Psychika
moderního člověka
MUDr. BAYER
Napsat cokoli na toto téma je velmi složité, tím spíše, že se
jedná o úkol, kterým by se dnes měl zabývat, více než psychiatr, filozof či
teolog. Nebo snad sociolog? Již z úvodu vyplývá, že říct či napsat na malém
rozsahu cokoli k dané věci, je v podstatě (za předpokladu, že úvaha má mít hlavu a
patu) nemožné. Proto jsem se rozhodl sdělit své postřehy ohledně věci, kterou se
zabývám profesionálně, a
která nepochybně zapadá do konceptu psychiky moderního člověka, a to
problematiky návykových látek, jenž jsou v běžném hovoru označovány jako drogy.
Má úvaha není rozhodně koncipována jako obhajoba návykových látek, jak by se mohlo
na první pohled zdát. Je pokusem o zamyšlení nad danou problematikou z více stran.
Tato oblast je zcela nedílnou součástí lidské kultury již
od nepaměti a je nesmyslné se domnívat, že drogová scéna se u nás objevila
počátkem 90. let. Byla zde i za éry socialismu, okupace nacisty, první republiky,
Rakouska-Uherska a takto lze pokračovat do mladší doby kamenné. Látky mající vliv
na duši a psychiku člověka naši předci znali určitě několik tisíc let před
Kristem, spíše však ještě déle. I v povědomí laiků jsou informace o Indiánech,
kteří při rituálech užívali dlouho před Kolumbem halucinogenní látky, ale
většina lidí neví, že minimálně 95% všech kultur (jak prokázaly antropologické
studie), které zde doposud byly, mělo své "posvátné rostliny". Kanabis v
Evropě, Asii, Africe a Karibiku, opiáty v Evropě a Asii, halucinogeny na celém světě
vždy byly a doposud jsou nedílnou součástí (téměř) každého lidského
společenství. Do r. 1903 byl součástí Coca-Coly kokain a známý Sherlock Holmes ho
běžně užíval. Nejen literární postavy, ale i zcela konkrétní a známí byli z
pohledu laika "narkomani" - opium m.j. užíval Poe a De Quincy, hašiš Hugo a
Baudelaire, kokain Strauss, Freud a také mnozí z prvorepublikových známých osobností
(jeden příklad za všechny - Hugo Haas).
Již otázka, co je to vlastně droga, je složitá a
polemická. Jinak pojímá termín farmakolog, jinak psychiatr, jinak sociální
pracovník a jinak např. žena v domácnosti. Podle definice Světové zdravotnické
organizace z roku 1969 ("jakákoliv substance, která, je-li vpravena do organismu,
může pozměnit jednu či více jeho funkcí") můžeme s trochou nadsázky za drogu
považovat i obyčejnou H2O.
Asi nejlepší řešení je považovat v tomto případě za drogu tu
látku, která má buď psychotropní efekt (mění naši psychiku), nebo má
schopnost u člověka vyvolat závislost. Laikovi se může zdát divné, že tyto
dvě kategorie (působení na psychiku a potenciál k závislosti) odděluji, ale ne
každá látka, která mění naše myšlení, vnímání, naladění, náladu atd., musí
být zákonitě návyková.
Dnes dostal pojem "droga" výrazně pejorativní náboj a v
podstatě označuje látky, které vyvolávají asociace trestné činnosti. Je však
podstatné si uvědomit, že v duchu výše uvedeného, jsou drogy i zcela legální a
naneštěstí i zcela běžně užívané v hojné míře (daleko více než látky
nelegální).
Nejčastějšími užívanými látkami s psychotropním účinkem jsou
v Čechách, ale i v celé euroamerické populaci, nezpochybnitelně alkohol a nikotin.
Tento fakt je obecně známý, dle mého mínění také však (záměrně?) opomíjený.
Při tom negativní sociální, ekonomické, zdravotní, kriminální a další důsledky
pití a kouření výrazně převyšují všechny ostatní psychotropní látky (drogy,
chcete-li).
