Skautská
výchova na úsvitu 21. století
Václav BŘICHÁČEK
Stojíme na prahu nového století a po 8 letech zkušeností po
obnově naší činnosti uvažujeme o dalším zaměření naší výchovy a o našem
poslání v příštím století. Výchova, o kterou usilujeme, má dva rozměry:
a) Co dělat dnes ve prospěch dětí. Máme před sebou novou
skautskou příručku, uvažujeme o zaměření i poslání časopisů, o výchovném
obsahu stupňů zdatnosti i odborných zkoušek, o stylu vedení oddílů, o
vyhledávání i přípravě nováčků, o problémech finančních a organizačních.
Jsou to nepochybně otázky závažné, ale nemůžeme zůstávat jen u nich.
b) Pohled do budoucnosti s delší časovou perspektivou. V minulém
období vznikla strategie Junáka do roku 2005 a systém vzdělávání dospělých
členů. Oba dokumenty vzešly z historických zkušeností od doby Svojsíkovy, z
vývojových tendencí, které se prosazují od roku 1990, z rozboru současného stavu a
z úvah o budoucích potřebách českých dětí. V podobných úvahách je třeba
pokračovat a zaměřit se na širší souvislosti výchovy dětí ve volném čase, nad
dnešními dětmi a jejich hodnotovými i mravními systémy a uvažovat o globálních
problémech dnešního světa. Uvažujme o budoucím vývoji světa a mysleme na budoucí
generace dětí: Co budou jíst, jaký vzduch dýchat, odkud budou brát energii, co a jak
se budou učit a v jakém stavu jim předáme naši planetu i naše lidské vztahy. Jde
tedy o úvahy preventivní: Co dělat dnes, aby nenastaly negativní jevy, které nás
ohrožují - a ještě více mohou ohrozit naše vnuky. Nejsme ve svých úvahách sami.
Jsou to otázky, které si kladou přemýšliví a odpovědní lidé i organizace po
celém světě (viz např. Pražské Forum 2000 v minulém roce).
1. Děti ve
20. století
Zamysleme se nejprve, jak se vyvíjela situace a výchova dětí v průběhu 20.století a
zkusme odvodit náměty pro budoucí zaměření Junáka. V době vzniku skautingu na
začátku století byla situace jiná než dnes:
a) Byla to doba, kdy se objevovala první auta, první kina, první
domácí telefony, nebyla radia, počítače, televize ani letadla. Nikdo netušil, co
tyto vynálezy ve svých důsledcích přinesou lidstvu dobrého i zlého. Byla to však i
doba, kdy mnohem více dětí umíralo na nemoci, které dnes umíme léčit.
b) Poznatky o vývoji dětí byly minimální. Doznívala představa,
že dítě je jen jakýsi "menší dospělý", který musí být od
nejútlejšího věku poslušný a přijímat pouze poučení a hotové poznatky. Autorita
učitelů byla neotřesitelná a vyšší vzdělání se poskytovalo pouze chlapcům.
Pochopení pro dětskou individualitu bylo mizivé.
c) Poznatky o přírodě byly mnohem chudší a o společnosti jen
minimální. Pobyt v přírodě byl u městských dětí téměř nemyslitelný a hra jako
prostředek výchova se pěstovala jen minimálně.
d) V optimismu konce století nikdo netušil, že děti půjdou do
válek s miliony obětí na frontách i v zázemí, a že vývoj společnosti dospěje k
bodu, kdy je možno zničit celou zeměkouli - ať již záměrně či jen lidským
omylem. Kdo znal jména Verdun, Stalingrad, Osvětim, Hirošima, Černobyl či Bosna?
Skauting vnesl do výchovy dětí mnoho nových prvků, které až po
několika desetiletích objevila a potvrdila věda. Jen stručně: Výchova dětí
navzájem v malých skupinách pod taktním dohledem dospělého vůdce. Učení aktivní
činností a vlastní zkušeností. Postupné stupně výchovy dle věku dětí.
Nenápadná, ale záměrná výchova k altruismu, morálce i k přijetí duchovních
hodnot života. Pobyt v přírodě a její ochrana. Povzbuzování dobrých skutků a
služby. O pozitivních stránkách skautingu bylo již mnoho napsáno, všichni jsme
mnohé a krásné prožili, ale také si uvědomujeme možná rizika.
