|
INSPIRACE ALICE NELLIS
SKAUTSKÁ UNIVERSITA PARDUBICE 24.listopadu 2003
V křesle pro hosta rozhovor s Alicí Nellis vede redaktor Českého rozhlasu Vítězslav
Troníček. (Údaje o Alici Nellis z dostupných materiálů a rozhovorů pro Skautskou universitu zpracoval Jiří Klaban - Kyb)
Alice Nellis (AN) je v současném povědomí známá především jako úspěšná mladá scenáristka a režisérka a jako nositelka Českého lva za scénář k filmu Výlet pro rok 2003. Patrně méně je rozšířeno vědomí, že AN je svým způsobem renesanční osobností, čímž je míněna její všestrannost se širokým spektrem ambicí, zahrnující schopnosti počítačové, jazykové, překladatelské, hudební, výtvarné, literární, scenáristické, reklamní, pedagogické, manažerské a konečně i režijní a to v oblasti filmu i divadla. Důvodem proč jsme AN pozvali na Skautskou universitu Pardubice je otázka, jak lze takové všestrannosti dosáhnout. Jisté je a stále více se to potvrzuje, že talentové disposice jsou snad více jak z 50% uloženy v genech a jejich nositel se setkává buď s okolím příznivým pro jejich rozvoj, nebo naopak okolím nepříznivým, nebo nechápajícím, které uplatnění těchto disposic brzdí. Problém vytváření příznivého prostředí pro rozvoj všech předpokladů našich potomků stojí nejen před každým z nás, rodičů, kteří mají zájem na rozvoji svého dítěte, ale také před skautingem jako výchovným hnutím, které se rozvíjí a hledá již přes 90 let nejlepší cesty k rozvoji osobnosti svých členů. Positivní přínos této výchovy přiznává celá plejáda známých osobností, které v mládí prošli skautingem. Máme tedy možnost z tohoto úhlu pohledu, dozvědět se přímo z úst AN její osobní poznatky o tom, co bylo pro její úspěšný profesní život důležité a potřebné.
V současné době je na internetových stránkách na jméno Alice Nellis téměř 7 000 odkazů a to z celého světa. Pojďme se vydat po stopách a příčinách takového věhlasu, které ve svém živém rozhovoru s AN jistě rozšíří i skaut Víťa Troníček, redaktor Českého rozhlasu a také vedoucí kapely Poupata:
AN se narodila 3.1. 1971 v Českých Budějovicích a její maminka o ní vypravuje: " Pro ní bylo velkým štěstím, že se narodila v době, kdy jsme se přestěhovali v prosinci 1972 do Poděbrad. Protože oba s manželem jsme byli lékaři, sehnali jsme pro ní, když jí byly dva roky, opatrovnici, které se později v rodině neřeklo jinak, než babička Malachová. To byla dáma, které bylo skoro sedmdesát let, ale uměla řadu věcí, byla velice činorodá, zpívala, uměla vést domácnost, ač sama rodinu nikdy neměla. Řadu let sloužila u židovské rodiny, kterou později Němci celou odtransportovali do koncentráku. Potom si vzala vdovce, kterému vychovala dva jeho syny. Takže tahle babička Malachová si vždy ráno k nám pro Alici přišla, odvezla si ji domů, uvařila a přesto, že byla vegetariánka, tak pro manžela i pro Alici dělala normální jídla. Všechno si zorganizovala tak, že s Alicí byla celé odpoledne venku. Později dokonce ji koupila plavky a spolu chodili na jezero se opalovat a koupat. Ona byla adventistka a pomáhala budovat v Poděbradech sbor, takže Alice od těch dvou let s ní byla všude i mezi těmi adventisty. Chodila zpívat do jejich kostela a ještě v předškolním věku s ní odjela na tři neděle někam do severních Čech na chalupu, kterou církev vlastnila. Chodili také na zahrádku ke strýčkovi, kde pěstovali zeleninu a kde Alice měla svou želvu .Babička Malachová měla v zásobě řadu programů a činností, naučila Alici vyšívat, pekla s ní pečivo a nechávala ji všechno samostatně dělat, čímž Alice velice získávala. Alice ještě ani nechodila do školy a my, když jsme jezdili s dětmi na chmel, tak ona o prázdninách jezdila s námi. Ona se tam batolila, ale s těmi učiteli komunikovala tak, že si s nimi později dopisovala a při tom do dopisů kreslila. Doma si malovala a vyvěšovala i svoje obrazy. My s manželem jako lékaři jsme musili chodit do práce a vedle Alice jsme měli ještě další dvě, o dost starší dcery, Janu a Evu, které nám už také s Alicí pomáhaly. Holky spolu sdílely jeden pokojíček, takže se museli naučit vzájemně se tolerovat. S