Obecně lze u všeho spočítat kolik co stojí, a tudíž také můžeme stanovit "společenskou" cenu užívání (nepřímé náklady vzniklé ztrátou produktivity, přímé zdravotní náklady, represivní složky, prevence, věda, výzkum - jako poznámku uvádím, že na preventivní účely a vědecký výzkum jdou i v mimořádně vyspělé Kanadě pouhé 2% z této sumy). Níže uvedený graf je dostatečně vypovídající, musel jsem však čerpat z cizích materiálů, protože jsem nenašel adekvátní statistiku pro ČR, Kanada je stran sociální a zdravotní politiky srovnatelná.
Současně však nelze zastírat, že obchod s drogami je druhým
největším nelegálním (na prvním místě jsou zbraně a zbraňové systémy včetně
jaderných) a jeho roční odhad se pohybuje až k částce 500 miliard US.
Velkým problémem poté jsou špinavé peníze, což není pouze problém
okolního světa, ale značnou měrou se týká i ČR - existuje odhad, že 1/3
zahraničních investic v ČR jde ze špinavých peněz (drogy se na tomto podílejí
polovinou, druhá jsou peníze z obchodů se zbraněmi) a de facto jsou takto propírány.
V neposlední řadě nelze zapomenout na podstatnou skupinu látek
způsobujících návyk - léků. Z medicínského hlediska je např. zneužívání
kanabinoidů značně přijatelnější než zneužívání některých lékových skupin.
Je prokázáno, že na odvykací stav, který vzniká u závislé osoby na heroinu při
vysazení dané látky, nelze zemřít. Jiná je však situace u některých zcela
běžných léků, klasickým příkladem může být Diazepam tbl., Lexaurin tbl. či
Rohypnol tbl. Léků vyvolávajících návyk je však podstatně více. V naší
republice máme přímo tradici medikamenty zneužívat, což se děje naneštěstí i
vinou lékařů.
Samostatnou zmínku zasluhují psychotropní látky (působící na
psychiku) ze skupiny kanabinoidů. Není to nic jiného než marihuana a hašiš.
Se zneužívám hašišového oleje u nás jsem se zatím nesetkal. Domnívám se, že
kanabisové preparáty dnes již můžeme, vzhledem k četnosti užívání, řadit ke
zcela běžným drogám, např. alkoholu. Marihuanu více či méně pravidelně kouří
1/3 dospívajících a mladých lidí. Není však zcela správný názor většiny (snad
i všech) dospívajících, se kterými jsem se setkal - zjednodušeně, že kouření je
bez zdravotních následků. Pravdou je, že kanabinoidy mají malý návykový
potenciál, tzn. že nemohou vyvolat výraznější závislost. Jsou zde však i jiné
medicínské aspekty, např. už způsobem aplikace - marihuana se ve většině
případů kouří, do organismu se dostávají karcinogeny, kterých mimochodem joint
marihuany obsahuje více než běžná cigareta. Málo známým faktem je, že kanabisové
drogy mohou iniciovat do té doby latentní psychosu (těžkou duševní poruchu), která
by event. vůbec nemusela propuknout. Taktéž je zvažován i dementogenní vliv
(způsobující trvalé a nevratné škody na mozku - demenci).
Rozdělení
psychotropních látek čili drogy jsou různé
Je mnoho způsobů jak návykové látky dělit. Ve
zdravotnictví se používá nejčastěji rozdělení podle chemické struktury (opioidy,
stimulantia, cannabinoidy, etc.), které běžnému člověku nic neříká. Proto se
domnívám, že pro laika je nejschůdnější asi toto: 1.) látky se sedativním, tzn.
tlumivým účinkem (heroin, morfin, některé léky), 2.) látky se stimulujícím, tzn.
povzbuzujícím účinkem (pervitin, některé léky) a 3.) halucinogenní látky (LSD,
některé houby). Problémem tohoto rozdělení je fakt, že různé drogy se chovají
různě v závislosti na dávce. Typickým příkladem je alkohol, který
v dávce nižší je stimulující a naopak v dávce vyšší tlumivý. Taktéž
vlastní skupina halucinogenů pokulhává, protože velká část má i současný
stimulující efekt (pokud jsou aplikovány v nízkých dávkách – např. nyní
velmi populární extasy), můžou však mít i účinek sedativní (marihuana je v malé
dávce tlumící, ve vysokých dávkách může způsobovat halucinatorní prožitky).
