DOKTOREM  V KRIZOVÝCH  MÍSTECH  SVĚTA

MUDr. Jiří Jadrný

26. září 2005

Skautská universita Pardubice

Motivace

Co vlastně člověka vede k nápadu vypadnout do nějaké krizové oblasti a tam s více či méně omezenými možnostmi se snažit lidi vzdálené jazykem i způsobem uvažování, léčit? Je to touha po nových zkušenostech v oboru, po dobrodružství, po poznání, možnost, jak se někam podívat úplně jiným způsobem, žít více  s lidmi.  V neposlední řadě je to i chuť pomoci někomu, kdo se ne vlastní vinou ocitl v krizové situaci, i když právě tahle chuť postupně mizí, jak o tom  bude dále řeč.

Podmínky

Ač se to může zdát trochu sporné, většina humanitárních akcí , má více  či méně,  tendenci zkoumat zuby darovaného koně. Lidí, kteří mají zájem se takových akcí účastnit je prakticky vždy víc, než může taková organizace uspokojit. Svůj pozitivní smysl to má zajisté i v tom, že nadšení pro věc ještě nemusí odpovídat schopnostem, které jsou na místě potřeba. Vítaná je i praxe z jiných misí, ovšem zůstává otázkou, kde získat právě tu první praxi. Požadovaná odbornost může paradoxně být vyšší, než je odbornost pro stejný úkol požadovaná doma.

Také vzpomínám na svoji nedávnou zkušenost s nejmenovanou mezinárodní lékařskou organizací, kam se chtěl přihlásit i můj kamarád, veterinář, který se chtěl hlásit jako kontrolor potravinových zdrojů a epidemiolog, při čemž  informace o této jeho specializaci včas nedostala ke kontaktní osobě a uvedla ho prakticky jako lékaře. Výsledkem  byl takřka dojem, že Češi jsou takoví rasisté,  že do rozvojových zemí posílají zvěrolékaře léčit lidi.

Jako samozřejmost bývá požadována slušná znalost angličtiny. Případná znalost místního jazyka je obrovskou výhodou, která značně  zvyšuje vaši možnost na přijetí do mise.

Na místě

Je potřeba být připraven takřka na všechno.

Od nečinnosti až po totální nasazení.

Obvykle je pracovní týden šestidenní, ale když jste skutečně  potřeba, tak nemáte ani ten jeden den.

Na bydlení, které nebude o nic lepší, než mají svěření pacienti (uprchlíci, bezdomovci atp.)

 Na to, že k dispozici je většinou to, co kde jaká firma věnovala a ne to, na co jste z práce zvyklí.

Na naprostý nedostatek soukromí.

Na klima na které nejste zvyklí.

Podle místních podmínek na nášlapné miny, štíry, jedovaté hady, komáry a spoustu podobných radostí.

Že když něco místního sníte nebo vypijete, tak se z toho třeba pěkně po…..te. Při troše štěstí dostanete tlumočníka do angličtiny a když je toho štěstí víc, jste jeho verzi angličtiny schopni  i rozumět. Když ne, domlouváte se několika místními základními slovy, rukama a nohama.

Když máte smůlu, nepodaří se vám podstatu problému pochopit a odcházíte s pocitem neuspokojení.

Na to, že pro místní jste ohromná atrakce a na to, jak pracujete se chodí dívat celé skupinky.

Na to, že jen málokoho z té skupinky napadne popadnout tu lopatu, co leží vedle a pomoct vám.

Nečekejte vděk

Nebo alespoň ne moc. Pacienti si zanedlouho zvyknou na vaše služby jako na samozřejmost a vyžadují stále víc.

Pokud v místě pracují nějaké úřady, nejste-li je schopni, či ochotni, efektivně zkorumpovat, leckdy vám jsou spíše na překážku, než ku pomoci, nejlepší formou vlády je asi anarchie s absencí podobných úřadů.

Místní lékaři vás mají za nekalou konkurenci, protože pokud náhodou neléčíte lépe, zpravidla léčíte zdarma.

Veřejnost v Čechách vás prostřednictvím novinářů sleduje a  hledá senzace. Místní nakonec mohou oceňovat úplně jiné hodnoty.

Moje nedávná zkušenost z Afgánistánu je tato:

Byli jsme zastaveni zarputile se tvářícím mudžahedínem a začal se rozvíjet následující rozhovor:

„Odkud jste?“
„Z České republiky“
„Tu neznám, kde to je?“
„V Evropě, pracovala tu organizace Člověk v tísni, stavěla tu školy“
„O tom jsem nic neslyšel“
„Byla tu v Kábulu česká polní nemocnice těsně po pádu Talibanu“
„O tom nic nevím“
„Bývalé Československo“
„Jo Československo!“

Vousatý mudžahedín vykouzlí úsměv kolem celé hlavy, sáhne pod deku a vytáhne československý samopal vzor 58.

„To jsou ty nejlepší samopaly, co tu jsou, přesné a spolehlivé, musíme si spolu vypít čaj, tak vy jste z Československa, to je úžasné!“

Zkrátka, když jste z Československa, má vás každý rád bez ohledu na politickou orientaci, protože v Afgánistánu je československých samopalů dost a dost na všech válčících stranách a místní umí českou práci přece ocenit.

Některé povahy i ty normální, nejen ty slabší, chtějí pak leckdy domů. Příčinou není ani tak přetažení, jako leckdy frustrace z pocitu vlastní zbytečnosti a nevděku.

Positiva

Není všechno tak černé, jak by se mohlo zdát z předchozích řádků. Pravděpodobně se seznámíte s partou podobných šílenců, jako jste vy sami, s pár místními zajímavými osobnostmi, s pár lidmi ze světa.

Poznáte mnohdy úplně jinou společnost, úplně jiné prostředí.

Dozvíte se něco o sobě, můžete najít pár vlastních hranic.

Podle místa působení můžete poznat dosud vám úplně neznámou přírodu, třeba i zažít nějaké to menší dobrodružství (být honěn slonem nebo tak něco). Zkušenosti profesní i osobní mohou být do budoucna neocenitelné.

A nakonec občas i někomu pomůžete.