Skautská univerzita Pardubice

26. března 2007

Prof. RnDr.Helena Illnerová DrSc.

„ BIOLOGICKÉ HODINY V NÁS “

                  (lidský a  vědecký profil autorky na podkladě  veřejně přístupných

           materiálů, internetových a vlastních informací zpracoval Jiři Klaban – Kyb.)

1. Úvodem

Byla to náhodná shoda okolností že jsme se s prof.Helenou Illnerovou sešli na roverském mikulášském semináři v Praze  v roce 2005, kdy  pražská strojárna v Dejvicích praskala ve švech pod náporem asi 700 mladých skautů a skautek v roverském věku, aby poslouchali temata daná názvem semináře: Totalita aneb cesta tam a zase zpátky.

A právě my dva  jsme před zaplněnou posluchárnou vyprávěli každý svůj příběh, jak jsme se svým oddílem skautovali za totality  v rámci pouze  totalitou povolených organizací.

V této situaci nebylo nic jednoduššího než zrealizovat sen o přednášce, kterou jsme na Skautské univerzitě v Pardubicích  dosud  neměli:totiž  o dobrodružství vědeckého poznání a to  z  úst  1.dámy české vědy - samotné předsedkyně Akademie věd z let 2001- 2005.

Velice vstřícná paní profesorka, a mezi skauty vlastně sestra, nám přednášku bez nejmenších problémů přislíbila a dnes se její přítomnost  v Pardubicích.stává skutečností  

2. Dosažené vrcholy

Prof.Illnerová na to má svůj názor: Nemám ráda dělení života na úspěch a neúspěch, na vrcholy a propady. Když má život smysl  jako celek , když člověk někomu pomohl nebo něco dokázal, nezpronevěřil se vlastním hodnotám nebo morálně neselhal, beru to jako život, který má cenu.

Na otázku, zda období 2001-2005, kdy byla ve funkci předsedkyně Akademie věd, bere jako vrchol své kariéry, odpovídá:

Vždycky jsem se snažila dělat, co mi připadalo potřebné a správné nebo z čeho jsem měla radost.  Předsednictví Akademie je volená funkce, brala jsem to tedy také  jako vyjádření uznání od kolegů, že si cení  mé odborné úrovně, že mi věří, a toho si samozřejmě vážím.Ale bylo možná mnohem „vrcholnější“ období, když jsem toho nejvíc stihla – dělala dobrou práci, měla malé děti, vedla oddíl….“

Sestra Illnerová v době svých nejproduktivnějších výzkumů ve Fyziologickém ústavu AV  založila  a v duchu skautských zásad vedla  v letech 1975- 1985 oddíl Sluníček v rámci turistického oddílu  Slavoj Praha,( kam se za totality ukryla pražská vodní pětka) – děvčat ve věku světlušek. Její vzpomínky: Sluníčka byla báječná. Vlastně práce se Sluníčky, kromě péče o rodinu, bylo to nejkrásnější a nejradostnější co jsem v životě dělala.

Jak je možné že při tomto osobním programu dosáhla následujících vědeckých  výsledků?

• Helena Illnerová se stala světově uznávanou odbornicí v chronobiologii, což je nový obor, který v podstatě založila
• Její práce dosáhly v r. 1981  více jak 2000 citací, což patří ke špičce v české vědě
•  V roce 1989 zvolena do Komory  volených zástupců ČSAV, 1993 do akademického sněmu

