DOKTORÁT A KRÁSNOOČKO S HODINKAMI DOMBAS - Daniel Fiala Když mě Kyb požádal, abych napsal o svém doktorandském studiu, neměl jsem námitek. Teď ale vidím, jak je to nesnadné. Souhlasil jsem, čtěte tedy. O výstupu na vrchol „Doktorát věd přírodních“ – bez mapy, na vrchol, který jde stále před vámi, o postupu, při němž mi často chybí kyslík, o cestě neuzavřené. Cesta k základnímu táboruNa
počátku bylo listování v knihách, čtení o příčinách a
souvislostech a přírodopisné filmy – to vše ze zájmu. Posléze olympiády,
první mikroskop, samostatná pozorování všeho živého. Povinné i dobrovolné
hodiny přírodopisu, později biologie na základní a střední škole. Barevná
a zajímavá – leč „jen“ teorie. Jak
odlišné to bylo od výprav a hlavně táborů s oddílem. Převzácné tři týdny
a mnoho víkendů každý rok uprostřed přírody. Nezkoumal jsem tehdy. Prostě
jsem tam byl a vnímal všemi smysly. Na
vlastní uši jsem slyšel jásot pěvců nad svítáním a ticho při poledním
klidu. Vlastním nosem jsem odpoledne cítil suchý, pryskyřicí prosycený vánek
lesa a ráno vlhký, hlínou obtěžkaný nehybný vzduch louky. Na vlastní kůži
jsem ucítil, když nasávají komáři, na vlastní ponožce viděl, když nasává
batolec. A to všechno mnohem dříve, než jsem se dozvěděl, že existuje
chronobiologie*. Časem mi hlavu provrtaly otázky, na které jsem se snažil najít odpověď… Základní tábor – rozhodnutí Tím
prvním vážným rozhodnutím bylo vyplnění přihlášky na vysokou školu.
Povzbuzen drobnými úspěchy ze středoškolských soutěží a oddílu, citově
naladěn na práci v terénu jsem prošel první tři roky univerzity.
Knihy, skripta, osezené hýždě, probdělé noci a příchuť odporu. Hlavně
vydržet! Občasná
praktika v laboratoři či exkurse do přírody mi pomohly přečkat první vystřízlivění
z růžovosti představ. Obrat
přišel s diplomovou prací a druhým rozhodnutím – volbou tématu. Na
biologii se na diplomce pracuje nejméně dva roky. Přes
dva roky jsem tedy v rámci studia hydrobiologie** pátral po příčinách
každodenního putování bičíkatých řas. Ode dna ke hladině ve dne – a v noci
zpátky. V tůních v nivě Lužnice provádějí mnohé řasy (např. krásnoočka,
skrytěnky, obrněnky, zelené řasy aj.) tyto prostocviky se železnou
pravidelností. Den co den, v létě v zimě, nahoru a dolů. Proč
ale? Odpovědět
na tuto otázku znamenalo projít spolu s nimi několik dní hodinu za
hodinou a decimetr za decimetrem. To, co ony zvládly za 24 hodin, jsem v
odebraných vzorcích hledal a popisoval půl roku. Vzhledem k tomu, že
jsou tenčí než vlas, není divu. Jenom vydržet! Krásně
meandrující řeka a okolní niva mezi Velenicemi a Suchdolem mi byly útěchou
při týdnech a měsících strávených u mikroskopu a počítače. Naštěstí
přišly výsledky, a to velmi zajímavé. Řasy si dokáží v tůni najít
místo s vhodným světlem, u hladiny je příliš silné, u dna je ho málo.
