Ochrana přírody a krajiny na příkladu CHKO Železné hory

František Bárta

Skautská universita Pardubice - 29. září 2003

AUTOR: František Bárta - zelhory@schkocr.cz

Klíčová slova: Krajina, ochrana přírody, chráněná území, péče o území,

Kód zaměření: 7

Místo: Krajina Pardubického kraje.

Pro další poznání: Chráněná území ČR díl.4 Pardubicko. www.nature.cz, www.schkocr.cz

Otázky: Proč vlastně chráníme přírodu a krajinu? Proč v některých částech jsou území z tohoto důvodu nepřístupná? Jak se chovat v chráněných územích a v krajině? Co nás čeká po vstupu do EU?

     Příroda Železných hor, Pardubického kraje a vlastně celého světa se vyvíjela a vyvíjí. Je dnes však málo míst na této planetě, které člověk svojí činností nepoznamenal. My žijeme v oblasti, kde člověk trvale žije přes 2000 let. Trvale zde tedy přírodní prostředí a krajinu jako celek využívá. K největšímu využití krajiny, a tím i značnému a rychlému potlačení (až nerespektování) přírodních zákonitostí došlo ke konci 19. století. V té době s rozvojem průmyslu přicházejí první velké myšlenky zasahovat do krajiny. Začínají se realizovat změny osevních postupů na polích, zvětšovat cestní síť, průmysl vzrůstá a s tím vším vzrůstá počet obyvatel. Hledají se nové prostory pro stavby, pole, změnil se způsob hospodaření v lesích. Na druhé straně se však objevují i první varování v podobě velkých povodní na přelomu 19. a 20. století, začínají usychat první lesy v okolí velkých továren. To si někteří osvícenci uvědomují a začínají "vyhlašovat" první rezervace. V ČR je to v Novohradských horách prales Hojná voda a Žofínský prales. V knihách popisujících přírodu se objevují první zmínky o úbytcích druhů (např. Chrudimsko Nasavrcko - obraz přírodní z roku 1906). Množství těchto prací především o rostlinách a ptácích zpracovali učitelé. První chráněné území v Pardubickém kraji bylo chráněno již od roku 1884 a oficiálně vyhlášeno za přírodní rezervaci Buky u Vysokého Chvojna v roce 1955. V roce 1933 byl prvně vyhlášen Prales Polom u Horního Bradla. V něm byla pravidelná hospodářská činnost majitele zakázána již v roce 1895. To byly první ukázky moderní ochrany území. Na druhé straně vznikaly i okrašlovací spolky, vznikl svaz turistů a další organizace, které propagovaly krásy přírody a krajiny. Zasloužily se o zpřístupnění mnoha míst, ale zároveň zachovávaly úctu k nejkrásnějším místům. Krajina mimo cenná území však dostávala další technické podoby. Dosud poslední velké zásahy do krajiny byly v 70. a 80. letech minulého století. V té době došlo k poslednímu velkému zcelování půd, do lesů se dostává těžká mechanizace, upravují se vodní poměry v území s cílem přístupnosti techniky na dosud nevyužívaná místa. Posledním krokem ke "zkulturnění" krajiny byly náhradní rekultivace, to znamenalo, že za zábor zemědělské půdy pro různé účely musela být stejná rozloha navrácena zpět zemědělství. Často byly tyto náhradní rekultivace prováděny v pramenných oblastech řek. Výsledky této činnosti jsou patrny dodnes. Není vzácností vidět plošné a rýhové eroze, časté vysychání menších pramenů a studní v obcích. Na nivách řek, kde byla provedena výstavba, nedochází ke kumulaci vody při táních, ale naopak zde povodně působí značné materiální škody.

Vraťme se však k ochraně přírody a krajiny.