Výše předložené dělení drog nepíši zcela neúčelně. Lze na
něm relativně snadno demonstrovat i důvody, proč se drogy užívají. Obecně a
zjednodušeně lze tvrdit, že psychoaktivní látky “se berou“
ze tří důvodů.
Ten první je utlumit bolest, a to nejen fyzickou, ale i
duševní, pocit zármutku, zklamání, ale také nudy či strachu z okolí. Jako
ukázku lze předložit heroin – výrazně tlumivá látka, která původně vznikla
z morfinu. Morfin je dodnes používané analgetikum (lék proti bolesti), ale
současně působí i na psychiku jako heroin, byť ne tak razantně.
Druhým důvodem je pravděpodobně fakt, že člověk může pomocí
cizích látek podat podstatně vyšší výkon, a to opět nejen tělesně ale i
duševně. Výrazně se snižuje potřeba spánku, potřeba jídla, jsou zrychleny
myšlenkové pochody a asociace. Toto je i příčinou nadužívání látek
stimulačních, v ČR především pervitinu. Mimochodem pervitin není českým
vynálezem, jak se mnohdy tvrdí. Byl syntetizován již v r. 1888 v Japonsku a
zcela jistě dříve než čeští toxikomani ho užívali např. japonští letci
v II. světové válce.
A na konci nelze nezmínit ani důvod - básnicky řečeno - poznat
nepoznané. Je nesporné, že některé drogy výrazně rozšiřují vědomí, mění
myšlení a vnímání. Ve vysokých dávkách způsobují tyto látky halucinace
(člověk např. vidí, slyší či cítí věci, které reálně nejsou vidět, slyšet
či cítit) a odtud název halucinogeny. Nejtypičtějším zástupcem je LSD či nyní
nová vlna extáze. Proto jsou některé halucinogeny uváděny i jako tzv. taneční
drogy, kdy umožňují lepší prožitek rytmu, pohybu a hudby (mimochodem taktéž mají
i stimulující vliv). Je pravděpodobné, že tato skupina byla objevena lidmi nejdřív.
Riziko drog
Tato část je věnována pouze drogám nelegálním. Ale
nadměrné požívání alkoholu, cigaret či léků je dle mého názoru pro člověka
škodlivější než užívání některých psychoaktivních látek nezákonných.
Nechci tvrdit, že drogy jsou veskrze negativní záležitostí. Lze
najít i několik důvodů, které by za určitých okolností i v určité míře
užívání psychotropních látek ospravedlňovaly a snad i částečně legalizovaly.
Myslím si, že v dohledné době budou např. m.j. i legalizovány kanabisové
preparáty v medicíně.
Prvním a podstatným je velmi vysoké riziko duševního a
následně sociálního poškození uživatele psychotropních látek. Mnoho
z nich vyvolává nejznámější “vedlejší efekt“ – závislost,
která v čase vede k výraznému sociálnímu dopadu. Je nutné zdůraznit, že
všechny tzv. tvrdé drogy (u nás hlavně pervitin a heroin) způsobují návyk. Tvrzení
uživatelů, že všechno mají pod kontrolou, že “jsou v pohodě“, je pravdivé
na počátku drogové kariéry, po rozvinutí závislosti je to nesmysl a lhaní si sama
sobě. Léčba závislosti je velmi náročná a dlouhodobá, ne vždy vedoucí ke
kýženému cíli – abstinenci od dané látky.