• V roce 1993 byla zvolena místopředsedkyní Akademie věd
• V roce 2001 zvolena předsedkyní  Akademie věd ČR
• V této funkci zaznamenala řadu úspěchů při pokračování ve snaze svého předchůdce prof. Zahradníka, transformovat Akademii v moderní  vědeckou instituci . Dnes má Akademie i její zásluhou dobrou reputaci doma a především pak v zahraničí
• V roce 2005 získala z rukou prezidenta republiky  Medaili za zásluhy o stát
• Profesorka Illnerová je členkou Učené společnosti České republiky, Poradního výboru Společnosti pro výzkum biologických rytmů se sídlem v USA, výboru Klubu melatoninu se sídlem ve Francii. Je zvána  jako přednášející nebo předsedající sekcí  na četné mezinárodní konference a sympozia např. 4x Gordon konference, 2x  na Evropský endokrinologický kongres, Cold Spring Harbour konferenci apod.
• V současnosti je členkou Vědecké rady UK a 3 jejich fakult , Vědecké rady  Masarykovy univerzity, členkou Rady  Národního muzea. Je členkou Evropského poradního výboru pro výzkum a Velké poroty pro Descartovu cenu EU za výzkum. Členkou a předsedkyní Komise pro etiku vědecké práce AV ČR je od roku 2005

3. Curiculum vitae

• Prof.RnDr.Helena Illnerová Dr.Sc. se narodila 1937 v Praze
• Po válce  v letech 1945 – 48 členkou 37.oddílu světlušek Sluníčka .
• Ještě na gymnaziu jsem se dostala do party  turistického oddílu TJ Slavoj Praha. Byl to vodácký oddíl, sjížděli jsme řeky, ale měli jsme také chalupu v horách a jezdili lyžovat. Ještě před normalizací se pod Slavoj schoval tajně přežívající skautský vodácký oddíl pražská Pětka, chlapecký,  postupně jsme k němu zakládali i oddíl pro holky a já založila pro malé dívky Sluníčka. Bylo to už v době, kdy jsem měla vlastní děti. Byla jsem přesvědčena, že děti potřebují dostat skutečné hodnoty, které jim nedá ani škola, ani jiskry či pionýr, kde se dovídaly, že vedoucí úlohu  hraje KSČ, že mají být věrni straně a podobné pseudohodnoty Důležitá pro mě byla dobrá programová náplň a laskavá výchova k opravdovým hodnotám – k přátelství, odpovědnosti a férovosti
• V roce 1961 prof.Illnerová ukončila studium chemie , specializace biochemie  na Přírodovědecké fakultě  UK, a ihned nastoupila interní vědeckou aspiranturu ve Fyziologickém ústavu ČSAV, a kandidátskou diseretační práci (Tvorba močoviny v játrech krys za vývoje) obhájila v roce 1966, doktorskou práci (DrSc.) na téma „Řízení cirkadianních rytmů v epifýze potkana“ pak v roce 1990
• V roce 1969 odjela  s rodinou na studijní cestu do USA, za rok se však musela vrátit, protože nechtěla emigrovat
•  Přednášky chronobiologie na Přírodovědecké fakultě, v roce 1995  habilitace na katedře  vývojové biologie  a srovnávací fyziologie
• akademické funkce viz Dosažené vrcholy.

4. Chronobiologie, aneb biologické hodiny v nás

          „ Je to dobrodružství jako na moři pohybovati se v laboratoři“
          vystihuje  dobrodružství nového  poznávání Nezval  v básni Edison

Zabývám se cirkadiálními rytmy, tedy rytmy“ zhruba denními“. Člověk , ale i všechny ostatní živé organismy  vykazují  určité rytmy.Těchto rytmů jsou stovky , každý orgán-srdce, plíce, játra  - jsou regulovány vlastními “hodinkami“ a tyto jednotlivé časy jsou koordinovány centrálními hodinami v mozku. Tyto “biohodiny“ můžete pozorovat na sobě. Projevují se třeba tělesnou teplotou, nejnižší máme nad ránem, nejvyšší asi v pět odpoledne. Podobně je projevem biohodin rytmus bdění a spánku, energetické spotřeby, metabolismu.

Na otázku jak se dostala k chronobiologii prof. Illnerová odpovídá:

  Mne začal zajímat vývoj epifýzy neboli šišinky. Jednou jsem šla do zvěřince v noci a nechala si pootovřené dveře z chodby Měření vykonaná za čtvrt hodiny ukázala úplně jiné hodnoty neuropřenašeče serotoninu v epifýze než normálně.Potkani zřejmě zareagovali na světlo z chodby a jejich biologické hodiny se přenastavily. To mě ohromilo, do té doby jsem o biohodinách neslyšela . Začalo mě to zajímat, sehnala jsem si různé práce a začala problematiku studovat.