hudbou začala Alice když šla do školy. Začala chodit do lidové školy umění na klavír, ale ona sama si ve čtvrté třídě vyjednala hraní na příčnou flétnu. Náš táta jezdil za Vendou Truhlářovou, naší vzdálenou příbuznou, malířkou a také za sochařkou paní Uchytilovou a to Alice vždycky jezdila s ním, protože ji bavilo se v tomto světě pohybovat. Byli spolu i za Annou Masarykovou, kterou náš táta znal přes ty svoje známé i z Vysočiny, odkud pocházela jeho maminka Rychetníková a dokonce malíř Zrzavý byl náš, velice vzdálený příbuzný. Pro Alici nebyl problém se mezi těmito všemi lidmi pohybovat. Také absolvovala řadu koncertů vážné hudby. Na gymnasiu začala Alice přemýšlet jestli by neměla jít na výtvarnou školu a začala pod vedením paní Uchytilové malovat. Dělala všelijaké kresby, které by měla dát k přijímačkám, ale současně hrála na tu příčnou flétnu. V té poděbradské lidové škole umění postupně dělala řadu oborů. Ještě na základní škole se s kamarádkou samy vypravily do Prahy na Muclingerův flétnový koncert, těsně před tím než zemřel. S tátou, již od patnácti let, začala s tou flétnou jezdit o prázdninách do Bechyně, kde Jiří Stivín učil zobcovou flétnu a kde se setkávala s partou, která hrála nikoliv příčnou, ale zobcovou flétnu. Začali spolu hrát historickou hudbu a koncertovali v bechyňském kostele i na kolonádě v Poděbradech. Alice si postupně uvědomovala, že kreslení ji tolik nebaví a spíše začala hrát. V šestnácti letech si dokonce jako sólistka zahrála Bachův koncert a moll pro příčnou flétnu a po roce pilného učení na zobcovce odehrála i Braniborský koncert. Když se dostala na gymnasium, tak napřed šla na nějaké stavařské zaměření, ale to ji nesedělo, tak v druhém ročníku přešla na počítače, dohnala ten jeden rok a počítače ji plně zaujaly. Po gymnasiu, protože ji šly jazyky a bavila angličtina, šla dělat zkoušku na filosofii na učitelství angličtiny a češtiny a protože uvažovala, že by se tam nemusela dostat, přihlásila se ještě na konservatoř. Dostala se na obě školy, takže začala dělat souběžně příčnou flétnu i tu angličtinu. Po roce 1989, kdy nebyla již nucena dělat učitelský směr, přešla na tlumočení, překladatelství, anglistiku a amerikanistiku. V té době hodně hrála se skupinou z Bechyně a pak dokonce se Stivínem nahrála společné cedéčko. Hráli i na Pražském jaru a tehdy přešla z příčné na zobcovou flétnu. Se soubory Collegium Quodlibet a Michael Consort, se kterým nastudovali renesanční a barokní repertoár pak úspěšně jezdili po vlastech českých. Když už byla na vysoké škole, tak v roce 1990 začala překládat a tím se začala i finančně osamostatňovat. Tehdy ještě ručně, protože neměla svůj počítač, přeložila svou první knihu: Červeného draka od Thomase Harrise, autora Mlčení jehňátek a postupně i spoustu dalších věcí i na zakázku, čímž se živila ještě řadu let. Alice se pohybovala v okruhu kamarádů, kteří rozuměli počítačům a kteří ji v řadě věcí inspirovali..Na příklad Pavel Sodomka, autor internetového portálu Atlas, pro kterého Alice vymýšlela design internetových stránek se později stal dokonce producentem jejího prvního filmu Ene bene .Tak se také stalo, že Alice mohla uplatnit své tvůrčí schopnosti i na prvních webových stránkách Ministerstva zahraničí, nebo při grafickém designu firemního časopisu Microsoft. Tolik maminka o mládí Alice. Podívejme se nyní ve faktografii (zdaleka ne úplné) čeho AN do svých 32 let dosáhla: 1978 - ? Lidová škola umění v Poděbradech 1985 – 1989 Gymnasium v Poděbradech se specialisací na výpočetní techniku 1989 – 1993 Pražská státní konservatoř, studium příčné flétny 1989 – 1985 Filosofická fakulta UK , katedra anglistiky a amerikanistiky 1997 přijata na katedru scenaristiky a a dramaturgie pražské FAMU 1990 – 1996 překladatelská činnost 1993 – 1997 koncertování se soubory Collegium Quodlibet, Michael Consort, učinkování a náhrávka s Jiřím Stivínem 1995 – 1996 zaměstnaná na ministerstvu zahraničí : tvorba prvních oficiálních webových stránek České republiky 1996 Znalci ( filmový dokument) 1997 – 1999 design českého vydaní firemního časopisu Microsoft, vymýšlení reklamních kampaní pro firmu 1998