    Ta je vedena v mnoha směrech. Ta nejstarší, tak trochu konzervativní, statická je ve smyslu ochrany nejcennějších území formou vyhlašování chráněných území. Těch máme na Pardubicku 5 kategorií, šestá - národní park - na Pardubicku není. Plošně nejrozsáhlejší jsou chráněné krajinné oblasti. Do Pardubického kraje zasahují tři: Železné hory, Žďárské vrchy a Orlické hory. Jejich posláním je ochrana přírody a krajiny, a to nejen v udržení stávajícího stavu, ale i v jeho postupném zlepšování. To se děje několika směry. Jednak jsou některá místa chráněnými územími, jednak jsou zde zóny odstupňované ochrany krajiny. Zároveň jsou tak dány ekonomické stimuly.

    Menší území s nejpřísnější ochranou jsou národní přírodní rezervace. Ty jsou na Pardubicku tři: Králický Sněžník (2610 ha), Lichnice-Kaňkovy hory (374 ha), Bohdanečský rybník a rybník Matka (249 ha).

    Plošně malé, avšak se stejně přísnou ochranou, jsou národní přírodní památky. Ty jsou na Pardubicku dvě: Semínský přesyp (0,55 ha) a Šejval (2,34 ha).

Další dvě kategorie, kterých je nejvíce, jsou přírodní rezervace a přírodní památky.

     Pro všechna chráněná území je zpracován Plán péče, který stanoví na základě odborných poznatků, jak se v kterém území bude hospodařit, které plochy zůstanou bez zásahů, jak usměrnit návštěvnost, informační tabule, vyhlídky a podobně.

     Krajina mimo chráněná území je chráněna formou územních systémů ekologické stability (ÚSES). To si lze zjednodušeně představit jako propojenou síť přírodně cenných míst (např. většiny chráněných území) s okolní krajinou. V mnoha místech, kde přírodní propojení bylo v minulosti přerušeno, by mělo být postupně obnoveno.

    K ochraně rázu krajiny slouží i vyhlašování přírodních parků. Jejich statut, resp. rozlohu, účel, ochranná omezení vymezuje dnes krajský úřad.

    Samostatnou kapitolou je pak ochrana zeleně, vyhlašování památných stromů, ochrana jednotlivých druhů živočichů a rostlin.

     Před vstupem do Evropské unie probíhá biologické mapování krajiny. Jeho cílem je vytypování nejcennějších ploch s výskytem ohrožených a chráněných druhů a celých společenstev významných pro Evropu. Evropská ochrana přírody je uvozována především dvěma směrnicemi, zkráceně řečenými O ptácích a O stanovištích. Po vyhlášení těchto evropských území ponesou společné označení NATURA 2000.

     Za ochranu přírody a krajiny v České republice plně odpovídá Ministerstvo životního prostředí. To připravuje pro vládu a parlament příslušné zákony, vydává vyhlášky a řídí ochranu přírody a krajiny. Po odborné a metodické stránce si zřizuje odborné organizace. Odbornou organizací s výkonem státní správy je Správa chráněných krajinných oblastí, kde výkon státní správy provádí na území ČR 23 územních správ. Pro "volnou" krajinu je odborným orgánem Agentura ochrany přírody a krajiny.

Metodicky řídí Ministerstvo životního prostředí krajské úřady a pověřené úřady 3. stupně a nepřímo i obce jednotlivé, kde se vykonává ochrana přírody a krajiny.

     Ochrana přírody je a bude muset být nedílnou složkou dění v této zemi, protože odpovídáme svým potomkům, sousedům a vlastně i nám za to, že pestrost krajiny ve formě rozmanitosti druhové i krajinářské zůstane zachována. Nikdo z nás totiž nedokáže říci, zda tento druh, tento les, vodní tok i strom nebude nikdy potřeba, nemá žádný význam. Stačí jen představa, že jednoho dne z obyčejného pýru získáme výrobní cestou lék proti rakovině. Naše poznání je na tak nízké úrovni, že jsme ještě zdaleka neobjevili svět okolo sebe, a nevědomky si jej ničíme.