Prof.Illnerová se velmi podrobně věnovala vlivu délky dne na mechanismy , které probíhají v biologických hodinách potkana. Zjistila, že syntéza epifyzárního hormonu  melatoninu je přesně řízena centrálními hodinami v mozku a že nasvěcováním je možno tyto hodiny ovlivňovat. Výsledkem dalších složitých pokusů bylo zjištění, že  biologické hodiny ssavců jsou modelovány délkou dne a tedy roční dobou. V poslední době se zaměřila na regulační mechanismy, které probíhají přímo v těchto centrálních hodinách Přispěla k objevení receptorů pro melatonin v biologických hodinách.

Na základě tohoto objevu se ukázalo, že biologické hodiny  mohou být synchronizovány i jinými jevy , než je působení světla. Prof.Illnerová zjistila, že i chod lidských biologických hodin je ovlivněn délkou venkovního osvětlení a sledovala jak se člověk přizpůsobuje změně času.To přispělo k využití melatoninu  jako podpůrného léčebného přípravku  při problémech s překonáváním velkých vzdáleností nebo střídání letního a středoevropského času.

Eben v televizním pořadu Na plovárně: dají  se  ty naše hodiny přeprogramovat ?:

„ tím se dá pohnout báječně, ale možná bych to příliš neradila. Když se budete osvětlovat v pozdních večerních hodinách intensivním světlem budou se vám  ty hodiny zpožďovat. Po biologické půlnoci, někdy v ranních hodinách , když se osvětlíte, tak se budou vaše hodiny předbíhat, takže tímto způsobem si můžete přeprogramovat den a noc.Ale moc bych to neradila. Nějaký můj kolega v Oregonu tohle udělal sestřičkám, které pracovaly v noci. Myslel si: ať jsou holky výkonný, tak jim přetočil  biologické hodiny , takže měly den v noci a noc ve dne.A potom najednou ony byly úplně nešťastné, když přišel víkend a měly jet s rodinou na výlet, tak ony chtěly spát.

Eben: může se stát, že by se někomu ty hodiny předbíhaly?

Tak to stoprocentně. My dnes mluvíme o tom, že existují tzv. chronotypy. Tak nejběžnější chronotyp je sovička nebo skřivánek. Většinou jsou to sovičky: jsme zvykl chodit  spát pozdě pár mezi námi jsou skřivánci, kteří zase brzy vstávají.

Voňavková v časopise Skautský svět:jaký praktický význam má zkoumání biologických rytmů ?

V první řadě má význam pro každého jedince, který se s problematikou trochu seznámí.V každé denní době bychom měli žít maximálně pravidelně, abychom ty hodiny a celý organismus nevystavovali zbytečné zátěži. Organismus může být třeba synchronizován tak,že ho jeho hodiny probouzejí v půl sedmé ráno. Když pak náhle člověk potřebuje vstát v půl páté, tělo na to není připraveno, nevytvořil se dostatek hormonu kortizonu, který připravuje  člověka na nástrahy dne ….Jestliže nedodržuji denní řád , nutím tělo, aby reagovalo na něco, na co není připraveno – a tím mu ubližuji. Důsledkem mohou být například poruchy spánku, neurologické poruchy a podobně. Výsledky výzkumu mají široké použití, protože biohodiny mají nejen lidé a zvířata, ale i všechny rostliny a dokonce i jednobuněčné organizmy. Dokážeme-li jejich v nitřní hodiny přenastavit, můžeme podnítit nebo zbrzdit nějaký proces. Studium denních rytmů má využití například i v onkologii.

Voňavková:  A co při výchově dětí? Dbala jste  nějak zásadně na pravidelný denní režim?

To ano, ale nikoliv na základě výzkumu. Naše generace  na pravidelnost dbala obecně víc, než se děje dneska.Když vidím v deset večer děti na ulici nebo s rodiči v hospodě, bolí mě srdce.Jejich organismus na to není uzpůsoben, večer jsou otrávené a ráno budou taky.My jsme slýchávali o „ pravidelné životosprávě“ a připadalo nám, že „to dá rozum“, že děti potřebují pravidelně spát, jíst. Tělo je na pravidelnosti závislé, nemůže bez ní dobře fungovat.

Lidé tomu dnes moc nevěří. Děsím se když se dovídám jak fungují někteří lázenští hosté. Mladí podnikatelé přijedou na víkend, aby jim doktoři pomohli s jejich zdravotními problémy, ale oni noci tráví v baru a do postele se dostanou za svítání. Takové lázně tělu nepomohou.

Voňavková: co je ve Vaší práci největší motivací?

V badatelské práci člověka motivuje především chuť posunout se o kousek dál. Na něco přijdete, ale hned vás napadnou další a další otázky, jdete za nimi jako detektiv  po stopě Práce badatele je úžasně odměňující. Jak něco objevíte, hned máte chuť jít zase o kousek dál. A vůbec vám nevadí, že pro každý ten kousek musíte  opravdu hodně pracovat.

Není to ovšem jediná motivace . Navíc – ne vždycky máte  hned výsledky . Často se stane .že zkoušíte jít cestou, která najednou dál nevede, musíte se vrátit. Objevíte další cestu a po dlouhém bádání zjistíte, že je také slepá. Proto je důležité nedělat jedinou věc, ale mít něco dalšího, co člověka drží. Vychovávat vlastní děti, přednášet studentům….já jsem řadu let vedla dětský oddíl. Viděla  jsem,  že to je činnost , která má smysl a výsledky a dobře se doplňuje s prací v laboratoři

 5. Radost ze života

Obecně nejdůležitější je mít vnitřní motivaci, což je vlastně radost ze života. Radovat se z poznávání, z potkávání lidí, z čehokoli co se podaří. Bez této nejniternější radosti a kladného přístupu k životu by to asi nešlo. Prožívat život s radostí je daleko jednodušší, než prožívat život nazlobená.

Voňavková: Věnovala jste se vědecké  práci, vychovávala dvě vlastní děti a vedla oddíl. To se dalo všechno stihnout?

Když je člověk mladý a má chuť něco dělat, tak to zvládne.

Nepotřebovala jsem  moc spát, hodně jsem toho stihla, děti říkaly, že jsem perpetum mobile. Myslím, že v té době jsem dělala skutečně výborné vědecké práce, výzkum šel dopředu.S

oddílem jsme měli každý týden schůzku, každé dva až tři týdny výpravu, v zimě hory , v létě třítýdenní tábor. A domácnost mi taky nestála. Děti se dobře učily, byly hodné. Navíc obě chodily do oddílu a manžel byl předsedou turistického oddílu Slavoj Praha, čili byl to takový rodinný život. Ve Slavoji vznikla velmi silná parta přátel, která přetrvala dodnes, děti tam získaly spoustu bratrů a sester, přátele na celý život Ten oddíl je příležitost jak  naučit děti přátelství, důvěře, spolupráce  s druhými. Další velice podstatná věc je dobrý a laskavý vedoucí.Člověk, který vede děti s nadšením, chce jim předávat to co považuje za důležité, a pomůže každému hledat v čem je dobrý. Vedoucí by měl děti podporovat , aby z nich rostli sebevědomí jedinci, kteří vezmou s pokorou, že tohle jim nejde, ale budou také vědět , co umějí. V našem oddíle jsme se o to důsledně snažili. Někdo dostal body za fyzické výkony, jiný za výtvarnou činnost nebo básničku, a další byl zase perfektní v chování k druhým.   

V roce 1995 jsem byla na táboráku Sluníček  u Nežárky. Jela jsem si zavzpomínat  a ukázat tábor vlastním vnukům. Tábor byl velmi pěkný, táborák hezký. Sluníčka nastupovala ve skautských krojích a ne v bílých, žlutých a modrých tričkách podle barvy družin jako dříve- psal se již rok 1995.