Dalším a ne ojedinělým onemocněním mezi toxikomany jsou psychiatrické
nemoci. Neznám člověka, který “bere“ pervitin a neprožil si alespoň jednu
“stíhu“ – stav, kdy člověk má pocit, že vše se centruje na něj, že je
sledován, pronásledován, ostatní mu chtějí ublížit či přímo ho zabít. Již
výše byla zmíněna schopnost drog vyvolat do té doby nepoznané duševní
onemocnění, které by se nemuselo vůbec projevit. Toto si pak ve velkém procentu
vyžádá dlouhodobé (někdy doživotní) psychiatrické léčení a také může vést
k invalidizaci člověka.
Samostatnou kapitolou je tělesné poškození. Obecně lze
říci, že vlastní droga organismus příliš nepoškodí. Problém je ten, že drogy na
trhu jsou vždy něčím ředěny, kdy se požívají nejrůznější přísady od jedlé
sody přes omítku, ale i strychnin či Rohypnol. Tyto poté mohou vyvolat závažné
postižení.
Smrt může způsobit, a naneštěstí způsobuje, předávkování
ať již úmyslné jako forma sebevraždy či neúmyslné (nikdo vám neřekne jaké
čistoty droga na trhu je). Předávkování nejčastěji udělá heroin či jiný opiát,
mnohdy v kombinaci s léky či alkoholem, a člověk umírá na zástavu dechu a
srdeční činnosti. Výjimečná však nejsou ani úmrtí při extázi, kterou většina
uživatelů považuje za bezpečnou. Extáze ovlivňuje m.j. i termoregulační centrum,
snižuje pocit žízně a únavy, což dohromady je doslova smrtelná kombinace.
Dalším, a ne nepodstatným momentem jsou onemocnění, která si
toxikoman přivodí při vlastní aplikaci drogy do žíly při sdílení injekčních
stříkaček. Laická veřejnost zná AIDS při HIV, naštěstí se České republice
doposud tato neléčitelná nemoc poměrně vyhýbá, doposud je registrováno 8 HIV
pozitivních pacientů ze subpopulace toxikomanů. Nejnebezpečnější jsou jistě infekční
žloutenky typu A, B a C (dále v textu a grafech zkráceno na VHA, VHB a VHC).
Mnohdy se žloutenky objevují v kombinaci a není vůbec žádnou výjimkou
současné onemocnění VHB a VHC, které v mnoha případech vede k cirhóze a
smrti při selhání jater. Právě tímto jsou čeští toxikomani, ale i ve světě,
ohroženi nejvíce. Níže uvedené grafy jsou značně alarmující, jasně prokazují
nárůst žloutenek mezi uživateli drog a také nárůst nejnebezpečnější z nich
VHC. Dalším pravidlem jsou nejrůznější záněty žil, kůže a svalů.
Závěr?
Říci závěrem jednoznačný odsudek drog asi není úplně férové.
Jisté je však jedno, drogy ve většině dotyčnému přinesou pouze komplikace, a to
v lepším případě, v tom horším může zpočátku pouhý experiment
skončit fatálně úmrtím.
Mě osobně připadá nejlepší vůbec nezačít a ani jako
zkoušku “na chvíli“. Pokud jsem již však rozběhl dráhu uživatele drog (člověk
nemusí být přímo na droze závislým) a současně mám pocit, že se situace vymyká
kontrole, pak bych měl vědět, kde hledat pomoc. V celé ČR je již naštěstí
síť různých zařízení, které podporu nabízejí. Ať se jedná o státní
(především ordinace pro alkoholismus a jiné toxikomanie, ale i psychiatrické
oddělení nemocnic) či nestátní (kontaktní centra), vždy mají nabídku služeb
podle svého zaměření a dovedou spolu komunikovat. Je možné se taktéž obrátit na
telefonické linky pomoci, ve školách jsou učitelé, kteří taktéž mohou alespoň
doporučit kam se obrátit.
Heroin, pervitin, extáze, mnohdy i marihuana jsou zcela jistě
nebezpečné věci, které mnozí používají jako hračku do té doby než se karta
obrátí a droga udělá ze svého uživatele poslušnou loutku.
Přesto mým konečným slovem je zdůraznění faktu, že nejvíce nás však nadále
ohrožuje alkohol.