.: Imunitní trénink - Sfinga, Ostrava 1993
12. Nouza K. . Skrytá moc imunity - Mladá fronta, Praha 1981
13. Greenfildová S. A.: Lidská mysl - Euromedia Group, Praha 1998
14. Howard P.J.: Příručka pro uživatele mozku - Portál 1998
15. Vosátka M.: Patenty přírody - Toužimský a Moravec, Praha 1994
16. Heynert H.: Úvod do obecné bioniky - Academia, Praha 1977
17. De Jardin P.T.: Místo člověka v přírodě - Svoboda, Praha 1993
18. Lovelock J.: Gaia, živoucí planeta - Mladá fronta, Praha 1994
19. Lovelock J.: Gaia, nový pohled na život na Zemi - Abes, Prešov 1993
20. Mednikov B.M.: Darwinismus ve 20. století - Panorama, Praha 1980
21. Smith H.: Světová náboženství - Knižní klub, Praha 1988
22. Stewart R.: Myšlenky, které utvářely svět - Knižní klub, Balios, Praha 1998
23. King A., Schneider B.: První globální revoluce - Bradlo, Bratislava 1991
24. Gore Al: Země na misce vah - Argo, Praha 1994
25. Tofler A.: Šok z budoucnosti - Práce 1992
26. Meadowsová D.H., Meadows D.L., Randers J.: Překročení mezí - Argo, Praha 1995
27. Librová H.: Pestří a zelení - Veronica, Brno 1994
28. Holbe R.: Fantastická budoucnost - Dialog, Liberec 1996
29. Souček Z.: Očekávaný vývoj světa do roku 2010 - Moderní řízení 1/97
30. Kolektiv autorů: Batolata v džungli - Fons, Praha 1995
31. Strategie Junáka do roku 2005 - Skauting 10/97
32. Pike G., Selby D.: Globální výchova - Grada, Praha 1994
33. Houška T.: Škola pro třetí tisíciletí - Houška, Praha 1995
34. Výchova pro budoucnost - MŠMT, Praha 1992
35. Karvasová H., Máchal A.: Hrajeme si na přírodu - Institut dětí a mládeže, Praha 1991
36. Ekologické hry - Dům dětí a mládeže, Olomouc 1992
37. Hlavsa J. a kol.: Psychologické problémy výchovy k tvořivosti - Státní pedag. nakl., Praha 1981
38. Hlavsa J. a kol.: Psychologické metody výchovy k tvořivosti - Státní pedag. nakl., Praha 1986