 Vedle  tělovýchovy související s tábořením a výpravami je prof.Illnerová v podstatě aktivní sportovkyní celoživotně. Má ráda turistiku, hory a dojíždí do práce na kole:

 Pro mě je cyklistika odpočinkem, sportem i způsobem dopravy do práce…….Mě se to dost propojuje: bydlím nahoře na Jihozápadním městě, na Lužinách a když sednu na kolo, projedu tamním Centrálním parkem, podjedu pod silnicí a kolem takové sopky – to nikdo ani neví, že tam je- a pak už jedu celým Prokopským údolím, což je naprosto něco náramného, zvláště po ránu, protože tam vůbec nikdo není.

Jezdívala jsem na kole vždycky hodně, ale až poté co jsem utrpěla úraz a chození mi někdy  dělá trochu  potíže, stalo se kolo pro mě opravdovou radostí: na něm mohu jet rychle , vítr mi fouká okolo uší a já si užívám….. Víc než když jsem byla mladší.

Strouhalová: Jak jste si užila dovolenou (v 68 letech). Byla cyklistická ?

Děkuji, na dovolené jsem se měla báječně, byli jsme v Litvě, Lotyšsku, Estonsku s malým zájezdem.Měli jsme s sebou kola  a projížděli národní parky , to bylo velice pěkné.Nejlepší stezku pro cyklisty mají v Litvě, jedna se  táhne  celou Kurskou Kosou, krásným borovým lesem a podle pobřeží. Takhle já bych si představovala stezku

Vyrazili jsme sem za  poznáním těch zemí kvůli krásné přírodě a kulturním památkám. Je tam ještě velice málo lidí. Na kole se ale daleko lépe  poznává např.národní park- protože kdybych  třeba měla projít pěšky od jezera k jezeru atd., to by mě trvalo  strašně dlouhou dobu, kdežto když sednu na kolo, vidím to samé  a slezu z kola , kdy chci, podívám se na zajímavý hrad , vykoupu se…. Takže nebylo to kvůli cykloturistice- ale musím říci, že cykloturistika dává úžasné možnosti poznávání. Já ráda chodím i po horách, ale toto je krajina rovná, krajina jezer- typicky na kolo

 Eben: může někdo bádat  třeba  10 – 15 let  a pak přijde s objevem, kterým ostatním vyrazí dech a nikdo o něm do té doby neslyšel?

No moc se to už nestává. Myslím, že my jsme v zásadě touhle zkušeností prošli, protože my, kteří jsme nebyli členy strany, jsme nikam moc jezdit nemohli a mě se potom stalo, že když jsem v roce 1989 vyjela , že mě v něčem pokládali za klasika: koukejte tohleto je ta Illnerová. Já jsem samozřejmě neměla nejmenší tušení, že mě někdo zná a mě v té době ani nenapadlo sledovat jak jsem citovaná a může se to stát.Ale bylo to také tím, že člověk jel v tom světovém proudu a najednou našel nějakou cestu trochu jinou a tím prorazil, protože ta cesta byla originální. Ale těch případů je čím dál méně, protože  všechno dnes závisí na spolupráci.  

 Eben: Vás musí nějakým způsobem  bavit organizovat věci jinak byste  takovou funkci jako je předseda AV nezvládla?

No, když jsem šla do akademické rady , to bylo v roce 1993 kdy jsem byla zvolena , pak jsem se stala místopředsedkyní, to jsem netušila co to všechno obnáší a, byla jsem vyzvána abych řekla jaké zkušenosti  mám s organizováním.Tak já jsem řekla ,že si myslím, že organizovat umím, že jsem léta vedla turistický oddíl mládeže, že se nic nestalo, hlavu si nikdo nesrazil, že tábory se vždycky vyvedly a že tam vládla legrace a  pohoda – všichni si z toho dělali legraci. Ale když člověk ví , že zorganizuje  jednu věc, zorganizuje i jiné věci a žena  k tomu musí zorganizovat i rodinu.Vedle té schopnosti  organizovat je tu ale i obrovská  zodpovědnost .To když si člověk říká: mám tu funkci vzít – nevzít, budu na to stačit, můžu  v té funkci něco dát: to jsou ty  základní otázky.