Některé nemohou vstoupit do bezkyslíkaté vrstvy u dna, jiné tam naopak rády
stráví noc a odměnou jim je množství živin, které se ze dna uvolňují. Všechny
tři faktory, světlo, kyslík a živiny, se ale v různých hloubkách mění
také během dne a je na řasách, aby byly vždy ve správný čas na správném
místě. Jak
se z detailního pozorování ukázalo, mohou tak náročnou souhru zvládnout
nejen díky citlivým čidlům, ale zřejmě také díky vlastním hodinám. Zkrátka
a dobře: je velmi pravděpodobné, že řasy nějak vědí, kdy bude ráno a
chovají se podle toho. S odevzdáním
práce přišlo další rozhodnutí – postoupit k postgraduálnímu
studiu. První postupový tábor – grant Během
doktorského studia se má adept vědy naučit samostatné práci, plánování
a hodnocení výsledků experimentů a detailně zvládnout teorii oboru. K tomu
je třeba kromě školitelů a literatury také peněz. Ty lze získat od
grantových agentur v soutěži zasláním projektu. Kromě
hlavy a paty musí mít projekt dobrý nápad, jasný cíl, stanovené konkrétní
metody, jak se cíle dobrat, rozpočet a časový harmonogram. S radostí
jsem při sepisování myslel na roverský kurs FONS, kde nás Joviš a Gigant
(Václav Břicháček) poučovali o principech managementu, i na kmen PARS, kde
jsme připravovali každý rok expedici, vlastně projekt. Jak vděčný jsem za
tyto kapky! Grant jsem dostal – obstál jsem v konkurenci. Teď už jen
zbývá tu práci udělat. Druhý postupový tábor – experimenty S pokračujícím
výzkumem jsme se přesunuli částečně do laboratoře, kde jsme postavili umělý
vodní sloupec pro napodobení podmínek v přírodě. Protože vědec musí
dokazovat a ověřovat experimentem správnost domněnek, snažíme se jednotlivé
faktory (světlo, kyslík, teplotu či živiny) měnit, což lze lépe v laboratoři.
Potom sledujeme, jaký účinek jistá změna vyvolá u řas. 24hodinovka
bez spánku je o něco víc než noční hlídka, ale jde to. Pokud pokus trvá
tři dny nonstop, člověk kromě vlastního biorytmu ztrácí i kontrolu nad některými
úkony. Zda je snazší pobývat u tůní s věčně pískajícími mračny
komárů v létě nebo potmě na kost zmrzlý v zimě, těžko říct
– obojího je potřeba. Mnohokrát. Samostatnost
a improvizace při práci v terénu i v laboratoři je naprostou
nezbytností. Vystačit si sám a s málem je dobrou školou pro vědu, nutí
to k představivosti a vede k aktivnímu přístupu vůči problémům.
Přesto otazníků přibývá mnohem víc než odpovědí. Třetí tábor – výsledky Když
se vše zdaří, tedy když pokusy potvrdí domněnky, je práce zhruba za
polovinou. Zbývá předvést výsledky vědeckému světu. „Pár týdnů“
nad počítačem dnes stačí a srozumitelná podoba je na papíře. Ale ať je
to formou odborného článku nebo příspěvku na konferenci, téměř vždy je
to anglicky. Ostatně i 99% studijní literatury je v tomto jazyku. Z čehož
jasně plyne, že bez angličtiny ani ránu. Navíc
každý rok se do zprávy sepisují dosažené výsledky o postupu práce, složených
zkouškách, sepsaných článcích či navštívených konferencích. Kromě
kontroly ze strany školitelů je to také velmi prospěšný prvek zpětné
vazby pro mne osobně. Když si porovnám cíle stanovené v lednu se
stavem dosaženým v prosinci, hned vidím, na čem jsem, jestli jsem třeba
nezakufroval. Myslím si, že je to mnohem lepší forma hodnocení, než seznam
známek na vysvědčení. Hlavní shrnutí výsledků – tedy úspěšné ukončení studia je v mém případě zatím příjemnou představou budoucnosti. Na
závěr pro vás vybírám z rad, které ostatně neplatí jen při studiu:
Dombas
– Daniel Fiala, tč.
student hydrobiologie na Přírodovědecké fakultě UK Praha P.S. Nadšení zájemci o biologii, dosud bez cíle hledající odbornější vedení, obraťte se buď na Brouka Pytlíka (Ekologický odbor Junáka) nebo na mě. Snad můžeme býti nápomocni. *chronos
– řecky čas, bios – život, logos – slovo, věda **hydros
– řecky voda hydrobiologie
je věda o životě ve vodě, o vztazích mezi organismy a prostředím, vlastně
sladkovodní ekologie. |