Současné poznatky o vývoji člověka, o dětské psychologii, o
změnách v světě, však přinášejí nové problémy i otázky, na které musíme
společně hledat nové odpovědi - pro dnešek i pro budoucnost.
2. Stav
dětské populace celé společnosti ke konci století
Situace dnešních dětí je podstatně jiná než
byla v době jejich rodičů a prarodičů. V něčem je lepší, v něčem je horší,
ale nemůže se opakovat minulost. Stručně naznačím podstatné rozdíly, které
pozoruji:
a) V průběhu života 2 - 3 generací proběhly ve společnosti
rychlé a závažné změny. Nejsme na ně mnohdy připraveni ani mozkovými kapacitami
ani stávajícím způsobem života, myšlení a mezilidských vztahů. Jen pomalu se
adaptujeme a výchova se za vývojem zákonitě opožďuje. Je proto neustále předmětem
mnoha kritických úvah.
b) Oslabení a mnohdy úplný rozpad tradičních rodinných hodnot,
přeměna širších příbuzenských rodů a rodin v malé jednotky bez širšího
zázemí. Během let se neustále snižuje čas, který tráví rodiče společně s
dětmi. Oslabuje se základní výchovné prostředí, ve kterém se děti nejvýrazněji
formují a ve kterém se vytvářejí základní životní jistoty.
c) Rychle se obměňuje poznatková základna lidstva. Odhad budoucího
vývoje je nesnadný a dlouhodobé výchovné programy se proto obtížněji formulují.
d) Narůstá postojová a myšlenková vzdálenost mezi generacemi.
Nastupující generace mnohdy svým vzděláním předstihuje starší generace, ale nemá
dostatek životních zkušeností. Riziko stále ostřejších mezigeneračních
konfliktů narůstá.
e) Mění se vývojová dynamika. Děti dříve dospívají, což se
projevuje ve věku rádců. Naopak sociální dozrání se odsouvá s prodlužováním
školní docházky. U vysokoškoláků bývá odchod ze školy a vstup do světa práce
až kolem 25 let.
f) Mění se styl života dětí směrem k nápadné pasivitě a
izolaci od vrstevníků. Stále déle vysedávají u televize či počítačů a
přijímají konzumní styl života, spojený s rizikem narkomanie, gamblerství,
nezralého sexuálního života i snadného získávání náročných hraček či peněz.
K tomu přistupuje ztráta kladných vzorů, spojená s růstem agresivity a mnohdy i
kriminality. Liberální pojetí výchovy ponechává dětem volnost bez omezení a bez
povinností.
g) Za pozitivní považujeme pochopení, že výchova je celoživotní
úděl člověka a neomezuje se jen na dětský věk. Zaznívá zde i stará skautská
zásada "Jednou skautem - navždy skautem!"
V české společnosti k tomu přistupuje obtížné vyrovnávání se
s důsledky dlouhodobého útlaku, který negativně ovlivnil minimálně dvě generace
dětí. Přijetí demokracie je v teorii jednoduché, ale opakovaně zjišťujeme, jak
obtížné je vzít na sebe práva i povinnosti, respektovat svobodu druhých, přijmout
vzájemnou solidaritu, pokoru před řádem přírody, kulturu lidských vztahů, myslet
na potřeby budoucích generací a nenechat se demoralizovat řadou nedokonalostí, které
kolem sebe vidíme. Vidím však, že mladí lidé, kteří dnes dorůstají, jsou méně
zasaženi a hledají sami nové cesty do života a za poznáním. Zde tuším v
dlouhodobé perspektivě naději Junáka i celé společnosti.
3.
Zaměření výchovy v Junáku na přelomu století
Po 8 letech od obnovy činnosti zjišťujeme, že
základní styl skautské výchovy se osvědčuje a není potřeba jej výrazně měnit.
Šestky, družiny, roje i kmeny jsou vhodným základem dnes jako před desítkami let.