Eben: já myslím, že máte úplnou pravdu, protože když si představím některé vedoucí státu a představím si, že by organizovali turistický tábor, já bych tam své děti nedal. Vy jste byla ale  také kandidátkou na post prezidenta republiky. To by mě zajímalo jak k tomu došlo.

Víte, já jsem nebyla regulérní kandidátkou, to tak není. Já jsem byla skutečně vyzvána , zda by mě mohli kandidovat na prezidentku republiky a to je ta zodpovědnost: já jsem se necítila na to tak připravená, myslela jsem si, že člověk, aby šel do takového postu musel by znát historii, práva, hospodářství atd.

6. Česká věda

Eben: Jak si stojí česká věda

Já bych řekla, že tady máme pár skutečně vynikajících laboratoří, zcela jistě na světové úrovni, pak tu jsou laboratoře na evropské úrovni a ostatní se musí táhnout nahoru.

Někdo má představu, že světoví se staneme skokem. Ale ono to je jako ve sportu- musí být dostatečná základna, není možné uřezat tu základnu a myslet si, že špička nespadne.

Eben: ale ty předpovědi jsou docela pochmurné, protože platy ve vědě  jsou v nejlepším případě  průměrné a velmi často podprůměrné  a ti nejlepší pak odsud odcházejí

Ta otázka  nezní kolik lidí odchází, ale zní: odcházejí ti nejlepší? A to je to nejsložitější. Já třeba, když se dávají ceny mladým lidem, jsem třeba u udílení cen Hlávkovy nadace  a tam jsou lidé do takové třicítky nebo ještě mladší a já se jich ptám jestli by rádi dělali tady nebo jestli by chtěli pracovat venku a protože mám v sobě vlastenecké cítění, kterém jsem dostala od rodičů, jsem vždycky trochu zklamaná, když oni říkají: mně je úplně jedno kde budu pracovat, kde mi dají dobré podmínky tam budu pracovat, já chci hlavně dělat dobrou vědu. Pak ale přece jen poznám, že k té zemi něco cítí takže vidím, že se ten člověk třeba sem vrátí.

Myslím, že je na nás starších, abychom jim tady udělali podmínky a když je neuděláme tak spláčeme.  .

Prof. Illnerová považuje  za velmi důležitou  popularizaci vědy . Je autorkou mnoha článků v populárně vědeckých časopisech a denním tisku. Je i častým hostem populárně vědeckých pořadů České televize, Českého rozhlasu a je zvána do diskusních pořadů věnovaných vědě. S povděkem kvituje spolupráci se seriozními novináři a za neocenitelnou považuje spolupráci v pořadu Meteor.Podle jejich slov musí společnost i politici získat přesvědčení, že věda je důležitá součást každodenního života.

Prof.Illnerová se nezabývá pouze vlastní vědeckou prací , podílí se i na výchově  studentů. Pod jejím vedením byla vypracována řada diplomových prací a vedla i postgraduální studenty.Zastává názor, že u studentů je třeba  pěstovat  podnikatelské myšlení, aby byli sami schopni nalézt ty výstupy vědecké práce, které by bylo možno uplatnit v praxi.

7. Inspirace prof. Illnerové  pro skauting

• Orientace na vědu, kreativitu, inovace a originalitu jako klíčové faktory rozvíjející se znalostní civilizace, které budou rozhodovat nejen o úspěchu jednotlivců, ale celých národů
• Zdravý životní styl jako předpoklad životních radostí a úspěchů
• Harmonický život založený na 4 základních lidských potřebách: psychicko-fyzických, mentálních, sociálních a duchovních (žít, milovat, poznávat, zanechat odkaz)
• Rozvíjení schopností komunikace (lidské, jazykové ,počítačové) a týmová práce
• Rozvíjení sebeřídících, manažerských a organizačních  schopností spolu se  schopností nést stoupající  zodpovědnost
• Schopnost sloučit náročné povolání s aktivním celoživotním uplatňováním skautských zásad a vedením mladších generací