Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001-2005 J.Klaban. Aktualizováno:
MESSNEROVY VRCHOLY Reinhold Messner je považován za nejproslulejšího horolezce a dobrodruha naší doby, který jako první člověk planety vystoupil na všech 14 osmitisícovek a dokázal řadu věcí,které byly považovány za neuskutečnitelné. Narodil se roku 1944 v jižních Tyrolích a vyrůstal v horskémh údolí v italských Dolomitech. Už jako pětiletý klučina vystoupil na svou první třítisicovku. Moře hor ho okouzlilo a v té chvíli pochopil, že svět je daleko větší než si představoval. V 15 letech už byl Reinhold celý posedlý lezením po skalách a brzy také po ledovcích. Ve dvaceti zdolával sám a bez lana skalní i ledovcové stěny, považované za nejobtížnější. V roce 1970 byl Reinhold i s bratrem Güntherem přizván do expedice na himalájskou osmitisícovku Nanga Parbat. Jeho snem se stal prvovýstup Rupalskou stěnou, 5 tisíc metrů vysokou a nejvyšší v Himaláji. Výškovou nemoc znal jen z literatury a zkušenost neměl ani s celkovým ochabnutím orga- nismu a vůle při nedostatku kyslíku. Při výstupu se vyskytla celá řada potíží:třeba kvůli sněžení museli více jak týden zůstat uprostřed stěny. To všechno nahlodávalo jejich sebedůvěru. Nicméně 27. června 1970 uskutečnili poslední pokus a vrcholu pozdě odpoledne s Güntherem dosáhli. Tedy vítězství!!! Ale v poslední fázi výstupu se oba dostali až na dno svých sil. V mladickém zápalu totiž došli dál, než bylo v tu chvíli rozumné. Ve výšce 8000 m, oba prožili bez jídla pití a péřového oblečení, krutou noc,
která je zbavila zbytků fysických a psychických sil. Messner na to vzpomíná: "Na pokraji šílenství jsem se rozhodl setoupit méně strmou Diamirskou stěnou. Po třech dnech zoufalého trmácení jsme byli už hluboko dole na plochém ledovci, když jsem náhle zjistil, že Günther za mnou nejde. Vrátil jsem se a spatřil velkou lavinu, která se zřítila a zřejmě jej pohřbila.
Celou noc jsem jej marně hledal. Pak jsem narazil na dřevorubce, kteří mi pomohli vrátit se do života. Cíle tedy bylo dosaženo, ale za jakou cenu?. Můj bratr při tom přišel o život a já utrpěl těžké omrzliny: v Insbrucku mně amputovali 6 prstů na rukou a několik článků na nohou. Tehdy jsem nevěřil, že bych se mohl k horolezectví vrátit. Musel jsem se znovu učit chodit. Tato expedice ovlivnila podstaně můj další život, protože to byla cesta nejen přes osmitisícový vrchol z jihu na sever, ale také ze života ke smrti a ze smrti k životu." Díky vytrvalosti a tréningu se Reinhold dostal do původní kondice a jeho novým cílem se staly akce, vyžadující vytrvalost, instinkt a schopnost hledat úplně nová řešení při vědomí, že největším z dobrodruhů není ten, který několikrát hazarduje, aby nakonec přišel o život, ale ten, který pokaždé přežije. Uvážíme-li že na osmitisícovkách je 3,8% ní úmrtnost, pak na svých 29 výpravách k nim měl Messner 99% pravděpodobnost, že zahyne. Protože se Reinhold naučil odhadovat přílišná rizika, byla řada jeho podniků "neúspěšná", ale pro Reinholda velice poučná. Messner připravoval revoluci v Himalájském horolezectví, založeném na velkých a nákladných expedicích se stovkami nosičů tím, že chtěl dosáhnout vrcholu s minimem prostředků bez kyslíkových přístrojů, sólově, tzv. "alpským stylem". Tuto myšlenku začal realisovat na Nanga Parbatu. V květnu 73 ztroskotal. Přes vynikající formu se nedokázal vyrovnat se samotou.