Budeme jistě debatovat, jak připravovat rádce, tábory aj. Bude však třeba uvažovat
i o dalších formách a metodách našeho usilování. V české výchově do jisté
míry tradičně převažuje rozvíjení rozumových vlastností - poznatky, fakta, teorie
a jejich osvojování. Zanedbává se kultivace emočně-motivační složky osobnosti
dětí. Ta je pro život ve skupinách nezbytná, ale také je vlastně vývojově
starší. My se však často soustřeďujeme na osvojování znalostí a dovedností, s
dětmi je procvičujeme a zkoušíme. V budoucnosti bude třeba věnovat značnou
pozornost dalším aspektům výchovy a to:
a) Sebeuvědomování či porozumění sobě samému, což znamená
vést děti tak, aby si postupně uvědomovaly své silné i slabší stránky a postupně
se učily samy sebe vychovávat. Přispívají k tomu mnohé hry i rozbor jejich
průběhu. Ve vhodných chvílích a vhodnými metodami je potřebné s dětmi debatovat a
pomáhat jim v postupném poznávání jejich vlastností, schopností a možností.
b) Motivace k samostatné činnosti, která se projeví ve vlastní
aktivitě, v úsilí zvládat obtížné situace, překonávat nesnáze - ať již
individuálně či ve spolupráci ve skupině.
c) Rozvíjet empatii, kterou se rozumí schopnost pochopit druhé a
soucítit s nimi. Je to základní vlastnost vychovatele, ale i řídících osob, patří
do fungujících rodin i do přátelských skupin. I zde jsou k dispozici různé hry, ale
velkou roli sehrává vedoucí svým příkladem i citlivostí, s jakou postřehne a
ocení každý projev pomoci a vzájemného pochopení mezi dětmi. Empatie dnešním
dětem mnohdy chybí, mnohé se s ní nesetkaly ani v rodinách ani v blízkém okolí.
d) Sociální vztahy a mezilidské kontakty. To je tradičně naše
silná stránka, i když se setkáváme s obtížemi, které jsme dříve neznali. Děti
mají před očima nedobré příklady z televize, ale mnohdy i z reálného okolí. V
družinách podporujme přátelské vztahy, spolupráci, společné řešení problémů,
ale učme se rozumně řešit vznikající konflikty. Je zde velká šance, kterou
nesmíme ztratit.
e) Tvořivost při zvládání proměnlivých okolností života bude v
budoucnosti nepochybně jednou ze základních vlastností, bez kterých se lidé
neobejdou. Míváme tendenci řešit různé situace - počítaje v to i vedení oddílu -
rutinně a bez dlouhého rozvažování. Jistě se objevují situace, kdy není čas na
rozmýšlení, ale nemělo by to být pravidlo. Nebojme se u dětí povzbuzovat nové
nápady a ocenit je, i když se třeba nezdaří dovést vše ke zdárnému konci. Při
bodování jedinců i skupin oceňme právě tvořivé nápady a podpořme je.
f) Ocenění kladných činů. Dobré skutky patří k hlavním
zásadám výchovy k mravnosti. Dnes je to ještě důležitější než dříve. Děti
vidí kolem sebe mnoho negací, násilí i zloby a čelit tomuto morálnímu ohrožení je
naší povinností. Pozornosti vedoucího by neměl uniknou žádný dobrý skutek a měl
by být řádně oceněn. Náměty pro jejich konání by se měly stát nedílnou
součástí programu oddílů.
Od doby Svojsíkovy bylo předností skautingu, že pochopil význam
citové výchovy dětí a hledal postupy k jejímu uskutečňování. Na tuto tradici
bychom měli vědomě navazovat a nepřizpůsobovat se zdánlivě racionálním postojům,
které míří jen na předání znalostí. O tom veďme debaty na setkávání vůdců i
na lesních školách.
4. Hledání
nových cest
Soudím, že existuje několik momentů, kdy nevystačíme
s tradicí, ale je třeba hledat nové cesty. V prvé řadě sem patří:
a) Programy i na dobu mimo schůzky a výlety. Na děti dnes působí
mnoho vlivů. Schůzka jednou za týden a výlet jednou či dvakrát za měsíc nemusí
být dostatečně silnou motivací a výchovnou silou. Hledejme další formy, jak děti
zaměstnat či docílit, aby se samy scházely při dalších příležitostech a
činnostech. Mohou to být různé hry, které mohou pokračovat i mimo klubovnu,
společná účast alespoň části oddílu v různých kroužcích, společné
sledování dobře vybraných televizních programů (přírodních, kulturních či
sportovních). Máme mnoho možností a nepodléhejme tvrzení, že děti jsou
přetěžovány školou či jinými povinnostmi.
b) Často se opakují nářky, že vázne spolupráce s rodiči a
pozorujeme nedostatek jejich zájmu o děti a o oddíl. Je však možné, že sami
nedokážeme rodiče zaujmout. Občasná návštěva doma, projevení zájmu o jejich
pohled na dítě i na oddíl, akce pro rodiče - často i společný výlet - požádání
o technickou či jinou pomoc - to vše je užitečné a potřebné. Podaří-li se s
rodiči spolupracovat, je činnost oddílu produktivnější a lépe pochopíme problémy
dětí, které mnohdy plynou z oslabených rodin. Potřebujeme shromažďovat zkušenosti,
sdělovat si je a všemožně spolupráci s rodinami podněcovat.
c) Často vázne spolupráce s místními zastupitelstvy. Potřebujeme
větší aktivitu kmene dospělých. Mnozí starší skauti by mohli prospět obecní
politice. Je to zároveň propagace Junáka ve vědomí místních úřadů. Dokážeme-li
občas zorganizovat akci pro více dětí či pro děti určitým způsobem oslabené, je
to nejen dobrý skutek, ale i účinná pomoc na potřebném místě.
d) Za dlouhá léta izolace od světa jsme si odvykli systematicky
pěstovat přátelské vztahy mezi oddíly jak v rámci okresu, tak i mezi různými
městy. Nevytváří se tak vědomí dětského přátelství, které přesahuje oddíl.
Občasná společná setkávání, korespondence, výměna tábořišť, spolupráce
oddílů, které táboří blízko sebe - to vše je potřebné pro výchovu dětí k
širší spolupráci. Platí to i pro spolupráci s jinými organizacemi, které se
starají o děti. Jen asi 10% dětí je někde organizováno a to je nesmírně málo.
Valná většina dětí je ponechána sama sobě. Spojení sil se všemi vychovateli
dobré vůle je z hlediska potřeb celé společnosti nesmírně důležité. Platí to i
o mezinárodní spolupráci, která je pro skauting příznačná. Měla by narůstat
iniciativa roverských kmenů, které mohou vymyslet i uskutečnit mnohé zajímavé
mezinárodní akce. Stále se zmenšující svět našich dnů musí být propojován
mnoha neformálními přátelskými vazbami mezi dětmi a mladými lidmi. Je to jedna z
cest, jak přispět k vzájemnému chápání kulturních a civilizačních oblastí, ale
i jednotlivých zemí.
5.
Příspěvek Junáka ke zdravému vývoji českých dětí
V současné době byly stanoveny základní
požadavky pro zdravý vývoj dětí, které stručně naznačím. Junák má řadu
možností, jak přispět k jejich uskutečňování i k nápravě současného stavu a
prospět výrazně k výchově dětí ve 21.století. Zda tyto možnosti využijeme je
věcí všech činovníků.
a) Základním předpokladem je fungující rodina, která dítěti
přináší pocit životní jistoty a bezpečí. Při tom nejdůležitější jsou rané
fáze vývoje, ve kterých se vytváří pevné pouto dítěte s matkou. Nemůžeme sice
měnit stávající rodiny, ale vhodnou výchovou můžeme naše členy na rodinný život
připravovat. Velmi potřebný je osobní příklad vedoucích i všech činovníků.
Mnohé můžeme napravit vytvářením přátelských vztahů mezi dětmi, podporou jejich
spolupráce a taktními rozhovory ve vhodné chvíli o jejich vztazích i budoucích
plánech. Výchova dětí navzájem je výraznou přípravou pro budoucí rodičovskou
odpovědnost. I příprava rádců a rádkyň je zároveň nepřímou přípravou pro
odpovědné rodičovství.
b) Vztah alespoň k jednomu z rodičů či pečovatelů, který dítě
miluje, stará se o ně, pomáhá mu, učí jej a věnuje mu hodně času. Tuto roli
může plnit za jistých okolností i skautský vedoucí, který je pro ni připraven a je
schopen ji přijmout.
c) Existence širší rodiny, kde si jednotliví členové a
příbuzní jsou navzájem oporou. Skautská družina či oddíl může mít právě tuto
funkci a mnohým dětem nahradí širší zázemí sociálních vztahů, které v
dnešních malých rodinách postrádáme.
d) Vzájemně se podporující přátelská komunita. To je další
typická role fungujícího oddílu. Máme mnoho zkušeností - převážně kladných a
plných naděje - a pokusme se je zobecnit.
e) Zkušenost a péče o menší děti jako předpoklad pro vlastní
rodičovství. I tento poznatek jsme objevili mnohem dříve než současná věda.
