Skautská výchova na úsvitu 21. století
Václav BŘICHÁČEK

    Stojíme na prahu nového století a po 8 letech zkušeností po obnově naší činnosti uvažujeme o dalším zaměření naší výchovy a o našem poslání v příštím století. Výchova, o kterou usilujeme, má dva rozměry:
    a) Co dělat dnes ve prospěch dětí. Máme před sebou novou skautskou příručku, uvažujeme o zaměření i poslání časopisů, o výchovném obsahu stupňů zdatnosti i odborných zkoušek, o stylu vedení oddílů, o vyhledávání i přípravě nováčků, o problémech finančních a organizačních. Jsou to nepochybně otázky závažné, ale nemůžeme zůstávat jen u nich.
    b) Pohled do budoucnosti s delší časovou perspektivou. V minulém období vznikla strategie Junáka do roku 2005 a systém vzdělávání dospělých členů. Oba dokumenty vzešly z historických zkušeností od doby Svojsíkovy, z vývojových tendencí, které se prosazují od roku 1990, z rozboru současného stavu a z úvah o budoucích potřebách českých dětí. V podobných úvahách je třeba pokračovat a zaměřit se na širší souvislosti výchovy dětí ve volném čase, nad dnešními dětmi a jejich hodnotovými i mravními systémy a uvažovat o globálních problémech dnešního světa. Uvažujme o budoucím vývoji světa a mysleme na budoucí generace dětí: Co budou jíst, jaký vzduch dýchat, odkud budou brát energii, co a jak se budou učit a v jakém stavu jim předáme naši planetu i naše lidské vztahy. Jde tedy o úvahy preventivní: Co dělat dnes, aby nenastaly negativní jevy, které nás ohrožují - a ještě více mohou ohrozit naše vnuky. Nejsme ve svých úvahách sami. Jsou to otázky, které si kladou přemýšliví a odpovědní lidé i organizace po celém světě (viz např. Pražské Forum 2000 v minulém roce).

1. Děti ve 20. století
Zamysleme se nejprve, jak se vyvíjela situace a výchova dětí v průběhu 20.století a zkusme odvodit náměty pro budoucí zaměření Junáka. V době vzniku skautingu na začátku století byla situace jiná než dnes:
    a) Byla to doba, kdy se objevovala první auta, první kina, první domácí telefony, nebyla radia, počítače, televize ani letadla. Nikdo netušil, co tyto vynálezy ve svých důsledcích přinesou lidstvu dobrého i zlého. Byla to však i doba, kdy mnohem více dětí umíralo na nemoci, které dnes umíme léčit.
    b) Poznatky o vývoji dětí byly minimální. Doznívala představa, že dítě je jen jakýsi "menší dospělý", který musí být od nejútlejšího věku poslušný a přijímat pouze poučení a hotové poznatky. Autorita učitelů byla neotřesitelná a vyšší vzdělání se poskytovalo pouze chlapcům. Pochopení pro dětskou individualitu bylo mizivé.
    c) Poznatky o přírodě byly mnohem chudší a o společnosti jen minimální. Pobyt v přírodě byl u městských dětí téměř nemyslitelný a hra jako prostředek výchova se pěstovala jen minimálně.
    d) V optimismu konce století nikdo netušil, že děti půjdou do válek s miliony obětí na frontách i v zázemí, a že vývoj společnosti dospěje k bodu, kdy je možno zničit celou zeměkouli - ať již záměrně či jen lidským omylem. Kdo znal jména Verdun, Stalingrad, Osvětim, Hirošima, Černobyl či Bosna?
    Skauting vnesl do výchovy dětí mnoho nových prvků, které až po několika desetiletích objevila a potvrdila věda. Jen stručně: Výchova dětí navzájem v malých skupinách pod taktním dohledem dospělého vůdce. Učení aktivní činností a vlastní zkušeností. Postupné stupně výchovy dle věku dětí. Nenápadná, ale záměrná výchova k altruismu, morálce i k přijetí duchovních hodnot života. Pobyt v přírodě a její ochrana. Povzbuzování dobrých skutků a služby. O pozitivních stránkách skautingu bylo již mnoho napsáno, všichni jsme mnohé a krásné prožili, ale také si uvědomujeme možná rizika.
    Současné poznatky o vývoji člověka, o dětské psychologii, o změnách v světě, však přinášejí nové problémy i otázky, na které musíme společně hledat nové odpovědi - pro dnešek i pro budoucnost.

2. Stav dětské populace celé společnosti ke konci století
   Situace dnešních dětí je podstatně jiná než byla v době jejich rodičů a prarodičů. V něčem je lepší, v něčem je horší, ale nemůže se opakovat minulost. Stručně naznačím podstatné rozdíly, které
pozoruji:
    a) V průběhu života 2 - 3 generací proběhly ve společnosti rychlé a závažné změny. Nejsme na ně mnohdy připraveni ani mozkovými kapacitami ani stávajícím způsobem života, myšlení a mezilidských vztahů. Jen pomalu se adaptujeme a výchova se za vývojem zákonitě opožďuje. Je proto neustále předmětem mnoha kritických úvah.
    b) Oslabení a mnohdy úplný rozpad tradičních rodinných hodnot, přeměna širších příbuzenských rodů a rodin v malé jednotky bez širšího zázemí. Během let se neustále snižuje čas, který tráví rodiče společně s dětmi. Oslabuje se základní výchovné prostředí, ve kterém se děti nejvýrazněji formují a ve kterém se vytvářejí základní životní jistoty.
    c) Rychle se obměňuje poznatková základna lidstva. Odhad budoucího vývoje je nesnadný a dlouhodobé výchovné programy se proto obtížněji formulují.
    d) Narůstá postojová a myšlenková vzdálenost mezi generacemi. Nastupující generace mnohdy svým vzděláním předstihuje starší generace, ale nemá dostatek životních zkušeností. Riziko stále ostřejších mezigeneračních konfliktů narůstá.
    e) Mění se vývojová dynamika. Děti dříve dospívají, což se projevuje ve věku rádců. Naopak sociální dozrání se odsouvá s prodlužováním školní docházky. U vysokoškoláků bývá odchod ze školy a vstup do světa práce až kolem 25 let.
    f) Mění se styl života dětí směrem k nápadné pasivitě a izolaci od vrstevníků. Stále déle vysedávají u televize či počítačů a přijímají konzumní styl života, spojený s rizikem narkomanie, gamblerství, nezralého sexuálního života i snadného získávání náročných hraček či peněz. K tomu přistupuje ztráta kladných vzorů, spojená s růstem agresivity a mnohdy i kriminality. Liberální pojetí výchovy ponechává dětem volnost bez omezení a bez povinností.
    g) Za pozitivní považujeme pochopení, že výchova je celoživotní úděl člověka a neomezuje se jen na dětský věk. Zaznívá zde i stará skautská zásada "Jednou skautem - navždy skautem!"
    V české společnosti k tomu přistupuje obtížné vyrovnávání se s důsledky dlouhodobého útlaku, který negativně ovlivnil minimálně dvě generace dětí. Přijetí demokracie je v teorii jednoduché, ale opakovaně zjišťujeme, jak obtížné je vzít na sebe práva i povinnosti, respektovat svobodu druhých, přijmout vzájemnou solidaritu, pokoru před řádem přírody, kulturu lidských vztahů, myslet na potřeby budoucích generací a nenechat se demoralizovat řadou nedokonalostí, které kolem sebe vidíme. Vidím však, že mladí lidé, kteří dnes dorůstají, jsou méně zasaženi a hledají sami nové cesty do života a za poznáním. Zde tuším v dlouhodobé perspektivě naději Junáka i celé společnosti.

3. Zaměření výchovy v Junáku na přelomu století
   Po 8 letech od obnovy činnosti zjišťujeme, že základní styl skautské výchovy se osvědčuje a není potřeba jej výrazně měnit. Šestky, družiny, roje i kmeny jsou vhodným základem dnes jako před desítkami let. Budeme jistě debatovat, jak připravovat rádce, tábory aj. Bude však třeba uvažovat i o dalších formách a metodách našeho usilování. V české výchově do jisté míry tradičně převažuje rozvíjení rozumových vlastností - poznatky, fakta, teorie a jejich osvojování. Zanedbává se kultivace emočně-motivační složky osobnosti dětí. Ta je pro život ve skupinách nezbytná, ale také je vlastně vývojově starší. My se však často soustřeďujeme na osvojování znalostí a dovedností, s dětmi je procvičujeme a zkoušíme. V budoucnosti bude třeba věnovat značnou pozornost dalším aspektům výchovy a to:
    a) Sebeuvědomování či porozumění sobě samému, což znamená vést děti tak, aby si postupně uvědomovaly své silné i slabší stránky a postupně se učily samy sebe vychovávat. Přispívají k tomu mnohé hry i rozbor jejich průběhu. Ve vhodných chvílích a vhodnými metodami je potřebné s dětmi debatovat a pomáhat jim v postupném poznávání jejich vlastností, schopností a možností.
    b) Motivace k samostatné činnosti, která se projeví ve vlastní aktivitě, v úsilí zvládat obtížné situace, překonávat nesnáze - ať již individuálně či ve spolupráci ve skupině.
    c) Rozvíjet empatii, kterou se rozumí schopnost pochopit druhé a soucítit s nimi. Je to základní vlastnost vychovatele, ale i řídících osob, patří do fungujících rodin i do přátelských skupin. I zde jsou k dispozici různé hry, ale velkou roli sehrává vedoucí svým příkladem i citlivostí, s jakou postřehne a ocení každý projev pomoci a vzájemného pochopení mezi dětmi. Empatie dnešním dětem mnohdy chybí, mnohé se s ní nesetkaly ani v rodinách ani v blízkém okolí.
    d) Sociální vztahy a mezilidské kontakty. To je tradičně naše silná stránka, i když se setkáváme s obtížemi, které jsme dříve neznali. Děti mají před očima nedobré příklady z televize, ale mnohdy i z reálného okolí. V družinách podporujme přátelské vztahy, spolupráci, společné řešení problémů, ale učme se rozumně řešit vznikající konflikty. Je zde velká šance, kterou nesmíme ztratit.
    e) Tvořivost při zvládání proměnlivých okolností života bude v budoucnosti nepochybně jednou ze základních vlastností, bez kterých se lidé neobejdou. Míváme tendenci řešit různé situace - počítaje v to i vedení oddílu - rutinně a bez dlouhého rozvažování. Jistě se objevují situace, kdy není čas na rozmýšlení, ale nemělo by to být pravidlo. Nebojme se u dětí povzbuzovat nové nápady a ocenit je, i když se třeba nezdaří dovést vše ke zdárnému konci. Při bodování jedinců i skupin oceňme právě tvořivé nápady a podpořme je.
    f) Ocenění kladných činů. Dobré skutky patří k hlavním zásadám výchovy k mravnosti. Dnes je to ještě důležitější než dříve. Děti vidí kolem sebe mnoho negací, násilí i zloby a čelit tomuto morálnímu ohrožení je naší povinností. Pozornosti vedoucího by neměl uniknou žádný dobrý skutek a měl by být řádně oceněn. Náměty pro jejich konání by se měly stát nedílnou součástí programu oddílů.
    Od doby Svojsíkovy bylo předností skautingu, že pochopil význam citové výchovy dětí a hledal postupy k jejímu uskutečňování. Na tuto tradici bychom měli vědomě navazovat a nepřizpůsobovat se zdánlivě racionálním postojům, které míří jen na předání znalostí. O tom veďme debaty na setkávání vůdců i na lesních školách.

4. Hledání nových cest
   Soudím, že existuje několik momentů, kdy nevystačíme s tradicí, ale je třeba hledat nové cesty. V prvé řadě sem patří:
    a) Programy i na dobu mimo schůzky a výlety. Na děti dnes působí mnoho vlivů. Schůzka jednou za týden a výlet jednou či dvakrát za měsíc nemusí být dostatečně silnou motivací a výchovnou silou. Hledejme další formy, jak děti zaměstnat či docílit, aby se samy scházely při dalších příležitostech a činnostech. Mohou to být různé hry, které mohou pokračovat i mimo klubovnu, společná účast alespoň části oddílu v různých kroužcích, společné sledování dobře vybraných televizních programů (přírodních, kulturních či sportovních). Máme mnoho možností a nepodléhejme tvrzení, že děti jsou přetěžovány školou či jinými povinnostmi.
    b) Často se opakují nářky, že vázne spolupráce s rodiči a pozorujeme nedostatek jejich zájmu o děti a o oddíl. Je však možné, že sami nedokážeme rodiče zaujmout. Občasná návštěva doma, projevení zájmu o jejich pohled na dítě i na oddíl, akce pro rodiče - často i společný výlet - požádání o technickou či jinou pomoc - to vše je užitečné a potřebné. Podaří-li se s rodiči spolupracovat, je činnost oddílu produktivnější a lépe pochopíme problémy dětí, které mnohdy plynou z oslabených rodin. Potřebujeme shromažďovat zkušenosti, sdělovat si je a všemožně spolupráci s rodinami podněcovat.
    c) Často vázne spolupráce s místními zastupitelstvy. Potřebujeme větší aktivitu kmene dospělých. Mnozí starší skauti by mohli prospět obecní politice. Je to zároveň propagace Junáka ve vědomí místních úřadů. Dokážeme-li občas zorganizovat akci pro více dětí či pro děti určitým způsobem oslabené, je to nejen dobrý skutek, ale i účinná pomoc na potřebném místě.
    d) Za dlouhá léta izolace od světa jsme si odvykli systematicky pěstovat přátelské vztahy mezi oddíly jak v rámci okresu, tak i mezi různými městy. Nevytváří se tak vědomí dětského přátelství, které přesahuje oddíl. Občasná společná setkávání, korespondence, výměna tábořišť, spolupráce oddílů, které táboří blízko sebe - to vše je potřebné pro výchovu dětí k širší spolupráci. Platí to i pro spolupráci s jinými organizacemi, které se starají o děti. Jen asi 10% dětí je někde organizováno a to je nesmírně málo. Valná většina dětí je ponechána sama sobě. Spojení sil se všemi vychovateli dobré vůle je z hlediska potřeb celé společnosti nesmírně důležité. Platí to i o mezinárodní spolupráci, která je pro skauting příznačná. Měla by narůstat iniciativa roverských kmenů, které mohou vymyslet i uskutečnit mnohé zajímavé mezinárodní akce. Stále se zmenšující svět našich dnů musí být propojován mnoha neformálními přátelskými vazbami mezi dětmi a mladými lidmi. Je to jedna z cest, jak přispět k vzájemnému chápání kulturních a civilizačních oblastí, ale i jednotlivých zemí.

5. Příspěvek Junáka ke zdravému vývoji českých dětí
   V současné době byly stanoveny základní požadavky pro zdravý vývoj dětí, které stručně naznačím. Junák má řadu možností, jak přispět k jejich uskutečňování i k nápravě současného stavu a prospět výrazně k výchově dětí ve 21.století. Zda tyto možnosti využijeme je věcí všech činovníků.
    a) Základním předpokladem je fungující rodina, která dítěti přináší pocit životní jistoty a bezpečí. Při tom nejdůležitější jsou rané fáze vývoje, ve kterých se vytváří pevné pouto dítěte s matkou. Nemůžeme sice měnit stávající rodiny, ale vhodnou výchovou můžeme naše členy na rodinný život připravovat. Velmi potřebný je osobní příklad vedoucích i všech činovníků. Mnohé můžeme napravit vytvářením přátelských vztahů mezi dětmi, podporou jejich spolupráce a taktními rozhovory ve vhodné chvíli o jejich vztazích i budoucích plánech. Výchova dětí navzájem je výraznou přípravou pro budoucí rodičovskou odpovědnost. I příprava rádců a rádkyň je zároveň nepřímou přípravou pro odpovědné rodičovství.
    b) Vztah alespoň k jednomu z rodičů či pečovatelů, který dítě miluje, stará se o ně, pomáhá mu, učí jej a věnuje mu hodně času. Tuto roli může plnit za jistých okolností i skautský vedoucí, který je pro ni připraven a je schopen ji přijmout.
    c) Existence širší rodiny, kde si jednotliví členové a příbuzní jsou navzájem oporou. Skautská družina či oddíl může mít právě tuto funkci a mnohým dětem nahradí širší zázemí sociálních vztahů, které v dnešních malých rodinách postrádáme.
    d) Vzájemně se podporující přátelská komunita. To je další typická role fungujícího oddílu. Máme mnoho zkušeností - převážně kladných a plných naděje - a pokusme se je zobecnit.
    e) Zkušenost a péče o menší děti jako předpoklad pro vlastní rodičovství. I tento poznatek jsme objevili mnohem dříve než současná věda. Fungující družinový systém je zde základní metodou práce.
    f) Otevírání možností pro budoucí život. Usiluje o to škola, poradenství i mnoho jiných institucí. Skautský oddíl předkládá dětem bohatý program, umožňuje získávání zkušeností pro lepší orientaci při hledání cest životem i pro vlastní sebepoznání.
    g) Předpověditelnost budoucího vývoje, která odpovídá jedné ze základních potřeb dětí, tj. pochopení smysluplnosti světa kolem nás. Je to v dnešním složitém a rychle se měnícím světě úkol obtížný, ale naznačovat dětem a hlavně pak dospívajícím jejich úlohu ve světe, patří k povinnostem vedoucích.
    h) Překonávání rizikových momentů, které obklopují mladou generaci. Patří sem kouření, alkohol, drogy, šikany, agrese, sobectví, malá vzdělanost aj. Vyhnout se těmto rizikům, umět říci "ne" a najít vlastní cestu životem je jistě obtížné, ale nezbytné. A opět příklad vedoucích je nejlepší prevencí.
    Naše usilování odpovídá požadavkům, které se rýsují pro budoucí výchovu. Je úkolem nás všech, abychom alespoň tu část dětí, na kterou máme vliv, vedli k rozumnému a zdravému životu.

6. Prameny výchovného optimismu
   Děti ve skautských oddílech prožijí několik let a daří-li se výchova, přejdou do roverských kmenů a pokračují na stezce sebevýchovy. Máme program pro děti od vstupu do školy až po dospělost. Díky našim předchůdcům se vytvořila tradice dlouhodobé výchovy. Nesmíme ji opustit, ale naopak ji rozšiřovat. Novou naději vidím ve skupinách mladých skautských manželství, kde se vytváří předpoklady jak k dalšímu vzdělávání, tak ke hledání cest ve výchově ve věku raném, která je sice obtížná, ale nesmírně potřebná.
Máme jistý předstih ve zkušenostech s citovou výchovou dětí jednak při pobytu v přírodě, jednak při podporování dětských skupin propojených přátelskými vztahy. Máme i další možnosti a to hlavně rozvíjením činnosti družin, které jsou základem naší činnosti.
    Vytváříme systém vzdělávání na cestě celým životem. Soudím, že tento moment patří k novým prvkům českého skautingu a odpovídá předpokládaným potřebám pro příští století.
    Existuje mnoho skautských skupin, které působí po řadu desetiletí a postupně jimi prošly celé generace dětí. Jejich zkušenosti potřebujeme rozebrat a zobecnit. I to je úkol pro nejbližší léta.
    V mezinárodním skautingu máme možnosti spolupráce s dětmi na celém světě. Ukazuje se, že právě prostřednictvím dětských přátelství lze překonávat mnohé předsudky kulturní, rasové, náboženské i politické. Svědčí o tom mnoho příkladů a náš podíl na zlepšování vztahů v dnešní globální civilizaci nesmíme opomenout. Podaří-li se nám uskutečňovat alespoň částečně uvedené možnosti, bude to zároveň účinný krok k duchovnímu životu budoucích generací.
    Lidská přirozenost není v základě ani egoistická ani altruistická. Nemůžeme se spoléhat, že motivace ke spolupráci, přátelství, k životu v pravdě a lásce se prosadí spontánně. Úkolem vychovatele je tuto motivaci podněcovat a pěstovat. Mnohé se v životě dětí může pokazit - tak jako v životě dospělých - ale mnohé je možno napravit. To je výzva pro nás, výzva, abychom s pokorou před dětmi i před vyšším řádem se snažili překročit práh naděje budoucího času. Je to výzva odpovídající našim tradicím - a je to výzva v zájmu našich vnuků!