Výuka
angličtiny na gymnasiu 1999 Nutná pravidelnost, hudební dokument oceněn na festivalu FAMU 2000 – 2001 celovečerní film Ene Bene (scénář, režie): 2000 – 2002 Vánoce
před televizí (filmový dokument) 2003- natáčí
reklamní televizní šoty v Česku i na Slovensku pro financování svých dalších tvůrčích záměrů ZÁVĚRY A INSPIRACE ALICE NELLIS: Jak vyplývá z předchozích řádek, AN dostala do vínku energii, pracovitost a mnohostranný talent k nimž se v ranném i pozdějším mládí přidružily velice příznivé další podmínky: - velice činorodá babička Malachová rozvíjela již v ranném věku bohatou činností její samostatné objevovaní světa a tvůrčí schopnosti - otcova sbírka nahrávek vážné hudby a návštěvy koncertů ji záhy uvedlo do citlivého vnímání hudebního světa - poděbradská Lidová škola umění a jeho učitelé sehráli ve všestranném rozvoji Alice určitě další iniciační roli - setkávání s osobnostmi, které organisoval otec již od ranného mládí pomocí svých známých asi zakotvil cit Alice pro setkáváni právě s takovými lidmi i v budoucnu - její pracovitost a energie, široký záběr zájmů a komunikace s kvalitními osobnostmi ji zřejmě poskytly, jak vypozorovala její starší sestra Jana , dostatek sebevědomí pro to, aby se nebála zkoušet cokoliv - její jazyková výbava ji otevřela celý svět, který ji se zájmem přijímá a ve kterém se pohybuje jako ryba ve vodě i když cestování, podle maminky, není jejím primárním hobby - možnost neustálého a svobodného hledání směru a celoživotního vzdělávání a růstu, pro optimální kombinaci talentových předpokladů projevující se ve finální kreativitě. To je zřejmě součástí nastupujícího trendu v rozvíjení kreativity obecně a ve všech oborech. Tomu starý, komunistický, totalitní a direktivní režim stál v cestě a i proto musil padnout. - komunikativnost a positivní vztah k lidem bude mít svůj zárodek pravděpodobně v soužití tří sester, na které ani v době své velké popularity AN nezapomíná, také v ranné aktivní komunikaci se svým okolím a v účasti v různých tvůrčích kolektivech, kde dohovor je základem realizace každého tvůrčího projektu. - skauting Alici minul v důsledku jeho zákazu v době kdy dospívala, přesto oba rodiče - skauti, určitě řadu skautských zásad v její výchově uplatili. Všechny uvedené faktory, které jsme zde vystopovali mohou být inspirací i pro skautskou výchovu, která klade na všechny vedoucí a činovníky vysoké nároky na jejich schopnosti a kreativitu v oblasti osobnostního rozvoje jejich svěřenců v maximálním rozvoji činností podporujících jejich osobnostní růst např.pomocí odborek, ve výchově k sebevýchově pro celý následný život, zdatnost fyzickou, psychickou, mentální ale i duchovní a morální, v rozvoji volní stránky a tzv. klíčových kompetencí, majících základní důležitost ve všech současných i budoucích povoláních . Tyto kompetence nelze získat ve škole, ale pouze při konkretních činnostech např. při vymýšlení a realisaci her, řady skautských podniků, táborů výprav, expedic, při jejich vedení a řízení, ale také v celé řadě výtvarných, literárních hudebních či foto audio a videoaktivit.. Jsou to např. odpovědnost, spolehlivost, myšlení a učení, samostatnost a výkonnost, řešení problémů a tvořivost, komunikace a spolupráce, zdůvodňování a hodnocení. Takovéto kreativní vedení je velice náročná činnost, která vyžaduje kvalifikaci, ale také mnoho času. Pro skautské vedoucí to představuje velké humanistické poslání, kterou v případě kvalitně prováděného skautingu oceňují všichni většinou až v dospělosti. čímž svým vedoucím poskytují onu pro ně potřebnou zpětnou vazbu a pocit smysluplnosti skautské výchovy. Zdá se, že pro současnou společnost je daleko zajímavější sledovat a detailně referovat o tom co a jak dělají všichni drogově závislí, nebo jinak úchylní, než čím se zabývají skauti , aby z nich v budoucnu byli slušní a produktivní občané státu. Ale to věděl již Peroutka, že pro novináře je zajímavější pokrývač, který spadl ze střechy a zabil se, než ten, který střechu zdárně dokončil. |
|
|