Fungující družinový systém je zde základní metodou práce.
f) Otevírání možností pro budoucí život. Usiluje o to škola,
poradenství i mnoho jiných institucí. Skautský oddíl předkládá dětem bohatý
program, umožňuje získávání zkušeností pro lepší orientaci při hledání cest
životem i pro vlastní sebepoznání.
g) Předpověditelnost budoucího vývoje, která odpovídá jedné ze
základních potřeb dětí, tj. pochopení smysluplnosti světa kolem nás. Je to v
dnešním složitém a rychle se měnícím světě úkol obtížný, ale naznačovat
dětem a hlavně pak dospívajícím jejich úlohu ve světe, patří k povinnostem
vedoucích.
h) Překonávání rizikových momentů, které obklopují mladou
generaci. Patří sem kouření, alkohol, drogy, šikany, agrese, sobectví, malá
vzdělanost aj. Vyhnout se těmto rizikům, umět říci "ne" a najít vlastní
cestu životem je jistě obtížné, ale nezbytné. A opět příklad vedoucích je
nejlepší prevencí.
Naše usilování odpovídá požadavkům, které se rýsují pro
budoucí výchovu. Je úkolem nás všech, abychom alespoň tu část dětí, na kterou
máme vliv, vedli k rozumnému a zdravému životu.
6. Prameny
výchovného optimismu
Děti ve skautských oddílech prožijí několik let a
daří-li se výchova, přejdou do roverských kmenů a pokračují na stezce
sebevýchovy. Máme program pro děti od vstupu do školy až po dospělost. Díky našim
předchůdcům se vytvořila tradice dlouhodobé výchovy. Nesmíme ji opustit, ale naopak
ji rozšiřovat. Novou naději vidím ve skupinách mladých skautských manželství, kde
se vytváří předpoklady jak k dalšímu vzdělávání, tak ke hledání cest ve
výchově ve věku raném, která je sice obtížná, ale nesmírně potřebná.
Máme jistý předstih ve zkušenostech s citovou výchovou dětí jednak při pobytu v
přírodě, jednak při podporování dětských skupin propojených přátelskými
vztahy. Máme i další možnosti a to hlavně rozvíjením činnosti družin, které jsou
základem naší činnosti.
Vytváříme systém vzdělávání na cestě celým životem. Soudím,
že tento moment patří k novým prvkům českého skautingu a odpovídá
předpokládaným potřebám pro příští století.
Existuje mnoho skautských skupin, které působí po řadu desetiletí
a postupně jimi prošly celé generace dětí. Jejich zkušenosti potřebujeme rozebrat a
zobecnit. I to je úkol pro nejbližší léta.
V mezinárodním skautingu máme možnosti spolupráce s dětmi na
celém světě. Ukazuje se, že právě prostřednictvím dětských přátelství lze
překonávat mnohé předsudky kulturní, rasové, náboženské i politické. Svědčí o
tom mnoho příkladů a náš podíl na zlepšování vztahů v dnešní globální
civilizaci nesmíme opomenout. Podaří-li se nám uskutečňovat alespoň částečně
uvedené možnosti, bude to zároveň účinný krok k duchovnímu životu budoucích
generací.
Lidská přirozenost není v základě ani egoistická ani
altruistická. Nemůžeme se spoléhat, že motivace ke spolupráci, přátelství, k
životu v pravdě a lásce se prosadí spontánně. Úkolem vychovatele je tuto motivaci
podněcovat a pěstovat. Mnohé se v životě dětí může pokazit - tak jako v životě
dospělých - ale mnohé je možno napravit. To je výzva pro nás, výzva, abychom s
pokorou před dětmi i před vyšším řádem se snažili překročit práh naděje
budoucího času. Je to výzva odpovídající našim tradicím - a je to výzva v zájmu
našich vnuků!