V květnu 75: přes minimalisaci výzbroje je to opět neúspěch, způsobený nedostatečnou psychickou vyrovnaností, kterou nelze naplánovat. V roce 1978 přichází pod Nanga Parbat s 65 kg výzbroje a strategií: 14 dní se aklimatisovat a pak využít počasí a během 3 dnů vystoupit na vrchol. Plánovat znamená počítat se všemi myslitelnými okolnostmi: potížemi, počasím, slabými místy, kondicí. Pouze ti nejlepší, kteří dokáží plán s mnoha variantami na místě a v posledním okamžiku přizpůsobit okolnostem se kterými se nepočítalo, se dostanou dál
než ti, kteří žádný plán nemají, nebo nedokáží ihned pružně reagovat. A přesně takové okolnosti se dostavily: při výstupu s 15 kg výbavy a bez kyslíku,
uvolnilo zemětřesení obrovské množství sněhu a zatarasilo známou sestupovou cestu. Problematickým se nestal úspěšný výstup na vrchol, ale naopak sestup lavinézním svahem. Pružné Reinholdovo rozhodnutí:
sestoupit s velkým rizikem po ledu na kterém se žádný sníh neudržel se ukázalo jako správné a zakončilo první úspěšný sólo výstup na osmitisícovku. Na Mount Everest se Messner vypravil dvakrát a vždy šlo o překonání dosavadních mezí: v roce 1978 s Petrem Habelerem
jako první zdolali nejvyšší horu světa bez kyslíku a v roce 1980 dosáhl Messner jako první nejvyššího možného úspěchu : sólového výstupu na Mount Everest. Při této akci se na sněhovém mostu propadl do 8 m hluboké trhliny v ledovci,
což v první chvíli vypadalo na definitvní konec. Nevzdal to však a bludištěm trhlin se dokázal vyškrábat nahoru a úspěšně dokončit výstup. To všechno by nebylo možné, kdyby Reinhold nepostupoval cílevědomě a po malých krocích: na dokonalé horolezecké dovednosti navázala minimalisace výzbroje, pochopení potřeb vlastní psychiky, výstup na Everest bez kyslíku a teprve potom vrchol Everestu sólově. Druhou stránkou věci bylo, že tyto nákladné podniky se naučil Messner finacovat vlastní úspěšnou výdělečnou činností. V roce 1982 Messner realisoval další utopii: výstup na tři osmitisícovky v jedné sezoně: Kanchendzongu, Gasherbrum I a Broad Peak. A právě tady se zrodil nápad: vylézt všechny osmitisícovky. Cíle bylo výstupem na Lhotse dosaženo r.1986. Po akcích v horách, které jsou omezeny výškou se Reihold pustíl do akcí dálkových, které omezení nemají.
V roce 1989 to byl úspěšný přechod Antarktidy přes jižní pól s Arvedem Fuchsem: cca 2800 km za 3 měsíce na lyžích se 100 kg saněmi, při energetické spotřebě přes 20 000KJ/den. V září 1991 vyráží Messner v "Expedici za humny" na 40 denní přechod alpského hřebene kolem rodných jižních Tyrol aby se, každý den jinde, vždy po sestupu z hřebene setkal a besedoval se svými krajany o tyrolském regionu. Se skupinou turistů - manažerů překonává jako vedoucí v následujícímv roce poušť Takla Makan v Číně. Velikým messnerovským snem byl přechod Arktidy z Ruska do Kanady bez letecké podpory během 12 týdnů. Když s bratrem Hubertem a nákladem 300 kg na dvou saních vyrazili,
potkala je katastrofa hned po 30 kilometrech: v noci, přímo pod jejich stanem praskla ledová kra a než se stačili rozhlédnout tak
praskající ledové kry rozdrtili jedny saně a Reinhold s Hubertem zachraňovali holé životy a realisace snu se propadla někam do budoucna. Messner je také jedním z mála západních lidí, kteří tvrdí, že viděli Yettiho. Poprvé to bylo v Tibetu, podruhé, se podařilo jej vyfotografovat, při expedici do Karakorumu, o čemž vydal svědectví ve svých dvou knihách. Díky své všestranné činnosti se z Messnera stal bohatý muž: A tak za mnoho let sebepozorování v extremních podmínkách přišel na spoustu zásad a pravidel, které jak se ukázuje platí při veškerém lidském konání. Manažeři zjistili, že jeho zkušenostmi a nápady je mohou inspirovat při tvorbě vizí nových strojů, komunikačních systémů či velkolepých staveb. Jeho tvrzení, že z neúspěchu se může člověk více poučit než z úspěchu platí pro jakékoliv podnikání a jeho logistika (účinný způsob zásobování), která vypouští všechno zbytečné umožňuje podniky dříve nevídané. Na Messnerových internetových stránkách (http://www.reinhold-messner.de) jsou témata jeho zájmu heslovitě uvedena: vedení, kreativita, budoucnost, tým, výstup, selekce, hierarchie, rizikový management, meze, inovace, úspěch, činnost, nadšení. Messner je nesmírně plodným, odvážným a přemýšlivým člověkem, který dokázal spojit svá dobrodružství ve vysokých horách, i nekonečných pláních Gronska, Antarktidy nebo pouště s dobrodružstvím ducha. Pro nás skauty, kteří také hledáme své originální a jedinečné cesty k vrcholu může být Messner vzorem, aniž bychom museli jeho dobrodružství kopírovat, protože jeho základní myšlenky, platí pro všechny obory lidské činnosti, kde všude se uplatňuje základní Messnerova myšlenka, že všechno začíná v hlavě a bez nadšení, posedlosti a koncentrace nelze významného cíle dosáhnout. "Ten kdo tráví studenou a někdy mrazivou noc zavěšen na skalní stěně, je na tom podobně jako ten, kdo tráví noc- a třeba v teple, hledaje jeden jediný verš anebo jediné správné vyřešení matematického problému. Není v takové chvíli důležité pohodlí jednoho a nepohodlí druhého, ale jejich vůle vytrvat a jejich nepodplatitelná snaha jít dál." Miroslav Horníček
|
Copyright(c) Skautská univerzita Pardubice 2001-2005 J.Klaban. Aktualizováno: